| Autor |
Zpráva |
Eimy
Člen |
# Zasláno: 10 Lis 2005 19:00
- Nahlásit
Tak jsem teď přišla ze cvičáku, odlítla něco povyřizovat nějaký věci, dolítla domů. Sedím a přemýšlím, co je lepší, než utahanej páneček a pes, kterej má hlavu položenou u pánečka na klíně a spokojeně chrní...
|
Velvetka
Člen |
# Zasláno: 10 Lis 2005 19:40
- Nahlásit
Řekla bych že máloco může bejt lepší.Já dneska byla s pejsou venku asi tři hodiny,lítaly jsme po polích a po pěšinách,dělaly jsme kraviny a aportíčky...obě jsme byly taky tak pěkně utahaný 
|
wami
Člen |
# Zasláno: 10 Lis 2005 20:04
- Nahlásit
Eimy
Ja su utahana neuveritelne, rano tri hodky na cvicaku, odpoledne hodku a pul litani nejprve s aportkama (ja se s nim musim tahat), pak si jeste lital se psama...
A momentalne tady pobiha, otravuje, prekazi a cpe mi do ruky sveho oslizleho plysaka...
Jediny, co ho opravdu utaha, je 30 km, kdy tahne... 
Takze neni nic lepsiho, nez kdyz jsou oba utahani, ale jak toho v beznem provozu skava dosahnout? 
|
Evicka
Člen |
# Zasláno: 11 Lis 2005 07:45
- Nahlásit
Panebože, já bych někdy chtěla zažít ten pocit, kdy je všech našich x terierů utahaných a poklidně spí a neotravují svým temperamentem a přemírou energie. U celé smečky se mi to najednou ještě nikdy nepodařilo a asi ani nepodaří. 
|
Garfield
Člen |
# Zasláno: 11 Lis 2005 08:35
- Nahlásit
...se cítím býti polichocenou...
Včera večer jsem odešla na ten "boulink" a štěk zůstal doma s přítelem. Šel mě vyprovodit ke dveřím (pes teda  ) a pak prej až do noci ležel u dveří, kňučel a tesknil. S nikým se nebavil, nechtěl žrát a nechtěl ani hračky. Jak jsem došla, poskákal od hlavy až k patě, pooblizoval, vykňučel se, postěžoval si a pak mi zbytek večera nosil do klína k televizi všechny hračky, papuče a misky co našel.... 
|
Ketrin
Člen |
# Zasláno: 11 Lis 2005 08:40
- Nahlásit
Garfield
To je normální, ne?
Jenže vlastně Ty máš to štěstí, že jsi pořád s ním. Tak pak ani nevíš, jak vypadá pořádný vítání
|
Garfield
Člen |
# Zasláno: 11 Lis 2005 08:41
- Nahlásit
...jo a úplně drsný na tomhle webu je to, že jen tak z lehka tuším o místních přispívajících, kdo je vdaná či ženatý a kdo má děti. Tragédie je, že obvykle jsou příspěvky v duchu: Ťuťu ňuťu můj pejsánek a štek a haf a on je tak kláčnej a milej a jéžiši už se těším domů na bafátko, a pšečtavte ši čo dneška moje beluška udelala... a někde na okraj se objeví jako dcera nebo syn a ze školy a úplně v závěru zmínka o manželovi....
Prostě nikdo se tu nerozplývá nad pokroky a zážitky s lidskými ratolestmi... Hm hm, kam ten svět spěje.
|
Ketrin
Člen |
# Zasláno: 11 Lis 2005 08:49
- Nahlásit
Garfield
Mám psí kamarádku, se kterou se známe 7 let. Vím vše o jejích psech, matně tuším cosi o tom, že má dvě děti a teprve od předloňska vím, jaká je její profese.
|
Meta
|
# Zasláno: 11 Lis 2005 08:59
- Nahlásit
Garfield
Hele a ty děti máš? Takový pesák je v rodině (chlap+2 junioři na prahu puberty) tím bezkonkurenčně nejmilejším stvořením. Doslova balzám na nervy
|
Garfield
Člen |
# Zasláno: 11 Lis 2005 09:16
- Nahlásit
Meta
Hele a ty děti máš? Takový pesák je v rodině (chlap+2 junioři na prahu puberty) tím bezkonkurenčně nejmilejším stvořením. Doslova balzám na nervy
To chápu. Pro mě je pes jediný balzám na nervy, o kterém vím.
Děti nemám a ani ve svých 27 letech po nich zatím nikterak netoužím.
|
Evicka
Člen |
# Zasláno: 11 Lis 2005 11:00
- Nahlásit
Není všem dnům konec, teda co se dětí týče. V 27 letech jsem už sice byla asi půl roku vdaná, ale děti jsme neměli ani moc v plánu. Až na neodbytné řeči mého manžela a na základě neúprosného tikotu hodin:biglol myslím těch biologických, na které nevěřím), jsem ve svých31 letech porodila své první dítě. Zpočátku jsem nebyla nijak nadšená, ale teď je to něco naprosto úžasného, dcera má 3,5 roků, je to prostě tak krásné a čisté stvoření, že už si svůj život bez ní nedokážu představit. Takže Garfielde, neboj, tvůj čas ještě příjde.
|
