Kynologická diskuse

- Kynologická diskuse - Odpovědět - Statistika - Registrace - Hledat -

Kynologická diskuse / Nezařaditelné dotazy / Nepříjemné téma, ale ruku na srdce

Autor	Zpráva
Garfield Člen	# Zasláno: 23 Lis 2005 10:37 - Nahlásit Včera se mi stala poprvé v životě hrozná věc. Měla jsem nějakej hodně špatnej den a během 2 hodin se mi nakupilo stopadesátsedm nepříjemností, problémů, já strašně spěchala - došel benzín - na pumpě fronta, tak že si ještě zajdu nakoupit - v pokladně došla páska, na silnici samej debil a uzavírky, táhnu domů těžký nákup a chce se mi už strašně čůrat - nemůžu najít klíče, přešlapuju, hledám klíče - nákup se mi vysype, položit klíče, posbírat nákup, zvoní telefon - zase špatná zpráva, při tom všem jsem celou cestu v autě zuřila a šílela vzteky nad něčím co bylo teprv přede mnou a já to měla teprve řešit. No a v tomto stavu dojdu domů a pak se to stalo... Garfield na mě začal skákat a vítat mě, shodil celý ten nákup, tak jsem mu nadala a poslala jej na místo ať si sedne (aby neskákal, což normálně bohužel může) a do toho s čímsi zase špatným přišel přítel a ten Garfíeld v tu chvíli vstal z toho místa kde měl zůstat a znovu na mě skočil a roztrhl mi řetízek (nejde ani o řetízek, ani o nákup ani o to, že nezůstal na místě) je to výsledek dlouhodobějších nervů a nahromaděnýho vzteku a já na něj začala řvát, třískla jsem jej a ještě ve zbytku vzteku chytla za kůžu a smykem hodila zpátky na to původní místo. No a konec si umí každý představit - okamžitá lítost, pláč, mrzutost nad tím, že mi ujely nervy a vylila jsem si vztek na bezbranným psu, který mě jen rád viděl a vítal... Tak jsem ho vzala ven a šla to ven rozdýchat a vybrečet... Stalo se vám někdy něco obdobnýho?
Jirikovo Člen	# Zasláno: 23 Lis 2005 10:40 - Nahlásit Garfield koukam, ze ty deti mely fakt kliku, ze uz u toho obchodu nestaly .... jinak mi prijde normalni, ze obcas cloveku ujedou nervy. taky se mi obcas stane, ze pritlacim na Ronie vi, nez jsem mel puvodne v umyslu ...
wami Člen	# Zasláno: 23 Lis 2005 10:44 - Nahlásit Garfield Kazdymu obcas ujedou nervy... Takhle, jak to popisujes, ani ne, ale smykla jsem nepekne se stenetem, kdyz jsme se chystali ven a druhej pes uz byl nachystanej, tak se malej vrtel a furt chtel za nim, kdyz se mi vyvlik z obojku popaty, taky jsem chytla nerva a nehezky s nim smykla zpatky (a taky se proste jen tesil ven). Starsiho jsem zase parkrat na dogtreku na konci nehezky servavala a vyskubavala, kdyz tahl z kopce, protoze me vsechno bolelo a kazdy skubnuti bylo jak tisic nozu - jednou jsem takhle na nem urvala lanovy voditko. A taky se vzdycky hned zbrecim a omluvim se... Ale oba to nejak pochopili, ze kdyz chytnu nervy, neni to trvaly, ale proste jen zachvat, oba smutne kouknou a jdou me oliznout, jakoze si z toho nemam nic delat...
Jandula Člen	# Zasláno: 23 Lis 2005 10:45 - Nahlásit Garfield Joo, když jsme byli na cvičáku /resp. byla to jedna z hodin v cizím prostředí, neoploceno atd/, Sára měla být v odložení a začal ohňostroj, Sárina se zvedla a začala letět přímo na silnici, která sice byla vzdálená, ale ne tak moc, vůbec nereagovala, jak byla vyřízená z toho bouchání, když jsem se k ní dostala, tak jsem jí taky seřezala, protože jsem dostala hroznej strach, že jí přejede auto, pak jsem začala brečet a byla celej večer nepoužitelná...
