Kynologická diskuse

- Kynologická diskuse - Odpovědět - Statistika - Registrace - Hledat -

Kynologická diskuse / Výchova a výcvik / Člověk jako nevděčník

Autor	Zpráva
Ondrej Člen	# Zasláno: 8 Pro 2005 20:03 - Nahlásit Při zaslechnutí slova pes-si člověk jako první asocijue tu otřepanou frázi "nejlepší přítel člověka".Tato fráze se dá z lidského pohledu vcelku přesvědčivě podložit.Je známé a mnoha zkušenostmi prověřené,že toto stvoření vás za každých okolností bude bránit,pevně při vás stát, provázet i do nejtemnějších končin a nejhlubších bažin,že vám bude vždy a za každých okolností věrný,odpustí vám vaše hříchy,pozná vaše špatné psychologické rozpoložení,což na něj zapůsobí tak,že bude smutek upřímně cítit s vámi....A to hlavní-nikdy ho neomrzíte. Podívejme se na to tedy i z druhé strany.Představme si,že jsme psi a celý život trávíme ve společnosti lidí.Jednoho dne zaslechneme ve psí řeči slovo "člověk".Co bude to první co si asociujeme?Že "nejlepší přítel psa"?-to těžko-.Jak by mohl být nejlepší přítel někdo, kdo mě sobeckým motivem fyzicky omezuje?Kdo brání mým přirozeným pudům? Kdo mě často považuje jen za jakýsi bytový doplněk,zvyk,zabezpečovací zařízení nebo dočasnou hračku?Někdo,kdo bezprozirně získá mou lásku a po čase mi zabouchne vrata před čumákem? Někdo,kdo si neváží mé lásky ani zlomkem toho,jak bysem si zasloužil?Je přítel někdo,kdo neuznává kompromis?NE!To přítel tedy ne.A co třeba asociace "pán"?No možná, ale jen s jistým přívlastkem a to sice "pán-despota!!" Nakonec bych rád řekl,že si nemyslím,že všichni chovatelé jsou takoví,ale z vlastní zkušenosti mohu potvrdit,že 7 z 10 "pejskařů",stále doma nemají "jí" či "jeho",ale "to" či "ono"...Takovou náklonost,jakou nám dnes a denně projevuje pes,si opravdu nezasloužíme.
Eda Člen	# Zasláno: 8 Pro 2005 20:28 - Nahlásit Ondrej Tys měl asi dneska nějaký špatný den, že? Je mi tě líto, že znáš tolik "špatných" pejskařů. Já osobně bych se chtěla mít alespoň jeden den tak báječně jako moje Edička Chtěla bych tě ubezpečit, že všichni na této diskuzi mají doma jen "ji" nebo "jeho" (popřípadě "je")
Pupy Člen	# Zasláno: 8 Pro 2005 20:46 - Nahlásit Ondrej Eda má pravdu já mám taky pejska a mám doma "ji" a taky nemám ráda když se pes pořizuje jako doplněk do bytu já si fenuli pořídila proto že sem nikdy neměla žádné kamarády. Všichni mě zradili...a tak fenule mi vše nahrazuje, někdy se sní i peru a když sem někdy u babičky a já se s fenulí peru a okolo jdou nějací lidí( i se psem) tak čumí jak buh ví co.
Tchor Člen	# Zasláno: 8 Pro 2005 20:48 - Nahlásit Ondrej asi se pohybuju mezi jinejma lidma me ten pomer prijde opacnej.
Fifi Člen	# Zasláno: 8 Pro 2005 20:54 - Nahlásit Ondrej Asi ses na spatnym foru! Vetsina lidi tady nema doma "TO", ale svyho pejska ci psici.. A urcite to nejsou 3 z 10 pejskaru, kteri to takhle berou! A prvni,co si mi psi asociujou krom svyho jmena je povel Curani a Kakani!.. Tak proc byt tak nechutne depresivni! Pokud mas sve osobni spatne zkusenosti, sdel nam je! A kolik desitek chovatelu ci pejskaru znas, ze mas takovy smutny pohled na psi zivot!
