| Autor |
Zpráva |
handula
Člen |
# Zasláno: 16 Srp 2005 10:09
- Nahlásit
ahoj,
moji rodiče mají čivavu - psa. Teď si k němu pořídili ještě jednoho peska - taky čivavu. O víkendu tam máme jet s našim teletem. Mám docela z tý návštěvy strach, teda spíš s toho seznamování se s tím malým. Chtěla bych se Vás zeptat, jak správně je seznámit, aby nejlépe všichni byli bez nějaké újmy. Náš pes je dost divokej, v tom smyslu, že moje rodiče hrozně vítá, když přijedeme, skáče, kňučí, je z nich úplně hotovej, vždycky na druhým míste je ten první čivavák, spolu se pak honěj po bytě je to hroznej bordel vždycky - naši bydlí v paneláku. Pak naši tu čivavu vždycky zavřeli na chvíli, až se náš pes uklidnil, pak když byl uvítací ceremoniál za náma, tak se malej pesan pustil a bylo všechno v pohodě. Jenže teď s tím druhým čivavákem mám strach, náš pes už ho jednou viděl, naši byli poprvé s ním u nás, náš pes se choval tak nějak zvláštně, nevrtěl ocáskem, jenom očuchával, my jsme ho měli v náruči, opakovali jsme že nesmí, že je hodnej (což si zpětně říkám, jestli je dobrý mu dopředu říkat nesmíš), malej byl pořád v náručí, na zem k našemu jsme se ho báli dát. No a teď nevím, jak správně postupovat při tom seznamování u našich, abysme eliminovali nějaké nečekané reakce. Co správně a jak dělat, aby ten náš toho malýho neudupal možná radostí, možná zlostí nebo aby po něm nerafl, protože v tomhle případě fakt stačí málo, náš má 40kg, to štěndo může mít tak 1,5kg.
Předem děkuji za jakékoliv reakce.
|
Mel
Člen |
# Zasláno: 16 Srp 2005 11:52
- Nahlásit
handula
Co třeba nechat toho vašeho přivítat s rodičema venku, pak by mohli skočit pro novýho pejska, případně pro oba. Mohli by se vyblbnout venku a nemuselo by snad k nějakým obtížím dojít.
|
Anonymní
|
# Zasláno: 16 Srp 2005 12:08
- Nahlásit
no to jo, ale pak jak je správně seznámit?
|
Mel
Člen |
# Zasláno: 16 Srp 2005 12:23
- Nahlásit
no to jo, ale pak jak je správně seznámit?
To by se měli seznámit právě venku. Nechat velkýho pejska na vodítku a když to bude v pohodě, pustit ho. To bude záležet na situaci. Třeba můj pes (2 roky) už ví, že na štěňátka musí být opatrný, takže kolem nich většinou pobíhá a pak si lehne na záda a nechá se "oňufávat". Ale záleží na situaci. Malý plemena jinak moc nemusí, ví, že si s nima moc nepohraje (má rád drsnější hry), takže si je očuchá a dál si jich nevšímá.
|
Anonymní
|
# Zasláno: 16 Srp 2005 12:32
- Nahlásit
Pejsy bych seznámila asi takto:
1) toho velkého plašana bych nejdřív nechala trochu unavit (třeba procházkou)
2) na té procházce bych "náhodou" potkala rodiče s oběma čivkama
3) obě čivy bych nechala na zemi - toho velkého na vodítku - pesjové se aspoň navzájem odhadnou a podle toho k sobě budou přistupovat - případnou kolizi můžeme překazit pomocí vodítka
4) když bude vše ok na obou stranách, nechala bych bez vodítka i velkého bafana, ať se zkusí proběhnout a zablbnout společně a pak bych šla společně s rodiči (a psy) k nim domů a nechala je zdemolovat panelák
Obecně psi s velkým rozdílem v tělesné konstrukci se k sobě chovají poměrně bezproblémově - drobek ví, že na velkého nemá a velký ví, že prcek není žádná skutečná hrozba. Vyjímku tvoří jen zakomlpexovaní napoleonci, ale to je jen u majitelů, kteří to v nich podporují (což asi nebude případ rodičů )
|
Martina
Člen |
# Zasláno: 16 Srp 2005 12:37
- Nahlásit
Anonymní
Vyjímku tvoří jen zakomlpexovaní napoleonci, ale to je jen u majitelů, kteří to v nich podporují
Mám doma zřejmě takového napoleonce a chtěla bych se zeptat, jak se chová majitel, který to ve svém pejsovi podporuje? Abych náhodou nedělala něco špatně. Děkuji
|
Anonymní
|
# Zasláno: 16 Srp 2005 12:40
- Nahlásit
Obecně psi s velkým rozdílem v tělesné konstrukci se k sobě chovají poměrně bezproblémově
no náš pes sice ví, že je to malý, ale tuhle se stalo, že jsme potkali uštěkanýho čivaváka, kterej to šel tomu našemu natřít, a chudák se zlou se potázal, náš mu dal packou facku a čivavák skončil ve tři metry vzdáleným křoví....