Eny Člen	# Zasláno: 23 Lis 2005 10:46 - Nahlásit Garfield nesmutni, moooc dobře to znám, nejhorší na tom je pak ten vztek sama na sebe, že jsem se neovládla a vylila si zlost na tom, kdo za to vlastně vůůůbec nemůže a ještě k tomu se nemůže bránit. Pak když už to vydejchám, tak upřímně přemýšlím, čím jsme si zasloužila tak skvělého psa, který nemá jednu, ale dvě svatozáře a který mě přes to všechno miluje a hopsá kolem a žďuchá do mě tím příšerně obahněným klackem, když jsme se ani nestačila ani převlíct, a pak mi tím svým zabahněným rypákem oblíže celej můj obličej, no co tak ať mi všichni ti pi...omci vlezou na záda, mě už je jedno že mám na kabátě do práce bahnitý psí tlapy a a vůbec. Život je na tohle moc krátkej
pigie Člen	# Zasláno: 23 Lis 2005 10:48 - Nahlásit Mne sa to tiez stalo a pochybujem, ze niekomu nie. Naucila som sa, ze pokial mam nervy v kybli a pes neposluchne, idem prec od neho (hlavne ked mam tie tiky ho zabit, za to, ze neposlucha), kludne aj utekam. Mna to prejde a pes sa tiez "prebere", lebo zisti, ze nieco nie je v poriadku. Ja som taky den mala predvcerom, len nastastie Hugo bol poslusny, ale zabila by som koho by som mohla...
Jirikovo Člen	# Zasláno: 23 Lis 2005 10:54 - Nahlásit stejne je zajimavy, kolik lidi se opravdu necha tema pitomcema okolo vytocit ... co kdybychom zacali kolektivne ignorovat pitomy sefy, kreteny za volantem, duchodce v obchode, neschopnou pokladni, neprijemny sousedy, nesplnitelny pracovni ukoly, narocny zakazniky a vubec vsechno, co nas vytaci.
Garfield Člen	# Zasláno: 23 Lis 2005 10:55 - Nahlásit Že je to hrozný? Já jsem (myslím si docela kliďas) ani s lidma se moc nehádám, nemívám často tyhle vzteklý afekty a když ano, tak jsem třeba nepříjemná na ostatní člověky - jakože je hned úvodem pošlu do zadku a jasně jim dám najevo, ať mě prostě jen nechají být a bude klid. Ale nevylívám si vztek na zvířatech. No a tohle byla ukázková situace té ubohosti, kdy to se psem nemělo nic společný (nešlo o výcvik nebo činnost se psem, při níž by mě on naštval a já mu to jen nepřiměřeně vrátila). Tady vůbec o psa nešlo, ten se prostě jen připletl ve špatný čas na špatný místo a tak to slízo, protože jsem kráva.
haha	# Zasláno: 23 Lis 2005 10:56 - Nahlásit Garfield taky se mi to někdy stalo ,zrovna včera jsem urvala něco na spodku auta,nemohla sehnat nikoho kdo to hned opraví ,jelikož bez auta se nedostanu k doktorovi,do práce ,na nákup a nikam a jsem v pr..,měla jsem docela vztek a hupnul na mě zabahněnej pes hned mezi dveřma ,něco jsem na něj zařvala ,ale jdyž jsem viděla ten výraz ,ten nešťastnej čumáček, musela jsem se začít smát ,protože jsou to fakt moje zlatíčka
Evik Člen	# Zasláno: 23 Lis 2005 10:59 - Nahlásit já to taky znám, občas se to stane a pak si pokaždé nadávam, ale v poslední době už se učím víc kontrolovat a hned si v duchu nafackuju dopředu a pak to zvládnu líp, aniž by to odnesl nevinný pesan. Je ale fakt, že s tím skákáním jsem měla stejný problém, že jsem taky jednou pejsu děsně sjela, protože mi packou od ho--- skočil na bílé kalhoty, které už se bohužel nepodařilo vyprat.... Taky jsem si pak děsně nadávala a pejsovi se to snačila vynahradit.....Pejsa si ale od té doby tak nějak dává víc pozor na to, co mám na sobě, takže když vylezu v teplákách, ví že může beztrestně hopsat, a když v oděvu do práce tak ne.....Když ovšem přijdu domů i v tom "pracovním", tak by skákal taky, ale včas si to pokaždé rozmyslí, takže se nakonec už spokojí s tím, že mi nese v hubě klíče a přitom mě neustále obíhá dokolečka Já ho chválím a je to v pohodě. Jinak kdyby někdo tvrdil, že se nikdy nedopustil ani malé nespravedlnosti na svém psu, tak bych mu to nevěřila.....
