| Autor |
Zpráva |
micina
Člen |
# Zasláno: 27 Led 2005 10:41
- Nahlásit
Jeden z naših ši-tzu má sice zkoušku poslušnosti, ale co mi to je platné když si dovoluje na velké psi a chce jim ukázat že je někdo Je pravda že ho pokaždé dokáži přivolat, ale jak ho to mám odnaučit.Jednou se mi může stát že ho nedokážu přivolat, protože už bude pozdě.
|
Evička
|
# Zasláno: 27 Led 2005 12:57
- Nahlásit
Mici, tomuhle se někdy říká napoleonský syndrom a není jen u psů, ale i u lidí. Jde v podstatě o to, že malý pes nebo člověk si troufá na ty větší, posiluje si tím vlastní ego.Pejsek to dělá většinou pouze v přítomnosti pána, protože cítí jeho oporu. Mě se tohle po celý život mojí tříkilové špicí slečny nepodařilo odbourat. Proto je lepší takového pejska důkladně hlídat. Někteří velcé psi jej mohou ignosrovat, protože ho nepovažují za žádného sobě rovného soka, jiní můžou po něm vyjet, pořádně s ním zatřást a odhodit ho - většinou bez zranění, ale bohužel někteří hafani ho můžou zle pokousat. Pokud to víš, že je takový, tak když ho pouštíš, tak mapuj situaci před sebou a okamžitě ho ber, pokud se objeví nějaké větší psisko. Tyhle malé potvory dokáží pěkně zuřit, štěkat a pouštět hrůzu.
|
Sali
Člen |
# Zasláno: 27 Led 2005 14:42
- Nahlásit
ono to s tím zatřesením od velkýho psa není nějak bezvýznamný,já měla podobný problém s MK před skoro třiadvaceti lety,a taky jsem ho to neodnaučila...ale vždycky jsem ho z nějaký tý velký tlamy nějak dostala...
Starý dobrman si nejdřív malých otrapů nevšímal,ale po přestěhování na vesnici a spárování s malinuškou se z něj stal dost nebezpečný tvor...kdo mu dobrovolně naběhl do huby,šeredně to odskákal...to pak nějak pár dlouhých vteřin neměl pouštěčku...
Sebral mi na cvičáku během rozhovoru v pozici u nohy do huby za krk starýho polodementního MK kolegy praktika,a snad půl minuty visel ve vzduchu za slabiny a obojek,než ho slušně pohmožděnýho a přidušenýho vypliv...já vůbec neviděla,kde se tam ten blboun vzal,kde nic tu nic a najednou Arkoun hmát a měl ho...pes tam přicoural zezadu a jak byl už bez pudu sebezáchovy,šel do kontaktu...
|
pejsek
|
# Zasláno: 8 Úno 2005 17:24
- Nahlásit
Musim rict,ze jsem si s mym sedmiletym Schi-tzu uzila s jeho bojovnou povahou.Obcas jsem i verila ze by snad i nekoho roztrhal.Na druhou stranu mam krasne zazitky,kdyz behal s trema nem.ovcakama v ohrade a poustel hruzu na ovce.Myslim ze tito psy jsou sice maly vzrustem,ale tak nejak k nim patri,ze si o sobe mysli ze jsou velky,zly a statecny.
|
cernotka
Člen |
# Zasláno: 25 Lis 2005 19:40
- Nahlásit
Tak to moc dobře znám. mám 2 kilovýho pinče a ten strašně miluje pohyb, život, psy.... a je mu úplně jedno, jestli ho ten pes chce nebo nechce, prostě si musí čuchnout. Mám ho z útulku, takže jsem ho bohužel neměla od štěněte, myslim, že poslouchá obstojně, ale sem tam mám srdce v krku. Jenže když jsem mu pořídila 5 metrové vodítko s tim, že mu to bude stačit, moc jsem se mílila. Je smutnej, bez tý jeho jiskry.. Takže mi nezbívá nic jinýho než bejt furt ve střehu a poslouchat výsměchy, že to trochu přeháním...
