handula
Člen |
# Zasláno: 14 Lis 2006 08:59
- Nahlásit
Náš pes je dá se říct "převychovanej" rváč. V uvozovkách proto, protože stejně se občas stane, že mu nějakej pes nesedne, vyjede, ale každopádně to není tak často, ani v takový intenzitě, nikdy už nevyjíždí na feny...atd.
Jenže. Potkáváme každý den paní s fenkou. Je už stará a nemocná, nemůže moc chodit (myslím toho psa).Náš pes k ní jde a mává strašně moc ocasem a i se dost přátelsky tváří. Chvilku k ní čuchá a pak má tendenci si ji podhrabat pod sebe. Čuchne ji zezadu ke krku a skočí. Je to divný, nevrčí u toho nic. Jen skočí, já ho odtáhnu, říkám mu to nemůžeš, pejsek je nemocnej. Tak on toho teda nechá, ještě ji dá pusinku (pořád u toho vrtí ocasem) a za chvíli jde pryč. A takhle každý den. Je to skoro jako rytuál. Kdyby se u toho tak netvářil a třeba zavrčel, tak si řeknu to je jasný, jde po ní.. Ale takhle...
Další věc je, že kdyby to bylo ve zlym,tak ta fena se ho bude bát. Jenže je to přesně naopak. Jak ho vidí, letí k němu, je v něm asi něco, co ji fascinuje, protože paní říkala, že k žádnýmu psovi ta fenka nejde, a že jenom k našemu si dá tu práci a sílu běžet. Kdyby tam nebyl ten váhovej rozdíl 30kg a fena zdravá, nechala bych je, co by se dělo dál. Takhle to musím useknout, aby ji svoji váhou neublížil. Tak co si o tom myslíte?
|