Jirikovo Člen	# Zasláno: 23 Lis 2005 11:00 - Nahlásit Garfield no ale Gaf to prezije a je lepsi, nez kdyby to slizla stara nemocna sousedka, ktere bys podrazila hulku a srazila ji ze schodu ...
handula Člen	# Zasláno: 23 Lis 2005 11:02 - Nahlásit no jo stalo se mi to, naposledy minulý týden, ráno jsem zaspala, pak ranní honička, honem se psem, venku teď hárají feny a nešeho blba nezajímá nic jinýho než očuchávat jedno místo 10minut, nevyčůrá se a nevykadí, já přešlapuju, stepuju, koukám na hodinky, říkám psovi jdeme a nic, nevidí, neslyší jen zasněně učuchává nevim co, trhnu vodítkem a nic, zabejčí se, nevnímá mě a stojí dál, škubnu podruhý a nic, potřetí zařvu JDEME!, o několik metrů dál to samý, zase nějaký voňavý místečko, zase zatmění mozku, sakra už jsme venku půl hodiny a ještě není vyvenčenej, prostě nahromaděnej stres z nevyspání a zaspání, a vědomí že přijdu pozdě, teď to jeho paličatý zabejčení se, fakt ve mě stupňuje vztek na sebe i na něj, po několika vteřinách začnu nepříčetně řvát, něco typu :"KOUKEJ SE VYVENČIT A NESER MĚ", tahám ho za kůži, škubu vodítkem, řvu a nadávám. Pes si sedne kouká na mě těma jeho smutnejma očima, nechápe co provedl, po zbytek procházky mi jde poslušně u nohy. Odcházím do práce, loučím se sním, dávám mu pusu na čumáček, omlouvám se mu, ale to už nebere, nejde se se mnou ani rozloučit, když odcházím. A pro mě je to trest největší....
Evik Člen	# Zasláno: 23 Lis 2005 11:06 - Nahlásit handula uražený pes, to taky znám moc dobře.... ovšem u nás je to v jiném případě....Náš mlaďoch se urazí pokaždé, když na pelíškách drbu současně s ním i našeho starouška kníra.....to na mě vrhne takový Pohled a na protest si jde lehnout do předsíně na dlaždičky a čeká, že ho zavolám zpátky.....Už jsem ho prokoukla "hajzlíčka", takže ho nechávám vydusit, že nakonec po chvilce přijde sám a zas je to OK
Garfield Člen	# Zasláno: 23 Lis 2005 11:06 - Nahlásit handula ...tak to je přesně ono s tím rozdílem, že Tvá zloba i provokacem psem byla pozvolná. U mě to byla vteřina akce - reakce. Prostě mi vylítla ruka.
haha	# Zasláno: 23 Lis 2005 11:09 - Nahlásit uražený pes-už jste se někdy smáli psu když se mu něco nepovede ,třeba jkdyž mu hodíte klacek a on běží a upadne apod. to je potom výraz ve psí tváři..
Garfield Člen	# Zasláno: 23 Lis 2005 11:12 - Nahlásit Tak přemýšlím, jak bych reagovala mít děti. Navozuji si v duchu podobnou situaci, jen místo psa jsou tam děti, který otravují, kňourají, hádají se a rvou a něco rozbijí nebo dostanou poznámku ve škole. Prostě normální běžná situace v rodině s dětmi. Já vůbec nevím, co bych dělala. Jsem dospělá a zvyklá na to, že mám kolem sebe inteligentní lidi, který mě znají a vědí kdy jak na mě. A ta představa ztráty "klidu" a potřeby být pořád připravená, pořád on-line, nasloucht, hlídat, být ve střehu, být neustále k dipozici někomu, kdo ani nemůže umět chápat, že toho má maminka dost nebo je jí hodně špatně nebo tak... Ale to je opravdu o něčem jiném a u mě mají tyto úvahy zcela jiný podtext.
