| Autor |
Zpráva |
MORIE
Člen |
# Zasláno: 10 Dub 2006 08:32
- Nahlásit
Mám 8-mi měsíční feňulku. Cizí lidi zrovna moc nemusí. Když se k ní někdo cizí přiblíží a chce si ji třeba pohladit, uhýbá a nenechá se. Svůj strach si kompenzuje tím, že na cizí lidi štěká. Nikdo jí nikdy nijak neublížil, dělá to již od štěněte. Dříve štěkala i na lidi, které jsme potkali v obci při procházce. Teď štěká už jen na lidi, které potkáme v lese, či jiném opuštěnějším místě. Vidí je před sebou třeba na 200 metrů, a než projdeme okolo, celou dobu štěká a štěká. Když procházíme, jde až k nim a stále štěká. Nekousne, ale lidi se jí pochopitelně bojí, i když je malá. Povel u nohy cvičíme, je však ještě mladá a moc jí nejde. Takže i když ji mám u nohy, když procházíme, stejně si "odskočí" k těm lidem s bouřlivým štěkotem. Jak ji to odnaučit?
|
Zdenka
Člen |
# Zasláno: 10 Dub 2006 14:02
- Nahlásit
Já mám taky štěkalku, snažím se jí to odnaučit,ale marně nedá si říct, když se jí někdo nelíbí, tak můžu okřikovat dostane i na prdel novinama a stejně štěká dál.
|
Martina
Člen |
# Zasláno: 10 Dub 2006 14:50 - Změnil/a: Martina
- Nahlásit
MORIE
Nevím jestli Tvoje fenka štěká jen na lidi nebo i na něco nebo někoho jiného. Mám taky poserku a byly doby, kdy štěkala úplně na všechno a na všechny. Na lidi, psy, popelnice, kola, dokonce i zaparkovaný valník na poli, prostě hrůza. Teď už štěkne jen někdy i přes moje důrazné nesmíš. To jak popisuješ úplně dobře znám. Jdeme třeba po cestě, mám ji na volno, proti nám jdou dvě babky. Přivolám si ji k sobě, dávám povel nesmíš, už babky přecházíme asi o 5 metrů, neštěká, najednou ji prdne v kouli, vrátí se a tak strašně štěká, že to je fakt nemožný.
Takže budu číhat až Ti někdo zkušenější poradí.
Jo, mimochodem, jukla jsem do galerie, máš krásnou fenku. 
|
MORIE
Člen |
# Zasláno: 10 Dub 2006 14:55
- Nahlásit
Martina
Děkuju
Tequilla štěká hlavně na cizí lidi na procházce. Taky někdy na míchačku, na kmen přes cestu a všechno ostatní pro ni neobvyklý. Ale na ty lidi asi nejvíc a taky mi to nejvíc vadí. Vysvětluj pak malým brečícím dětem, že jim nic neudělá, že se sama bojí víc jak ony 
Koukám, že moc lidí poseroutky nemá.......nikdo neporadí a neporadí.....
|
aren
Člen |
# Zasláno: 10 Dub 2006 16:35
- Nahlásit
MORIE
Vyrostly u mně dvě štěkací štěňata - kluci malí oříšci. Dnes jsou jim dva roky, a je to už trochu lepší. Štěkat na podezřelé objekty pokládali vždy za věc cti. Řvala jsem na ně TICHO! a NEBUĎ MAGOR! a tak všelijak podobně, trochu to pomáhalo. Nejvíc to pomáhalo, když jsem se při řvaní postavila mezi ně a objekt, tak ztratili jistotu, že mají za zády ve mně oporu a znejistěli. Fakt jsou dnes už lepší, ale nevím, jestli je to díky mé snaze, anebo díky tomu, že dospěli. Právě včera jsem si blahopřála, že minuli v klidu rodinku na kolech a dnes dokonce v polích klusající slečnu.
Jestli štěkají ze strachu, může pomoct, když vidí, že já sama jsem v klidu a k té hrozné věci normálně jdu a prohodím něco pohrdlivého o strašpytlech.
Asi jsem Ti moc neporadila, snad jen útěchou, že v tom nejsi sama. Přeji hodně trpělivosti.
|
žofka
Člen |
# Zasláno: 10 Dub 2006 16:48
- Nahlásit
Mám taky štěknu,štěká na všechno co je živé. Mezi lidi ji ani nemůžu brát. Ale nevěřím,že nám někdo poradí.
|
Evik
Člen |
# Zasláno: 10 Dub 2006 16:52
- Nahlásit
MORIE
já mám jednoho štěkálka, a není to žádný mrňous, má 32 kg. Teď už štěká jen za plotem, ale zpočátku, tj. skoro před rokem, kdy jsme si ho vzali z útulku, to bylo taky dost drsné....On neměl takové ty hysterické štěkací výlevy pokud jsme byli venku, ale kdokoli cizí ho chtěl pohladit, uhýbal a vrčel.