evina Člen	# Zasláno: 8 Pro 2005 21:12 - Nahlásit Ondrejromiň,možná si to nemyslel až tak špatně ale uvedu příklad...moje tchýně má psa,nevychovaného debila na kterého nemůže sáhnout neb by jí sežral.Přesto stále tvrdí jak svého pesu miluje,až tak,že má naprosto vše dovoleno.Její "láska" sahá až tak daleko,že by pejska nikdy nemohla dát utratit ani v případě,že bude starý a trpět.Možná to láska u ní je ale nemyslím si,že ta pravá.A tato žena má jasný pohled na mé chování a mou lásku vůči mému psu.Můj pesa je kvalitně krmen,dlouhé procházky na volno a výcvik.Dle jejího názoru je výcvik pouhé trápení psa.Když vidí,že svému štěníkovi vyčiním,tak nechápe jak můžu být takový nelida.Přesto i já svého hafína miluju.Na rozdíl od ní chci aby život strávil aktivně a radostně.A především,jsem schopná až bude starý se o něj postarat i ve chvíli nejtěžší.Tak kdo je větší přítel psa??
pigie Člen	# Zasláno: 8 Pro 2005 21:34 - Nahlásit evina A vies, ze moja "laska" tiez siaha az tak daleko? Som dala vsetkym na znamost, hlavne mame aj priatelovi, ze ked budu mat pocit, ze Hugino uz velmi trpi, tak ho maju dat utratit bez mojho vedomia, lebo ja by som to nikdy nedokazala... Mozno vsak, ked to pride, zmenim nazor, ale zatial to vidim takto...
evina Člen	# Zasláno: 8 Pro 2005 21:42 - Nahlásit pigie:jo to jsem si myslela také...přesto ti to nedá.Srdce ti to drásá se dívat na zvíře kterému není dobře a ty(ani vet)mu už pomoct nemůžeš.Prostě se člověk musí naposledy vzchopit a brečet až potom.
Ketrin Člen	# Zasláno: 9 Pro 2005 07:02 - Nahlásit Ondrej má určitě kus pravdy, ale s takovými "pejskaři" se zřejmě většina z nás ani nestýká. Můj manžel a synové mají oblíbený bonmot "Já bych chtěl bejt náš pes"
Evik Člen	# Zasláno: 9 Pro 2005 07:19 - Nahlásit Ketrin tak to vidím taky Ještě k tomu dodám, že v dnešní době se pes jakožto domestikované zvíře v přírodě jen těžko obejde bez člověka. To, že psy cvičíme v poslušnosti, že jim spoustu věcí zakazujeme, přikazujeme apod. v drtivé většině všichni myslíme pro jejich dobro. Jen si představte psa, kterého jeno páníček nenaučil např. už jen základním povelu "stůj", "fuj" - následek - psa přejede auto, sežere něco otráveného.....Prostě asi tak - Výcvik není pro psa žádným týráním ani omezováním, pokud pán dokáže svého psa přesvědčit, že je to vlastně super věc a že se vyplatí poslouchat z psovy vlastní vůle. Taková sehraná dvojka páníček - pes je pak podle mě ten nejhezčí pohled.
Garfield Člen	# Zasláno: 9 Pro 2005 07:20 - Změnil/a: Garfield - Nahlásit pigie Tohle udělal můj přítel se svým psem. Dal ho kamarádovi, aby jej odvedl na veterinu a nechal jej tam uspat. Strašně ho za to odsuzuji a zazlívám mu to, protože si neumím představit, že bych tohle udělala svému psovi. Vadí mi především ta představa, jak stojí na tom stole s cizím vetem a "nějakým známým člověkem" a pořád se ohlíží a kouká ke dveřím a čeká, kdy přijdu já a nechápe, proč je tam sám a proč tam nejsem s ním. A pak po injekci se skácí a v posledních vteřinách vědomí pořád čeká a hledá známou milovanou tvář. To bych mu nikdy neudělala. Když můj pes umíral, držela jsem ho v náručí, hladila a mluvila na něj, než mu dotlouklo srdíčko. Bylo to nejhorší co mě dosud v životě potkalo, ale to byla má daň za ty tisíce daní, které platil on 14 let za mě.
