| Autor |
Zpráva |
Anonymní
|
# Zasláno: 27 Pro 2005 09:45
- Nahlásit
Ahoj,
mému labradorovi je 22 měsíců a v raném věku jsem s ním začala chodit na cvičák. Od malička byl hodně tvrdohlavý a taky je to můj první pes a tak jsem se při výcviku pořádně zapotila. Z časových důvodů (dojíždění) teď na cvičák už půl roku nechodíme, a tak pokračuji ve výcviku sama. Rady se snažím najít i v literatuře, i když rada od zkušeného kinologa je vždycky lepší. Bez chyb se bohužel ale můj výcvik neobešel.
Potýkám se teď s problémem, který vyvstal, když mi můj labrador utekl ze vrat na silnici a já jsem ho nemohla přivolat. Takovéhle chování vykazoval pouze,když se hárali fenky, jinak byl vcelku poslušný. Nepřivolala jsem ho žádným způsobem ani fintou. Běžela jsem za ním a snažila se jej během odvést pryč od silnice. Na poli jsem se mu snažila schovávat mezi keře, ale jako kdybych neexistovala. Když jsem běžela daleko a zavolala na něj, jako by neslyšel. Když jsem se pak vrátila zpátky, stále pobíhal u zadních plotů a zabýval se jinými psy. Po zavolání se ke mně rozběhl, ale když se přiblížil na 10 metrů, tak se zastavil a váhal. Po chvíli jsem se odběhla mu schovat, ale ani to nepomohlo. Sice zase přiběhl, ale nepřiblížil se. V minulosti jsem se dopustila té chyby, že jsem jej po několika návratech potrestala. Jak jsem později zjistila byla to chyba a tak se to projevuje i v chování mého psa.
Ráda bych to napravila, ale nevím jak. Zkoušela jsem stopovací vodítku, ale na tom je jak mílius. Když ho pustím na volno, je to jako kdybych zmáčkla tlačítko a pejsek se změní v neposluchu.
Můžete mi poradit. Doufám, že chybu, které jsem se dopustila lze ještě napravit.Ája
|
Anonymní
|
# Zasláno: 27 Pro 2005 11:18
- Nahlásit
Ahoj Ájo,
měl jsem podobný problém a vyřešil jsem ho až použitím elektrického obojku. Musíš s ním zacházet velmi citlivě a používat přísně pravidlo dvou vteřin. Povel ke mně jedenadvacet dvaadvacet a šok. Pes si velmi rychle uvědomí, že ho můžeš potrestat i když si tzv. mimo dosah a bude rychle reagovat na přivolání. Po maximálně třech výletech už si nedovolí nereagovat. Je to drastická metoda, ale 100% účinnosti. Jirka.
|
evina
Člen |
# Zasláno: 27 Pro 2005 11:22
- Nahlásit
Ájo:dopustila ses chyby,že jsi pejska trestala po příchodu.Teď musíš získat nazpátek jeho důvěru a zároveň se snažit aby jsi pro pejska na procházkách byla nejzajímavější ty.Myslím,že bez dlouhé šňůry to ale nepůjde.Nech mu jí stále při každé procházce a zřejmě bude nutné aby jí nosil i třeba několik měsíců.Možná už také tvoje finty prokoukl a ví,že ho chceš jen polapit.Nevím co má tvůj pejsa rád,takže se vybav dobrotami,hračkami a hl. pevnými nervy.Po přivolání ho odměňuj a hraj si s ním.
|
Anonymní
|
# Zasláno: 27 Pro 2005 11:50
- Nahlásit
Jirko,
abych pravdu řekla, raději bych přistoupila k jiné metodě. Tu tvojí bych ponechala jako krajní variantu řešení mého problému. Ale děkuji Ti za radu.
|
Anonymní
|
# Zasláno: 27 Pro 2005 11:54
- Nahlásit
Evino,
s tím, že budu muset být hodně trpělivá počítám. Zkusím sebou na prochandu vzít nějakého pískala. Snad to zabere. On je taky dost problém v tom, že mi do výchovy zasahuje děda, kterej psům nerozumí a není rozhodně důsledný.O to víc práce potom mám.
