| Autor |
Zpráva |
ko4ka
Člen |
# Zasláno: 23 Srp 2006 20:41 - Změnil/a: ko4ka
- Nahlásit
Vážení přátelé,
jmenuji se Hary z Pěněnských luk a jsem labradorský retrívr, který má pohybové obtíže. Letos je to 10 let od chvíle kdy jsem se narodil. V té době jsem netušil, že své stáří nebudu prožívat v milující rodině, ale v útulku po psy. Ano je to tak, nyní se nacházím v psím útulku pro zvířata v Ústí nad Labem. Ne že by mi tu bylo zle, to ne. Je vidět, že mě tu mají rádi. Berou mne na krátké procházky (dlouhé už neujdu), dostanu tu krmení, abych neležel na tvrdém, dostal jsem dokonce 2 matrace, dávají mi jakési tabletky na klouby, ale přece jen to není ono. Mám sen, že své dny dožiji na zahrádce ( kterou ještě zvládnu oběhnout) u lidí, kteří mne budou mít rádi, kteří tu budou jen pro mne (a ne pro dalších 20 pejsků jako v útulku). Pokud by tam byl i psí kamarád, nevadilo by mi to. Asi se mi mé přání nesplní, lidé nestojí o starého nemocného psa. A i kdyby už snad stáli, bojí se toho, že brzy umřu. Ano, asi už tady nebudu dlouho, možná rok možná tři, možná i déle, to nikdo neví. Ale i za tu krátkou dobu bych vám udělal ještě hodně radosti, jsem i přes svůj osud veselý a přátelský pes. Navíc jím nějaké prášky na klouby říkají tomu Alavis, prý to teď asi budu muset jíst asi pořád, aby ne nebolely nohy a je to drahé. Je pravda, že nohy mne trochu bolí. Občas se mi hůře vstává a taky trochu kulhám, tak možná proto mne zatím nikdo nechtěl.
Slyšel jsem, že třeba starší lidé si berou staré psy. Také lidé s velkým srdcem si rádi vezmou psíka na dožití…Ale kde mám takové lidi najít? Myslíte si, že bych si měl podat inzerát?
Starý, odložený, kulhavý pes hledá nové majitele, kteří by ho měli rádi a poskytli mu domov s malou zahrádkou. Značka: Hledám hodně lásky a trošku peněz (na ten Alavis)
Pac a pusu Váš Hary
P.S Pokud pro mne máte nějakou dobrou zprávu, klidně mi zavolejte na tel. 472 775 202 nebo mi pošlete email (k mé kamarádce Evě útulkový teď moc nefunguje) 472773866@iol.cz
Tak já čekám
Tak tohle jsem si teď přečetla a bylo mi z toho moc smutno, myslíte, že by se tu našel někdo, kdo by mu jeho přání splnil?
|
Monty
Člen |
# Zasláno: 23 Srp 2006 20:47
- Nahlásit
doufám, že se Haryho někdo ujme, je to fakt smutné
|
younglady
Člen |
# Zasláno: 23 Srp 2006 20:51
- Nahlásit
 tohle sem psat nemuzete, ja u takovehlejch pribehu desne bulim a vsechny nemocny a smutny pejsky bych si vzala hned domu
|
ko4ka
Člen |
# Zasláno: 23 Srp 2006 20:53
- Nahlásit
ja u takovehlejch pribehu desne bulim...
právě proto, abych u toho PC nebulela sama
|
younglady
Člen |
# Zasláno: 23 Srp 2006 20:58
- Nahlásit
ko4ka
jestli chce bulet poradne tak si precti tohle
Štěňátko od "množitele"
12.10.2005
Z anglického originálu (An Unnamed Story) přeložila Ing. Lotta Blaškovičová
Tento smutný příběh se může kopírovat a publikovat v naději, že to zastaví neetické "chovatele" a ty, co chovají jen pro peníze.
Nepamatuji si moc o místě, kde jsem se narodil. Bylo to stísněné a tmavé místo a lidi si s námi nikdy nechodili hrát. Pamatuji si mámu a její měkkou srst, ale byla často nemocná a velmi hubená. Měla jen velmi málo mléka pro mě a mé bratry a sestry. Pamatuji si, že mnoho z nich umřelo a velmi mi chyběli.