Garfield Člen	# Zasláno: 9 Pro 2005 07:21 - Nahlásit pigie Na jaře to budou dva roky. Teď tady sedím a řvu jak malá holka, až se skoro zalíkám.
wensday Člen	# Zasláno: 9 Pro 2005 07:46 - Nahlásit Garfield ježíš, to je smutný, taky mám slzy v očích Ondrej pro mě je moje Anne Enýček, holčička, mazílek, miláček / milák /, pusinka, zlatíčko a je pro mě jako moje dítě. A naprostá většina pejskařů, který znám, je na tom stejně.
pigie Člen	# Zasláno: 9 Pro 2005 08:14 - Změnil/a: pigie - Nahlásit Garfield Tak som to nemyslela, ze by som im dala psa. To by som im ho nikdy nedala. Museli by mi ho nechat uspat tak, aby som o tom nevedela. Ale ja viem, ze som strasny sebec a chcela by som ho mat pri sebe co najdlhsie... A ja placem uz teraz, hoci pes nema ani jeden a pol roka
Garfield Člen	# Zasláno: 9 Pro 2005 08:29 - Nahlásit pigie To si myslím, že je úplně normální, že člověk má živýho zdravýho psa a stejně ho obrečí při myšlence, jak a kdy a že jednou umře. Totéž platí i o rodičích (tada jak u koho) apod. Řekla bych, že je to obranný mechanismus mozku, jak se připravit na budoucí situaci. No a kdo se patřčně nepřipravuje, končí na Lexaurinu.
cherry Člen	# Zasláno: 9 Pro 2005 10:37 - Nahlásit Na některý věci se připravit nedá. Zrovna včera jsem byla na pohřbu dcery mé nejlepší kamarádky....stejně staré jako mám já. (19 let) Ale to je o něčem jiném. Byla jsem ráda, že se můžu nějak odreagovat tím včerejším forem a zjištění původu Ronie.
Garfield Člen	# Zasláno: 9 Pro 2005 10:43 - Nahlásit cherry Proboha, jak umřela 19ti letá holka? Jestli se mohu ptát.
cherry Člen	# Zasláno: 9 Pro 2005 10:44 - Nahlásit Autonehoda - spolujezdec
Břetislava	# Zasláno: 9 Pro 2005 10:46 - Nahlásit Jednou si k nám přisedl na nějaké akci kluk od nás z práce a začal nás přesvědčovat, že psi jsou týráni tím, že je lidi drží v "zajetí", že jim vzali jejich přirozené prostředí a že by bylo pro ně nejlepší, kdyby sme je všichni vypustili do přírody. Napřed jsem si myslela, že si ze mě dělá srandu, ale pak jsem zjistila, že to myslí vážně. On byl vážně přesvědčený (a hlavně mě přesvědčoval) o tom, že pokud pustím psa z vodítka, uteče mi asi někam do lesů, kde si bude sám lovit potravu. Taky psa nikdy neměl a vůbec nechápal, co je to opravdový kamarád, i když - jak píše Ondřej - si to někteří lidi vůbec nezaslouží. Život je zkrátka k některým zvířátkům krutý, a proto jsme tady my - milovníci zvířat - abychom aspoň zčásti tuto křivdu napravili.
Syska Člen	# Zasláno: 9 Pro 2005 10:47 - Nahlásit Hrůza...na tohle se člověk opravdu nemůže nikdy připravit. A ještě ke všemu, když zemře mladý člověk, který má všechno před sebou...
Garfield Člen	# Zasláno: 9 Pro 2005 10:49 - Nahlásit cherry No jo no. V podstatě jedna ze stovek ročně. Jedna "známá" dá-li se to tak říci se musela dívat, jak při tragické nehodě zemřeli na míst oba její synové (5 a 7 let) a její táta. Ona byla mimo onen dopravní prostředek, ale stála u toho.
Jandula Člen	# Zasláno: 9 Pro 2005 10:52 - Nahlásit Garfield Jako spolujezdec v autě, který řídil její opilý přítel, zemřela i moje nejlepší kamarádka a policajti mi volají ve čtyři ráno a ptají se, jestli vím, kde jsou její rodiče a nechtěli mi říct, co se stalo... Jinak bratranec se takhle vyflákal sám a dávali mu 5 procent šancí na přežití... a přežil, dokonce bez následků, ale když si vzpomenu na ten měsíc, který jsme prožili po nemocnicích (je jak můj brácha), tak ještě dneska je mi blbě...
