| Autor |
Zpráva |
Zdenda
|
# Zasláno: 9 Říj 2005 12:05
- Nahlásit
Ahojky všem. Mám starého psa NO. Prožil jsem s ním nádherných 15 let. Je to první pes a tak vlastně nevím jak se o něj správně postarat až už nebude moct. Na prohlídky k veterináři chodíme pravidelně a na svůj věk je relativně v pořádku, ale je na něm vidět že ho stáří poznamenává čím dál víc. Jsou dny, kdy je na tom dobře a dny kdy je na tom hůř. Špatně vstává ze země, když jde dolů po schodech hůř ovládá zadní nohy a občas mu "upadne zadek". Rozhodně se ho nechci jen tak zbavit a rád bych mu dopřál co nejlepší psí důchod, ale jak poznám kde je ta hranice kdy už pes opravdu nemůže, trápí se a je čas důstojný odchod ? Budu raději když to osud rozhodne za mě, ale když ne nechci prostě vidět jak pomalu odchází a protože dělám na směny, už vůbec bych nechtěl, aby byl v tý nejhorší chvíli úplně sám. takže radši mu to o pár dní zkrátím, ale budu tam s ním. Jak teda poznám, že už je opravdu čas?
|
Sali
Člen |
# Zasláno: 9 Říj 2005 12:36
- Nahlásit
Zdenda
to se blbě popisuje.Poznáš to,pes dá najevo,že už ho to dál nebaví....je to individuální,ale poznat se to dá...je to spíš empatie než logika.Nás to čeká v historicky krátké době taky....
|
Pavel
Člen |
# Zasláno: 9 Říj 2005 12:46
- Nahlásit
Čau. Stojím dnes před stejným problémem jako ty. Mám NO je to super pes, bohužel nebo bohudík mu je 11-12 let. Přesně nevím, protože jsem ho odchytil jako toulavého a byly mu tak 2 roky. je to stále nádhernej pes, ale přichází na něj stáří čím dál rychleji. V zimě ještě stačil ostatním prům při výcviku ( kondičním ) a dnes již padá, špatně se zvedá, prostě má stejné neduhy jako ten tvůj. Veterinářka se vyjádřila, že až přijde pomočování a kálení pod sebe, tak je konec. Taky bych tomu chtěl předejít, ale znáš to. Rozhodnul jsem se, že až pejsek bude opravdu padat na zadek a bude to trvalejší věc, tak se s nim rozloučíme. Je to moc těžké, vím jak to bolí, už jsem měl víc čtyřnohejch kámošů. Ale poradim ti jednu věc. Smyř se s tím, je to uplně normální běh života, rození a umírání. A tak jsem si předem trochu ulevil a přivezl jsem si štěněcí mimínko a je to hned o trochu jednoduší. Bohužel jen pro mě ( ne pro dědu psa ). Ale můžu ti říct, že to nese taky fajn, nijak netrpí a nežárlí, protože ví na co stačí a na co ne a už chce mít klid. A ještě pomáhá vychovávat svého nástupce.Tak ti doporučuji jen jediné, koukni se kolem sebe a pořiď si nového kámoše! Jestli se chceš kouknout, tak ten můj je v galerii na hlavní stránce ( Samík a jeho kamarádi ).
|
haha
|
# Zasláno: 9 Říj 2005 13:02
- Nahlásit
Zdenda
když si spolu dobře rozumíte ,dá ti to najevo, je jim to vidět na očích když už nemůžou ,ten výraz toho psa se úplně změní,i když je třeba jinak nemocnej, ne zrovna ochrnutej,měla jsem i pohyblivý psy , přesto jsem viděla kdy je s nima konec.Být tebou pořídila bych novýho psa až ten starej umře, ted by to sice bylo lepší pro tebe, ale psovi by to bylo líto.