Pamatuji si na den, kdy mě sebrali od mámy. Byl jsem velmi smutný a vystrašený, moje mléčné zuby sotva vyrostly a opravdu jsem ještě měl být u mámy, ale ona byla tolik nemocná a lidé stále říkali, že chtějí peníze a jde jim na nervy ten nepořádek, co já a moje sestra děláme. Tak nás dali do klece a vzali na neznámé místo. Jen nás dva. Tulili jsme se k sobě a byli jsme vystrašení; stále nás někdo nepřišel ani jen pohladit. Tolik nových objektů a zvuků a pachů! Jsme v obchodě, kde je tolik různých zvířat! Některá piští, jiné mňoukají, další pípají. Moje sestra a já jsme natlačení v malé klícce. Poslouchám tu i jiná štěňátka. Vidím lidi, kteří se na mě dívají, líbí se mi "malí lidé", děti, vypadají tak mile a směšně, jako kdyby si chtěli se mnou hrát. Celý den zůstáváme v malé klícce; někdy protivní lidé bouchnou do skla a vylekají nás. Často nás vyndají ven, aby nás ukázali lidem. Někteří jsou jemní, jiní nám způsobují bolest; vždy posloucháme "ach, jaká jsou rozkošná, chtěl bych jedno!" ale nikdy si nás nikdo nevezme. Moje sestra umřela minulou noc, když bylo v obchodě tma. Položil jsem si hlavu na její jemnou kožešinu a cítil jsem, jak život uniká z jejího malého hubeného těla. Slyšel jsem je hovořit, že byla nemocná a že by mě měli prodat za sníženou cenu, abych co nejrychleji opustil obchod. Myslím, že moje tenké zavytí bylo jediným projevem smutku nad mojí sestrou, protože její tělo ráno vyndali ven z klícky a zakopali.
Dnes přišla jedna rodina a koupila si mě! Och, šťastný den! Je to milá rodina. Opravdu, opravdu mě chtějí! Koupili mi misku a krmivo a malé děvčátko mě drží něžně v náručí. Mám ji tak rád! Mamka a taťka říkají, že jsem milé a dobré štěně! Dostal jsem jméno Angel, čili Andílek. Rád olizuji moje nové lidi. Rodina se o mě vzorně stará, mají mě rádi a jsou něžní a milí. Jemně mě učí, co je správné a co ne, dávají mi dobré jídlo a hodně lásky. Snažím se hodně zavděčit těmto úžasným lidem. Mám velmi rád malé děvčátko a rád si s ním hraji a honím. Dnes jsem byl u veterináře. Bylo to zvláštní místo a já jsem se bál. Dostal jsem nějaké injekce, ale moje nejlepší kamarádka, malé děvčátko, mě jemně držela a říkala, že to bude v pořádku. Tak jsem se utišil. Veterinář musel povědět něco smutného mojí milované rodině, neboť vypadali strašně nešťastní. Zaslechl jsem něco jako "silná dysplazie kloubů" a něco o mém srdci. Slyšel jsem veterináře zašeptat o "množitelích" a že moje rodiče určitě nebyli testovaní. Nevím, co to všecko znamená, ale bolí mě vidět mojí rodinu takovou smutnou. Ale stále mě milují a já je mám stále velice rád. Už mám 6 měsíců. Venku, kde jsou jiná štěňátka silná a bláznivá, mě hrozně bolí jen se pohnout. Bolest nikdy nepřestává. Bolí mě běhat a hrát si s mým milovaným děvčátkem, a těžko se mi dýchá. Snažím se ze všech sil být silným štěňátkem, jakým by jsem měl být, ale je to tak těžké! Láme mi srdce, když vidím děvčátko tak smutné a když poslouchám mamku a taťku hovořit, že "asi nastal ten čas".
