| Autor |
Zpráva |
Eimy
Člen |
# Zasláno: 27 Čen 2005 07:37
- Nahlásit
Už jsem tady psala, že babččin pes má šedý zákal na obouch očích, takže oslepl. Doma se orientuje v klidu, sám už zvládá i schody v paneláku, občas si ho na hřišti dovolíme pustit i na volno, aby se trošku probhl, jinak chodí na flexině. Bohužel, teď se objevil další problém... Děda s babičkou chtějí jet o prázdninách na chalupu a chtějí s sebou vzít tohohle psa. Já mám strach, že se mu tím udělá v hlavě guláš. Sice to na chalupě zná, ale jezdí tam jen jednou nebo dvakrát za rok. Já se snažila je přesvědčit nebo alespoň babičku, protože děda tam přece jen má spoustu práce, aby tam nejezdili. Mám totiž pocit, že když tam ten pes bude měsíc, tak se možná za ten měsíc začne zhruba orientovat a pak přijede do Brna, v podstatě zase do "novýho" prostředí. Problém vidím v tom, že děda s babičkou řikají, že pes bude s něma v chalupě a venčit se bude chodit normálně ven a na dvoře bude jen když tam budeme my. Jenže to by zase znamenalo zavírat dveře od chalupy (ty normálně bývají přes den, když neprší otevřený), protože schody, co od tam vedou jsou hodně vysoký a nevim, jestli by je ten pes zvládl a hlavně nevim, jak bychom ho při otevřených dveřích udrželi vevnitř...
Chtěla bych se zeptat, jestli o tom uvažuju správně. Jestli to pro psa nebude moc velkej stres. Nemluvím o cestě, která trvá asi hodinu a půl, stačilo mi, jak řádil cestou k veterináři, což je ani ne 10 minut...
Napsala jsem to docela zmateně, ale chtěla bych Vás poprosit o názor, možná mám zbytečný obavy...
|
Artemis
Člen |
# Zasláno: 27 Čen 2005 07:54
- Nahlásit
Kolik tomu psu je let? Znám několik slepých pejsků a těm naopak změna vzduchu vždy prospěje už tím, že nežijí jen ve stereotypu. Všeho moc škodí a to platí i o přecitlivělosti. Každý pejsek, když jsou s ním jeho páníčci, si snaží změny spíše užít, než aby se zabývat tím, že občas do něčeho vrazí. Oni se bez zraku i pejskové naučí žít, jen jim je dobré zpočátku trochu pomoci, aby to nebyla moc velká zátěž.
Věř tomu, že to, co ty řešíš, ten pejsek řešit nebude. Vždy je nutné zabespečit pasti typu sklep, jáma, hrábě a podobně, ale vyklízet mu z cesty všechny překážky nemá význam. Jen musí vždy zůstat na svých místech, aby se je pes naučil. Jistě pejsek zvládne i příkré schody, stačí když půjde zezačátku někomu třeba za dlaní a potom směrem dolů se naučí, kde je první hrana.
|
Eimy
Člen |
# Zasláno: 27 Čen 2005 08:28
- Nahlásit
Artemis
No, kolik mu je to v podstatě nikdo neví... brali jsme ho z útulku a veterinář tehdy podle chování odhadoval 2 roky, podle zubů 5,6, klidně i víc a brali jsme ho v roce 1996... TAkže už je to docela starej dědula... Já mám strachhlavně ze stodol, kde je uskladněný dřevo, aby pod to nevlezl nebo tak, ale asi se fakt bojim zbytečně.
|
Artemis
Člen |
# Zasláno: 27 Čen 2005 09:40
- Nahlásit
Eimy
Když si nejsem u psů v něčem jistý, nechám tomu volný průběh, sednu si někde opodál a jen tiše sleduji, zda je vše OK. Zbytečné zmatkování, by psa stresovalo víc, než to, o čem píšeš.
