| Autor |
Zpráva |
Mathea
|
# Zasláno: 19 Pro 2004 15:13
- Nahlásit
Chtela bych se zeptat, jestli se muzou vyskytnout nejaky problemy (resp co vsechno e musi udelat), kdyz si chci od moji fenecky jedno stenatko nechat a nechat ho, aby vyrustalo vedle ni?
|
Evička
|
# Zasláno: 20 Pro 2004 08:57
- Nahlásit
Tak to je naprosto ideální stav, tedy alespoň v naší chov. stanici to tak běžně děláme a zatím se vyskytl pouze jeden problém, ale až v dospělosti. A to hierarchie. Malá fenka je v podřízeném vztahu k matce, a pokud je dostatečně sebevědomá, tak jednou dojde na to vyříkat si to ,kdo z koho..Někdy stačí jen takové cuchání, někdy je z toho rvačka a teče krev. Ale tyhle konflikty se konají opravdu málokdy, většinou spolu vycházejí dobře. Má to spoustu výhod, štěně vyrůstá ve známém prostředí, učí se od matky spoustu věcí, takže výchova i výcvik jsou jednodušší. Hodně péče obstará fena, štěně není tak závislá na člověku. A pokud je budete obě opečovávat, tak zjistíte, že je všechno bezva. Na jiné potíže si vážně nevzpomínám, a to jsme si někdy nechali i dvě štěňata s matkou. Bylo jim všem spolu fajn. Samozřejmě časem fena ztratí přehled o tom, že jde o její štěně, ale dobré vztahy zůstávají. Ještě doteď máme matku a dceru pohromadě. Je jim 9 a 6 let a jsou v pohodě. V dalším kotci máme společně sourozence- psa a fenu z jednoho vrhu a taky pohoda. Jen občasné vrčení a vyhrožování kvůli žrádlu. Jinak pohoda. Vřele doporučuji!!!!! 
|
Mathea
|
# Zasláno: 20 Pro 2004 10:32
- Nahlásit
Supr, dekuju moc, dalsi argument pro maminu, proc si jedno stenatko nechat ) A jeste otazku-co se tyce sani mleka-jak stene odstavim? Nebo to si zaridi fena sama?
|
Evička
|
# Zasláno: 20 Pro 2004 11:45
- Nahlásit
Většinou je to feně v určitém věku štěněte hodně nepříjemné, štěně totiž fenu kouše, a tak ho sama odstrkuje. Nejlepším lékem je, hodně pohybu pro fenu, aby ztratila přebytečné mléko a jiná zábava a rozptýlení pro štěně, třeba hračky, procházky, kontakt s člověkem nebo i jinými psy. Postupem to přejde samo. Abych pravdu řekla, tak tuhle otázku jsme nikdy moc neřešili, příroda si tohle vyřešila sama. 
|
Mathea
|
# Zasláno: 20 Pro 2004 11:58
- Nahlásit
Skvele) Ono je to ted jeste hodne predcasny (rok a pul do nakryti), ale presto tech otazek je ve me spoustu Takze stenatko od feny i oddelovat? Pocitam nez doroste, aby mohlo se mnou i fenkou podstupovat nase dlouhy prochazky a litacky, brat fenu treba na dve hodky ven, aby si od toho malyho caparta odpocinula? Presvedcuju maminu, jaky vsechny vyhody to ma, kdyz jsou v baraku dva psi) A capartika brat taky ven samostatne az trosku vyroste? Nebo co nejvic spolecne?
Jinak dekuju za cenne rady a informace.
|
Mathea
|
# Zasláno: 20 Pro 2004 11:59
- Nahlásit
Porad mi tam skace spatnej smailik
|
Mathea
|
# Zasláno: 20 Pro 2004 12:03
- Nahlásit
A jeste k tomu vyrikavani si hiearchie-moc dobre vim, co to obnasi. Bublina v podstate vyrustala s o rok a pul starsi fenkou meho byvaleho pritele a taky k temhle potyckam dochazelo. Ale jsem si dost vedoma toho, ze si to vetsinou vyrikaji v pohode, nikdy jsme je od sebe neodtahovali, jen kdyz uz to zacaly trosku prehanet, tak jsme je umirnili, ale jinak jsme je nechali, aby si to vyridily mezi sebou.
