| Autor |
Zpráva |
Anonymní
|
# Zasláno: 20 Říj 2005 12:22
- Nahlásit
"Pípípíp pípíppíp" otevřu oči a čučím do černé tmy stropu ložnice. Venku tma jak v pytli a ta kosa co tam je, na mě dýchá svým chladným dechem i přes to sklo. Na budíku 5.20 hod a o 16 km dál na mě čeká vymrzlá kancelář. Mám po náladě a to jsem si nestihla ještě ani zívnout.
"Fffffu ff f fuuuf fufufu" pod prahem dveří se ozývá nadšené čmuchání mého psa. Ty se máš nejlíp říkám si a jdu vstříc jeho teplé měkoučké chlupaté náruči. Sotva otevřu dveře, pes po mě skáče, pokňukává radostí a vrtí zadkem, jakoby už ani nedoufal že mě ještě kdy uvidí. Rukama šmátrám do tmy nahmatajíce dveře WC, přitom sounáležitě zakopávám o vlnící se psí tělo a dlaně si utírám do pyžama od radostným psích slintů. Při ranní potřebě, čištění zubů i oblékání mi leží na zrmzlých nártech a zahřívá prochladné nohy. Ranní venčení je činnost pro mě trochu apokalyptická, pes je z ní totálně hin. Nadšeně lítá tmavou ulicí, je úplně bez sebe ze stromečků, keřů a laviček a chodníků s kamínky, které tu jsou od prvního dne, kdy sem vstoupily jeho psí packy. "Jéžiši a na trávě leží klacíček, no takovej klacíček ještě nikdy neviděl, ten je úplně super. Podívej paničko, to je boží co????" zběsile letí ke mě s klackem v hubě. Tím nejobyčejnějším klackem, jaký jsem kdy viděla. Koukám na hodinky a už mi v hlavě vrtají ty hrůzy, které mě v práci čekají.
"Pojď k noze, jdeme domů". Pes poslušně přikvačí a má radost i z toho, že ke mě musí přikvačit.
Zabouchnu za ním dveře od bytu a letím na vysokých podpatcích to my office. Zatímco já tvrdě dřu na jeho luxusní balónky, granule a Alavisi on kraluje našemu domovu.
Pár minut fufá u dveří nasává pachy z venku a když se ujístí, že ředitelství se nevrátí začne studovat zákoutí domova. Ale co to? Má pocit, že ho někdo sleduje. Bystrým okem rysa pohledne prudkým otočením hlavy za sebe. HA! Odkapávač na nádobí! Ty hajizle, tak ty mě pozoruješ!?! Vrhne se na něj a několika seknutí drápem a hlubokými kousanci jej odzbrojí. V klidu se jde napít ke své misce. Ten pelíšek leží jinde než včera! Lapne pelíšek do tesáků smýká s ním přes tři místnosti. Bohužel se pelech zasekl o květináč. Co tady stojíš sakra? Vycení zuby a zavrčí. Květináč nic. Přilehne do útočné pozice. Květináč pořád nereaguje. Pes se popoplazí o pár centimetrů vpřed. Odvážný to krok! Květináč se chystá mstít, pes vyrazí chytne nejdelší palmový list a už jej cupuje hlava nehlava, hlína lítá až ke stropu, ale on se nedá. Psovi kručí v břiše. Jde k misce čtvrt obsahu zblajzne. Čtvrt obsahu rozfrfňá po celé kuchyni. Zbývající žrádlo nosí a ukrývá po celém bytě včetně pánečkových bot. Venku se ozve psí štěkot. Pes pohlédne k oknu. Denní světlo mu vlévo novou mízu do žil. Našpicuje uši, vyklene hrudník, vztyčí ocas a s roztaženými zornicemi naslouchá. Zavrčí. "Buf, bufbufbuf". Pes venku neodpovídá. Ručička na hodinách poskočila na 12 a vydala tikavý zvuk. Pes dostal hysterický záchvat. V jeho teritoriu klidně tikají hodiny a jeho se vůbec nedovolili. Letí do předsíně rozrazí dveře od WC, chytne rolku toaletního papíru a běží celým bytem zpět. Papír se navíjí na kusy nábydku, na futra dveří, omotává se kolem křesel a plynulým pohybem míří zpět do koupelny. Pes zmerčil pračku. Něco na ní stojí! Ha co to je? Divný pach? Obsah uvnitř? O pár vteřin později je koupelna vymalovaná zubní pastou Signal microgranuls. Když má pocit, že vše ovládl a vše se mu podřídilo jde spát.
