| Autor |
Zpráva |
Anonymní
|
# Zasláno: 14 Zář 2005 23:02
- Nahlásit
jednoho dne se objevil člověk a odnesl mě od mé matky, vzal si mě domů, vychovával mě, učil mě , měl jsem ho rád i on mě , prožili jsme spolu dobré čtyři roky, pak začal můj pán načas odcházet,čekal jsem na něj až se vrátí, vracel se smutný a já cítil divný cizí pach nemocnice, pán odcházel a vracel se ,a já čekal a čekal čekal jsem dlouho , krmily mě pánovy děti a můj člověk se stále nevracel...jednoho dne děti přijely , byli smutní a já pochopil že se můj pán už nikdy nevrátí, naložili mě do auta a jeli jsme , přijeli jsme do domu s velkou zahradou bylo to tam pěkné, i cizí člověk co nás uvítal vypadal hodný, řekl tak ho tu nechte, a děti odjely, pochopil jsem že tu musím zůstat, nový pán mě hladil , hrál si se mnou a já si časem zvykal, jezdili k němu i jiní lidé, jednou se objevil cizí pes a za ním přišla žena, napadl jsem toho psa a chtěl ho vyhnat, byl menší než já ale měl větší tlamu a větší sílu , asi by mě zabil ale ta žena ho odtrhla ,oba jsme byli potrestáni a museli si zvykat se spolu snášet,zamiloval jsem si ten dům i svého nového pána a byl jsem šťastný, naučil jsem se mít rád i všechny lidi co do pánova domu přicházely , čas plynul a můj pán začal být smutný, jednoho dne se u vrátek objevil nový člověk, vypadal skoro jako můj pán i hlas měl podobný, byl ale o něco starší, bylo vidět že se z mým člověkem mají rádi, hrál si se mnou a bral mě na procházky a můj pán na čas odjížděl ten cizí člověk se o mne staral a já stále čekal na návraty svého pána a cítil znovu ten divný pach nemocnice, pán býval pryč déle a déle a já stále jen čekal a čekal, jednoho dne přijela ta žena se psem , přinesla věci v nichž se mísil pach té ošklivé nemocnice s vůní mého pána, byl jsem zmaten a žena i můj nový člověk si nás nevšímali a oba plakali....stále čekám ale můj pán se nevrací a nikdy nevrátí, zvykám si na nového pána který se mnou zůstal v domě.........občas na čas odjíždí, a mezi tím se o mě stará žena se psem, pán se vrací domů a já cítím pach nemocnice................tenhle příběh se stal
|
Garfield
Člen |
# Zasláno: 15 Zář 2005 07:10
- Nahlásit
...náhodou by to tak bylo ještě fajn, kdyby se po úmrtí majitele vždy objevil někdo, kdo by se o pesu staral, byť by se to mělo opakovat mnohokrát... Bohužel realita mluví jasně, po úmrtí majitele končí většina psů v útulcích. Strašné mi to přijde proto, že měli domov, milujícího a milovaného pana, svůj klid, své zvyky, své prostředí a byli šťastní a najednou zůstanou v kotci m x m, bez lásky, bez pohlazení, bez svého lesíku či parku. U psů týraných či zanedbávaných je mnohdy i útulek lepší a vysvobozením, ale u psů zemřelých lidí.... Hrozný.
|
Evik
Člen |
# Zasláno: 15 Zář 2005 07:22
- Nahlásit
Garfielde, naprosto souhlasím....z vyprávění znám jeden případ, kdy starý pán měl NO, ten pes s pánem žil asi 15 let a byli to kamarádi na život a na smrt....pán už byl hodně starý a jednoho dne přijeli navštívit pána jeho vnuci a našli ho v jeho bytě na zemi mrtvého.....u těla ležel pes, hlavu měl v pánově klíně a kňučel....když chtěli psa odvést a mrtvého pána také, pes k tělu nikoho nepustil, střídavě vrčel a kňučel.....nakonec se dal odvést malou pravnučkou toho zesnulého pána (kterou měl pán asi hodně rád, proto i pes jí věřil). Ta malá holčička umluvila rodiče, aby si psa mohla vzít k sobě a starali se o něj. Pes však byl prý celou tu dobu apatický, odmítal komunikovat a a po pár dnech umřel ve spánku. Na tom je vidět, jak silný může být vztah mezi člověkem a psem.