|
evina
|
# Zasláno: 9 Říj 2005 21:00
- Nahlásit
Zdendo řed lety jsem si kladla naprosto stejnou otázku.Vždy jsem si myslela,že tu sílu mít nebudu,jít s pejskem na poslední cestu.Jenomže první pejsek ve věku 13 let ochrnul na zadní nohy a naprosto vzdal zájem o život.Když pak proplakal noc nevydržela jsem a jeho cestu zkrátila.Zůstala jsem s ním do poslední chvíle(to si každý pejsek zaslouží)a z veteriny odešla úplně uřvaná.Druhý pejsek začal v 15,5 silně krvácet.Tam jsem prostě už věděla,že je starý,nemocný a nemá cenu to prodlužovat.Myslím,že to vycítíš,že pejsek nechce už dál žít a trápí se.Přeju ještě spoustu příjemných chvil s dědouškem hafem
|
evina
|
# Zasláno: 9 Říj 2005 21:03
- Nahlásit
nedopatřením se tam dostal ten smajlík,který se fakt na tohle smutný téma nehodí.Se omlouvám
|
kery
Člen |
# Zasláno: 10 Říj 2005 09:18
- Nahlásit
Zdenda
přesně jak všichni píší, poznáš to. Jedním z "příznaků" může být i odmítání potravy, hubnutí... Zkušenosti ukazují, že před smrtí se pejsek náhle zlepší, až jako omládne, a to je pak už definitivní konec. Kvůli té pohyblivosti bych pejskovi přidávala chondroprotektiva (např. Canvit chondro maxi), Alavis, Gelatinu (humánní) a vitam. doplňky pro seniory, aby se mu trochu ulevilo. Zda ovčounek trpí bys měl poznat i z jeho výrazu. Žiješ s ním 15 let a znáš ho nejlépe, poznal jsi, kdy mu bylo dobře, kdy stonal, kdy trucoval, kdy se "zamiloval" a kdy byl smutný. Takže až přijde jeho odchod do věčných lovišt, zjistíš to.K.
|
Eda
Člen |
# Zasláno: 10 Říj 2005 10:11
- Nahlásit
Zdenda
Nedávno jsme se rozloučili se sedmnáctiletým jezevčíkem. v poslední chvilce měl takový zvláštní nepřítomný pohled a to jsem poznala okamžitě, že je konec. Samozřejmě tomu předcházel asi rok, kdy jsme ho nosili na "procházku", motal se, padal, bloudil ve známém prostředí... Ale ještě to nebylo nic tak zásadního, abychom ho nechali uspat. Měl horší dny, to ano, ale chutnalo mu jíst, byl veselý, prostě měl radost ze života. Určitě to poznáš sám, kdy nastane jeho čas, uvidíš. Já jsem měla "štěstí", že umřel ve spánku v noci, ale věř mi, že jsme s ním byli do poslední chvíle. Když si na to ještě teď vzpomenu, brečím jako želva, i když už máme skoro devetiměsíční senzační labradorku. Život jde dál, moc ti držím palce...
|
amandaa
Člen |
# Zasláno: 12 Říj 2005 16:16
- Nahlásit
Zdenda
ahoj, pred nedavnom som prisla o psa ale on bol tazko chory. ale mam doma este jedneho krizenca a tiez ma problemy zo zadnymi nohami, skoro rok chodil po troch alebo kryval, potom prisiel cas ked sa vobec nepostavil na zadne hoci na doporucenie od veter. sme mu podavali lieky->nepomahalo to moc. ked sa uz vobec nepostavil zacali sme mu davat na jemno pomlete skrupiny z vajicka(treba ich pomlet na kavovom mlynceku) a teraz beha po vsetkych styroch a ani trosku nekryva. je to uz viac ako 2 mesiace. mozno sa oplati skusit
|
poorcelain
Člen |
# Zasláno: 12 Říj 2005 18:19
- Nahlásit
Ahoj. V srpnu jsme museli nechat uspat našeho 17-ti letýho špice. Byl to úžasnej pejsek a já ještě teď každý den po něm brečim!