Několikrát jsem byl na tom místě u veterináře a zprávy nikdy nebyly dobré. Vždy hovořil o "dědičných problémech". Já přece chci jen cítit teplé slunečné paprsky a běhat, hrát si a tulit se k mé rodině. Minulá noc byla nejhorší. Bolest byla mou stálou společnicí. Teď mě už bolí se i postavit a napít se. Chci se postavit, ale můžu jen skučet bolestí. Vzali mě naposledy do auta. Všichni jsou tolik smutní a já nevím proč. Byl jsem zlý? Snažil jsem se být dobrý a mít všechny rád; co jsem udělal špatně? Och, jen kdyby ta bolest pominula! Kdybych jen mohl osušit slzy mého děvčátka! Vystrčím jazyk, abych jí olízl ruku, ale můžu jen zaskučet bolestí. Stůl u veterináře je tak studený. Tak moc se bojím. Všichni lidé mě objímají a hladí. Pláčí do mého kožíšku. Cítím jejich lásku a smutek. Podařilo se mi jemně olíznout jejich ruce. Ani veterinář nevypadá dnes tak přísně. Je jemný a cítím jakousi úlevu. Děvčátko mě něžně drží a já jí děkuji za všechnu lásku, co mi dala. Cítím jemné píchnutí v přední pacce. Bolest začíná ustupovat. Cítím jak na mě přichází pokoj. Teď jí můžu něžně olízat ruku. Začínám vidět sny, vidím přicházet mojí mámu a mé bratry a sestry na vzdáleném zeleném místě. Praví, že tam není bolest, jen pokoj a štěstí. Dávám mé rodině sbohem jediným způsobem, jakým umím - slabím zavrtěním ocásku a přitulením se. Doufal jsem, že s nimi strávím moc, moc měsíců, ale nebylo mi to souzené. "Víte", řekl veterinář, "štěňátka v pet-shopech nepochází od etických chovatelů". Bolest teď ustává a já vím, že přejde mnoho let, než svou milovanou rodinu zase uvidím. Kdyby se to jen bylo všecko odehrálo jinak!
Konec
|
ko4ka
Člen |
# Zasláno: 23 Srp 2006 21:10
- Nahlásit
younglady
no děkuju moc
|
Monty
Člen |
# Zasláno: 23 Srp 2006 21:12
- Nahlásit
bože to je hrozné, mě je nanic, jenže když si to přečte nějaký množitel, tak si z toho bohužel nic dělat nebude, protože jim jde jen o peníze a o zdraví pejsků nikoliv
|
ko4ka
Člen |
# Zasláno: 23 Srp 2006 21:14
- Nahlásit
Monty
to je bohužel pravda...
|
younglady
Člen |
# Zasláno: 23 Srp 2006 21:31
- Nahlásit
Monty
ko4ka
ja bulim pokazdy kdyz si to prectu i po padesaty, ale na netu je takovych pribehu hodne, jenze mnozitele si z nich vazne nic nedelaj to je to nejhorsi
|
Monty
Člen |
# Zasláno: 23 Srp 2006 21:40
- Nahlásit
já bych těm lidem co tyto hrozné věci dělají pejskům, udělala taky, aby si ty hovada uvědomili jak ti pejsani trpí
|
younglady
Člen |
# Zasláno: 23 Srp 2006 21:49
- Nahlásit
Psí motlitba
Můj pane,
říká se, že jsem nejlepší přítel člověka.
To je pravda. Dělám pro Tebe všechno, co mohu a co umím.
Uctívám Tě jako Boha.
V mých očích můžeš číst důvěru a lásku.
Snažím se vracet Ti dobro, které mi poskytuješ.
Stárnu vedle Tebe a Tvých dětí, hlídám Tvůj dům, vodím nevidomé,
zachraňuji lidi v troskách a lavinách, tahám sáně,
pomáhám dopadnout zločince, bavím lidi v manéžích cirkusů,
snáším kruté bolesti v pokusných laboratořích pro Tvé zdraví.
Milionkrát vrtím ocáskem, abych Ti poděkoval za Tvou péči,
abych Tě přivítal doma a dal Ti najevo radost.
Kdyby Tě všichni opustili, já s Tebou zůstanu až do smrti.
Prosím Tě pane,
abys ani Ty mě neopouštěl a nechal mne u sebe
dožít ten můj psí život.