Evik Člen	# Zasláno: 23 Lis 2005 11:12 - Nahlásit haha jo, já se řechtala, když se můj pesa "vozil" na zádech fenky kavkazáka - blnuli spolu a jak fenka vstala ze země, tak můj haf zůstal viset přes ní jak pytel brambor, když pak spadl dolů, tak na mě taky koukal jak puk Nebo jsem se mu škodolibě smála, když hodil smyka na klouzavém listí, jak byl rozlítlej, udělal doslova "hodiny" na zadku Neříkejte mi, že ti psi nevědí, že se jim "posmíváme"
handula Člen	# Zasláno: 23 Lis 2005 11:13 - Nahlásit Garfield no jo, ale výsledek byl stejnej. Stupidní ječení z absurdního důvodu a výsledek? Zmatenej, ukřivděnej, smutnej a ubulenej pes, proti kterýmu se spikl celej svět....
Jirikovo Člen	# Zasláno: 23 Lis 2005 11:15 - Nahlásit Garfield kdybys tam mela deti, tak bys jednu flakla detem ... je to jednoduchy. na druhou stranu predpokladam, ze kazdy dite pres den minimalne jednu blbost provede, takze by si mohli myslet, ze to maji za to ...
Garfield Člen	# Zasláno: 23 Lis 2005 11:16 - Nahlásit Jirikovo
handula Člen	# Zasláno: 23 Lis 2005 11:18 - Nahlásit Garfield tak to udělej jako moje kamarádka. Ta když má blbou náladu, tak děcka dopředu varuje, že jí dneska stačí málo a ať neprovokujou, pokud se jim i přes to povede něco provést, tak se zbuší se slovy : "já vás varovala".... u těch děcek je výhoda, že ti rozumí - myslím verbálně, prostě se s nima dá líp pracovat
Jandula Člen	# Zasláno: 23 Lis 2005 11:18 - Nahlásit Garfield Co bys udělala v případě dětí??? Začala bys řvát a možná by nějaká facka taky přilítla... Hlídala jsem děti sestřence, holčiny, super, jsou jak moje ségry a prostě jsem měla den blbec a ty parchantíci to snad vycítí nebo co a provokují... Takže jedno upozornění, druhý, třetí a stále nic, takže pak ujetí nervů a byl vylágoš... Naštěstí holky vědí, že je mám ráda a nejsou z cukru, ne že by byly mlácený ale hlas se doma zvyšuje a když je hlídám, tak mám od sestřenky dovolený je trestat a vychovávat podle svýho...
Jirikovo Člen	# Zasláno: 23 Lis 2005 11:21 - Nahlásit Jandula mám od sestřenky dovolený je trestat a vychovávat podle svýho hmm, takze je ucis litat, beres jim hracky a bijes je, kdyz znici kytky ...
Garfield Člen	# Zasláno: 23 Lis 2005 11:24 - Nahlásit Ale ono takový ujetí na psa je docela dobrá léčba (chudák pes), protože je to zatraceně studená sprcha, která člověka okamžitě uzemní a ta zpětná vazba "Proboha co jsem to udělala?!" je jak boží bič. Kdežto kdyby tam stálo třeba dítě, který by mě ihned neuposlechlo a nedej bože by ještě něco řeklo a mělo tendenci se se mnou hádat - tak já nevím - bych byla druhej den v černé kronice. Krkavčí matka usmýkala své děti za kůži na krku o pelíšek...