|
Evička
|
# Zasláno: 20 Pro 2004 14:36
- Nahlásit
Jo, s těma potyčkama souhlasím. Pokud je to v normální míře, spíš takové vyhrožování a strašení, kdo je silnější, tak je nechat. Ten přechod mezi opravdickou rvačkou a tímhle pošťuchováním je jen minimální, je lepší vždycky zavčas okřiknout.U feny je celkem jedno, jestli je sama nebo se štěňetem, rozhodně ocení, že jde sama a má klid, ale je to hotový pes. Důležitější je to u štěněte, tím, že bude víc s Tebou a rodinou, tak se mezi Vámi vytváří těsnější pouto a štěně se víc fixuje na člověka než na jiného psa. Je na tohle nutné pohlížet jinak než u lidí. I když se ti pejsci znají od mala, časem zapomenou, že jsou matka a dcera ( tuhle kombinaci doporučuji více než matka a syn) a jsou to dva nezávislí jedinci. Rozhodně zpočátku hodně procházek odděleně a čím bude štěně starší, tak i společně. Já si myslím, že je zbytečné tyto potíže řešit, ono se to vážně samo vyvíjí naprosto dobře a v pohodě. Fakt, je to úplná pohoda, bez větších problémů. Eva
|
Mathea
|
# Zasláno: 20 Pro 2004 14:44
- Nahlásit
Tesi me to cim dal tim vic Tak ted uz jen muzu doufat, ze cubinka porodi fenecku a ze mi to mamina dovoli. Kazdopadne jeste jednou dekuju i za naplneni mejch predstav Tvyma zkusenostma
|
Evička
|
# Zasláno: 20 Pro 2004 14:49
- Nahlásit
Ty jsi teda rychlík, sotva jsem to napsala, tak okamžitá odpověď. Rádo se stalo´, jen si dávejte pozor, aby to neskončilo jako u nás. Nejdřív jsme měli jednu fenu, časem jsme zjistili, že jeden pes je málo a přikoupili si psa. S touhle první fenou jsme byli na krytí a ze štěňat si jedno nechali. No a tak to jelo jako na běžícím páse a v tuhle chvíli máme doma 6 psů a 3 štěňata. Někdy je to k zbláznění, obzvláště ráno, než jdu do práce. Někteří jsou doma, někteří venku, než to vyvenčím a nakrmím, tak to zabere fůru času. Ale když doma běhá smečka stejných psů nebo když je manžel vezme všechny na hon, tak je to nádhera. Teprve potom vynikne krása plemene. A mimochodem, co máš za rasu?
|
Mathea
|
# Zasláno: 20 Pro 2004 14:59
- Nahlásit
Zlatej retriever, rok a pul..Roste mi holka do krasy, ted prave (presne po pul roce) hara, je zdrava, vetka mi ji chvali...Ale chci s ni pro jistotu na rentgeny kvuli dysplazii. Po Vanocich a rovnou nacipovat. No myslim, ze tak to ted neskonci, protoze bydlim jeste u maminy a delam stredni. Ale hned po ni se stehuju i s Bublinou a popripade jeji dceereckou do Prahy. A mit doma smecku psu je muj sen, radsi se obklopit spoustou prace s temahle zviratama nez pokryteckejma lidma Rychlejm odpovedim se nediv-sem nemocna a net je tu moje hlavni zabava
|
nefer
Člen |
# Zasláno: 20 Pro 2004 15:08
- Nahlásit
jen si dávejte pozor, aby to neskončilo jako u nás.