|
Evik
Člen |
# Zasláno: 27 Čen 2005 12:31
- Nahlásit
Eimy
Artemis má pravdu, nech to na pejskovi, když ho provedete na chalupě tím terénem tak jak tam je a nebudete nic měnit, pejsek se jistě naučí.
podívej...já mám doma 14letého středního kníra, který už je téměř slepý. Na jedno oko úplně a na druhém má těžký zákal (už ho nemůžeme operovat...má slabé srdce), takže vidí podle veterináře jen "stíny" a možná registruje pohyby. K tomu všemu je už úplně hluchý. Přesto se po zahradě pohybuje tak, jako kdyby viděl. Ještě pořád mu zbývá výborný čich. Na procházky taky chodíme kamkoli, nejen v místě bydliště, taky se psem jezdíme na chalupu. Na procházkách se pohybuje taky na flexi vodítku. Na chalupě je ale obrovská zahrada a pejsa tam chodí naprosto volně....je to úplně v pohodě...pejsa nijak nestrádá, do ničeho nenaráží (stalo se to jen párkrát, když např. babička postavila do zahrádky nového trpaslíka a náš pejsa do něj drcnul čumákem...ale nikdy nic vážného) Opravdu se neboj, jestli pes Tvých prarodičů cití a slyší, pak to má jednodušší, než ten náš - jistě to zvládne naprosto bez problémů. Pro psa ten zrak skutečně není nejdůležitější smysl.
|
Eimy
Člen |
# Zasláno: 27 Čen 2005 13:22
- Nahlásit
Artemis
Evik
TAk vám oběma děkuju za uklidnění. Asi to fakt beru moc vážně, jen jsem nechtěla udělat chybu, kvuli které by se stresoval víc,než je třeba, tu cestu autem nějak zvládnou.. Vyvádí v autě i normálně, takže to asi taky nebude extra změna.
|
Evik
Člen |
# Zasláno: 27 Čen 2005 15:40
- Nahlásit
Eimy
jasně, neměj strach, určitě to dobře dopadne....Pokud pes špatně zvládá jízdu autem, je to ovšem chyba jeho majitelů a s tím, že pes nevidí to nijak nesouvisí....Pejska to měli učit už od malička.... Jsou psi, kterým se to ukáže jednou a jsou v pohodě a některým to holt trvá déle....
|
Eimy
Člen |
# Zasláno: 27 Čen 2005 16:10
- Nahlásit
Evik
No jo, jenže když je ten pes z útulku, je to těžký. On má cestu autem rád, ale ze začátku je hodně neklidnej. Já jsem ho naučila jezdit v pohodě (bez skákání na klín) i MHD, ale problémbyl v tom, že i když to zvládal naprosto v pohodě, (stejně jako moje psice- sedne a sedí, dokud se nevystupuje) tak teď jak jel trolejbusem a neviděl, tak celou cestu prokňučel a pak to, co předváděl na zastávce - stavěl se na zadní a snažil se si všechno očichat, až padal atd... Skončilo to tka, že sem ho musela do ordinace donest v náručí.... 
|
Evik
Člen |
# Zasláno: 27 Čen 2005 16:19
- Nahlásit
Eimy
víš ono taky hodně záleží na tom, co se kolem psa děje...jestli byl a je zvyklý na větší přítomnost lidí. Jestliže si ho k vetovi musela donést v náručí....hodně psům se nechce do ordinace vůbec vlézt a důvodem je strach z neznámého. Víš já si vážně nemyslím, že by to chování psa Tvé babičky bylo způsobeno tím, že nevidí..... Jestliže např. dlouho nejel tím trolejbusem, či nebyl dlouho na procházce mimo svůj "rajón", pak bych to chování přičítala spíš tomu strachu, nejistoty, co se děje, kam se jede apod.....
Naši psi jezdí autem děsně rádi a kamkoli, ale pokud jedeme někam, kde to ještě neznají, taky fňukají....ale stačí nějak uklidnit, zabavit a ono je to přejde....
