| Autor |
Zpráva |
Kalliope
Člen |
# Zasláno: 5 Led 2006 16:37
- Nahlásit
Mám takový problém, doufám, že se zde najde někdo ochotný mi poradit. Můj pes (rotvajler,teď v lednu 1 rok), celkem poslouchá, přivolání O.K. pokavad na něj volám radostně, párkrát se stane, že se mu nechce, tak si pro něj dojdu a je to O.K. Donedávna jsem si myslela, že budeme přivolání dál pilovat a bude se to jen zlepšovat, to jsem se však šeredně přepočítala. Jednou jsme byli v lese, pes jde, čmuchá, idylka, prostě nádhera, najednou se otočím pese vedle mě, mrknu a pes nikde. Prostě ucejtil stopu a zdrhnul, volám, hledám, na místě hodinu stojím nic. Byl v lese sám, tma jak v pytli,mlha,pes nikde. Po třech hodinách pískání a volání celý uřícený přiběhl, v očíchc strach a hrůzu přímo nepopsatelno, od té doby se u mě držel jako hlíště, hlídal si mě přímo fanatick, mnula jsem si ručičky jak je to pěkné, že teď si mě Píďánek pěkně hlídá, tento chlácholivý pocit trval téměř měsíc, opět, les, procházka, idylka a najednou stopa a pes v pr.... Takže na řadu přišla stopovačka, bohužel v lese zdá se býti dosti nepraktická, co minutu jsme psa odmotávala, rozmotávala, vytahávala stopovačku z chroští. Prosím, nevíte jak jinak mám psa odnaučit, aby hned jak ucejtí stopu zmizel? Zatím se mi pokaždé vrátil, nenadávala jsem mu, prostě jsem s ním "nemluvila", kdybych ho dohonila, dostal by co proto, ale dohonit psa se mi ještě nepodařilo. Chtěla bych mít parťáka, na kterýho se můžu spolehnout a ne trnout hrůzou na každý prochajdě kdy zmizí. Dělám to pro něj, aby měl ohodlí, aby se mohl vylítat a příjemně unavit a ten "hajzl" mi za odměnu takhle zdrhá. Má někdo podobnou zkušenost? Jak jste postupovali? Díky K.
|
Kalliope
Člen |
# Zasláno: 5 Led 2006 16:39
- Nahlásit
omlouám se za chyby
|
Fifi
Člen |
# Zasláno: 5 Led 2006 17:55
- Nahlásit
Kalliope
Ach jooo, tak i Pidanek?
Vis, Pida dospiva, rtw je dlouho v pohode a pak najednou zacne delat voloviny...
Ja ti bohuzel nemuzu z vlastni zkusenosti doporucit nic jineho, nezli stopovacku - resp. dlouhou lehkou pevnou snuru s bytelnou karabinkou (ja mam parasutistickou snurku asi 0,5 mm sirokou a 15m dlouhou a horolezeckou karabinku) . Je to dlouhodoba metoda, ja ji pred rokem uspesne pouzila na erdelku a trvalo to par mesicu... Ze se v lese zamota, to da rozum, ale at si frajer poradi sam. Zkus misto do lesa na nejakou dobu ted - pokud mas tu moznost- chodit do otevrenych poli a luk, tam je zvirecich stop spousta, nikde se ti nebude motat a lip se ti se snurou bude pracovat. A rychle pubertacek pozna, co se po nem chce...
Mi rtw nikdy prave lovecke pudy nemeli, vzdy slo jen o to, zvladnout tuhle prechodnou zdrhaci pubertackou dobu na 100% a uz po par mesicich meli v hlavach jasno - stacilo rict Nee, otocit se a uz mi byli v patach.
tak uvidis... 
|
Kalliope
Člen |
# Zasláno: 6 Led 2006 10:10
- Nahlásit
fifi hele díky za povzbuzení, Píďa má totiž specialitu, on zdrhá JEN v lese, na poli ho od stop odvolám různýma blbinkama, poskakováním, volání, v nejhorčím případě se začnu válet po zemi a to je u mě hned, ale v tom lese, hele máš pravdu, nechápu proč si dělám násilnosti, je to tak, ať si poradí sám s tou šňůrou, když umí zdrhat, tak se musí umět i rozmotat, takže stopovačka. Dík a ahoj
|
zuzka
Člen |
# Zasláno: 6 Led 2006 10:29
- Nahlásit
Kalliope
nedávno jsem sem psala (téma: začala lovit), moje fenka utíká taky jen v lese, sice ne po stopě, ale když zvěř vidí (dřív než já), zato ale loví, tedy poštěkává, takže dobře vím, kde se zrovna nalézá, bohužel to může vědět i případný myslivec.
Šňůru jsme zkoušeli, ale přístup "zamotala ses, tak se vymotej" není zrovna konstruktivní, protože to bychom se do lesa nastěhovali, kolikrát mám problém ji vymotat i já.
To jako stojíte a čekáte na rozmotávací zázrak a přitom sledujete škrtícího se psa?
Taky přístup "vyloučení ze smečky" se mi zatím neosvědčil. V cizím prostředí si mě hlídá a v domácím je jí to jedno, má pocit, že má vlastně volno a je to jen horší.
|
Kalliope
Člen |
# Zasláno: 6 Led 2006 10:38
- Nahlásit
zuzka
neboj na škrtícího Píďu se zrovna nedívám, ale jiný řešení než stopovačku nevidím. Nejhorší je ta zákeřnost, on předstírá, jak pěkně poslouchá, skoro se na mě směj, pak se otočim a pes v čudu. Nejhorší pak je, když se třeba po půl hodině uřícenej vrátí a ve tváři má takovej ten blaženej výraz jako: to byla zas prča, tak deme dál, ne?.... To bych ho v tu chvíli přizabila, tak naněj radši nemluvim. V případě, že by uviděl, kočku nebo něco podobného co se pohybuje a vypadá to jak zvíře, tak jsem taky v čudu, to bych u sebe mohla mít klidně šišku salámu.
|
zuzka
Člen |
# Zasláno: 6 Led 2006 11:31
- Nahlásit
Kalliope
jenže naše Bela je zvyklá běhat sem a tam mezi stromy, takže se pořád zamotávala, i když nikam zrovna neutíkala.
Ten blažený výraz známe taky, jen se vrací o něco dřív než Píďa. Ale zdá se mi to jako věčnost, pořád si opakuju: "lesy jsou těžební, není to lovecký revír, myslivce jsme tu ani jednou neviděli...", ale stejně se bojím, že uslyším výstřel.
|
Kalliope
Člen |
# Zasláno: 6 Led 2006 11:35
- Nahlásit
zuzka
přesně tak,jednak mám strach, že by ten ťulpas opravdu jednou našel srnu a prohnal jí, což by pro ní bylo v zimě fatální a jednak se taky děsim výstřelu, to víš, bojovej pes v lese, sám bez doprovodu, to je přímo tragický. Teď věčně bouchali lidi bouchačky co jim zbyly ze silvestra, tak jsem měla furt nahnáno. Je to těžký, navíc teď když je tma, z práce se vracím až za tmy, a když se občas odvážím se psem na prochajdu, nevidim vůbec nic, navíc stopovačku na zemi, občas se stalo, že jsem mu jí nechtěně přišlápla, což asi taky neni dobrý. Ach jo, jsou to ale starosti, co? 
|
