| Autor |
Zpráva |
ami
|
# Zasláno: 11 Lis 2005 08:06
- Nahlásit
Čauky vždycky jsem si myslela,že aportování je přirozené a každý pes rád aportuje,ale můj ne.Je ještě malý?Nebo ho to mám nějak naučit?Jsou mu 4 měsíce 
|
Jadviga
Člen |
# Zasláno: 11 Lis 2005 08:51
- Nahlásit
My jsme si se svou pejsánkou hráli na aportování hned jak jsem si ji přinesla domů, tj. 7 týdnů. Bylo to v kuchyni, kde měla připravený pelíšek. Sedla jsem si na zem a házela hračku (tak asi na 2 metry), přitom volala "přines", samozřejmě jsem v ruce držela piškotek. Brzy pejsánka pochopila o co jde. Jasně, že to hned nebylo ideální, aport se vydařil tak 3x a pak chtěla ten piškotek hned. Později jsme to dělali i venku na zahradě, to jsem se snažila aport hodit co nejdál a to ji bavilo, běžela pro něj jako o závod. Jako štěně ale u ničeho moc dlouho nevydrží, hned ji zaujme něco jiného. Chce to hodně trpělivosti.
|
Meta
|
# Zasláno: 11 Lis 2005 09:21
- Nahlásit
Taky by mě to zajímalo. Naše pětiměsíční štěně sice aportuje, ale jen doma nabo na zahradě, tedy v domácím prostředí. To lítá s nadšením a dokonce i předsedá a pouští na povel. Zato na vycházce ho aportek nebaví. Přinese jednou a pak už zase jede čumákem po zemi. Jak z něj udělat nadšence i venku? Zkoušela jsem i ponožku s masem, ale tu mi zase moc nosit nehodlá, chce ji samostatně vykuchat...Vadí mi to hlavně proto, že na konci stopičky má být aportek a štěně se má odměnit hrou, Bert ale dojde na konec, zblajzne odměnu a hrát si nechce. Naopak, proběhne si stopu ještě jednou pozpátku...Nikdy dříve jsem psa necvičila, tak jak se vychovává závislák na aportu?
|
Sali
Člen |
# Zasláno: 11 Lis 2005 09:47
- Nahlásit
Meta
tak jak se vychovává závislák na aportu?
obecně řečeno,znalostmi,trpělivostí a plánovitou rafinovanou hrou...
Skuteční representanti pracovních linií sportovních plemen mají ten kořistnický pud v sobě,a od něj se všechno odvíjí...
v žádném případě se to nedělá tak,jak tady lidi výše zrovna popisují...dělá se to přes simulaci unikající drobné kořisti,tahání se a boj...kořist je uvázaná na šnůře,a štěně jí loví.....
|
evina
Člen |
# Zasláno: 11 Lis 2005 09:47
- Nahlásit
štěně od malička zaujmout hrou o aportík.Není nutné aby předsedal a už vůbec ne pouštěl na povel.Většina štěňátek se ráda o aportík přetahuje.Můj mi ho nosí právě jen proto,že ví,že se přetahovat budeme.Pokud naplníš ponožku dobrotou,pak je nutné nacvičovat na dlouhé šňůře(aby dříve obsah nesežral).Jinak není vůbec nutné mít na konci stopy aport.Já na konec dávám krabičku s dobrotama.Je štěníkovi necelých půl roku.
|
Sali
Člen |
# Zasláno: 11 Lis 2005 09:52
- Nahlásit
Cvičíme podle TARTu II.
........
Po ovladatelnosti na vodítku následuje aport volný. Tento cvik je popisován následovně: Psovod se psem v základním postavení, pes sedí u levé nohy, na povel rozhodčího odhodí psovod vlastní předmět do vzdálenosti nejméně 10 kroků. Na další povel rozhodčího vyšle psovod psa pro aport. Pes by měl pro předmět radostně vyběhnout, okamžitě jej uchopit a nejkratší cestou přinést k psovodovi. Před psovodem pes usedne a čeká na odebrání předmětu. Na další povel přisedne pes k noze.