V únoru letošního roku měl v noci mrtvici a doktorři jenom žasli, jak rychle se z toho dostal. Byl strašně silnej a statečnej. Pořád měl chuť žít. Jenže nic není napořád...  17 let je 17 let... Poslední dny přestal baštit, nechtělo se mu ven, prostě ztratil zájem o okolní svět. Vyhledával naší společnost a v noci jsem ho chodila uspávat, protože nechtěl usínat sám a brečel. Věděla jsem, že se krátí zbývající náš společný čas... Ten osudný den ráno zvracel krev a já věděla, že mu musím pomoci od trápení... Nebylo to lehké, ale věděla jsem, že je to poslední věc, kterou pro něj můžu udělat. Vím, že je těžké rozhodovat o někoho životě, ale když člověk vidí, že se jeho miláček trápí, musí mu od bolesti pomoci. Pamatuju si každou minutu onoho dne, pořád na něj myslím. Ale vím, že jsem udělal správně a poslední vteřiny jeho života jsem byla s ním. Držela jsem ho v náručí a cítila, jak klidně a bezbolestně usíná...
Vážne to člověk pozná. Určitě by si všichni měli vážit každýho dne se svým miláčkem, protože jednou určitě odejde. A to nejlepší co pro něj můžeme udělat je, být s ním až do poslední chvíle.
Držím palečky a přeju ještě spoustu nádherných společných chvil s tvým hafanem.
|
Anonymní
|
# Zasláno: 21 Říj 2005 14:38
- Nahlásit
Ahoj.Se slzami v očích jsem si přečetla všechny tyto příspěvky.Trvalo to trochu délé protože jsem to díky slzám viděla rozmazaně.Na jednu stranu je to smutné,ale na druhou stranu vidím,že v tom nejsem sama.Máme 13ti letou fenku jezevčíka.Už toho zažila moc,ale mám pocit ,že to poslední velmi rychle se šířící rakovina už bude asi to poslední.
Když jí bylo devět,byla rok ochrnutá na zadní nohy.Její majitelé ji už nesli utratit a myjsem se rozhodly si ji vzít domů,protože nožičky sice tahala za sebou ,ale v očích byla stále ta jiskra života. A to není správný okamžik ukončit jí život.Věřte nevěřte po zasahu veterináře a naší peči a cvičení se po roce postavila na nohy a dodnes normálně chodí.Sem tam spadne na zadek,ale to je u malého jezevčíka spíše legrace než problém.Jednu nožku tahá trošku za sebou,ale vůbec jí to nevadí,protože když potřebuje běžet je velice rychlá.Říkáme tomu,že akorát štrykuje nohama.
Letos se jí však udělala boule na bříšku a po opreaci a výsledcích se potvrdilo,že je to rakovina.Do měsíce se to znovu strašným způsobem šíří,rány jsou otevřené a vetrinářka již další operace nedoporučila.Je to u ní také jeden den líp ,jeden den hůř,ale spíše každý den trošku hůř.Bude to strašně těžké rozhodnout,který den bude ten správný říci SBOHEM.
Jsem vděčná,za každou veselou chvilku s ní a jsem ráda,že jsme jí pomohly prožít ,alespon další 4 roky,kdy už teoreticky mohla díky náhlémü rozhodnutí nežít.A řeknu vám,že to prožila naplno.Hana
|
evina
|
# Zasláno: 21 Říj 2005 20:34
- Nahlásit
Hano:to vás obdivuji,takhle hezky se o pejska postarat.Bohužel,nás naši přátelé opouštějí příliš brzy a my na tom nic nezměníme.Doufám,že vaše fenečka odejde do psího nebe alespoň bez větších bolestí.Vám přeji hodně statečné srdíčko protože ho všichni v takovýchto chvílích moc potřebujeme!!!
