Alča
|
# Zasláno: 17 Dub 2005 19:59
- Nahlásit
Mám kokršpaněla, se kterým jsem měla dost dlouho problémy s agresí při krmení. Už jsem o tom tady něco psala. Byli jsme na návštěvě u pana Desenského (převychovává agresivní psy). Poradil, jak na to, pár dní jsme cvičili a zdálo se to v pořádku. Pesan žral naprosto normálně a když jsem k němu přišla, ani nezavrčel. V posledních dvou týdnech však postupně začal ztrácet chuť k jídlu. Nejdříve se přestal zajímat o granule. K tomu, aby snědl trochu granulí, ho přesvědčím jen neustálým pobízením a chválením, když trochu sežere. Před několika dny však začal odmítat i maso. S chutí si ho vezme do tlamy, párkrát žvýkne a vyplivne ho. Napadlo mě, jestli to nemůže nějak souviset s tou nedávnou agresí u misky, kterou se nám konečně podařilo odstranit. Když totiž vezmu obyčejný piškot či granuli ven a tam cvičíme poslušnost, s radostí si to bere a žere to. Doma však cokoli dostane, tak plive. Jen ty granule do něj denně dostávám tím povzbuzováním.
Jinak žádné zdravotní problémy nepozoruju. Jak říkám, za cvičení žere rád. Kdyby měl pár dní hladovku, možná by začal žrát lépe, ale je docela štíhlý a mám strach ho nechat úplně bez krmení. Vždycky tak hltal a mohl se o krmení přetrhnout, a teď tohle. Co vy myslíte?
|
Alča
|
# Zasláno: 18 Dub 2005 10:30
- Nahlásit
Venku mu to dávat nemůžu, bydlíme v paneláku na sídlišti  Zkoušela jsem mu to dát a v klidu adejít z místnosti, ale on furt chodí za mnou a snaží se mě k misce přilákat. Když ho v místnosti s miskou zavřu, tak kňučí a snažíse dostat ven. Sežere něco jen v mojí přítomnosti a jen v mém pokoji, jinde se toho ani nedotkne.
Pana Desenského jsem se na to ptala už při návštěvě. Na tu agresi nám totiž řekl, že vrčí ze strachu a za to ho nemám trestat. Když zavrčí, mám začít mluvit hrozně pobaveným hlasem, smát se mu,…prostě si z něj udělat srandu. Měla jsem ho mít preventivně na vodítku a jen kdyby chňapnul nebo kousnul, škubnout vodítkem a říct fuj. Už při návštěvě mě napadlo, že by touto metodou mohlo dojít k odmítání potravy, tak jsem se ho na to ptala. Řekl mi, že odstraňuji agresi při krmení a mým cílem je, aby se u misky choval slušně. Když se bude chovat slušně, je vše v pořádku, ale jestli to sežere nebo ne, to už prý není můj problém, to je jen jeho věc a když nechce jíst, tak mu to prý nemám vnucovat.
Jenomže kdybych ho k tomu krmení nepovzbuzovala a „nevnucovala“ mu to, držel by nejspíš hladovku hodně dlouho. Pořád ale moc dobře nechápu, proč to jídlo najednou tak nechce. Několik dní jsme to cvičili podle rad pana Desenského a nikdy nechňapnul ani nekousnul, takže vodítkem jsem nikdy neškubla. Vše bylo v pohodě, krásně žral, mohla jsem kolem něj chodit. Jen občas tiše zavrčel, to jsem si z něj udělala srandu a bylo zase vše v pořádku….Žádné tvrdé metody, takže opravdu nechápu, jakým způsobem to s tím souvisí.
Teď mě napadlo ještě něco…chystáme se na výstavu a když jsme byli v salonu (začátkem března), bylo nám řečeno, že je na kokra hrozně vychrtlý a že ho musím víc krmit a snížit mu pohyb. Pohybu má sice hodně, to uznávám, ale snížit mu ho nemůžu…zdemoloval by byt. Jednou jsme oželeli jen ranní běhání a po návratu ze školy jsem měla do matrace postele vykousanou díru, čouhající dráty, molitan po celém pokoji… Začala jsem ho však víc krmit, aby trochu přibral. Dávala jsem mu víc granulí, přidávala jsem různé tvarohy, sýry, maso, atd. Po pár týdnech skutečně přibral. Teď je sice trochu hubenější, ale už to není tak hrozné, jako to bylo. Tvarohy, sýry apod. už však dál nechtěl. Myslela jsem si, že už je jimi prostě přeplácaný a nedávala jsem mu je. Dávala jsem trochu větší dávku granulí a občas trochu toho masa. Postupně začal odmítat i granule. Bylo to zrovna pár dní po návštěvě pana Desenského, těžko říct, jestli to s tím opravdu souvisí, nebo to byla jen shoda náhod. Přišel k misce, zabořil čumák, párkrát zažvýkal s granulemi v tlamě a vyplivl je. Takto to funguje až do dneška, ovšem už plive i maso, po kterém se mohl vždycky utlouct. Plive to ať už mu to dám z ruky, či z misky. Dnes jsem do něj granule dostala docela dobře tak, že jsem si sedla na zem, misku do klína a jemně jsem na ní klepala prsty. Pomalu to sežral, i když to často přerušoval vyplivováním granulí. Jakmile jsem však misku dala na zem, začal couvat a postupně docouval až k pelechu a tam si lehnul.
|