Tak nějak by měl cvik vypadat, pokud je splněn ideálně. V praxi však vidíme některé základní chyby, které hovoří o nedostatečném procvičení tohoto, pro služebního psa velmi potřebného, cviku. Zkusme si některé popsat.
Pes pro odhozený aport vůbec nevyběhne.
Pes vyrazí pro aport bez povelu.
Pes pro aport vyběhne, ale nejeví ochotu jej přinést.
Pes aport přinese, ale hodí jej psovodovi k nohám.
Pes jeví známky bázlivosti po nuceném aportu.
Abych nemusel jednotlivé chyby detailně rozebírat, pokusím se popsat nácvik aportování. Již od útlého mládí štěněte je třeba rozvíjet zájem o pohybující se předměty. Podaří-li se nám psa pro aport získat a udělat z něj náruživého aportéra, máme postaráno o stopy, překážky, vysílačku, vyštěkání, zlobivost při hlídání předmětů, o plavání, atd. Pokud štěňata vyrůstají u svědomitého chovatele, tak si tento zájem přinesou již s sebou. Chovatel totiž pohazuje do klubka štěňat míček nebo hadrovou kouli, tahá před štěňaty svinutý hadr a provokuje je k zákusu do něj. Kořistnický pud nutí malé a hravé psíky k pronásledování "kořisti" a rychle si tuto zábavu oblíbí. Pak je už na novém majiteli, aby tuto hru rozvíjel a upevňoval.
Mnoho začínajících psovodů dělá zbytečné chyby už v počátku. Dočtou se, jak má předpisový aport vypadat, a s touto představou začínají psa aportování učit. Nutí psa, aby po odhození aportu zůstal u nohy psovoda, po přinesení aportu srovnávají psa do předpisového předsednutí, pokud možno ještě zkoušejí při aportování střelbu, atd. až mladému psíkovi tento cvik otráví naprosto a dokonale.
Aport musí být pro psa vždy hra a dokonce jistý druh odměny. Předmět pro aportování by měla být z počátku nějaká jeho oblíbená hračka. Tenisový míček, stará kožená rukavice, hadrový pešek nebo pískací gumová figurka. Je naprosto fuk, co to bude, ale podstatné je, aby o tuto věc měl psík enormní zájem. Jakmile se s tímto předmětem vytasím, bude se psík snažit do předmětu zakousnout a tahat se o něj. Po krátkém potahování mu jej nechám a chválím ho: "drž aport, hodný". Psík si věc bude nosit a náš úkol je, přivolat štěně do naší blízkosti. Lze to praktikovat i za pomoci pamlsku. Přiběhne-li psík k nám, rychle uchopíme předmět a za stálého opakování "drž aport" se s ním o předmět taháme, abychom ho opět nechali vyhrát. Po několika úspěšných pokusech předmět psíkovi odebereme a odhodíme jej kousek před sebe. Při odebírání můžeme předmět vyměnit za pamlsek.
Pes musí mít do hry stále chuť a proto nesmíme počet pokusů zbytečně přehánět. Hru ukončíme v momentě, kdy si psík chce stále hrát, aby se na příští nácvik opět těšil. Po určité době odhazujeme předmět na větší vzdálenost a našim cílem je, aby psík za předmětem okamžitě vybíhal a co nejrychleji se s ním vracel, aby se s námi mohl o něj tahat. Postupně předměty měníme a na procházkách můžeme psíkovi pohazovat klacíky. Upřesňování cviku, jako je předsedání, předpisové odevzdávání a posléze přisedání k noze, necháme až na dobu, kdy už pes náruživě aportuje.