Eimy Člen	# Zasláno: 23 Lis 2005 11:27 - Nahlásit Garfield Znám to, bohužel, pak sem na sebe taky naštvaná, že sem se neudržela... Jednou jsem valila ráno na 7 do školy, nestíhačka, došla jsem do pulky cesty k tramvaji a zjistila jsem, že doma zůstalo něco, co nutně potřebuju do školy... Tak trty domů, přiběhnu k výtahu a jak na sviňu si ho někdo vteřinu před tim přivolá, tak trty do 4týho patra po schodech, vlítnout do bytu a za dveřma nadšená Eimy, která má radost, že panička je doma, skáče, chce se mazlit, tak ji sprdnu a zas letím do školy.... Ale se zaklpanutím těch bytových dveří mi to všechno doklaplo, že sem to přehnala, jenže ps už to stejně nepochopí a tak mám celej en podělanej svou blbostí...
Jandula Člen	# Zasláno: 23 Lis 2005 11:46 - Nahlásit Garfield Já vždycky dělala mámě to, že když mi chtěla jednu vlepit, tak jsem se před ní postavila a řekla, tak si mě uhoď, když se ti uleví... Ten šok v jejích očích A neudělala samozřejmě nic... Jirikovo My se fakt máme rády, ale děti i psi zase na druhou stranu musí vědět, že si nemůžou dovolit všechno..
Garfield Člen	# Zasláno: 23 Lis 2005 11:49 - Nahlásit Jandula Hm... já to řekla jednou a dostala jsem 10x tolik.
Jirikovo Člen	# Zasláno: 23 Lis 2005 11:55 - Nahlásit Jandula kdybych byl rodic a tohle mi ten muj drzy spratek rekl, tak ho zmaluju tak, ze si tyden nesedne!!!!
monika Člen	# Zasláno: 23 Lis 2005 11:56 - Nahlásit Garfield kdybys tam měla děti, tak je seřveš, nepomohlo by to, otravovaly by dál (děti jsou v tomto neúnavné)pak je skoro přerazíš, pak by do toho přišel ten chudák pes, toho by si taky setřela a bylo by to.Mrzelo by tě to stejně, ale je to normální situace, která probehla minimálně jednou za život v každé rodině.Klid, pejsa se z toho dostane a ty taky.Je to život a je to taky daň za tuhle uspěchanou pos..... dobu.
Martina Člen	# Zasláno: 23 Lis 2005 11:56 - Nahlásit Garfield Tak přemýšlím, jak bych reagovala mít děti Už než jsi to napsala, tak jsem chtěla psát, že je to stejný jako s dětma. Ne že bych je mlátila hlava nehlava. Ale prostě když je den "blbec", tak se s nima radši do větších diskusí nepouštím. Nemám náladu na cokoliv odpovídat, natož se jim nějak víc věnovat. Občas vybuchnu, většinou teda řvu než že bych rozdávala pohlavky. Ale potom večer, když už chrupou a jdu je třeba přikrýt peřinkou, tak si říkám: "Seš ale kráva blbá, podívej jak jsou hodný, co by Ti to udělalo, kdybys je vyslechla a zahrála si s nima to člověče" jo jo, jenomže v tom vzteku člověk reaguje úplně jinak. Takže Garfe buď v klidu, je to normální reakce a pejskovi hned dokážeš jinak, že je to Tvůj miláček a on pochopí, že jsi prostě neměla svůj den.
Jumi Člen	# Zasláno: 23 Lis 2005 11:59 - Nahlásit Hmm, tak to mě jednou Thorin přelítl silnici, protože viděl slepice zrovna jelo auto, hned jsem ho zavolala, ale on se nemohl rozhodnou a tak stál uprostřed silnice a čuměl na mě, řítil se na něj kamion a šíleně troubil, no naštěstí se mu podařilo psa nějak objet. Pak se mi ho podařilo chytnout a začla jsem ho řezat a přitom strašně histericky brečet. Zavřela jsem ho na zahradě a bulela doma, cejtila jsem se pod psa a Thorin absolutně nechápal co se děje a kňučel za dveřma. Bylo to děsný a ačkoliv je to už 4 roky, kdykoliv si na to v spomenu, tak mě to zamrzí, ale já ho už viděla jako placku a ve výsledku stejně bolela mě víc ruka než jeho zadek!
handula Člen	# Zasláno: 23 Lis 2005 12:18 - Nahlásit Hm... já to řekla jednou a dostala jsem 10x tolik zdá se že máme stejnou matku....