Evičko, to je můj sen! Ale stačili by tři. Šestičlenou smečku už bych asi hodně težko zvládala finančně. Přítel se už ale pomaličku uvědomuje, že mě tahle vášeň asi těžko přejde a smiřuje se s tím, že u nás bude vždycky víc psů než dětí
|
Mathea
|
# Zasláno: 20 Pro 2004 15:11
- Nahlásit
Nefer: Ano, presne tak, na jednoho clena rodiny nejlepe dva psi
|
Mathea
|
# Zasláno: 20 Pro 2004 15:12
- Nahlásit
Fuj, ja jsem ale prase-psy
|
Mathea
Člen |
# Zasláno: 20 Pro 2004 15:59
- Nahlásit
Fakt zvlastni, ale prave mi to bylo povoleno uz ted (pokud to tedap ujde realne skloubit s vejskou v Pze a tak-v cemz nevidim zas az takovej problem-psinyp udjou se mnou do Phy)..) Mam radost az na kost
|
Evička
|
# Zasláno: 21 Pro 2004 09:45
- Nahlásit
Holky, musím Vám říct, že tuhle vášeň máme společnou s manželem, takže je to náš velkéj kůň a na peníze radši ani nemyslíme. Je to katastrofální, jen za letošní rok jsme do jednoho psa nacpali 20000,-Kč jen za výstavy a zkoušky. Ale vyplatilo se. Prostě vždycky si říkáme, že někdo jede k moři, jinej to utratí za "věci", no a my za psy. Ale ten dobrej pocit, že jste něco dokázali, ten za to stojí. No a Matheo, když teď vím, že máš retrivra, tak to buď naprosto bez obav. To jsou naprosto pohodoví a bezproblémoví psi sami o sobě. To my máme teriéry a to je potom jiný kafe. Taky na takovou smečku musí mít člověk podmínky. My bydlíme v domku, kolem máme oplocenou zahradu 2000m2 a hned za domem lesy. Pro psy ideální.
|
nefer
Člen |
# Zasláno: 21 Pro 2004 09:57
- Nahlásit
No jo, najít si vhodného chlapa je základ. Já ho bohužel nemám a podmínky taky nic moc. Rodný dům s obrovskou zahradou jsem opustila a přestěhovala se do 2+1. Když jsem příteli řekla, že opravdu trvám na tom, že se mnou půjde i RR, šel málem do kolen. Ale zvyknul si a pochopil, že to je moje životní nutnost (on má zase fotbal). Ještě jednoho psa (menšího) by ale asi prý přežil. No a až postavíme domek.... - krásná hudba budoucnosti, že - budou mi po zahradě běhat alespoň 3.
Jinak Evičko, věř mi, že bych taky radši utratila peníze za psy (což vlastně dělám) než za dovolenou k moři. Ale my jsme hold mladí a chudí a nemáme ani na to moře 
|
nefer
Člen |
# Zasláno: 21 Pro 2004 10:05
- Nahlásit
Mathea
Skloubit se dají i horší věci. Já jsem z Děčína, pracuji, starám se o psa a o chlapa (hádej, co je náročnější :biglol a do školy dojíždím každý pátek do Hradce.
Jenže já jsem hrozný lempl a neučím se. Takže veškerý volný čas trávím se psem. No, a abych nekecala, občas uvařím.
Záleží, jak náročný obor sis vybrala. Jestli není nad tvoje síly (což snad není, když tam jdeš dobrovolně), dá se to zvládat poměrně dobře.
|
Evička
|
# Zasláno: 21 Pro 2004 11:33
- Nahlásit
Nefer, nic si z toho nedělej,my jsme začínali taky všelijak, máme na dům ještě dosti dluhů, taky na zařízení manželovi dílny. Ale na psy a všechno kolem se penízky vždycky najdou.Vždycky se dá něco oželet, co bylo nutnější koupit a raději se investuje jinak. Peníze budou a my nebudem, takže radči si je nějak hezky užít a s chlapama je bohužel všeobecně kříž. Psi jsou jedna z mála věcí na které se dovedeme rychle a konstruktivně domluvit.