Jeden náš pes je taky z útulku a učit se novým věcem pro něj těžké není....Chce to (jak mi radili zkušenější) neohlížet se za minulostí psa a věnovat se současnému stavu.....
Neboj, pejsa to zvládne. Hlavně nesmíš ty ani babi s dědou dávat najevo "jaký máte strach, jestli to zvládne" - když se vy budete chovat sebejistě, pes bude taky. 
|
Eimy
Člen |
# Zasláno: 27 Čen 2005 16:28
- Nahlásit
Evik
Ale on k vetovi jinak chodil v pohodě, je fakt, že jakmile viděl jelu, tka moc v pohodě nikdy nebyl, ael dostat ho od ordinace problém nebyl. Navíc s náma jela moje psice, která ho dokáže docela uklidnit, protože pro ni je návštěva u veta společenskou událostí a jízda trolejbusem hrozně fajn výlet. Navíc, když jsme se potom vraceli už zpátky, tak i v tom známým prostředí byl potom šíleně nejistej a to byl od tam pryč jen chvilku...
Navíc mám poslední dobou, že ted bere jako vůdce smečky sám sebe... Babičku moc nebere, děda je ten, co ho zajímá, jen když něco jí.... A já se v jeho výchově a vůbec výcviku už delší dobu neangažuju vůbec, protože mám dost starostí se svou psicí... Navíc všechny pokusy o nějakou výchovu tam troskotají na názoru mýho dědy...
Takže ten pes se víceméně nemá ani o koho opřít, nehledě na to, že já na tu chalupu s psicí pojedu asi až později a ne autem zároveň s něma...
|
Evik
Člen |
# Zasláno: 27 Čen 2005 17:19
- Nahlásit
Eimy
no jak to čtu, tak si myslím, že jak píšeš, že se pes nemá o koho opřít....je jeho chování dáno asi hlavně tím....je nevyrovnaný, dost možná si vážně myslí, že situaci ve smečce už nikdo nezvládá, takže on je nucen to převzít....Opravdu vést svou smečku skutečně chce jen velice málo psů. Většina psů roli šéfa smečky velice rádi přenechají svým páníčkům, protože v podřízené roli se cítí bezpečněji....páníček je chrání, oni mají jistotu dobrého vedení, nemusí se starat smečce o potravu apod....Pokud je pozice alfy-páníčka ve smečce nestabilní, či se nikdo ve smečce jako alfa nechová, pak se teprve snaží převzít úlohu vůdce pes, jenomže většina psů "na to nemá" a pak se stávají psychicky labilními, nervními apod.....což mi připadá na případ psa Tvé babičky.
nemůžu to zopovědně posoudit, protože toho psa neznám, ale jak to popisuješ, tak jen docházím k výše uvedenému názoru.
|
Eimy
Člen |
# Zasláno: 27 Čen 2005 17:29
- Nahlásit
Evik
něco podobnýho si myslím taky, jenže ono je těžký s tím něco dělat... To bych tam musel být fakt každej den a deno denně se hádat a na to nemám nervy ani čas...
|
Evik
Člen |
# Zasláno: 27 Čen 2005 17:48
- Nahlásit
Eimy
jo to chápu...s prarodiči není radno si to rozházet
|
Eimy
Člen |
# Zasláno: 27 Čen 2005 17:49
- Nahlásit
Evik
No ale to já se s něma hádala dost, ale ted mi stačí, když mi nesahaj na mou psici... Myslim obrazně,co se krmení od stolu atd. týče... To oni si zase nedovolí...
|
Eimy
Člen |
# Zasláno: 2 Srp 2005 23:26
- Nahlásit
Tak pejsan je na chalupě, mamka se teď vrátila a říkala, že mu to tam hodně prospělo. Že i lítal s tamníma pejsanama po návsi a na přivolání norálně přiběhl. Jsem hrozně ráda, že se moje obavy nenaplnily
|