|
Zdenda
|
# Zasláno: 21 Říj 2005 21:03
- Nahlásit
Ahojky lidičky. Vaše povídání jsem si přečetl a určitě mi moc pomůže. Každý den když se vracím z práce jen doufám, že se stále ještě za dveřmi bude ozývat vítací štěkání mýho báječnýho chlupatýho kamaráda. Dostal jsem ho před 15ti lety k desátým narozeninám, vyrostli jsme spolu, dospěli a on mi najednou zestárnul. Snad proto to tak těžce nesu. Prožili jsme spolu kus života vždycky tady byl vedle mě, pro mě a ochotný jít se mnou kamkoliv. Ale určitě si, až bude ve psím nebi pořídím zase psího kamaráda. Nejspíš nějakého ovčáka z útulku protože těch pejsků tam, je mi moc líto.
|
evina
|
# Zasláno: 21 Říj 2005 22:59
- Nahlásit
Zdendo:to já se ještě loni chodívala na svého broučka dívat v noci zda ještě dýchá.A ráno se probouzela se strachem...Teď už mám jeho nástupce ale stále vzpomínám.Pejsky jsem měla jako puberťačka,takže se mnou tenkrát prožívali první lásky,svatbu,děti...prostě se mnou prožili kus života.O to je ztráta bolestnější.Pejskovi přeji ještě mnoho hezkých chvil se starostlivým páníčkem.
|
kery
Člen |
# Zasláno: 22 Říj 2005 14:05
- Nahlásit
Zdenda
Svého prvního psa něm. ovčáka Arta jsem taky dostala k narozninám (9). Chodili jsme na cvičák, nějaké zkoušky složili, randili,.... Bohužel v 8 letech onemocněl a podle vyšetření u veterináře měl před sebou půl roku života. Ve skutečnosti to byly 3 týdny. Měl nádor na slezině a metastáze v plicích. Kašlal, chroptěl, hromadila se mu voda v břišní dutině, slábl, přestal jíst. Bylo strašně těžké rozhodnout, který den bude dnem posledním. A byl to pátek 26.5.1995. Poslední 2 roky prožil se svojí rošťáckou kamarákou alj. malamutkou Daisy, kterou "vychoval". A Daisy mi ho připomíná každý den, bude jí 13 let. A ani ona nežije sama, má svého syna (8 let) a až přijde čas loučení, bude mi Win zase připomínat ji.....
|
Auggie
|
# Zasláno: 28 Říj 2005 22:29
- Nahlásit
Zdendo
Asi vím, jak ti je. I já jsem svého pejska dostala k desátým narozeninám a prožili jsme toho spolu spoustu. Dnes jsme ho museli nechat uspat, protože už se moc trápil. Bylo mu 14 let. Mám sice ještě dalšího psa - 4letého labíka, ale je mi hrozně smutno a vlastně jsem ještě nepřestala brečet. Jsem ale ráda, že tu ještě nějakého psa mám, protože kdyby tu bylo úplně prázdno, bylo by mi asi ještě hůř.
|
Anonymní
|
# Zasláno: 30 Říj 2005 19:49
- Nahlásit
HANO: přečetla jsem si váš příspěvek a myslím, že by jste mi možná mohla poradit. Psala jsem mezi nezaředitelné dotazy - prosím o zkušenosti s ochrnutým jezevčíkem.Pokud by jste mi mohla napsat do té diskuze jak probíhala rehabilitace vašeho pejska, byla bych moc ráda. Máme teď už 6letou ochrnutou jezevčici a ne a ne chodit.... Děkuji Soňa
|
Anonymní
|
# Zasláno: 1 Lis 2005 12:54
- Nahlásit
Ahoj Sono,odpovedela jsem vám dnes do diskuze nezařaditelne dotazy.S pozdravem a hodně trpělivosti. Hana
|