|
nefer
Člen |
# Zasláno: 21 Pro 2004 11:58
- Nahlásit
No, mě maminka odjakživa vedla ke skromnosti a asi moc dobře věděla proč. Takže si z toho opravdu nic nedělám. Mnohem větší radost mi dělá šťastný pes než nový hadřík. A věřím tomu, že jednou domek bude. Přítelovi rodiče mají stavební parcelu a sami už stavět nechtějí, takže čeká na nás . Hl. je mít kde stavět, zbytek už půjde relativně snadno (snad). Stačí spořit
|
Evička
|
# Zasláno: 21 Pro 2004 13:13
- Nahlásit
Jo, svatá pravda. Ten správný základ už máte. Čau
|
Mathea
Člen |
# Zasláno: 22 Pro 2004 23:05
- Nahlásit
To nefer: Jasne, vzdyt ja to rikam mamine porad..Ji jde hlavne o to, ze za ty dva a pul roku se hodlam prestehovat i s obema psinama do Prahy do bytu, pac tam pujdu na skolu (kdyz se nedostanu na poprvy, tak tam budu delat jazykovku+brigady+praxe+uceni se znakovky)..No a porad resi, kde sezenu najem, kam budu moct se zviretem, kolik to bude stat atd..Nicmene ja uz taky vycurane (vzhledem k memu cilu) hledam chlapa s bytem a s laskou ke zviratum Btw-bydlim 20km od Hradce..?
To Evicka: No jasny, retrieveri jsou zlaticka na druhou Vsak sem si tohle plemeno vybrala hlavne pro to, ze to byl muj prvni pes, kerej se mi dostal do ruky, tak sem potrebovala neco lehce vychovatelnyho a pohodovyho.. A zavidim Ti takhle hodnyho manzela)
|
Evička
|
# Zasláno: 23 Pro 2004 07:59
- Nahlásit
Matheo, tak pozor, on zas tak hodný není, jsou s ním potíže jako se všema chlapama, ale ti psi nás hodně spojují. Myslím si, že je hodně důležité, aby manželé nebo jen partneři, kteří spolu chtějí žít i v budoucnu měli něco společného, nějaký společný zájem a nebyli každý jiný. To potom nevydrží a lidi se časem odcizí. Měla jsem to štěstí, že jsem takových chlapa našla, ale nijak si ho neidealizuju, je to taky pěkná potvora.
|
nefer
Člen |
# Zasláno: 23 Pro 2004 09:06
- Nahlásit
Mathea
Tvoje mamina se strachuje správně. To, že jsem psala, že se dají zvládat i horší věci, neznamená, že to je nějak snadné. Já to mám jednoduší v tom, že mám stanovené prioroty a i když bych ti to asi neměla říkat, jsem připravená se školou klidně hned skončit, pokud to bude neúnosné pro mého psa a řeknu ti, že jsem kolikrát ztrhaná jak matka od 4 dětí. Takže si to pořádně promysli. Nájem budeš muset zaplatit a nejen ten, budeš taky muset jíst a dva psi stojí 2x tolik než jeden. Takže si nejdřív spočítej kolika penězi tě zasponzorují rodiče a kolik budeš muset vydělat (jestli na to budeš mít čas). Druhého psa si můžeš pořídit klidně po škole. A na chlapa rozhodně nespoléhej. I kdyby si našla sebelepšího, měla by ses o sebe zvládnout postarat i sama....nechci ti nic vymlouvat, ale musíš se na to podívat ze všech stran 
Evička
Tak to mám tedy pěkné vyhlídky - mě teď nenapadá jediný opravdu společný zájem. Největší problém je asi v tom, že já jsem vyložený individualista a přítel ohromně společenský člověk. Ale zase jsme se naučili si vycházet vstříc a i pár jeho přátel mají psi, takže se při společném venčení ukážu i mezi nimi 
|
Evička
|
# Zasláno: 23 Pro 2004 10:07
- Nahlásit
Matheo, musím souhlasit s nefer, naprosto jiný život je u rodičů, kde se v podstatě staráš jen sama o sebe a vše ostatní, zatím nepodstatné kolem zařídí rodiče, než když je člověk samostatný a musí se starat o spoustu běžných věcí, které ho dříve vůbec nezajímaly. Buď ráda, že máš tak starostlivou a hodnou maminku, která na Tebe myslí. Já jsem byla dost dlouho svobodná, až do 26 let a bydlela jsem u rodičů. V té době jsem chodila do práce. To byla moje jediná povinnost. Když jsem přišla, tak jsem šla na zahradu, šla jsem na procházku se svým, nejdřív jedním, pak dvěma velkými psy (čuvač-pes, NO-fena).Naprostá pohoda. Když jsem přišla domů, tak jsem zase vyrazila třeba si zacvičit,nebo ke kamarádkám, nebo na rande, jak se mi zrovna chtělo. Prostě něco nádherného, co jsem schopná ocenit teprve teď, když to nemám.Tak jak říká nefér, realita je tvrdá a je třeba tak závažné rozhodnutí zhodnotit ze všech stran. A pokud budeš v Praze, tak s tím dalším psem moc nepospíchej. Nejdřív se tam pořádně zorientuj a zvaž, jestli na štěně budeš mít dost času. Není to jen tak.Neber to prosím Tě tak, že Tě odrazujeme, ale je vidět, že i nefer má už jisté zkušenosti, a proto nám věř, život se s nikým nemazlí.
