Mucholabka
Člen |
# Zasláno: 3 Lis 2006 18:42
- Nahlásit
Mamka párkrát stříhala černého středního knírače, ale protože je hodně bázlivý, řekla mi, že na to nemá nervy, ať to raději dělám u nich doma.
Tož dobrá, sbalím strojek a další proprietky a jdeme do toho. Prý mají ještě pudla, mám ho ostříhat taky.
Přijdu, a že pán domu ještě nepřišel, tak začnem pudlem. Bázlivá fenečka, ale hodná, chtějí ji strojkem dohola, za 40 minut šichta hotovo. Zatím přišel pán domu. Dostala jsem kafe, pokecala, vypila, vyslechla si, jak je pes hrozně ostrý a jak se ho bojí pošťačka a jestli se ho taky bojím.  Nevidím důvod se ho bát .
Nu což, kafe dopité, pán domu jde pro psa. Dal ho na vodítko a vleče ho do místnosti, kde jsme stříhali. Pes se zapřel nohama o dveře-fakt vystrašený jak sfiňa. Natahuju k němu ruce, že si ho vezmu za vodítko, ale páneček už ho stihl dotáhnout dovnitř. Postavil ho na stůl. Pes tvrdý, stojí na drápech. Chvilku ho hladím, zkusím stříhat, ale ventiluje a je úplně napjatý. Na stole z toho nic nebude, sundávám psa na zem. Páneček mu sedá k hlavě a drží ho za obojek. Stříhám psa, chce si sednout, páneček z toho málem dostal šok, říkám, ať si sedne, zatím může, on se bojí. Tož pes sedí, pěkně si jedu stroječkem, nechám ho vstát, snažím se mu dopřát jakž-takž volnost, aby se uklidnil. Částečně se povedlo. Dostříhala jsem zadní část, jdu na hlavu (strojkem jezdíme psy nejdřív od kohoutku dozadu a potom teprve hlavu a krk). Pes má bulvy vyvalené snad do poloviny, zrak upírá v dál, tvrdý jak dřevo. Si ho posadím, pomali mu sjedu hlavu, najednou se ožene. A už ji má od pánečka, sedla jak vyšitá. Pes ještě víc tvrdý, víc už to snad nejde. Odkládám strojek, uklidňuju psa. Páneček ho drží, prsty úsilím bílé. Říkám, ať ho pustí, že si to udělám raději sama. Pánečkovi se klepou ruce.
Mírně klidnější pes, pohladím, můžu zase stříhat. Pes se pohnul, dostal od pánečka facku. Klidně pánečkovi vysvětluju, že pes se hrozně bojí. Páneček úplně vyvředěný, nejradši by psa zabil. V klidu psovi stříhám krk, držím mu hlavu nahoře, nechávám ho volně polykat a olizovat se, páníček si olizování vysvětluje jako hrozbu a aspoň mu hrozí napřaženou rukou (v tu chvíli se pes začíná krčit a musím si ho znovu chytit). Zatímco se pes nechá stříhat docela slušně, mluvím s pánečkem a velice jemně mu vysvětluji, že agresivní pes se dá zvládnout mnohem lépe, než bázlivý, a že právě tenhle pes se šíleně bojí a potřebuje spíše uklidnit a pohladit. Že jeho pes agresivní není, tudíž není třeba opatření na zmírnění jeho projevů. Páneček přikyvuje, ale při každém pohybu psa ho svrbí ruka. Přišla se podívat panička-"on vyvádí, že? On je hrozný, jak hryže."
No, se psem to šlo parádně, byl hrozně hodný, ani se nepohnul a když se ohnal, bylo to pouze a jedině ze strachu a nechal se v pohodě zklidnit. Páníček by potřeboval průplesk, aby se vzpamatoval. Vysvětloval si projevy vlastního psa hrozně špatně a když si představím, že psa tímhle způsobem terorizuje celý život...a pak všem na potkání vykládá, jak má zlého psa...a přece si nenechá poradit od ženské, která váží polovinu jeho váhy...když on VÍ, že na psa se musí tvrdě, bo knírači sou tvrdí psi.
Mi je zase zle.
|