Otočím klíčkem, zařadím rychlost, spojka plyn a valím domů. Nakoupeno mám. Uklízet dnes nemusím. Tak půjdu se psem do lesa. Jéžiši dneska je krásně. Už se hrozně těším. Doufám, že doma nic nezničil. Nějaký ignorat přede mnou nedal přednost z prava.
"Ty debile, na co myslíš sakra, kvůli takovejm pitomcům jako ty jsou pak lidi nešťastný. Kretén."
Těším se na víkend a přemýšlím co podniknem. Hlavně ať je hezky. Toho psa zničím. Bude rád, že může jít spát.
Přicházím k domu. Ticho, klid. Žádný štěkot. On je tak hodnej, zlatíčko moje chlupatý. Stojím u bytových dveří a naslouchám. Není mrtvej? Co když se udusil žvýkací kostí? Rychle odemykám. Ve vteřině mám oslizlý obličej, roztržený řetízek, potrhane silonky a polovinu psa v nákupní tašce. Kvičí jak postřelený prase. Vlní se a plazí a stěžuje si, co všechno tu beze mě musel protrpět. Snažím se vejít do bytu, ale pes mě nepustí. Stále mi skáče po nohách, olizuje obličej a s každým mým krokem vpřed vyje víc a víc.
Položím tašky a jdu prohlédnout byt.
Proboha! Taková spoušť. Hodnotím škody, v hlavě mi běží kalkulačka, co zas koupit nového, co půjde opravit a co už né. Otočím se, abych psa pokárala. Není za mnou a v bytě je ticho. Vrátím se do předsíně. Psice psovitá leží na pelechu. Hlavu položenou na zemi. Uši roztažené. Kouká na mě bělmem očí a tiše fňuká.
"Cos to tady zase prováděl?"
Přestože má hlavu položenou na zemi, mám pocit, že ji dal ještě níž. Rozhodně se na mě dívá větší plochou bělma. Pokňukává.
"Pojď sem, pojď se na to podívat? Co to je? Co ti ty kytička udělala?"
Pes stojí mezi mnou a mrtvou palmou a žaluje na ni. Olizuje mě a když vidí můj odpor lehne si na záda, roztáhne packy, hlavu vytočí do boku, pootevře tlamu a s psím úsměvem na mě kouká. Čeká co bude.
Chce se mi smát. Ne nesmím se smát. Vstanu a odejdu pryč. Pes se převalí na bok a kouká po směru zvuku. Přemýšlí. Musí změnit taktiku: "Tohle na ni nezabralo." Štítívě obejde palmu a kráčí za mnou. Sedne si a pootočí hlavu na stranu. Zvedá packu. Packá po mě a čuchá mi do dlaní.
Otočím se k němu: "Půjdeš do klece abys věděl. Žádný malování se s tebou. Koupíme klec a budeš mít po ptákách..." pes radostě vrtí ocasem. "Mluví se mnou! Héč! Héč!"
Natáhnu se k šuplíku s obojkem a košem. Pes si vzpomene, že mě dnes ještě nepřivítal nebo né dostatečně a radostný tančící rituál začíná na novo....
Neznáte to náhodou?
|
birma
Člen |
# Zasláno: 20 Říj 2005 12:33
- Nahlásit
Anonymní
Velmi dobře, až na to, že náš pejsek bojoval převážně s gaučem
|
Joker
Člen |
# Zasláno: 20 Říj 2005 12:34
- Nahlásit
To mi neco připomíná: Včera jsem se divila, proč mi nejede internet. A hle, on překousnutý kabel. Tak jsme ho natáhli jinudy. A proč mi tedy nešel dnes ráno? Aha, pekousnutý na jiném místě. Tak jdeme venčit. Proč mi padá bota z nohy? Aha, rozcupovaná tkanička.... A tak podobně
|
Jirikovo
Člen |
# Zasláno: 20 Říj 2005 12:34
- Nahlásit
no tak u nas bylo a je hlavnim favoritm lino a jeho prechodove listy ... a pravidelne vystekavani sousedovych psu ...
|
Anonymní
|
# Zasláno: 20 Říj 2005 12:37
- Nahlásit
Na fotografii Vám představuji 4 měsíčního Garfielda.
Váš Garfield.
|
fromeli
Člen |
# Zasláno: 20 Říj 2005 12:40
- Nahlásit
Tak u nás byl největším nepřítelem koberec, za mlada ho špageta nacupovala do vzdálenosti až 50 cm ode zdi.