Syska Člen	# Zasláno: 23 Lis 2005 13:28 - Nahlásit Garfield Z toho si nic nedělej, člověku můžou rupnout nervy snadno! Taky se mi to kolikrát přihodilo, teď naposledy s Tessie, ano ano s miminkem naším sladkým Ale nepleskla jsem jí já, ale manžílek...Hráli jsme si v betlince a najednou si Tess klidně přidřepla a normálně se vyčůrala..do peřin. Nebyla jsem u toho, ale v návalu vzteku ji manžel plácl po zadku, zařval na ni a dal ji z postele dolů...no trošku prudčeji. Malá odběhla, samozřejmě přímo ke mně, rychle se schovala do noh a koukala..tak jsme se na sebe chvilku s manželem tak vyděšeně dívali..no dobrý. Malá na to za chvilku zapomněla, za chvíli byla torpédo zas. Nevím jestli to bylo tím, ale bereme ji do postele často a od tý doby to neudělala (ikdyž to tím samozřejmě neobhajuju, tu naši hloupost...). No a teď, po měsíci, co ji máme doma, jakmile řádí moc nebo si třeba vyštěkává pozornost, což ona dělá velice ráda, stačí ji jenom ukázat srolované noviny a je klid.. Ne že by byla novinama někdy řezaná, prostě k nim má nějaký respekt nebo co...No ale je to fakt děsný, člověk má pak strašný výčitky...
Vcelka Člen	# Zasláno: 23 Lis 2005 14:11 - Nahlásit Mně zrovna dneska ráno taky trochu hráli nervy, potřebovala sem už jet do práce, Viky ležel v posteli tak sem ho lákala na pamlsek aby šel do dílny kde má přes den pelíšek, vlezl do dveří zasekl se ušel kousek a vrátil a hupsnul do postele, tak jsem ho čapla za obojek a dotáhla do dílny a přitom sem mu vynadala. Taky na mně vrhnul smutný pohled když sem mu řikala papa. No a za tři hodiny mi volá manžel že volala sousedka že nám zdrhnul, nejspíš si udělal díru v plotě. Sousedka nám ho chytila, takže se nic nestalo, ale, teď tu sedim a vyčítám si jestli to neudělal kvůli tomu ránu. Stejně sem nakonec přijela do práce pozdě.
Bora Člen	# Zasláno: 23 Lis 2005 15:02 - Nahlásit Garfield hodně dlouho se mi tohle nestalo, a můj současný haf byl podobného výbuchu mé zlosti ušetřen. Je fakt, že na jaře jsem Dastyho hodně sepsula a vycukala na vodítku, když jsme se vraceli z vychajdy, kde jsem dost neodhadla vzdálenost a on na zpáteční cestě po silnici tahal a snažil se ohrožovat bezpečnost a plynoulost silničního provozu. Tenkrát mne to taky mrzelo, byla jsem se silami v koncích a pes plný elánu. Ale je fakt, že to nebylo tak hrozné a částečně za to mohl i on. Když mi bylo asi 12 let, chodila jsem si půjčovat čubu ovčáka od jedněch lidí. Ta čuba byla celkem ostrá na psi a lidi a oni se jí moc nevěnovali. Na delší prochajdy chodila jen se mnou a celkem poslechla. Chodila jsem s ní a ještě s kamarádkou a její čubou do takového sadu, kde se čuby nechali dobře pohlídat (kvůli psům). Jednou někam zaběhly a my se jich nemohli dovolat. Pak jsme je našli, byli kousek od nás a našly tam chcíplou shnilou slepici a nechtěly se o ni s námi dělit, tak nevylezly. A moje čubina urvala jen nohu z té slepice, kamarádky čuba ožírala ten smradlavý zbytek. Tenkrát obě čuby od nás dostaly pěknej nářez. Obě jsme se bály aby nechcíply nebo se jim něco nestalo a tak se to dost promítlo i do trestu. Taky mně to pak hodně mrzelo, hlavně když pak čuba šla domů předpisově u nohy a snažila se udělat co mi na očích viděla, aby si mne udobřila. Chybama se člověk učí a já se snažím si dávat hodně pozor, abych to neopakovala. Když nemám náladu a pes otravuje, raději ho na chvíli pustím na zahrádku, než bych mu kazila vítání paničky, když je to hodně špatné s náladou, tak ho beru ven jen s míčkem a bez povelů. Pes se vylítá, (s míčkem vždy přijde ke mně) a já mám čisté svědomí, že se vyběhal a já si na něm nevylévala vztek za nesplněné povely.