Co je stoprocentní je to, že člověk nikdy nesmí psa, který štěká či vrčí ze strachu litovat. Naopak si z něj musí udělat srandu, jakože co blbne, když se mu nic neděje. Pokud je to skutečně ze strachu, tak určitě nekárat, ale chce to současně obrátit pozornost psa na sebe...ono se to snadno píše, ale hůř provádí, to je mi jasné. My jsme to třeba, když přišla návštěva a Griffča začal štěkat či vrčet řešili tak, že jsme si ho ještě přivolali k sobě, vysmáli se mu, aby neblnul, "copak já blbnu? ne! tak se uklidni a buť TICHO". Pak jsme si ho "propustili", aby si mohl jít po svém....Zpočátku šel vždycky pryč - na své místo a odtamtud pozoroval. Nyní si ho přivoláváme už k sobě, posadíme a třeba se s návštěvou ještě chvíli bavíme venku, podáme si ruce, aby pes všechno z blízka viděl a mohl si třeba i očichat. V poslední době už si Griffča zvyká a návštěvy pouští bez problémů - "iniciativu" nechává nám, i když má občas "kecy" (povrkává si pod vousy), ale to většinou stačí pár veselých slov....Někteří psi se prostě dají "ukecat"....
|
Evik
Člen |
# Zasláno: 10 Dub 2006 17:00
- Nahlásit
ještě dodám, že může být mnoho důvodů proč pes štěká, pokud štěká....a je na majiteli, aby to uměl rozlišovat. Pokud pes štěká "pořád" ze strachu, tak bych si troufla tvrdit, že ve svém majiteli nejspíš nevidí dostatečnou oporu. Chce to psovi posilovat sebevědomí, tj. pořád mu dokazovat, že toho, čeho se zrovna bojí není důvod se bát - je tu přece páníček.
Můj další pes - mladej choďák - jako malý sice neštěkal na věci, jichž se "bál", ale vždycky bylo vidět, že znejistěl. Takže když jsem viděla zdroj té obavy, šli jsme se na něj vždycky podívat a posléze zjistili (pes zjistil), že přece vůbec není čeho se bát...vždyť to byl např. jen pytlík vlající ve větru či třeba odhozené staré kolo když jsme k danému "zdroji strachu" přišli, tak jsem vždycky nenásilně přiměla psa, aby věc prozkoumal a ještě jsem se mu chechtala "tak tohodle ty ses bál, no to seš tedy srábotka" pejsa koukal, čmuchal a vždycky jsme od toho "zdroje strachu" odcházeli v pohodě a bez nervů. Takhle to koneckonců dělám i s Griffčou a jde to.
|
žofka
Člen |
# Zasláno: 10 Dub 2006 19:11 - Změnil/a: žofka
- Nahlásit
Evik
Tak to ti musím oponovat. Nevím,jak jsou na tom ostatní,ale jednu dobu mě to hodně leželo v hlavě,čím to může být. A tak jsem toho hodně přečetla až jsem se v jedné knížce dočetla asi tohle: Chyba byla hned po narození ve způsobu jakým byla odchována.Když jsme si pro ni přijeli,byla s maminou strčená v kleci na ptáky. Bylo teplo,takže byla odchována na zahradě,kdesi v zasrtrčeném koutu a znala jen svého chovatele,matku a klec. Prostě všechno je to tím,že jsme byli první lidi které viděla. Takhle jsem se to dočetla a věřím tomu. Navíc tam bylo psáno,že je to tak hluboko zakotvené v paměti,že to už bohužel odstranit nejde.
|
aren
Člen |
# Zasláno: 10 Dub 2006 20:17
- Nahlásit
žofka
No, nevím, máš na mysli to štěkání jako důsledek nedostatečné socializace miminka?
Moje štěňata se narodily v krabici vedle mé postele, od prvního dne byly v kuchyni pod psacím stolem, kde jsem byla pořád, protože pracuju doma. Bydlela se mnou tehdy kamarádka, dveře si podávali klienti, sousedé i děti, co se chtěli podívat na štěňátka, též zájemci, kteří si přišli štěňátko vybrat. Nemyslím, že by byli viděli málo lidí a byli málo bráni do ruky.
