Kynologická diskuse

- Kynologická diskuse - Odpovědět - Statistika - Registrace - Hledat -

Kynologická diskuse / Výchova a výcvik / Vyštěká si všechno, na co si vzpomene...

Autor	Zpráva
Eimy Člen	# Zasláno: 16 Srp 2008 01:41 - Změnil/a: Eimy - Nahlásit Mám takovej dotázek spíš v teoretické rovině, po praktické stránce vím, že s tím nehnu... Když mi bylo 9, ukecala jsem babičku a ta si vzala hafana z útulku. Já jsem se mu věnovala, když jsem měla možnost, pesák byl v pohodě. V rámci možností fungoval. Potom mi do života vlítlo to moje zrzavý éro a pesák u babičky zůstal tak nějak v pozadí jako rozmazlovanej "třetí vnouček"... Začlo to tím, že psák oslepl a začal se hlasitějc projevovat a babička, aby byl potichu, mu "dávala něco do zobáčku", pes sice slepej ale ne blbej pochopil, že touhle cestou se může domoct mnohem víc věcí než "něčeho do zobáčku", vlastně čehokoliv - venčení, pozornosti... V podstatě to funguje tak, že když "něco" chce, začne štěkat a babička pak běhá a zjišťuje, copak by chtěl, když je chudáček slepej... Ale teď k otázce, jak takovýmuhle psovi vysvětlit, že tohleto chování OK není? U mojí psice stačí málo a zmlkne, ale s tímhle slepým psákem jsou dost výrazně omezený možnosti komunikace vzhledem k tomu, že na mě nevidí... Osobně mě docela štve, že při manipulaci, která se mu nelíbí je schopnej se natvrdo ohnat (nemá skoro žádný zuby, ale přece jen...) Já už jsem se smířila s tím, že se to jeho chování nezmění, ale nějak mě netěší vědomí, že se spoustě lidí uleví, až ten pes bude pryč (minimálně celýmu paneláku, ve kterým babička bydlí...)
dejavu Člen	# Zasláno: 16 Srp 2008 08:13 - Nahlásit Recept je teoreticky jednoduchy - zacit ji ucit, ze stekanim si nic nevysteka a ignorovat ho. Jenze pochybuju, ze to obdobi, kdy to pochopi, budou akceptovat sousedi a dodrzi ho hlavne babicka.
Eimy Člen	# Zasláno: 16 Srp 2008 10:35 - Nahlásit dejavu Sousede už drží rok nebo dva... (až se jim divim...) To, co říkáš jsem zkoušela, ale je to marný... je to "chudáček slepej a přece ho nebudem trápit..."
Siria Člen	# Zasláno: 16 Srp 2008 11:17 - Nahlásit Když jsem byla malá, naše fenka taky oslepla na šedej zákal, když jí bylo asi šest, dostala cukrovku. Chovali jsme se k ní skoro stejně jako dřív, samozřejmě jsme brali ohled na to, že nevidí (tzn. na procházky jen na vodítku, na místech, kde předtím nebyla opatrně, aby do něčeho nenarazila apod.), prostě žádnej chudáček malej. A ona se taky moc nezměnila. Jelikož měla navíc cukrovku a problémy s ledvinama, tak jí ani nějak krmit dobrůtkama moc nešlo (v tuhle chvíli bych nejradši vraždila rodiče, kteří jí dávali granule za dvě stovky deset kilo). Asi o dva roky později umřela na selhání ledvin. Prostě tím chci říct, že když pes oslepne, není to pro něj zas až taková rána. Jistěže ho to omezuje, ale ne zas tak, jak si někdy lidi představují. Mnohem horší by pro toho psa bylo, kdyby byl hluchej. Souhlasím s Dejavu, prostě ho ignorovat, dokud s tím nepřestane. Taky nedávat krmení a dobrůtky "jen tak". Myslím, že by bylo dobré ho naučit, že něčeho do zobáčku se domůže, když bude zticha. Prostě zmlkne, dostane pamlsek. To je to nejjednodušší a pro babičku asi i mnohem přijatelnější řešení, než kdybys jí řekla, ať mu nedává vůbec. Pochvala je pak samozřejmostí. Řekla bych, že pejsánek by tenhle systém rychle pochopil.
žofka Člen	# Zasláno: 16 Srp 2008 11:57 - Změnil/a: žofka - Nahlásit Eimy No,já to teda vidím jinak,než ti tu ženský radí. Mám slépého a téměř hluchého dědulu už spoustu let. A tak si myslím,že nějakou zkušenost mám. Samozřejmně se k němu chováme všichni normálně jako k ostatním psům. Ale právě proto,že máme hafíků víc a dědula je opravdu starý a potřebuje už svůj klid a režim,je od ostatních oddělen,společně jsou jen tehdy,když to dědek vyžaduje a to jen dočasně,ostatně on si sám štěknutím řekne,že už chce na svoje. Prvotní chybu vidím samozřejmně v tom podstrojování,protožeo to si určitě štěkáním neříká. Náš to taky dělá a dlouho mi trvalo a to i dneska kolikrát nevím,co si právě vyžaduje,ale už s tím celkem problém nemáme. To vás nenapadlo,že se třeba cítí jen nejistý ? Náš štěká,když chce jít ven nebo domů a mezi psy,tam to vlastně začalo a právě proto už s nimi není,řval prakticky furt. Přišla jsem na to,že se tam se svou nevidomostí necítil svobodně. Jakmile se vydal třeba najíst napít,nebo kamkoli,bál se že narazí na dalšího psího spolubydlícího a než dorazil v klidu kam si přál,setkal se s vrčením,s dorážením a pod. Dřív jsem jenom přišla a donesla ho k misce,ale když to nebylo několikrát to co požadoval,oddělila jsem ho a je po štěkání. nevím,jestli je to i váš problém,ale u nás to funguje. Ono když druhy,zdravý pes toho slepého pořád pokouší,okusuje a doráží,to asi není moc příjemné.