|
Anonymní
|
# Zasláno: 20 Pro 2005 15:54
- Nahlásit
Mám stejně divokýho mrňouse.Jedná se jacka russella.Vím, že je to teriér a s bojovnou povahou jsem počítala, ale občas mě uvádí do rozpaků.Nejraději štěká a vrčí na pitbuly nebo na staforáky.Zatím byly vždycky na kšírech a já si svýho mrňouse držela.
|
grendel
Člen |
# Zasláno: 20 Pro 2005 20:14
- Nahlásit
já svojí desetikilovou skorobíglici od jejích 8 tejdnů zvykala na velké psy, její největší kámoška je 25 kilová kříženkyně dalmouše..a 40 kg NO....a s dorážením na velké psy nemám problém, přestože je to čuba dominantní...domimanci prokazuje pouze ve hře, jindy si moc nedovolí
|
orisek
Člen |
# Zasláno: 2 Úno 2006 16:21
- Nahlásit
mám fenku z útulku, je menšího vzrůstu. /kříženec teriera a pudla...asi/ Bývá puštěna na volno, většinou poslechne. Když potká pitbula, dobrmana nebo velkou kolii /má své typy, které potkáváme na procházce pravidelně/ hrozně si troufá. Většinou poslechne na přivolání, ale musím ji přivázat, protože se bojím, že ji zakousnou. Je nepříčetná.
Jinak si ještě dovoluje na retrívry, Ti si ale před ní většinou lehnou na záda, tak má asi pocit, že zvítězila. Jinak s ostatními psi je kamarádka. Možná, že je to jak u lidí, že někdo je vám sympatický a někdo ne.
Mám hrůzu z toho, že jednou neposlechne a bude zle.
|
Evik
Člen |
# Zasláno: 3 Úno 2006 07:43
- Nahlásit
ono je to u těch malých pejsků (tedy vlastně u jakéhokoli psa) všechno o výchově a socializaci. Malí psi ale bohužel doplácí na to, že jsou malí v tom, že páníčkové příliš často mají tendenci brát je do náručí při kontaktu s větším psem, nebo se tomu kontaktu vůbec raději vyhnou.....Je ideální, mám-li malého psa, když ho už od štěňátka budu "tahat" všude s sebou, mezi lidi a psy (ať velké nebo malé) a důsledně dbát na to, aby pejsek touto cestou sbíral samé pozitivní zkušenosti. Takže např. navštívit tzv. psí školku....kde jsou jak štěňata velkých tak malých plemen a zároveň tam bývají i dospělí rozumní a klidní psi, kteří štěňata "jakoby vychovávají"....resp. ukazují jim, co je
po psovsku správné.... Taky se může majitel malého psíka domluvit s někým, kdo má kamarádského velkého psa.....a učit tak.....Jde prostě o to, že když pak takto navyklý pejsek potká třeba i ne zrovna pozitivně naladěného většího psa, nebude se klepat strachy a hystericky řvát. Dál je to na jeho páníčkovi, aby zamezil negativním kontaktům s nepřátelským psem (ne ovšem braním do náruče), ale tím, že bude mít svého psíka dobře ovladatelného, např. "odloží ho " za sebe a cizího psa důrazně odežene.....Tím posílí u svého malého psa důvěru v sebe jakožto ochránce. 
|
Kamca
Člen |
# Zasláno: 3 Úno 2006 08:26 - Změnil/a: Kamca
- Nahlásit
Já mám problém přesně opačný. S velkýma psama je můj westík kamarád a chová se k nim vesměs podřízeně, zato ale když potkáme menšího psíka, než je on, a který se toho našeho raubíře trošku bojí, tak náš pes po něm strašně vyjede, vrčí, cení zuby,kouše - a vypadá to kolikrát dost hrozivě... Dalo by se i tohle nějak odnaučit????
|