.......
http://www.vycvikpsa.cz/archive.html
|
Sali
Člen |
# Zasláno: 11 Lis 2005 09:54
- Nahlásit
Výchova a výcvik všestranného psa IV.
http://www.vycvikpsa.cz/about.html
Je-li kvalitní přivolání důležité (protože když psa nepřivoláme, není s čím cvičit) a štěkání na povel potřebné, pak aportování je cvikem, bez kterého se neobejde žádné pracovní plemeno. Podaří-li se nám psa pro aport získat a udělat z něj náruživého aportéra, máme postaráno o stopy, překážky, vysílačku, vyštěkání, zlobivost při hlídání, plavání, apod.
S aportováním, jako s předešlými cviky, začínáme co nejdříve. Už když jsou štěňata u chovatele, mají umět pronásledování a hry s tenisáčkem, zákusy do měkkého hadru, přivolání ke krmení a podobné potřebné věci. Dostaneme-li štěně z takovéto chovné stanice, máme napůl vyhráno. Říkám napůl, protože i dobře připravené štěně si můžeme pokazit sami.
Spousta začínajících psovodů dělá základní chyby už v počátku. Dočtou se, že aport má vypadat takto: pes sedí u nohy psovoda, na povel rozhodčího psovod předmět odhodí, na další povel psa pro aport vyšle, na další povel aport odebere a posledním povelem usměrní psa k noze. S touto představou začínají psa aport učit a hned je o zklamání postaráno. Pes si nechce sednout pořádně u nohy, o odhozený předmět nejeví žádný zájem, nebo za ním sice vyrazí, ale za nic na světě s ním nechce zpátky ke psovodovi, prostě zmatek.
Všechny cviky budou vypadat takto, nebudeme-li při výcviku postupovat vždy od jednoduchého ke složitějšímu. Možná se vám zdá, že vůbec necvičíme, že si stále jenom hrajeme. Komenského "škola hrou" však platí při výchově štěněte zrovna tak, jako při výchově "lidských mláďat". A při učení aportování dvojnásob.
K nácviku budeme potřebovat jednu starou koženou rukavici nebo starší silnější ponožku, kterou vycpeme hadříky a zavážeme na pevný uzel. Každé štěně se rodí s kořistnickým pudem. Základem této vrozené vlastnosti je živý zájem o pohybující se věci a toho je třeba maximálně využít. První pokusy zaujmout psíkovu pozornost provádíme nejlépe v kotci anebo v bytě. Jsme v pro psa známém prostředí, nikde nejsou žádné rušivé vlivy, psík je po našem příchodu na nás upnut a bedlivě nás sleduje. V této chvíli vyndáme z kapsy naši naditou ponožku a začneme jí nápadně pohybovat před očima psíka. Jakmile o ní projeví zájem, snažíme se jej vystupňovat, až dojde k tomu, že se pes do předmětu zakousne. Mírným přetahováním naznačujeme boj o získanou kořist a po chvíli mu ponožku pustíme na hraní. Pes vyhrál!
Psíka při přetahování chválíme a povzbuzujeme povelem "drrrž aportíček, hodný". Po uvolnění aportu bude do něj pes zřejmě ještě nějakou dobu kousat, než zjistí, že mu neklade žádný odpor, a pak jej pustí a nechá ležet. V tomto okamžiku zvedneme ponožku a celý postup zopakujeme. Toto celé uděláme asi 3-4 krát.
Zvláště ze začátku nesmíme psa s aportem příliš zatěžovat i když o něj jeví velký zájem. Celý tento denní nácvik končíme tím, že psíka na aport vydráždíme a pak předmět schováme do kapsy. Vždy (a z počátku zvláště) musíme končit s nácvikem aportu v době, kdy má pes o hraní ještě živý zájem. Nemělo by dojít k tomu, že pes už je hrou unaven a nechává náš předmět bez povšimnutí.