Lea	# Zasláno: 23 Lis 2005 15:05 - Nahlásit Největší nervy mě chytly (to byl ale spíš amok), když jsem krmila štěňata. To musím zavřít kotce (je to takový polozastřešený "kotcový dům) aby tam zbytek smečky nelezl a nežral jim to. No a samozřejmě všichni jsou tam před vrátkama naskládaný a koukaj co na ně zbyde. Do toho se štěňadla začali prát, ale fakt natvrdo, tak jsem je musela trhat od sebe, no děs a při jednom manévru mi vyskočilo moje blbý rameno, to děsně bolí a nemohla jsem ho hodit zpátky. Když se mi to podařilo, šla jsem ven a jak jsem otevírala ta vrátka, jedna čuba na ně skočila tak, že mi s nima rozsekla ret a udělala bouli na čele, jen aby mohla dobaštit co zbylo po štěňatech. V tu cvhíli už mě chytil amok, začala jsem čubu honit okolo auta na dvorku, s plechovou miskou v ruce a tolik sprostých nadávek najednou jsem před tím ani nikdy potom z pusy nevypustila. A ona chudák lítala přede mnou dokola a na to žrádlo už si ani nevzpomněla. No pak jsem za ní zbytek dne taky chodila a nosila jí laskominy .
Mel Člen	# Zasláno: 23 Lis 2005 15:14 - Nahlásit Taky se přidám s přiznáním, že ani já nejsem svatá Zatím se mi tedy nestalo, že bych měla takový den blbec, že bych sjela hafa hned po příchodu, ale kolikrát už jsem si na něm vylila zlost kvůli úplně někomu jinýmu. A hlavně, můj pes není takový ten dolejzač, takže když dostane sprďana, vleze si na pelech a kašle na mě (ať je to oprávněně, nebo neoprávněně). Takže když je to neoprávněné, je to ještě tímhle horší. Ale zase se musím pochválit, že poslední cca 0,5 - 1 rok se mi to nestává. Prostě když ho vidím, na všechno zapomínám
Evik Člen	# Zasláno: 23 Lis 2005 15:19 - Nahlásit Lea nic ve zlém, ale pro škodolibého pozorovatele by to asi musel být pohled k popukání ....mně to totiž připomnělo, jak jednou, když byl náš (nyní už dědek knír) ještě mladíček, rozkousal babičce botu (nikdy poté už nic našeho nezničil) a babičku tak chytla zlost, že psa honila po zahradě koštětem, zvrkla si přitom kotník a praštila sebou. Pes tenkrát přilítl k ní a začal jí olizovat nejdřív hlavu, pak nohy......a babi se okamžitě přestala zlobit, objala ho a pravila "tu botu si ale stejně vypiješ, ty blbounku"
Lea	# Zasláno: 23 Lis 2005 15:37 - Nahlásit Evik Jo, to souhlasím a chudák babička. Taky jsme kdysy měli malého černostřb. kníra a když byl malej taky dost kousal na co přišel. Ale jednou mi s tím náhodou udělal radost: v mé nepřítomnosti ho zřejmě popadla jakási múza a že si vvzkouší mojí flétnu, šel ale na to ale úplně špatně - zubama a to mi pan učitel zakázal Tak jsem konečně měla pádnou výmluvu, že nemůžu na hodinu. Jenže pak jsme ostrouhali oba, protože rodiče koupili novou, plastovou místo dřevěný a ta se blbě kouše a i když jsem ji jako náhodou nechávala někde v psím dosahu, už ho nebavila.