Budu Ti za to vděčný a věrný jako nikdo na celém světě.
|
nemethova5
Člen |
# Zasláno: 23 Srp 2006 21:50
- Nahlásit
nazdar lidi!tohle nikdy nepochopim,coz je zvire nepotrebna vec,abych ji jen tak odlozila?kdyz uz je jakkekoliv zvire stare a nemocne,nehodi se do kramu,jak se lidove rika,kazde zvire unas dozilo,v zivote by me tohle nenapadlo,abych se zbavila clena rodiny,je fakt,ze mnoha lidem chybi opravdu soudnost,ale na toto tema bylo napsano hodne,nekteri jsou bezcitove,s tim uz ja ani vy nic neudelate.
|
younglady
Člen |
# Zasláno: 23 Srp 2006 21:55
- Nahlásit
Jak jsi mohl
Když jsem byla štěňátko, zabavila jsem tě svou hravostí a rozesmávala jsem tě. Nazýval jsi mě svým děťátkem a přes mnohé rozkousané boty a jiné pohromy jsem se stala tvým nejlepším přítelem. Vždy, když jsem byla zlobivá, pokýval jsi nade mnou prstem a zeptal jsi se: „Jak jsi mohla?!“ – ale nakonec jsi mi vždy odpustil, povalil jsi mě na záda a poškrábal na bříšku.
Moje výchova k čistotnosti trvala trochu déle, než jsi předpokládal, protože jsi byl hrozně zaneprázdněný, ale spolu jsme to zvládli. Pamatuji si ty noci, když jsem byla přitulená v posteli k tobě, naslouchajíc tvým tajemstvím a snům a věřila jsem, že život prostě nemůže být lepší. Chodili jsme na dlouhé procházky, běhali jsme v parku, jezdili v autě, zastavili se na zmrzlinu (mně jsi dal jen kornoutek, protože prý zmrzlina není dobrá pro psy) a dřímala jsem na slunci, když jsem čekala na tvůj příchod domů na konci dne. Postupně jsi začal trávit víc času v práci a byl jsi zaneprázdněn svojí kariérou a víc času jsi věnoval hledání lidského partnera. Čekávala jsem na tebe trpělivě, utěšovala tě, když jsi měl zlomené srdce a byl jsi zklamaný. Nikdy jsem ti nevyčítala špatné rozhodnutí, vždy jsem nadšeně vítala tvůj příchod domů a radovala jsem se s tebou, když jsi se zamiloval.
Ona, teď tvoje žena, není „pejskař“ – ale i tak jsem jí přivítala v našem domě, snažila jsem jí projevit svou náklonnost a poslouchala jsem ji. Byla jsem šťastná, protože ty jsi byl šťastný. Potom přišly děti a já byla vzrušená spolu s tebou. Fascinovala mě jejich růžovost, jejich vůně a též jsem se chtěla o ně starat. Ale ty a ona jste se obávali, že by jsem jim mohla ublížit a já jsem trávila většinu času zavřená v jiném pokoji nebo v kleci. Ach, jak jsem je chtěla milovat, ale byla jsem se „zajatcem lásky“. Když vyrostly, stala jsem se jejich kamarádkou. Věšely se na mou srst a tahaly se za ni nahoru, na své vratké nožičky, strkaly mi prstíky do očí, zkoumaly moje uši a dávaly mi pusinky na nos. Milovala jsem to všecko okolo nich a jejich dotyk – přestože tvůj dotyk byl teď takový ojedinělý – a kdyby bylo třeba, bránila bych je vlastním životem. Vkrádala jsem se do jejich postelí a poslouchala jejich trápení a tajné sny a spolu jsme čekali na zvuk tvého auta na příjezdové cestě. Bývaly časy, že když se tě zeptali, jestli máš psa, ty jsi vytáhl z peněženky mojí fotku a vyprávěl si jim o mě příběhy. V posledních letech už jen povíš „ano“ a změníš téma.
Už nejsem „tvůj pes“, ale „jen pes“ a rozčilují tě všecky výdaje na mě. Teď máš velkou pracovní příležitost v jiném městě a ty a oni se budete stěhovat do bytu, kde není dovolené mít zvířata. Udělal jsi správné rozhodnutí pro svoji rodinu, ale byly časy, kdy já jsem byla tvá jediná rodina. Byla jsem vzrušená z cesty autem, ale když jsme přijeli k zvířecímu útulku, bylo tam cítit psy a kočky, strach a beznaděj. Vyplnil si papíry a řekl dvěma ženám, které si mě přebíraly: „Vím, že jí najdete dobrý domov.“ Pokrčily ramenem a věnovaly ti bolestný pohled. Poznaly reálnost umístění psa ve středním věku, i když s „papírama“. Musel jsi vyprostit prsty tvého syna z mého obojku, když křičel „Ne, taťko! Prosím, nenechej je sebrat mého psa!“ A já jsem měla o něho starost. Jakou lekci jsi mu to právě dal o přátelství a věrnosti, o lásce a zodpovědnosti a o úctě k celému životu? Rozloučil jsi se se mnou poplácáním po hlavě, vyhnul jsi se mému pohledu a zdvořile si odmítl vzít si můj obojek a vodítko.