|
Míra
|
# Zasláno: 23 Pro 2004 12:11
- Nahlásit
Matheo,přečetl jsem si tvůj dotaz,ale i rady kolegů.Náš příklad:Mám fenku NO a 28.12. jí bude rok.Když fenka mé ženy porodila,zemřel mi pes.Nechali jsme si tedy štěně.Po odběru štěňat šla matka do kotce a moje fenka ji krátce nato následovala,ovšem do svého.Od mala běhala s matkou,co jsme jí nebyli schopni dát my,obstarala máma.Běhají spolu denně a jsou ideální dvojka.Samozřejmě se také každý den řežou jako koně a bitvy jsou to náramné.Ta "malá" ji už dorostla,tak to vypadá strašidelně,ale všechna ta agrese je hraná a nikdy nepřekračuje meze.Když máma uzná,že toho bylo dost,pořádek si sjedná okamžitě.Fenka je díky běhání,honičkám a výcviku velmi dobře fyzicky připravená a vzácně vyrovnaná.Vřele doporučuji takové soužití jedné krve a bez ohledu,zda jde o feny či psy. Ahoj
|
Anonymní
|
# Zasláno: 27 Pro 2004 10:38
- Nahlásit
To Nefer a Evicka: Jiste, ja vim. Taky to, ze mi mamina rekla, ze mi to stenatko dovoli, neberu jako nic zavaznyho. Mam to v sobe otevreny, kdo vi, co bude za ten rok a pul, a kdyz proste nebude schudny reseni, tak zatim stenatko ozelim...Jen je to moje velky prani..Ale moc dobre si uvedomuju, ze treba nepujde hned splnit..
|
nefer
Člen |
# Zasláno: 27 Pro 2004 13:20
- Nahlásit
Tak to je dobře, jak koukám jsi v tomhle to samé co já. Já se také pro něco rychle nadchnu a beru to za hotou věc, ačkoliv si někde skrytě uvědomuji, že to tak být nemusí
|
Mathea
Člen |
# Zasláno: 29 Pro 2004 17:21
- Nahlásit
To Nefer: tak tak
|
Evik
Člen |
# Zasláno: 20 Led 2005 09:35
- Nahlásit
Ahojky, já jsem taky zapálena pejskařka - psy miluji od malička, ale až loni jsem se začala aktivně věnovat kynologii - mám 10měsíčního pejsu.
Naše paní chovatelka si z vrhu nechávala fenečku, která vyrůstala společně s mámou - máma je super vycvičená a fenka po ní všechno uměla velmi brzy, ale je tu problém, že se i teď nechce od mámy ani hnout a je dost bázlivá, když není sní......
|
Evička
|
# Zasláno: 20 Led 2005 11:44
- Nahlásit
No to je jedno z úskalí. Štěně potřebuje vzor, ochránce a spřízněnou duši. Tou by měl být v každém případě vždy člověk. A tento stav vznikl asi proto, že štěně trávilo daleko více času s fenou než se svým člověkem, Je zřejmě trošku labilnější povahy a tak se silně fixovalo na matku. Prostě lidičky se štěňátku nevěnovali dost a spoléhali na fenu, že ta za ně všechno napraví. Míra času a věnování se psovi je velmi důležitá. Vždycky by člověk měl být pro štěně důležitější. Teď už to budou těžko napravovat, bude je to stát hodně trpělivosti a hodně času. Oddělovat od matky pouze pomaličku a nenásilně a hodně chválit, povzbuzovat. Ale nikdy už to nebude ono. Tohle je snad jediná nevýhoda, která by se mohla vyskytnout.