Může se stát, že pes nechce získaný aport pustit a vytrvale jej trhá. V tom případě vyndáme z kapsy druhý připravený předmět a pokusíme se upoutat psíkovu pozornost na něj. Střídáním předmětů docílíme toho, že se pes bude zajímat o pohybující se předmět, který máme my v ruce. Lze také postupovat tak, že se rovnou pokusíme psíka přivolat a snažíme se mu jemně, s povelem "pusť", aport odebrat. Po skončené hře musíme takovému psu aport ponechat, jinak by napříště nechtěl s aportem chodit k nám.
Ale co se psem, který o tyto pohybující se předměty nejeví zájem? Zde musí nastoupit vynalézavost a pozorovací talent psovoda. Pes například nejeví zájem ani o ponožku, o rukavici, ba ani o kutálející se tenisáček, zato však víme, že je velmi žravý. Pokusíme se tedy celý nácvik začít s kusem syrového masa nebo s větší vařenou kostí, na které jsou kousky masa. Postup je naprosto stejný, jen s tím rozdílem, že za vyhranou potravu mu vždy malý kousek dáme.
Dále postupujeme tak, že potravu, o kterou pes už jeví zájem a vždy se o ni s námi přetahuje, vložíme do ponožky a postup opakujeme. Pes maso v ponožce cítí a přetahuje se stejně vehementně. Po přetahování dostane odměnu z ponožky.
Není podstatné, na čem naučíme psa zájmu o aport, zda to bude ponožka, míček, potrava nebo gumová hračka. Podstatné je to, abychom ho hned z počátku pro tuto hru získali a aby se na ni vždy velmi těšil.
Po několika úvodních dnech tréninku přistoupíme k další fázi nácviku aportu. Nyní naučíme psa po chvilce hraní aport odevzdávat psovodovi. Při rozdražďování psa na aport ho můžeme zároveň vybízet povelem ke štěkání. Projev psa při těšení se na hru je tak spontánnější a my si vlastně při nácviku jednoho cviku také upevňujeme cvik druhý. Po radostném zákusu psa do aportu se s ním budeme chvíli přetahovat, pak zklidníme hru a volnou ruku položíme shora psovi na mordu a velíme "pusť". Pokud tento povel nebude stačit, zesílíme tlak ukazováku a palce ruky na horní pysk psa, až předmět pustí. Po puštění okamžitě pochválíme a takto několikrát celý postup zopakujeme.
I zde končíme s hrou dříve, než se pes nasytí. Upozorňuji, že je to otázka individuality. Některý pes přestane mít zájem o hru už po třetím pokusu, jiný po devátém. Je na psovodovi, aby pokles zájmu okamžitě zpozoroval a hru ukončil.
Po zvládnutí těchto základů přistoupíme k přinášení předmětu. Vzhledem k tomu, že už máme slušně rozpracováno přivolání, i když zatím bez přesnosti, neměla by nám tato fáze dělat velké problémy. Avšak praxe ukazuje, že právě v přinášení a odevzdávání aportů bývají největší nedostatky. Je to samozřejmě způsobeno tím, že psovodi s výcvikem pospíchají a nemajíce ještě zvládnuty cviky základní vyžadují již od psa cviky vyšší.
Postup bude následující: pes, který kolem nás volně pobíhá, bude upozorněn psovodem na jeho oblíbenou hračku - tedy aport. Po krátkém vydráždění, kdy pes projevuje chuť se do předmětu zakousnout, odhodíme mu ho do vzdálenosti zhruba 2-3 kroků s povelem "aport" nebo "aportíček", což dodává mazlivější tón a nezní to psovi jako tvrdý příkaz. Pes se za odhozeným předmětem rozeběhne a zakousne se do něj. V tomto okamžiku zavoláme psa jménem a přivoláme jej. Povel k přivolání musí přijít, až když pes předmět pevně drží, a nesmí být příliš silný, aby pes předmět nepustil a nepřiběhl bez něj. Přibíhá-li pes s aportem do naší blízkosti, uchopíme aport do ruky a okamžik se se psem přetahujeme za stálého chválení a povzbuzování povely "drž aport, hodný".