|
Anonymní
|
# Zasláno: 15 Zář 2005 07:25
- Nahlásit
Já jsem teď tak přemýšlela v souvislosti s hurikánem Ketrina v USA, co bych dělala, kdyby mě nutili k evakuaci ovšem bez našich psů. Asi bych taky nešla, poslala bych do bezpečí dceru a zůstala s nima. Neumím si totiž představit, že bych je v takové chvíli opustila, tu paniku, hrůzu a strach, který by zažívali. Moc dobře chápu lidi, kteří nechtěli opustit svá zvířata. Se mnou by bylo asi taky těžké pořízení. Ještě že bydlíme na kopečku, pod lesem , kam voda nemůže.
|
Evicka
Člen |
# Zasláno: 15 Zář 2005 07:26
- Nahlásit
zapomněla jsem se přihlásit
|
pigie
Člen |
# Zasláno: 15 Zář 2005 07:27
- Nahlásit
Ja som sa velmi bala, ze keby sa mi nieco stalo, tak sa o Huga nema kto postarat, lebo jedina ja som z celej nasej sirokej a rozvetvenej rodiny chcela psa. Mama ho nechcela nikdy, priatel tiez nie. A teraz ma tesi, ze ak by sa mi nieco stalo, tak by sa on asi pobili 
Ale citat rano taky smutny pribeh je dost zle, aj ked ako pise Garfield mohol skoncit este horsie.
|
Evicka
Člen |
# Zasláno: 15 Zář 2005 07:57
- Nahlásit
Co jeden pes? Ale co s celou naší smečkou? Tam by to bylo asi hodně kruté, bojím se, že by někteří psi byli naší rodinou utraceni, u důchodců jsem si tím prakticky jistá. Některé mladší nebo úspěšné by zřejmě prodali hluboko pod cenu, jen aby se jich zbavili. A ty neprodejné kusy? Radši ani nemyslet. Pitomé téma.
|
Tina
Člen |
# Zasláno: 15 Zář 2005 08:28
- Nahlásit
Tak já se bát naštěstí nemusím, celá naše rodina je psí, takže o moji Báru by se měl kdo postarat.
Také nechápu, jak může někdo nechat své zvíře např. při povodních nebo jiných katastrofách. Já bych to nikdy neudělala. Svou fenku zbožňuju a ona mi strašně ve všem důvěřuje, takže si neumím si představit, jak bych mohla žít s tím, že jsem ji někde nechala a sama se zachránila.
Já už jsem někdy tak praštěná, že se o sebe bojím jen proto, že si říkám, co by ta moje hokla beze mě dělala - je to strašný závisláček.
Jinak o osudu útulkových psů jsem zrovna posledních pár dnů přemýšlela. Koukala jsem na nabídky útulků a bylo mi hrozně smutno, obzvlášť z některých popisků jak se ti psi do útulku dostali. Někdy mám takovou krásnou představu, že jsem všemocná a můžu zařídit, aby se všechny zvířata měla dobře. Nedávno mě tak napadlo, kdyby se všechna zvířata, kterým člověk nějak ublížil spojila, tak bysme to možná měli všichni spočítaný. I když, člověk už tu faunu tak zdecimoval, že jich tu už moc nezbylo.
|
haha
|
# Zasláno: 24 Zář 2005 20:55
- Nahlásit
já jsem taky tak praštěná že když mi něco je v první řadě si říkám ,ježiš co bude se psy,nikdy bych nedokázla při nějaký pohromě odejít a psa nechat bez pomoci, v první řadě bych brala psy a pak teprve to ostatní
|
Shadow
Člen |
# Zasláno: 10 Říj 2005 12:27
- Nahlásit
haha
|
Lea
|
# Zasláno: 11 Říj 2005 13:43
- Nahlásit
My zvířátkomilní lidi už jsme prostě takoví..já se přídám-kolikrát jsem se přistihla, jak dávám v hlavě dohromady evakuační plán našeho domu. Vymýšlím, jak bych spacifikovala naši osmičlenou smečku, ale i započítávám klec s ptáčky a morče, kocoura...když si představím, že bych je musela opustit, ihned se mi derou slzy do očí. Brr, hlavně to nepřivolávat.
|