a co se týče našich, máti je hysterická, bojí se že ten náš tomu jejich ublíží a dopředu ječí, a to štve zase mě, nemůžu se pořádně soustředit na jejich chování, myslím že bez máti by to proběhlo v pohodě, ale celkově ta atmosféra je dost napjatá - nazačátku než si všichni zvyknou - a právě v těchto situacích můj pes může zareagovat nějak nečekaně a zase to bude chyba nás lidí...nejlepší by bylo abych se se všema třema psama v bytě zavřela sama a naši tam až po seznámení vpustila...ale to je nereálný...sakra
|
Anonymní
|
# Zasláno: 16 Srp 2005 12:53
- Nahlásit
To jsem šlápla vedle, myslela jsem, že rodiče, když jsou na pejsy zvyklí a mají už 2, tak to jsou pohodáři a ono ne.
Mamina dělá zásadní chybu že je hysterická, bojí se že ten náš tomu jejich ublíží a dopředu ječí, Velkého psa to stresuje a v malém to pěstuje pocit nedotknutelnosti a to by se mu mohlo těžce nevyplatit viz.uštěkanýho čivaváka, kterej to šel tomu našemu natřít, a chudák se zlou se potázal, náš mu dal packou facku a čivavák skončil ve tři metry vzdáleným křoví....
Takže bych si vzala na prochajdu někoho, koho můj pejsa dobře zná - třeba nějakou kámošku, která má ráda psy a nebojí se jich a od rodičů bych si půjčila jejich čivy, že s nimi půjdu ven - tam by čekala kámoška s mým psem a proběhlo by tam seznámení. Ten malej prďola by necítil takovou podporu a ochranu a určitě by své chování podle toho přizpůsobil, pokud ne, tak je to sebevrah A nekorigovala bych chování jen toho velkého, když je potřeba, tak pěkně seřvat a vyčinit i čivy - malý pes musí být stejně vychovaný jako ten velký!!!!!!!!
|
Anonymní
|
# Zasláno: 16 Srp 2005 13:05
- Nahlásit
Martina
Napoleonci mezi pejsy většinou patří lidem, kteří mají teorii, že malý pes nemusí poslouchat, nic po něm nevyžadují a venku ho chrání před event. nebezpečím - zvedají ho do náruče při setkání s velkým psem a prcek jim z náručí štěká na toho velkého a někdy po něm i chňape. Největší chyba je tohle chování ještě oceňovat! Takže i maličkého psa už od štěněte naučit chodit po svých na vodítku a vyžadovat po něm slušné chování k ostatním psům. Samo, že pokud o cizím psu vím, že by setkání s ním nebylo OK kvůli špatnému chování cizího psa, nebudu to trénovat za každou cenu
|
Martina
Člen |
# Zasláno: 16 Srp 2005 13:08
- Nahlásit
Anonymní
Díky, tak to není můj případ. Vím, že i malý pes musí poslouchat a snažím se o to. Je to takovej strašpytel, ale snad jsme na dobré cestě při nápravě.
|
Anonymní
|
# Zasláno: 16 Srp 2005 13:41
- Nahlásit
Martina
Tak ať se strašpytel rychle otrká  , ale ne příliš
|
handula
Člen |
# Zasláno: 16 Srp 2005 14:02
- Nahlásit
Tak případ mých rodičů to přesně je. Nevychovávají, rozmazlují, ochraňují, a posléze hysterčí. Takže nemám to holky jednoduchý. No ale protože holt to jsou moji rodiče, tak k nim prostě aspon čtyřikrát do roka musím...
|
handula
Člen |
# Zasláno: 16 Srp 2005 14:10
- Nahlásit
zase se to vyřeší tím, že malý zavřou do ložnice, náš pes stráví tři dny se strčenym čumákem pod dveřma, protože k nim bude chtít jít, čivaváci budou kňučet, a všichni z toho budou nervozni....
|
Martina
Člen |
# Zasláno: 16 Srp 2005 14:14
- Nahlásit
handula
Tak to Ti nezávidím, ale anonymní to popisuje dobře seznámit někde venku na neutrální půdě. Jenomž to by musela chtít i druhá strana. Snad to nějak zvládneš. Ale chápu, že je to o nervy.
Anonymní
Je to roční fenka, tak snad nějakou šanci na nápravu ještě máme. Snažíme se.
|
Anonymní
|
# Zasláno: 16 Srp 2005 16:13
- Nahlásit
Martina
No jasně, držím palec. Sežeňte si podobně plachého psího kámoše a pomalu se navzájem otrkávejte Lepší to bude se psem než s fenkou, hlavně, psa povzbuzujte, ale neochraňujte (asi jsem se teď špatně vyjádřila, ale určo to někdo napíše líp)
|