Tato fáze nácviku klade velký důraz na šikovnost psovoda. Nejlépe se praktikuje tak, že po přivolání psa ustupuje psovod v mírném tempu od psa a když se tento dostane do přímé blízkosti psovoda, udělá psovod rychlý krok proti psu a uchopí aport do ruky. Po 15-20 sekundách hru zklidníme, zavelíme povel "pusť" a psovi aport odebereme. A přichází zasloužená pochvala. Toto odhození s přivoláním několikrát zopakujeme.
Z pěti takových aportů uděláme asi dva pokusy s tím, že když pes s aportem přiběhne, nebudeme mu jej odebírat hned, ale, aniž bychom se aportu dotýkali, budeme psa jen hladit a chválit za přinesení. Aport mu ponecháme a dáváme tak psu najevo, že nám nejde ani tak o ten předmět, jako o to, aby pes přiběhl k nám. Psík by totiž jinak rychle zjistil, že po každém přinesení je mu aport odebrán a zakrátko by odmítal k nám s aportem chodit.
Proto v této fázi už učíme psa přinášet klacky a polínka z tvrdého dřeva, abychom mu mohli na závěr cviku předmět ponechat třeba i k rozkousání. V tomto stáří, kdy našemu psíkovi je asi pět měsíců, dochází k výměně zubů a psi si potřebují omačkat dásně. K tomu jim právě aportování dává vhodnou příležitost.
Samozřejmě že existuje mnoho různých jiných postupů a metod na nácvik přinášení předmětů. Většinu z nich znám a rád je na požádání popíši, ale já sám používám tento postup a zatím se mi vždy osvědčil. Aport u štěněte považuji za dobře rozpracovaný, když si na vycházkách samo nachází klacky a bez povelů je nosí.
|
Meta
|
# Zasláno: 11 Lis 2005 10:19
- Nahlásit
Sali
Díky, vlastně jsou to texty, ze kterých jsem vycházela. Potíž je v tom, že tohle nám dobře funguje doma, ale ne venku v terénu. Bert má na procházce zájem kromě čuchání ještě o hry zakusovací a tahací, to jo, ale jak něco odhodím, přinese to jednou, dvakrát. Snad je to věkem, venku je pro něj dost rušivých podnětů. Asi bych všechno chtěla moc rychle. Od neděle jdem na cvičák. Snad mě usměrní
|
Sali
Člen |
# Zasláno: 11 Lis 2005 11:07
- Nahlásit
Meta
protože to neumíš dotáhnout do konce v patřičný časový posloupnosti.Chceš to opravdu moc rychle.Autor ti to jasně píše-Aport u štěněte považuji za dobře rozpracovaný, když si na vycházkách samo nachází klacky a bez povelů je nosí. dokud tohoto nedosáhneš,máš ještě pořád co dělat na základech,prostě pes ještě není do kořistění dost pomátlej.
|
pigie
Člen |
# Zasláno: 11 Lis 2005 11:09
- Nahlásit
Sali
Tak to my mame doma rodeneho aportera 
|
Meta
|
# Zasláno: 11 Lis 2005 12:04
- Nahlásit
pigie
No, doma ho mám taky. To mi nosí něco v jednom kuse I kočkám ukradenou myš, bleeee.
|
evina
Člen |
# Zasláno: 11 Lis 2005 14:19
- Nahlásit
přesně,tak to dělám...sice klacíky ho až tak neberou ale když hodím jeho oblíbené posilovací kolečko,tak s ním sám přibíhá a cpe mi ho do ruky.Ještě dělám jednu věc co jsem nedávno okoukala.Když je pes přede mnou a tahám se s ním,tak s ním dělám povely,sedni,lehni,vstaň a kolečkem tahám buď dolů nebo nahoru.Jde mu to pěkně,pozdější nácvik na dvojku.
|