Pospíchal jsi, protože jsi měl nějaký termín a teď mám jeden i já.
Když jsi odešel, ty dvě milé pani řekly, že jsi pravděpodobně o všem věděl několik měsíců dopředu a neudělal jsi žádný pokus najít mi nový domov. Potřásly hlavou „Jak jenom mohl?“ Věnují nám tu v útulku tolik pozornosti, kolik jim to jejich nabitý rozvrh dovolí. Krmí nás, samozřejmě, ale moje chuť k jídlu se ztratila už před mnoha dny. Nejdřív jsem vyskočila a pospíchala ke vchodu vždy, když někdo procházel okolo mého kotce, doufajíc, že jsi to ty, že jsi změnil názor – že to celé byl jen zlý sen… a nebo jsem doufala, že to bude aspoň někdo, kdo se o mě zajímá, někdo kdo mě zachrání. Když jsem si uvědomila, že nemůžu soupeřit o upoutání pozornosti s hravostí šťastných štěňat, neuvědomujících si svůj osud, ustoupila jsem do nejvzdálenějšího kouta a čekala jsem.
Slyšela jsem její kroky, když pro mě přišla na konci jednoho dne a kráčela jsem za ní uličkou do oddělené místnosti. Velmi tichá místnost.
Dala mě na stůl, poškrábala za uchem a pověděla mi, abych se nebála. Srdce mi bušilo v předtuše toho, co přijde, ale míchal se v tom i pocit úlevy. Zajatec lásky odešel v příběhu dní. Jak už to mám v povaze, víc jsem se strachovala o ni. Břemeno, které nosí, ji hrozně tíží, a já to vím stejně, jako jsem poznala každou tvou náladu. Jemně mi oholila přední nohu a slza stekla dolu po její tváři. Oblízla jsem její ruku stejně jako jsem byla zvyklá tebe utěšovat před mnohými roky. Odborně vsunula jehlu do mé žíly. Pocítila jsem píchnutí a studenou tekutinu proudící do mého těla, ospale jsem si lehla, podívala jsem se do jejích milých očí a zamrmlala jsem „Jak jsi mohl?“ Možná protože rozuměla mé psí řeči, řekla: „Je mi to tak líto.“ Poplácala mě a honem mi vysvětlovala, že je to její práce zabezpečit, že půjdu na lepší místo, kde mě nebudou ignorovat, týrat ani zanedbávat, a kde se nebudu muset bránit – místo plné lásky a světla, tak odlišné od tohoto místa na Zemi. A s posledním zbytkem mé energie jsem se jí snažila přesvědčit zavrtěním mého ocasu, že moje „Jak si mohl?“ nebylo myšlené na ní. Bylo to určené tobě, můj milovaný pane, na tebe jsem myslela. Budu na tebe myslet a čekat navždy. Kéž by ti každý v tvém životě prokázal takovou věrnost.
Poznámka autora: Pokud vám článek „Jak jsi mohl“ vehnal slzy do očí tak jako mně, když jsem ho psal, je to proto, že je to příběh složený z osudů miliónů zvířat, které umírají každý rok v amerických útulcích. Vítaná je snaha všech, co by chtěli článek dál šířit pro nekomerční účely, pokud připisují poznámku s autorským právem. Prosím použijte ho na vzdělání lidí na svých stránkách, časopisech, na informačních tabulích útulků a veterinárních ošetřovnách.
Děkuji, Jim Willis
|
pajisek
Člen |
# Zasláno: 23 Srp 2006 21:58
- Nahlásit
younglady
Ach jo...to je desne smutne...je me z toho nanic...nepochopim, proste nepochopim jak nekdo muze jen tak odlozit psa...
|
younglady
Člen |
# Zasláno: 23 Srp 2006 21:59
- Nahlásit
teď něco pro zasmání 
Zákony psího vlastnictví
Jestli se mi to líbí, je to moje.
