Rezavec
Člen |
# Zasláno: 1 Lis 2014 12:19 - Změnil/a: Rezavec
- Nahlásit
Dobrý den,
moje odpověď bohužel není plně shodná s vaší otázkou, ovšem říkám si, lepší nějaká než žádná.
TPO mám za sebou. Já, ne můj pes. Mám DKK nejvyššího stupně, plnou luxaci (v podstatě 4, u lidí je ovšem stupňování jinak), plus nekrózu hlavice kyčle a další libůstky. Ale proč o tom píšu. Myslím, že psát o bolesti je zbytečné, to si každý asi dovede představit. Ovšem proč nechat psa, který nechápe, že je to zákrok pro jeho dobro trpět pro nejistý výsledek. Člověk chápe, že mu je takříkajíc "ubližováno" pro jeho dobro, ne však pes. Dá se namítnout, že "ubližováním" by se dala nazvat většina operací, které jsou mnohdy nutné v rámci zachování zdraví a života. Takhle operace mezi ně dle mého názoru nepatří. Proč o tom mluvím - v mém okolí se vyskytuje setr po prodělané TPO. Operace byla provedena v 6,5 měsících věku, kdy bylo indikováno postižení kyčlí. Každopádně, ač se operace zdárně povedla (ve smyslu pooperačního stavu, srůstů a celkového hojení), pes před nedávnem (v roce a půl) podstoupil TEP obou kyčlí a čekají ho lokty. Myslím si (a je to můj názor jako laika), že tato operace je jedna z těch, které jsou spíš zdravotní přítěží a snahou napravit něco, co se napravit nedá. Ovšem je pravdou, že důležitá věc, ve které je samozřejmě mezi těmito příklady rozpor je tělesná konstituce psů, přeci jen, atletický setr s maximálně 40 kily se zavalitým berňákem bude srovnávat jen těžko. Čím víc jsem se o tento zákrok zajímala, tím víc začínám propadat dojmu, že v tomto případě je zákrok víc než kontraproduktivní a spíš než by pomohl, je realita jinde. Opravdu nejsem alternativní bláznivka, která by hanila jak doktory, tak veterináře, ale myslím si, že v tomto případě je poměr bolest/výsledek víc než jasně nakloněn na stranu bolesti.
Zcela upřímně - mít můj pes kyčle čtyřky, budu se soustředit na nasvalení, podávání kvalitních chonder a dalším postupem při začínající artóze by byla investice do PRP injekcí. Ale pánevní osteotomii nikdy. Hloupě řečeno, myslím si, že z dysplázie se v dnešní době stal přiživovaný strašák a velmi lukrativní podnik.
Přirovnala bych to k usilovnému snažení držet psa při životě (jinak to ani napsat nejde) na chemoterapii v případě potvrzeného osteosarkomu s metastázami na plicích. To znamená naprosté trápení pro nic. Toť můj názor zasvěceného laika.
Mimochodem, pokud se tu vyskytuje nějaký veterinář, docela by mě zajímal jeho názor na danou problematiku.
|