Přesto štěkají: na neznámé a nečekané objekty, na lidi pohybující se nezvyklým způsobem (cyklisté, běžci, kolečkové brusle, boardy, lyžaři), na velké psy.
Asi tam bude víc faktorů, snad i nějak vrozených. Například Korálek štěkával hodně (už se to lepší), jeho sestřička Iska skoro vůbec.
|
žofka
Člen |
# Zasláno: 10 Dub 2006 20:33
- Nahlásit
aren
Určitě tam bude víc faktorů,já jen chtěla říct,že to vyvětlení v té knížce mi bylo nejbližší.
|
aren
Člen |
# Zasláno: 10 Dub 2006 21:14
- Nahlásit
žofka
Aha, tak to jo.
|
MORIE
Člen |
# Zasláno: 11 Dub 2006 06:41 - Změnil/a: MORIE
- Nahlásit
U mé Tequilly to může být tou nedostatečnou socializací miminka. Protože ji společně s jejími dvěma sestrami našla ve 2 měsících kámoška v krabici u popelnice, kdo ví, co prožili před tím. Podle mě byli chudinky někde zastrčený a jak je matka fenka odkojila, šup s nimi pryč!  ..... však on je TŘEBA někdo najde a TŘEBA si je vezme ...... Je možný, že se to věkem zlepší ???
Evik
Pokud pes štěká "pořád" ze strachu, tak bych si troufla tvrdit, že ve svém majiteli nejspíš nevidí dostatečnou oporu. Chce to psovi posilovat sebevědomí, tj. pořád mu dokazovat, že toho, čeho se zrovna bojí není důvod se bát - je tu přece páníček. - tak přesně o to se snažím. Posmívám se jí, když se něčeho bojí, jdu jí její zdroj strachu ukázat, jsem v klidu, řeším nenadálé situace.....co ještě víc můžu udělat? U nás je spíš problém ne v tom, že štěká na věci, to už je celkem v klidu, ale ty cizí lidi. Jak jí mám ukázat, že jí nic neudělají? Že se jí bojí víc než ona jich? Nevím, jestli dělám vše správně. Zkus mi popsat nějaký příkladovou situaci.
|
Syska
Člen |
# Zasláno: 11 Dub 2006 07:29
- Nahlásit
Moje malá poseroutka se bojí a takhle poňafává jedině v noci, když je tma. Taky dokáže zaštěkat na cokoliv, na popelnici, na igelitku pohozenou na chodníku a o lidech nemluvě. Přes den si ničeho nevšímá, takže je mi jasný, že je to z toho, že je prostě strachy pos...štěká třeba i na můj deštník. Snažím se ji to odnaučovat. Zajímavé je, že někdy večerní procházka proběhne bez problémů a štěkání a někdy ňafe fakt na všechno...
|
Evik
Člen |
# Zasláno: 11 Dub 2006 07:30 - Změnil/a: Evik
- Nahlásit
MORIE
no, když náš Griffča zpočátku vrčel ze strachu na lidi, kteří kolem nás na vycházce procházeli a škubal sebou na vodítku, tak jsem ho cuknutím a povelem usměrnila k noze a snažila se jeho pozornost upoutat na sebe (v tomto může hodně pomoci míček či pamlsek - náš Griff není ani na jedno z toho, ale když se na něj mluví v pro něj "zajímavé" intonaci, začne vnímat...) Takže jsme třeba šli a při průchodu mezi lidmi - " k noze", když nereagoval = cuknutí a pak "ukecávání" (ale ne chlácholení!!!)dneska chodíme mezi lidmi bez problémů.
Jestli máš psa ujetého na míčky či pamlsky, můžeš si to tím hodně usnadnit.
Pokud se týče socializace vůči lidem, která se nestihla během fáze vtiskávání (tj. zhruba do těch do těch 8 týdnů věku štěněte), tak jeden člověk už prokázal, že i to jde napravit. Počtěte si na stránkách Rudy Desenského
|
Zdenka
Člen |
# Zasláno: 11 Dub 2006 10:47
- Nahlásit
já bych řekla, že ta moje prdelka neštěká ze strachu, ale naopak, že si dovoluje a cejtí se se mnou silná a myslím, že to je tím, jak byla ve smečce, tak tam štěkaly všichni a ona začla štěkat taky, snažím se jí usměrňovat, ale moc se mi to nedaří štěká na každýho psa a i když dělá drsňačku a pustím jí k psovy, tak nakonec blbnou, ale nesmí to bejt fena
|
jindriska
Člen |
# Zasláno: 11 Dub 2006 11:16
- Nahlásit
Morie
taky s tím máme problém a řešíme podobně, jak tu bylo napsáno, nejvíc asi Evíkem. Nám se vyplatilo pracovat na přivolání a povel K noze. Už zdálky na ní poznám, podle jejího postoje, že ten člověk se jí nezdá, včas si jí přivolám, dám k noze a bez problémů projdeme okolo. Když už začne na někoho štěkat, zařvu Nesmíš a Ke mně. Takhle to děláme už přes půl roku, co začala, neměníme na tom nic a fungujeme. Takže platí, co tu bylo napsáno: neutěšovat, ale naopak si dělat legrace, převést její pozornost na sebe - čímkoliv a neslevovat ze svých požadavků a nepromíjet, tzn. být důsledná.
