Zaynab
Člen |
# Zasláno: 27 Pro 2005 23:45
- Nahlásit
Ahoj, nejsem sice majitelkou labíka a předpokládám, že ani nikdy nebudu (nejsou zrovna moje krevní skupina  ), ale myslím, že co se týče povahy by mohl vaše požadavky splnit. To, co hraje v neprospěch věci je snad jenom populatrita plemene v poslední době, která bohužel vede ke kvantitě, mnohdy na úkor kvality. Znám labradory pohodové a mírumilovné a taky dominátory, se kterými mají jejich lidé plné ruce práce (nutno dodat, že obvykle je chyba na druhém konci vodítka a ne na straně psa). Obávám se, že v útulku z dospělých zvířat naleznete spíše tu druhou skupinu. Být vámi, zvolím co možná nejmladší zvíře, budu se zajímat o jeho původ (bude-li to reálné), budu naslouchat slovům jeho ošetřovatele a před tím, než si ho vezmu domů s ním spolu s celou rodinou absolvuju několik "seznamovacích" procházek. My doma máme jednu "skoronalezenkyni", pětiletou bearded collii. Strávila pět let na statku uvázaná na cca 6 metrovém provazu u několika stlučených prken, kterým říkali bouda. Jak se měnili ošetřovatelé zvířat, měnili se i její "páníčci" a chovali se k ní všelijak. Ten poslední, Ukrajinec nenávidící psy, napáchal na její dušičce asi největší škodu. Když jsme si ji odváželi, byla v příšerném psychickém i fyzickém stavu - paraziti, letité dredy plné sena a drátů, kýla velikosti tenisáku, vyhublá...nás brala jako příjemný rozptyl a alespoň dočasný únik z nenáviděného prostředí, takže vcelku spolupracovala, nechala se naočkovat, odčervit i ostříhat. Byla nejistá, ale vážně se snažila. První problém nastal s jejím začleněním do smečky. Vůbec nevěla, jak se ke psům chovat, odmítala se podřídit naší vůdčí feně, která to tak ovšem pochopitelně nechtěla nechat. Neslyšela na jméno, neuměla základní povely, nevěděla pořádně, co je vodtíko, byla ze všeho vyplesklá - ale pořád se snažila tak strašně, že to bylo přímno odzbrojující. Tolik se chtěla zalíbit, tolik se chtěla podobat našim psům a mít s námi podobný vztah, až se to podařilo. Dnes je to bemála rok, co se její nejistá nožka poprvé dotkla našeho práhu a přála bych vám vidět tu změnu. Je to dračice, do všeho se vrhá po hlavě, výborně hlídá, miluje postel, gauč, celé hodiny proleží u krbu a vyhřívá se, zvládá základy poslušnosti...nebylo to snadné,než jsme vůbec mohli začít s výcikem, museli jsme ji naučit soustředit se, než začala normálně jíst (měla stažený žaludek) krmili jsme granulku po granulce a modlili se, aby zase nezvracela...ale zvládli jsme to a ani na vteřinu jsme nikdy nezalitovali, že jsme si jí vzali a že je s námi! Jediné, co zůstalo je můj nevýslovný odpor a nenávist, jaký jsem pocítila, když jsem uviděla tu lidskou zrůdu, co o ní "pečovala", neboť bylo určitě zapotřebí hodně utrpení a zla, aby mohla být tak skvělá psí povaha úplně zničená...  Přeju hodně štěstí, každý, kdo zachraní nějakou psí dušičku má můj obdiv, chce to vydržet, nevzdávat se a hodně naslouchat vašemu pejskovi. 
|