Asi budu muset toho mýho pesana úplně vymanit za jakýchkoliv povelů od něj. Od začátku totiž vychovávam nejen psisko, ale i dědu. Jenže děda je děda a toho na strý kolena nepředělám.
Vyhasínání u pesana asi bude chvilku trvat viď??
Ája
|
Anonymní
|
# Zasláno: 27 Pro 2005 15:24
- Nahlásit
Ájo ještě mě napadla jiná věc co by mohla prospět. Nech mu na obojku připnutý kousek šňůry cca 20 cm na karabince, to by mohlo vyvolat simulaci , že je neustále připnutý. Jirka.
|
Jumi
Člen |
# Zasláno: 27 Pro 2005 16:18
- Nahlásit
Ájo, já mám se svým psem také problémy s přivoláním. Je to zlaťák a také můj první pes a bylo období, kdy se choval na chlup stejně, jak tu popisuješ ty. já jako začátečník bych k elektrice nikdy nepřistoupila, za prvé se mi to příčí a za druhé vím, že tím mohu více pokazit než zlepšit! Zato stopovací šňůra se nám osvědčila a přivolání zlepšila na tolik, že přítel už se psem chodil na 2h procházky úplně bez vodítka - bohužel klidový režim po operaci nám přivolání opět pohoršil a jsme zpět na šňůře.
Thorin první měsíc na stopovačce také poslouchal jak hodinky a mě to strašně zklamalo. Nedal mi jedinou příležitost s ním škubnout, takže jsem měla pocit, že je to na nic. Když jsem ho pustila bylo vše při starém. Ale potom si na šňůru zvykl a chová se na ní jako normálně. Samozřejmě určitý rozdíl tu je, ale metoda se stopovačkou je opravdu na dlouho, třeba i na půl roku a víc a chce hodně trpělivosti, ale hlavně důslednosti. Výsledek ovšem stojí za to, to mi věř! 
|
evina
Člen |
# Zasláno: 27 Pro 2005 18:20
- Nahlásit
Já měla před lety svého prvního psa také na šňůře.Opravdu to trvalo asi půl roku co jí nosil.Já s ní ale netrhala protože když viděl,že se pro šňůru schýbám tak už přibíhal.Já si pro něj raději chodila a pak ho vyškubala.Choval se na volno podobně jako tvůj a taky se to odbouralo.Potom jsem mu jí ustříhávala po kouskách.V té době to byl puberťák,něco přes rok.Až do své smrti(ve 13 letech)měl 100% přivolání za jakékoli situace.Takže já na metodu dlouhé šňůry nedám dopustit.Ájo:holt s ostatními členy rodiny bývá někdy problém.Zvlášť když si říct nedají.Taky řeším stejný problém
|
Anonymní
|
# Zasláno: 27 Pro 2005 18:24
- Nahlásit
jumi ises,ze ti nedal prilezitost ho vyskubat,tak mu ji dej ty.jdi nekam kde potkate psa,zajice.......proste neco,co ho rozptyluje a bude chtit utect.potom ho muzes vyskubat a ne cekat mesic na prilezitost.
petr
|
Anonymní
|
# Zasláno: 27 Pro 2005 18:25
- Nahlásit
omlouvam se za ten smajlik skocil tam nedopatrenim
petr
|
Anonymní
|
# Zasláno: 28 Pro 2005 07:11
- Nahlásit
Tak jsem to včera zkusila a vzala pesana na stopovák zase ven. Pustila jsem ho se stopovákem na louce jako obvykle, aby se proběhl a vyvenčil. Potkali jsme tam jeho lásku rotwailerku a s její majitelkou jsme se domluvili, ze vyzkousime privolani. Chvili si spolu hrali a pak jsem se Maxe snazila privolat. Mela jsem sebou jeho oblibenyho kousaciho peška a pískátko z rozkousaný hračky. Připadala jsem si sice jako blázen, když jsem několikrát zavelila "ke mně" a snažila se upoutat jeho pozornost, ale výsledek se po chvíli dostavil. Nakonec přiběhl, ale s ním i rtw. Samozřejmě jsem ho pochválila a odměnila jej. Do peška se mu ale zakousnout nechtělo. Jindy se žene, jen aby ho ukořistil. Jiný pes je pro něj pořád nejzajímavější.Ája
|