Lola1 Člen	# Zasláno: 16 Srp 2008 12:13 - Změnil/a: Lola1 - Nahlásit Eimy Myslím, že to záleží na babičce, což bude možná větší problém ke změně než u psa. Nemám ráda, když pes žebrá u stolu, moji psi to nedělají a mám zkušenost, že i na psích návštěvách, kde psi žebrají, poznají u dvou návštěvách, že ode mě nic nedostanou a u mě nežebrají, přesto, že jim občas něco přinesu, ale nedávám jim to u stolu.
žofka Člen	# Zasláno: 16 Srp 2008 12:13 - Nahlásit Eimy Ještě bych chtěla dodat,aby to bylo úplně jasné. To jen vy si myslíte,že si vyštěkává všechno na co si vzpomene. Byl tak naučen,vy nevíte ,proč štěká,vy si to jen myslíte,že to víte. Ale věř,že takhle to není.
Siria Člen	# Zasláno: 16 Srp 2008 12:15 - Nahlásit Ze začátku se možná mohl cítit nejistý, to je pravda. Pamatuju si, jak naše Sinda, když začínala slepnout, narážela do zdí apod. Ale taky se to naučila. Kromě ní jsme měli ještě jednoho zdravého psa, Dášu (asi rok po Sindě umřela na otravu). V chování mezi nimi nebyl žádný rozdíl, jen co se Sinda naučila, kde co je a jak se orientovat. Venčit jsme ji chodily pravidelně (kvůli ledvinám potřebovala přes den jednou za hodinu, v noci jednou za dvě až tři - ještě teď vzpomínám na venčení večer v osm, pak v deset, pak něco po půlnoci, pak ve tři až čtyři ráno a pak v pět šest.), to si vynucovat nemusela. Co se jídla týče, tak tam dělala to, co předtím: seděla a koukala na toho, kdo jí. Nepřišlo mi, že by jí to nějak trápilo, zvlášť když si zvykla a pohybovala se po známém prostředí.
Eimy Člen	# Zasláno: 16 Srp 2008 13:03 - Změnil/a: Eimy - Nahlásit Žofka Ale já to chápu, chápu, že na začátku byl nejistej a došlo tam k nepochopení těch jeho signálů a on se rychle naučil, že štěkání = něco dobrýho... Mně to vysvětlvoat nemusíš, jen mě prostě zajímá teoreticky, jak to řešit. Vím, že v praxi to nikdo řešit nechce a ani nebude, bohužel i pro toho psa... U svojí psice bych něco takovýho netolerovala a zarazila bych to hnedka v počátku, ale tohle je trošku jiná situace... Spíš mě napadlo, že ten pes vzhledem k tomu, že nevidí, nevnímá ani řeč mýho těla a má tu komunikaci tím hodně ztíženou... Každopádně já zásadní "problém" vidím v babičce. Kyž jsme psáka hlídali a babička byla pryč, pesan byl v pohodě, neštěknul ani jednou za celej den, i když jinak se tvářil spokojeně a v pohodě...
Eimy Člen	# Zasláno: 16 Srp 2008 13:05 - Nahlásit dejavu Siria Lola1 vám díky za příspěvky, asi je to shrnutý v tom, co jsem psala Žofce... Já jsem plná dojmů tejdne na chalupě, kdy ten pes byl schopnej štěkat třeba hodinu v kuse, dokud něco nedostal... Nedovedu si představit, že bych bydlela ve stejným domě jako oni...
Siria Člen	# Zasláno: 16 Srp 2008 18:31 - Nahlásit Tak štěkat hodinu v kuse bych psa teda nenechala. Nejdřív bych zjistila, jestli ho něco netrápí (má v misce vodu, není zraněný - když je slepý, může se třeba snadno o něco škrábnout nebo odřít apod.). Pokud ne, tak bych ho okřikla, slepý neslepý a dala bych mu najevo, že se mi tohle jeho jednání nelíbí. Když by ztichnul, tak samozřejmě velká pochvala a možná i malý mlsek. Jinak k tomu, že má jednání ztížené: nemusíme používat jen řeč těla, je tu i hlas. A pes si nemusí o něco říkat jenom tím, že štěká. Jsou i jiné, méně rušivé signály, které nám může dávat. Například naši psi když chtějí ven tak stojí u dveří a případně lehce pokňuncávají. Když mají hlad, stojí u misky. Tak to bylo i s naší slepotou a nedělalo jí to nejmenší problém i poté, co přišla o zrak úplně. Žebrání u stolu se taky nevzdala a pořád praktikovala starý, osvědčený způsob, totiž zírání. Po čichu a sluchu si dost přesně zjistila, kde je cílový objekt a pak už se jenom posadila a koukala.
Eimy Člen	# Zasláno: 16 Srp 2008 19:39 - Nahlásit Siria Já svou psici taky ne... Jenže u něj je to jiný, povel "ticho" sice zná(znal), ale neposlechne. U mě psice jen nervozně pokoukává, když chce fakt nutně ven, jinak na sebe nijak neupozorňuje... Je v pohodě... Prostě tenhle psák je extrém... Kdo neviděl/neslyšel asi ani neuvěří...