novyotakar2
Člen |
# Zasláno: 29 Zář 2019 01:31
- Nahlásit
Dobrý den,
mám stafordšírského bulteriéra. Starý je 11 měsíců, základní povely zná a je poslušný, sedni, lehni, místo, ke mě, zůstaň, čekej. Nicméně mám problém s lidmi. Jezdím s ním obden každý den vlakem 4 hodiny. Strašně mě trápí, že důvěřuje lidem, nechá se od každého mazlit, lehne si na záda a nechá se škrábat, hladit. Pokud by k němu přišel sám člověk a začal ho hladit, nevadilo by mi to. Co mě strašně trápí a štve, že pes to sám vyžaduje - říká si o to. Stačí pouze oční kontakt na psa z cestujících a pes si ihned myslí, že ho pán/paní chce mazlit, hladit, takže mě začne nesmírně tahat. Sleduje takto nastupující a vystupující lidi, táhne mě za každým kdo pouze projde. Zkrátka si myslí, že každý člověk ho chce mazlit i když se na něj pouze podívá. Pohled = mrskání ocasem a tahání k tomu člověku i když se jedná pouze o pohled. Zkrátka je to moc přehnané, chci, aby lidem tolik nedůvěřoval, netáhl za nimi, pokud sám člověk nepřijde a nezeptá, jestli si ho může pohladit. Jezdím 4 hodiny vlakem a když mi táhne za každým kdo sedí i o 2 sedačky přede mnou a pes na něj vidí, myslím, že mi po 4 hodinách upadne ruka a moje nervy dojdou. Taky mě štve, že neví, kde má kakat. Doma se nevyčůrá ani nevykaká, ale když jdu koupit jízdenku, klidně se vykaká na nádraží. Přijde mi, že ví, že doma nemůže, že může venku, ale již nerozezná, že nemůže taky venku všude. Chtěl bych, aby kakal a čůral pouze v trávě, ne že všude venku. Jak ho to odnaučit a naučit ho to správně? Do kolika měsíců se psem lze pracovat nebo to jde i když je pes starší?
Předem děkuji, Otakar Nový
|
Fousisko
Člen |
# Zasláno: 30 Zář 2019 10:57
- Nahlásit
Zdravím,
k Vašemu dotazu ohledně lidumilnosti....Máte plemeno, které je lidumilností proslulé, takže se není čemu divit. Váš pejsek zřejmě s lidmi nezískal žádnou špatnou zkušenost, tudíž nemá důvod nedůvěřovat. Moje osobní zkušenost se stafbulíky (znám jich několik) je ta, že všichni jsou nenapravitelní mazlové pokud jde o lidi, ale takoví extrémisti, jako ten Váš tedy úplně ne 
Chování, které popisujete lze ovlivnit výcvikem. Tím se dostavám k Vašemu dotazu ohledně doby, kdy lze se psem pracovat. Jednoduše: KDYKOLI, V JAKÉMKOLI VĚKU PSA. I starší pes se dokáže při správném vedení naučit leccos. Moje zkušenost je ta, že i starého psa, naprosto výcvikem nepolíbeného, lze v poměrně krátké době naučit základním povelům i dalším trikům, potřebným k běžnému životu. Co se ale naopak špatně přeučuje, jsou již získané zlozvyky. Samozřejmě, že to lze, a to i u starého psa, ale člověk se musí obrnit maximální trpělivostí a zvolit vhodnou metodu. Nám se kdysi podařilo přeučit cca 7letého psa, aby se přestal bát různých věcí a aby začal lidem naopak důvěřovat. Trvalo to skoro 2 roky, ale podařilo se. Šlo totiž o původně týraného psa, kterého jsme si vzali z útulku, takže práce na něm bylo jak na kostele, a situace tedy na hony vzdálená té Vaší.
Vy máte teprve psího puberťáka, který všechno nyní nasává jako houba. Pokud už pes opravdu dobře zná povely základní poslušnosti, jak píšete, tak s nimi pracujte. Využijte je přesně v těch situacích, kdy nechcete, aby Vám "utrhnul ruku" za nějakým potenciálním "mazličem". Dejte mu "sedni", "lehni" v závislosti na situaci, k tomu "zůstaň" a průběžně chvalte a odměňujte tím, o co stojí nejvíc (tedy asi mazlení).
Já mám knírače a taky hrozného mazla. Cestujeme-li v MHD či vlakem, klidně ho mazlím po většinu času, co jedeme. Mně to nevadí, jemu to dělá dobře a úplně tak kašle na to, co se děje kolem něj.
Podle mého názoru by Vaším řešením mohlo být jednak to upevnění poslušnosti i v těch "krizových" situacích a přesvědčit psa, že nejzajímavější věci pro něj jsou u Vás a nikoli u jiných lidí. Vy se pro něj musíte stát tím nejlepším "mazličem" 
Pejsa je v pubertě, bude teď na Vás nejspíš zkoušet všechno možné, takže to chce důslednost, obrnit se trpělivostí, spoustu pozitivní motivace a vydržet. . Chápu, že to je někdy těžké, ale jiná rozumná cesta zřejmě není.
A co se týče toho konání potřeby, vlastně jste si asi odpověděl sám. Pejsa zřejmě dosud nechápe, že nádraží není "venku". Doporučuji raději vyrazit na nádraží vždy v dostatečném předstihu, nechat psa proběhnout tam, kde se vyvenčit může, pochválit jej za to, že "to" udělal na správném místě. Pak bude již velká pravděpodobnost, že "to" na nádraží nebude mít potřebu dělat. A pokud na nádraží uvidíte, že se Vám "štěluje na bobek", tak prostě nekompromisně odvést ven, dát mu čas, ať si to udělá, pochválit a vrátit se....Choďte na to nádraží klidně trénovat jen tak, bez rizika, že Vám ujede vlak. Prostě si udělejte procházku na nádraží, aniž byste někam jeli, procházejte se tam a jakmile uvidíte pejska připravovat se "k činu", šup s ním hned ven....Při dostatečném počtu opakování pejsa pochopí, že nádraží je taky "doma" a ne "venku".
Přeji hodně zdaru a pevné nervy
|
