Garfield
Člen |
# Zasláno: 11 Dub 2006 07:58
- Nahlásit
Včera jsem byla v práci cca 15 hodin. Pes byl doma s pánečkem, když jsem večer dorazila, neměla jsem sílu jej jít ani vyvenčit. Vítal mě a plakal, kroutil se a svíjel, plazil se po zemi, lozil po stropě (pes samozřejmě - páneček se jen zeptal, co bude k jídlu), tak jsem si říkala, alespoň se s tím svým kocourem poňuhňám.
Zavřela jsem se s kocourem psovitým do ložnice a něžně jej hladila, pusinkovala a vychutnávala psí lásku. Pak jsem ho vzala za packu a hladila mu packu. V tom jsme se neshodli a on místo olizování mi začal tu ruku okousávat. Chytla jsem mu tedy druhou packu a on začal okousávat ještě vehementněji a už se snažil vymanit z mých spárů. Tak jsme se zkrátka a dobře nastartovali navzájem v ukrutné psí rvačce. Pes lítal po pokoji, z postele na postel a skákal mi s patřičným rozběhem na hlavu, já jej srážela ve vzduchu, smotala si psí tělo pod sebe a tahala jej za uši, za packy, foukala mu do očí, hrála jsem si s ním na svěrací kazajku, kterou jsem mu ordinovala na celého psa a zejména na tlamu a on se vztekal a kousal a štěkal a kopal a skákal a byl úplně šílenej. Střídavě jsem ječela na celý barák smíchy, obratem jsem řvala bolestí, to když psí špičáky sobě vlastním způsobem přeškakovaly přes mé žíly a šlachy na rukou, sem tam mi rozkousl ucho, občas mě štípl za jemnou kůžičku kdekoliv na těle. V hlavě mi po dobu rvačky řvala slova písně D. Landy "Tesáky tesají rejhy do skály" a čas pro TIME OUT nikde. Oba mí spolubydlící se chodili dívat a nevěřícně na mě zírali, co to tam s tím psem provádím. Ve změti zvuků lidského křiku, psího vrčení a štěkotu, trhajícího se povlečení, praskání postele, kácejícího se nábytku jsem se rozhodla pro jednoznačný smrtící úder. Když už z mého těla byly jen zkrvavené cáry, zaujala jsem pozici útočícího lva, skočila na psa a kousla ho do packy. Ale kousla jakože úplně ukrutně, resp. tak poloviční silou, co kousal celou dobu on mě. Pes zařval, okamžitě utnul hru, v podstatě mi vtekl do náruče, vcucnul své tělo do mého obětí a tiše pokňukával a olizoval mi hlavu a oči a vylizoval nosní dírky a vykousával mi blechy z hlavy a ošetřoval mi krev a jen tiše pofňukával.
Akorát do teď nevím, jestli jeho obrat k tomu hodnému kocourovi byl zapříčiněn jeho snahou urovnat pošramocené vztahy a co jsme si, to jsme si a chtěl si mě udobřit a omlouval se, nebo (a tomu bych věřila spíš) je rozdvojená osobnost a jeho reakci způsobil strach z oné síly, která jej zranila a přišel se ke mě schovat jako ke své hodné mamince, která ho ošetří, pochválí a uchrání ho před tím hrozným hadem, co mu ukousl nohu. Tak nevím.
|