Pokud to mám v tlamě, je to moje.
Pokud ti to můžu sebrat, je to moje.
Pokud jsem to měl před chvílí, je to moje.
Pokud je to moje, nesmí se to podobat ničemu z tvých věcí.
Pokud to rozkoušu na kousky, všechny kousky jsou moje.
Pokud jsem to viděl první, je to moje.
Pokud si s nečím hraješ a položíš to, je to moje.
Když se to rozbije je to tvoje.
Stvoření světa podle psů
Prvního dne stvořil Bůh psa
Druhého dne Bůh stvořil člověka aby psu sloužil
Třetího dne Bůh stvořil všechna možná zvířata na zemi aby mohla
případně sloužit psu za potravu
Čtvrtého dne stvořil Bůh dřinu aby člověk mohl pracovat pro dobro
svého psa
Pátého dne Bůh stvořil tenisák aby ho pán mohl házet a pes ho
aportovat nebo neaportovat
Šestého dne stvořil Bůh veterinární vědu aby udržovala psa zdravého a
jeho pána na mizině
Sedmého dne chtěl Bůh odpočívat ale musel jít vyvenčit psa
JAK POZNÁTE PRAVÉHO PEJSKAŘE
• Doma má víc psích pelíšků, žvýkacích hraček, obojků, vodítek,
postrojů a přepravek na psy, víc než má psů……
• Po setkání s jinými pejskaři si během třiceti sekund zapamatuje
jméno psa, ale jméno majitele si nezapamatuje, dokud se s ním
nesetká aspoň ještě čtyřikrát……
• Nerozmýšlí se dvakrát nad tím, zda má dát svému psovi líznout
zmrzliny ze svého kornoutku…..
• Při každé příležitosti ukazuje fotoalba plná fotografií svých
psů……..
• Hovoří o svých pejscích jako jiný o svých dětech či vnoučatech……..
• Pokud je připojen na internet, věnuje se vyhledávání novinek o
psech všeobecně, o svém plemeni, prohlížením seznamů, fotografií,
dotazů a odpovědí, chatů o psech, posloucháním zvuků, vyhledáváním
chovatelských stanic a všeho co se týká psů………
• Na svém pracovním stole, v peněžence a jinde má stovky obrázků
svých psů, ale fotky jeho rodiny by musel pracně hledat…….
• Nikdo nechce jezdit v jeho autě, protože všichni dobře vědí, že by
potom byli samý chlup…..
• Na každého pejska, kterého potká na ulici se usměje…..
• Když sáhne do kapsy, vždycky mu vypadnou psí granulky, pamlsky a
sáčky na sbírání hromádek….
• Dříve než sám zasedne k jídlu, mají jeho pejsci plnou misku…..
• Dlouze diskutuje s přáteli jak nejlépe zastřihnout psí drápky, ale
on sám ještě nikdy nebyl na pedikúře ani manikúře…….
• Knihovnu má přeplněnou knihami o psech a psích hrdinech…..
• Za nejkrásnější okamžiky dne pokládá dobu strávenou se svým psem……
• Svému psu nabídne postel i když ví, že bude spát při kraji na
tvrdé hraně……
• Dívá se na příšerné filmy jen proto, že se v masové scéně objeví
asi na tři vteřiny jeho plemeno…..
• Na všech šatech má psí chlupy, dokonce i v okamžiku kdy je má
čerstvě vyprané, nebo si je nese z čistírny…….
• Jediné na co se můžou všichni přátelé zeptat při setkání je
otázka : Jak se mají psi ? nebo Kolik psů teď máte ?.........
• Na svých novoročních přáních jsou jedině jeho psi (ostatní členové
rodina jen zřídka)………
|
younglady
Člen |
# Zasláno: 23 Srp 2006 22:00
- Nahlásit
pajisek
vim jak ti je, je mi stejne ale nikdy to nepochopim. Jsem pejskar telem dusi i srdcem a muj pesan je moji nejlepsi kamaradkou, mym miminkem a nikdy bych ji nedala pryc
|
younglady
Člen |
# Zasláno: 23 Srp 2006 22:03
- Nahlásit
jinak tohle vsechno je z http://www.splnenysen.estranky.cz/clanky/Ptakovink y-a-jine a sou tam i vtipny veci tak se kouknete, fakt vychytany vecicky
|
Klárča
Člen |
# Zasláno: 23 Srp 2006 22:10
- Nahlásit
no děkuju,řvu tu jak magor....Aspoň si vyčistím klávesnici....
a toho labradorka je mi děsně líto....
|
abby
Člen |
# Zasláno: 23 Srp 2006 22:11
- Nahlásit
Lidi,to je hrozný.Zatlačuju jednu slzičku za druhou.