Jelikož jí táhne čtvrtej rok, dovolili jsme si koberec konečně vyměnit, doufám, že vydrží
|
Meggi
Člen |
# Zasláno: 20 Říj 2005 12:57
- Nahlásit
No, nevím co by nam z vnitřku baraku zbylo i když tam toho zatim ještě moc neni, ale to co dokažou udělat ze zahrady, kde se zatim vyskytuje převážně stavební material je také dílo k pohledání. Uklid stavebních zbytku narovnanych do přepravek je nejlepší zábavou znich udělat ještě menší dílky a rotahat je úplně všude. To je pak krásné ráno vykouknout z okna a vidět ten šílený bordel rotahaný naprosto všude.
U rodičů westík se zas pro změnu maloval pod stolem v jídelně což byl make-up a ostatní líčidla, jindy se zas odmalovával takže tampony a odličovací mléko také na koberci rozpatlané a roztrhané, jindy si zase četl noviny na pidi kousíčky, ale nejvíce ho zaujal "rejžák" kartáč, štětinky pěkně jednu po druhé, ale ty jsou pikantní zaseknuté v koberci a lux ne a ne je vyluxovat a sbírat jednu štětinku po druhé je taky radost k pohledání 
|
wami
Člen |
# Zasláno: 20 Říj 2005 13:03
- Nahlásit
Joker
Kdyby kabel od internetu, nase mrne zapracovalo na modemu a prekouslo cely konektor, byli jsme bez netu mesic, nez jsme to sehnali znova a opravili... 
|
monika
|
# Zasláno: 20 Říj 2005 14:26
- Nahlásit
Tak to je přesné,ráno oslizlá tvář, odpoledne po návratu z přáce špinavá jak ... a večer totálně unavená s pocitem, že já jsem po procházce totálně KO a pes OK.Koupelna vybydlená do metru a půl, ožrané lino do poloviny a koberec v kuchyni by chtěl taky obnovit.Zvon na odpad je nejlepší okousaný a špunt do vany jsme naposledy potkali, když jsme Dorku ještě neměli.Každý večer zkontrolovat kuchyň, umýt nádobí (jinak ho olíže dokonale ona a přece se nebude takhle v noci dřít), poschovávat vše co se dá sežrat (večeře je přece pro nepřítele) a pak už hurá do postele.Ve tři v noci se vzbudím s tím, že jsem zapomněla sundat z topení v kuchyni pečivo na usušení a honem tam.Pozdě, už je uklizeno.Ve čtyři honem vstávej protože to co jsem nestrávila musí ven.A tak pořád dokolečka dokola.Ale někde jsem četla že se německá doga zhruba ve dvou letech zklidní.Hurá ještě 14 měsíců a je to tu!!!!
|
Sendy
Člen |
# Zasláno: 20 Říj 2005 14:30
- Nahlásit
Tak to já jsem asi nikdy neměla psy, i když jsem si je jako psy kupovala. Co jsem to tedy vlastně vždy doma měla a mám? 
|
monika
|
# Zasláno: 20 Říj 2005 14:35
- Nahlásit
nevím co máš doma, ale asi to mám taky v jednom exempláři.Mám totiž ještě kokřici, teď má 14 let a tohle jsme s ní nezažívali.Byla strašně hodná a za celou dobu padly za vlast jedny pantofle.Sice vítací obřad byl šílený,bydleli jsme v paneláku ve 13 patře a slyšeli nás sousedi v přízemí, ale jinak pohoda.Dneska ani nevím ,že ji doma mám.Už ji necháváme v klidu a ona si to užívá a hoví si.
|
Evik
Člen |
# Zasláno: 20 Říj 2005 14:39
- Nahlásit
Sendy
no přece správně vychované hafany, kteří v době nepřítomnosti páníčka neudělají žádnou neplechu. 
Jinak to co je zde popisováno výše jsem měla doma zhruba tak do půl roka svého nejmladšího hafíka...Díky bohu už se zklidnil a z těch všech neplech zbylo akorát to lezení do tašky při uvítacím rituálu (pejsa to ale dělá proto, že chce držet v tlamě něco mého). Tak toho občas využiju a pes mi třeba v tlamě odnese lehčí nákup od vrátek k domovním dveřím
|
monika
|
# Zasláno: 20 Říj 2005 14:48
- Nahlásit
hm kdybych ji dala malou tašku s nákupem tak se s ní můžu rovnou rozloučit.Vrátila by ji prázdnou.Ona strašně fajn, je poslušná a nejsou s ní žádné problémy s poslušností, jenom teď máme pubertu a to je někdy hrůza.Když k tomu ještě přidám rodinu (děti 17,15 a 3 roky)tak je doma docela blázinec.Manžel už si buduje pokoj ve sklepě.Přes zimu prý bude dole a od jara zase venku.Dostavěli jsme kotec tak jsem mu ho nabízela, ale prý by to měl zbytečně velké.Že by klec?