|
MORIE
Člen |
# Zasláno: 11 Dub 2006 12:26
- Nahlásit
Možná se zeptám blbě, ale je upoutání pozornosti na sebe právě i ten povel "k noze"?
|
vidrbína
Člen |
# Zasláno: 11 Dub 2006 13:44
- Nahlásit
Moje štěkalka vyrostla na zahradě a když jsem si jí přivezla ve 4 měsících znala "svoje" lidi, mámu a sestřičku.Řvala úplně na všechno co se šustlo. Teď v dubnu jí budou 3 roky a je to úplně jiná feňule. Jo, když se jí někdo vysloveně nelíbí tak si na něj taky blafne, ale už to není takový uřvanec jako dřív.
Dokonce je teď schopná projít vedle psa aniž by na něj začala ječet.
Jedině jsem s ní vždycky cukla, povel nesmíš a šli jsme dál. Postupem času se to naučila.
|
Evik
Člen |
# Zasláno: 11 Dub 2006 13:55
- Nahlásit
MORIE
Možná se zeptám blbě, ale je upoutání pozornosti na sebe právě i ten povel "k noze"?
jo, je to jeden ze způsobů, resp. pokud už na psovi vidím, že se "připravuje" k tomu zaštěkat, tak už dávám povel k přivolání (pokud je pes u mě, tak "k noze") a pak třeba ještě dále motivuji na sebe (žrádlo, balonek, mluvení apod...) když to usměrnění k noze nestačí...
|
jindriska
Člen |
# Zasláno: 11 Dub 2006 14:04
- Nahlásit
MORIE
upoutávání/získávání pozornosti je, když přinutíš pejska svým chováním či balónkem (nebo čímkokoliv jiným) k přerušení nežádoucí jakékoli činnosti a středobod světa jseš ty a nic a nikdo jiný. Na každého pejska zabíra něco jiného.
Povel K noze = chůze u nohy. Jakým povelem jí ty přikazuješ zařazení k noze?
|
jindriska
Člen |
# Zasláno: 11 Dub 2006 14:08
- Nahlásit
MORIE
přečetla jsem si tvůj dotaz nějak podivně, tak proto minulý příspěvek. Takže teď odpovídám znovu - ano
|
MORIE
Člen |
# Zasláno: 11 Dub 2006 14:14
- Nahlásit
jindriska
Já používám povel "K noze". Ten jí však ještě moc nejde, protože je Tequi ještě mladá. Je blázen po ňamkách, které nosím vždy v kapse. To co popisuješ - povel k noze a dále přinutit pejska k pozornosti na mě - se mi zdá však jen jako "nouzové řešení" - tzn. pokud chci, aby zrovna neštěkala (ucpat jí čuňu). Dá se však tímto cvikem odnaučit ji štěkat?
|
Evik
Člen |
# Zasláno: 11 Dub 2006 15:47
- Nahlásit
MORIE
"nouzové řešení" - tzn. pokud chci, aby zrovna neštěkala (ucpat jí čuňu). Dá se však tímto cvikem odnaučit ji štěkat?
asi sis to špatně vyložila.... Pokud Ti čubina zabírá na pamlsky, tak jí ho dáš až za správné splnění příslušného povelu. V tvém případě třeba to "k noze" tj. když chceš odpoutat pozornost čubiny od štěkání a navázat jí na sebe (tu pozornost), pak jí dej povel, ukaž pamlsek a za správné splnění jí ho dej. Fenka tedy odměněna ne za to, že neštěká, ale za to, že splnila povel "k noze" - to že neštěká je správně a je to vedlejší efekt toho odvedení pozornosti povelem a následnou pochvalou formou pamlsku
|
MORIE
Člen |
# Zasláno: 12 Dub 2006 06:35 - Změnil/a: MORIE
- Nahlásit
Evik
jj, tak už to chápu.
Všemmoc děkuju za rady
|