Evik Člen	# Zasláno: 23 Lis 2005 15:51 - Nahlásit Lea vidíš, to mě nenapadlo....já taky jako malá chodila na flétnu....že bych jí mohla dát rozkousat psovi....taky jsem měla dřevěnou jenomže náš knír je takový hodně přerostlý střeďák, takže ten by jí jen nejpíš překousl vejpůl
Danuš	# Zasláno: 23 Lis 2005 17:08 - Nahlásit [/b]Garfield[b] nesmutni, včera byl zřejmě den blbec ve velkém stylu. Už delší dobu mám blbý období - zabil se kámoš, druhýmu kamarádovi zemřela žena, opustil mě manžel a do toho jsem včera ráno došla k autu a to odmítlo startovat. Autobus nejel na letiště, ale jen do Prahy, tak jsem ještě musela městskou,... Došla jsem do práce a chtělo se mi brečet V práci mě hrozně halasně zdravil kámoš, tak jsem ho hnedka sprdla tak, že mi pak večer volal, jestli jsem v pořádku. No nebyla jsem, ale pobrečela jsem si a je to lepší.
Anonymní	# Zasláno: 23 Lis 2005 19:51 - Nahlásit Jednou, když můj boxer byl strašně neposlušný, tak jsem ho sřezala vodítkem. Ale to bylo poprvé a naposledy, už jsem to nikdy neudělala ( je to řádka let ) a doufám, že neudělám.
sara03	# Zasláno: 24 Lis 2005 08:50 - Nahlásit No,když se nejdříve v šest večer připlazím z práce,v rukách nákup,tak taky nemám na nic a na nikoho náladu.Když byl ještě haf doma,tak mi vždy strčil hlavu do tašky,kterou předtím roztrhl,jak na mě skočil.Pak se začaly v taškách přehrabovat děti.Teď to dítka odnaučuji.Začalo mi to nějak vadit.Když jsme byli u hafa naposled,tak malého chytil za nohu /omylem,jak mu kopal míč/,dceři málem vyhodil koleno a mě kyčel /jak lítal a skákal radostí,že nás vidí/.To jsem mu nic neřekla.Ale když byl doma,tak věděl,kdy jsem rozlobená a má raději vyklidit prostor /stačí,že to odnesou děti/.Ze začátku mu to dělalo dost problém.Snažil se děti chránit.Což dělá i teď.Jak jsem napřáhla ruku,už byl u mě /skoro mezi námi/ a hopsal /skoro sedí a zvedá přední nohy/.Když se robátka moc neprovinila,tak jsem hafa jen okřikla a poděkovala mu.Když šlo o "život",tak jsem zařvala a zahnalo ho na místo.Taky jsem na něj byla ošklivá,aniž se o to zasloužil.Jediné štěstí je,že se neuráží..Moc mi chybí.Nemůžu mu dát to,co potřebuje.Jen lásku,ale ne čas,který by chtěl být s námi a já bych se o něho mohla starat a dávat mu potřebný výcvik.Zatím.Snad to bude lepší.
Ketrin Člen	# Zasláno: 25 Lis 2005 08:56 - Nahlásit Já jednou (jedinkrát v životě!) seřezala své kluky (tehdy 7 a 6 let) koženým vodítkem na psa. Jinak jsem je nikdy nebila. Byla jsem v 9.měsíci se třetím dítětem, šla na poštu a kluci čekali před poštou. A nevěděli nic lepšího, než vylézt na zábradlí oddělující chodník od silnice a na něm se pošťuchovat. Jdu ven z pošty a vidím, jak kluci balancují nahoře na zábradlí nad silnicí, zrovna jede náklaďák a oni užuž padají přímo mu pod kola. A viděla jsem i šílený vyděšený oči toho řidiče. Byl to zlomek vteřiny. Zařvala jsem. Kluci to nějak vybalancovali a spadli zpátky na chodník. Beze slova jsem je popadla, nacpala do auta a doma dostali ten nářez a pak jsme všichni brečeli. Dodnes si to pamatujou.
Anonymní	# Zasláno: 28 Lis 2005 11:09 - Nahlásit A co ten záchod? Stihnul se?