Bohužel si pejska vzít nemůžeme.Máme malej byteček a žádnou zahradu.Ale je možný poslat někam alepoň nějaký penízky.Víc pro něj v tuhle chvíli udělat nemůžu.
|
Monty
Člen |
# Zasláno: 23 Srp 2006 22:11
- Nahlásit
younglady
tak z toho jak poznáte pravého pejskaře, na mě platí úplně všechno až na toto: • Nikdo nechce jezdit v jeho autě, protože všichni dobře vědí, že by
potom byli samý chlup…..
a to jen z toho důvodu, protože nemám auto
Ještě, že jsi tady dala i něco veselého, už to bylo utrpení to číst ty smutné příběhy
|
Klárča
Člen |
# Zasláno: 23 Srp 2006 22:13
- Nahlásit
aspoň jsem přestala brečet
|
younglady
Člen |
# Zasláno: 23 Srp 2006 22:16
- Nahlásit
Monty
vedela sem ze bude potreba po tech smutnejch vecech i troku rozveselit, ja sem poprvy kdyz sem to cetla nerozveselila a mela sem haji dva dny, jak sem nad tim porad premejslela
|
Monty
Člen |
# Zasláno: 23 Srp 2006 22:18
- Nahlásit
younglady
no je to fakt hrozné, no to je tak, když je pes v zákoně brán jako věc, kdyby to bylo jinač, snad by se s hafany zacházelo lépe
|
younglady
Člen |
# Zasláno: 23 Srp 2006 22:22
- Nahlásit
Monty
snad ale taky si nemyslim, tomu nepomzou zakony to je v lidech a pro vetsinu lidi je pes zvire a ne nejlepsi pritel
|
ko4ka
Člen |
# Zasláno: 23 Srp 2006 22:25
- Nahlásit
younglady
teda holka, já tě asi zaškrtím, proč sem dáváš takový smutný věci, já jen chtěla zkusit najít někoho pro toho labíka a teď tohle...
|
ko4ka
Člen |
# Zasláno: 23 Srp 2006 22:26
- Nahlásit
Lidi, co se takhle chovají ke zvířatům, by se měli za "něco" pověsit do průvanu, fakt, že jo 
|
Monty
Člen |
# Zasláno: 23 Srp 2006 22:26
- Nahlásit
younglady
no to je taky pravda, ale když nějaký magor umlátí psa k smrti, tak za to dostane, tak maximálně podmínku a kdyby se pes nebral jako věc a dávalo by se za takové případy víc, tak by to snad malilinko bylo lepší.
Aspoň, že na tom světě je pár takovejch bláznů jako my, co hafany zbožňují nade vše
|
younglady
Člen |
# Zasláno: 23 Srp 2006 22:34
- Nahlásit
Monty
hehe jo elo by takovejch blaznu jako my byt vic
|
younglady
Člen |
# Zasláno: 23 Srp 2006 22:37
- Nahlásit
ko4ka
ten pribeh toho labika mi to vsechno pripomelo, tyhle pribehy a treba az si to lidi prectou tak si nekdo rekne ze to zmeni a toho labika si vezme, ale se starsima pejskama je to vzdycky problem. Taky hledam domov pro jednu fenecku, pani na ni chova (co harani to vrh), nevenuje se ji, ma ji doma v kleci a ted se ji chce zbavit, protoze pry napda jeji "milovane" civavy. Bouzel je tech pribehu a osudu psu tolik, ze se nikdy nedokaze pomoci vsem ((((
|
younglady
Člen |
# Zasláno: 23 Srp 2006 22:39
- Nahlásit
mit dmecek se zahradou tak si beru pejsky na doziti, treba dva tri najednou, aby dozili s patricnou hrdosti jaka jim patri ale nemam, mam 40 metrovy byt myslim ze nejsem jedina kdo by to chtel, ale porad je nas na to malo
|