Eimy Člen	# Zasláno: 9 Pro 2005 10:57 - Nahlásit cherry Dovedu si asi do jisté míry představit, ajk ti bylo.. Mně se před rokem a půl zabila kamoška, znala jsem ji od svých 7mi let a najednou sem doma měla parte
Eimy Člen	# Zasláno: 9 Pro 2005 11:01 - Nahlásit Jandula I "zázraky" se občas dějí....
Garfield Člen	# Zasláno: 9 Pro 2005 11:05 - Nahlásit Jandula To jsem takhle seděla v autě s bývalým přítelem a volá mu maminka, že prej se právě jako spolujezdec zabila v autě ta a ta a že právě jeho maminku kontaktovali, aby jim dala číslo na rodiče zemřelé. Tak jsem si říkala, ty vole, tak to je drsný, být takhle on-line u toho, jak se někomu ve vteřině změní život a vše nabere o 360°jiný směr. A tak jsem se s ním pak bavila, kdo že to jako byl a zjistila jsem, že to byla sestra mamčiny nejlepší kamarádky. Tak jsem volala pro změnu já mamce.
cherry Člen	# Zasláno: 9 Pro 2005 11:05 - Nahlásit Jen to píšu je mi blbě. A nejhorší je, že toto se již nikdy nezahojí. S tím se člověk musí naučit žít. A to jsme se nedávno bavili o psech. Její fenka je už babička a byla na operaci, měla na mále - a to jsme si říkali - to je jak když máš děcko. Ale není.
Eimy Člen	# Zasláno: 9 Pro 2005 11:09 - Nahlásit cherry Je to tak... Ještě horší je, že toho člověka vidíš, tak ledabyle se s ním rozloučíš s tím, že ho zas peřce uvidíš...................... Ale nejhorší pro mě byly ty výčitky, že sem to celý možná mohla změnit, víc se o ni zajímat, víc sis ní psát a mohlo bejt všechno jinak, ale není
Jandula Člen	# Zasláno: 9 Pro 2005 11:15 - Nahlásit Eimy Zaplaťpánbůh za ně - já si vůbec nedokážu představit, co by bylo, kdyby to nepřežil... Do konce života nezapomenu na to, jak slyším na naší jinak klidný vesnici vrtulník a za 10 min. volá teta, že bratránek měl bouračku a že to asi není nic vážnýho, tak volám jeho bráchovi, kterej tam jel a ten všechno - je v umělým spánku, přilítá vrtulník - a ta nejistota, když vám dva týdny říkají - připravte se na to, že nepřežije a když přežije - neuvidí, neuslyší a nebude chodit... strašný... Je zajímavý, že jedině jeho máma věřila, že bude v pohodě a zhroutila se až několik měsíců po tom, co bratránek byl ze všeho venku...
Eimy Člen	# Zasláno: 9 Pro 2005 11:20 - Nahlásit Jandula Napsala sem ti mailík...
Jandula Člen	# Zasláno: 9 Pro 2005 11:23 - Nahlásit Eimy Eště nedorazilll....
pigie Člen	# Zasláno: 9 Pro 2005 12:11 - Nahlásit Mojej mame tiez tragicky zomrela najlepsia kamaratka. Omdlela vo vani a utopila sa... Mala 17!
Syska Člen	# Zasláno: 9 Pro 2005 12:54 - Nahlásit Mně naštěstí nikdo blízký ještě nezemřel (a teda doufám, že se tak ještě dlouho nestane...), ale vím, co se mnou udělala kamarádka, která spolykala prášky kvůli klukovi, naštěstí ji objevili včas. Právě proto si myslím, že ikdyž je člověk v nejhorším srabu, ta nevinná psí tvář ho dokáže ze spousty sr..ek vytáhnout....
Eimy Člen	# Zasláno: 9 Pro 2005 13:13 - Nahlásit Jandula Mně dorazila od tebe odpověď,a le nejde to otevřít, tak vím první dvě věty... snad se to umoudří...