|
Mel
Člen |
# Zasláno: 20 Říj 2005 20:57
- Nahlásit
Jen ještě připojím:
ačkoliv při mém odchodu byla televize vypnutá, při příchodu řve na plné koule, okousaný dřevěný rám postele + matrace až z nich koukají péra a vytahaný odpadkový koš, který panička zapomněla umístit na kuchyňskou linku, dále otevřená skříň (???) a z ní vytahané a okousané boty - cca 4 páry. Jinak téměř totožné. Prostě, jsou to naši drahouškové, a na co by paničky jinak vydělávaly takové sumy v práci 
|
Joker
Člen |
# Zasláno: 20 Říj 2005 21:00
- Nahlásit
My máme novou postel za 20000. To bych mu teda nepoděkovala. Proto, do té doby ,dokud se nenaučí správně chovat do ložnice nesmí
|
Mel
Člen |
# Zasláno: 20 Říj 2005 21:09
- Nahlásit
Joker
To on taky nesměl, bohužel šoupačky přelstil už jako mimino
Ale teď už máme novou postel i se zdravotními matracemi a dveře zamykací. Sice už neničí, ale jistota je jistota
|
Anonymní
|
# Zasláno: 21 Říj 2005 13:27
- Nahlásit
Tak to můj mílašek je docela hodný až na to že když odejdem do práce tak si jde vyzkoušet naší postel a tak jsem myslela že nad ním vyzraju, když zavřu dveře. - jenže to naše trdĺo si je otevřelo no tak jsem myslela, že na něj vyzraju tím že zamknu - chyba lávky - sežral mi dveře.¨
Že já jsem se na to celý nevybodla a nenechala ho v tý posteli spát
|
Aida
Člen |
# Zasláno: 21 Říj 2005 15:31
- Nahlásit
Všichni:
Bonyšu už máme tak dlouho, že já už ani nevím, jestli něco dělala (krom toho, že huláká, když tu nejsme), ale Aida nám ze začátku cupovala jakýkoli ponožky, pěkně na hromádce v pelíšku, akorát jsme si je pak vybrali a identifikovali, co bylo čí. Ale jinak jsou obě relativně hodný, když tu nejsme...
|
Břetislava
|
# Zasláno: 21 Říj 2005 15:41
- Nahlásit
Asi před 2týdny jsme šli na svatbu a psík asi po půl roce klidu začal řádit. Napřed si vyskočil na postel - kam nesmí a nechodí -roztrhal povlečení na polštář, pak rozkousal budík a připojení na internet, poté se přemístil do kuchyně, kde na útěrce ležela nová DVD vypalovačka. Strhl útěrku a s ní i vypalovačku a měl novou hračku. Když jsme se vrátili, myslela jsem, že přítele odvezou Je spíš zajímavý, jak pes vycítí, že se jde do práce a to znamená čekej, buď hodný nebo že odcházíme jinam a nepochopí, proč zrovna tam s náma nemůže. A to potom dopadne takto. Od té doby je zase hodný
|
Sali
Člen |
# Zasláno: 21 Říj 2005 16:36
- Nahlásit
FiSt
nebo by nebylo od věci udělat v bytě místnost pro psa,kde bude mít naprostý komfort bez následných zbytečných výlevů emocí majitelů......
|
Břetislava
|
# Zasláno: 21 Říj 2005 16:39
- Nahlásit
FiSt
No to jsme dělali asi tak do 9 měsíců, pak se uklidnil a už nic neničil. Jak jsem psala, chytl rapla po půl roce klidu. Jinak když je doma sám, je mnohem spokojenější, pokud je v pokoji, kde s náma večer spinká
|
haha
|
# Zasláno: 21 Říj 2005 18:50
- Nahlásit
Naši psi už si dokonale přizpůsobili náš byt, co se jim nelíbilo už tam prostě není,tudíž nám psi sundali lino, koberec ,tapety ,práhy ,rozkousali to povlečení který se jim nelíbilo,taky sežrali nějaký Dvd zrovna ty z videopůjčovny, o botách a jiných částech oděvů ani nemluvím,ale úplně nejvíc mě rozzuřili když jsem chtěla jet do práce a místo řadící páky na mě koukal její oslintanej kovovej zbytek,to jsem si na dvorku nechala vyvětrat auto s otevřeným oknem
|