|
Evik
Člen |
# Zasláno: 20 Led 2005 13:08
- Nahlásit
Evička
máte pravdu, že se paní chovatelka malé čubince nevěnovala tak jak by bylo správné, jenomže nebyla to její chyba - paní si totiž krátce po odstavení štěňat těžce zlomila nohu (na několikrát) a skoro půl roku jí měla v "gypsu", takže nechtěně prošvihla to období, kdy se štěník nejvíc utváří..... škoda - čubina je krásná ,ale myslím, že se i z té bázlivosti dostane. Potřebovala by, ale aby se mohla se svým bráchou (mým psem) často stýkat, on už by jí z toho vyvedl.
|
Anonymní
|
# Zasláno: 11 Srp 2005 10:40
- Nahlásit
Evička: A můžu se zeptat jak moc by se mělo štěněti věnovat a jakým způsobem? Taky jsem přemýšlela o tom, že si nechám dceru, ale mám strach z toho, co psala Evík...
|
Evicka
Člen |
# Zasláno: 12 Srp 2005 08:04
- Nahlásit
Já bych z toho strach vůbec neměla. Jednak fena vám bude vydatně pomáhat s výchovou, štěně se snaží ji napodobovat, takže některé poslušnostní prvky se budou snáze štěněti učit. Je však v tomto období zapotřebí věnovat štěněti dosti času, aby se fixovalo na vás jako svoji hlavní osobu nikoliv na fenu. Takže je správné brát je např. na vycházky spolu, ale také samostatně, brát štěně na různá místa, poskytnout mu dostatek různých podnětů, aby se z něj stal sebevědomý a správně socializovaný pes. Kontakt s fenou ovšem zachovat, budou se mít rády, budou si hrát a žít jako správný psí pár. A řešit co by se stalo, kdyby se vám něco stalo, tak to by nikdy nikdo nikam nic nedotáhnul. Péče a čas určený štěněti musí být prakticky stejný jako kdyby jste měla štěně samotné. Jen jee to jednodušší na ustájení, krmení, psi se spolu hezky zabaví. Ale váš čas potřebuje štěně naprosto nutně a není možné nechat štěně vyrůst vedle a spolu s fenou jako dříví v lese. To rozhodně není správné ve vztahu člověk a pes.
|
Ketrin
Člen |
# Zasláno: 12 Srp 2005 09:43
- Nahlásit
Taky přispěju k tématu. Mám doma LR - matku se synem- máma 5 let, syn 17 měsíců. (A ještě veteránku 9,5 roku.) Mladý pes se zejména od matky hodně naučil a výchovu mi obě feny jednoznačně usnadnily. Ta starší na něj ze začátku byla docela přísná, netrpěla mu žádné neustálé štěněčí dorážení, skákání, okusování... takže se rychle naučil respektovat i cizí starší psy a to, že ne každý je naladěn na jeho blbnutí. Máma je zase podobné torpédo jako on, takže spolu hodně blbnou a hrají si a když už ho má dost nebo on si moc dovoluje, také ho odkáže do patřičných mezí, přestože on je už někdy od 10 měsíců věku větší a těžší než ona. S přehnanou závislostí psa na matce také problém nemáme, v rámci socializace jsem ho protáhla všemi možnými prostředími a akcemi, kde jsem vzala jen jeho, takže je otrkaný. Zkrátka, s více psy -a myslím, že je celkem jedno, jestli je to matka s potomkem nebo jsou nepříbuzní- je výhoda ta, že když jsou sami doma a my v práci, tak člověk nemá takové "výčitky svědomí", jako když je pes sám doma jeden. Ovšem po návratu domů jde samozřejmě všecko ostatní stranou a psi mají přednost před vším ostatním!
|
