Vero
Člen |
# Zasláno: 24 Dub 2010 20:45
- Nahlásit
Je běžné, že se dospělý pes v průběhu života s novými páníky úplně změní? Asi jo, žejo? Já nad tím ale občas ale dosud žasnu...
Přivedla jsem si víc než dvouletého flegmatika, lenocha, a nekomunikativního a ignoranta, kterého nic nebavilo, největší blbost balonek, a jediné, co ho vytrhlo, byl silný lovecký pud...
Tak jsem se s tím smířila, holt je, jaký je.
A teď je mu pět a já mám jinýho psa: bystrý, temperamentní, aportoval by do strhání těla, ... ze své iniciativy... komunikuje o svých potřebách (oproti dřívějšku zázrak) a nejen a přitom ještě pořád tomu procesu proměny není konec, pořád se vyvíjí k větší citlivosti jakési...
Máte taky takové zkušenosti, vy, co jste "adoptovali" dospěláka? Podělte se...
|
pupulu
Člen |
# Zasláno: 24 Dub 2010 21:21
- Nahlásit
Jojo znám to.Já mělaúmám hodně psů na dočasný domov,kterým hledám páníky.Jsou to pesani z různých poměrů a různých "povah".Dle mého tak jak se projevují při příchodu k nám je jen důsledek toho co zažili.Např.přišla fena-chtěla být nejmenší na celém světě.Ustrašená,klidná,netýkavka,doma jen ležela na pelíšku.Venku cupkala pouze krok za mnou,nikdy ne u mě nebo přede mnou,veškerý kontakt jí byl ukradený neli nepříjemný.Vypadala,že raději dožije někde sama v noře.Dostala se do rodinky,ikdyž se mi to z počátku nezdálo vhodné-táta ,máma a 2 děti.Teď naprostý rodiný muchlák,neustále se dožaduje hlazení a drbkání.Lítá z děckama jako šus,miluje hry..No neskutečné!A takových jsem tu měla několik.Prostě zázraky lásky a péče páníčků!
|
