| Autor |
Zpráva |
Vistra
Člen |
# Zasláno: 15 Čen 2006 15:17
- Nahlásit
Prosím, podělte se se mnou o Vaše zkušenosti. Jedná se o problém špatné socializace. Je možné dodatečně napravit pejska, který neměl možnost být správně socializován do věku 7 měsíců? Tzn. neměl kontakt s lidmi, nedostal se do přírody, prostě kromě hraní si s psími kolegy neměl možnost žádného rozvoje? Nezůstane mu na duši jizva? O pejska je velmi dobře postaráno po stránce fyzické. Pomůže v tomto případě laskavý a trpělivý přístup pokud jeho strach a nejistota není vrozená?
A jak se pozná, že pes má šanci? Nemám s tímto problémem žádné zkušenosti, protože jsme vždy dostali štěňátko v perfektním fyzickém i psychickém stavu.
|
wami
Člen |
# Zasláno: 15 Čen 2006 16:59 - Změnil/a: wami
- Nahlásit
Vistra
Zalezi na konkretnim jedinci.
Ja mam teda zkusenost jen s jednim, kteremu se nikdo moc nevenoval do dvou let, moc neznal ani lidi, ani psy...
Zvladnout se to dalo, porad je Deny "svuj", ale cizi psy mi nenapada a co se tyka "hlidani" lidi, tak to si ho holt musim uhlidat a urvat. Je to muj milacek, trebaze hodne casto drsnej a zubatej, ale kdyz srovnavam s jeho synem, ktereho mam od stenete, tak zatimco mladej patri uplne do myho sveta, tak starej ma proste "svuj svet" a ja mam jen to stesti, ze do nej patrim...
Ale co tak sleduju zkusenosti lidi, co maji utulkare, tak to fakt zalezi na konkretnim pejskovi. Nekteri se z deprivace dostanou uplne, nekterym jizvicka na dusi zustane. Kazdopadne to chce vic trpelivosti a naroky zvysovat pomaleji, nez na psika, ktereho mas od malinkata. Strach a nejistota se muze zmenit v uplnou duveru - ale u takhle citlivych dusicek je peklo, pokud by se jich ten, kdo si jejich duveru ziskal, chtel znova zbavit, z toho uz by se asi nevzpamatoval. Takze to chce pocitat nejen s tim, ze "ho spravim a dam dal", ale s tim, ze kdyz uz s nim zacnu pracovat, do smrti bude jenom "muj".
Ale 7 mesicu je jeste pomerne tvarny vek... 
Ale je tady vic lidi, kteri maji zkusenost s pejsky z nejakym zpusobem deprivujicich podminek, tak si pockej, co ti jeste napisou jini...
|
jana33
Člen |
# Zasláno: 15 Čen 2006 17:19
- Nahlásit
Souhlasím s wami,že záleží na konkrétním pejskovi,ale obecně bych řekla,že i pes,který je téměř 100% v pohodě,má někde v dušičce šrám,který se může někdy projevit a člověk s tím musí počítat. Náš labrouš byl týraný, měl panickou hrůzu z lidí,neznal nic než smečku psů.... Dneska je z něj flegmatický pohodář,který nic moc neřeší, k ženským se hrne, k většině chlapů taky,na srazu labradorů dostal titul "nejsympatičtější labrador". Jediné,co mu zůstalo a už asi zůstane - nesnáší,když se s ním snaží manipulovat cizí lidi,nedejbůh aby ho někdo držel,když jdu směrem od něj. To se dostává stále do stresu. A hůř snáší velké mačkanice lidí,ale teď už je z toho spíš otrávený,tedy v případě,kdy jsem s ním. A to bych chtěla podtrhnout - mnozí tihle pejsci bývají psy "jednoho pána",závisláci a s tím je potřeba počítat. Ale zase ti to oplatí velkou láskou a oddaností,ten vztah,když toho psa dostaneš z těch "sraček" ve kterých je,je úplně o něčem jiném. Takže má to své klady i zápory a chce to opravdu dobře promyslet. V každém případě by takový pes už nikdy neměl změnit majitele a je nutné počítat i s tím,že ho nebudeš moct dávat někomu na hlídání,protože by se trápil.
|
Vistra
Člen |
# Zasláno: 15 Čen 2006 18:10
- Nahlásit
Jste hodní, že jste mi odpověděli. Bohužel jste také potvrdili mé obavy o tom, že to není jenom o tom "spravení". Fenečku bych si asi dlouhodobě nemohla nechat, mám dva psy a tak nevím jak bych řešila takové ty "ženské problémy". Rozhodně bych ji musela čas od času odložit a to by pro ni bylo peklo.
Ach jo.
|
Ketrin
Člen |
# Zasláno: 15 Čen 2006 18:30
- Nahlásit
Já sice nepodceňuju socializaci, ale víc věřím na vrozenou povahu konkrétního jedince. A to v kladném i záporném smyslu.
|
Mucholabka
Člen |
# Zasláno: 15 Čen 2006 21:29
- Nahlásit
Jak napsala jana33, takový pes opravdu zůstane psem jednoho pána. Měla jsem takové tři psy, a bez nich jsem nikdy nemohla sama ani na záchod. Poslední je Ašopes, němčoura. Ta teda byla mezi čtyřma zdma do šesti let, tak tam už na spravování moc času není. Má opravdu svůj svět, ve kterém mě toleruje, nesnáší, když s ní manipuluje někdo jiný než já, nevítá nikoho jiného než mě, ostatní jenom trpně snáší vedle sebe, nemůže ji na vodítku vést nikdo jiný než já, pronásleduje všechno, co předtím neznala-slepice, psy, kočky, ale kachny jí nevadí, asi byla zvyklá žít s nimi. Nežere ryby, protože předtím jedla jenom ryby. Naše kočky snese a žužlá jim uši, ale chtělo to čas a hlavně kočky, které mají zkušenosti se psy. A psy už taky celkem snese. Je to ale velké zadostiučinění, když člověk dá nový život deprivantovi a nikdy bych to neměnila za štěně.
|
arsiela
Člen |
# Zasláno: 15 Čen 2006 21:43
- Nahlásit
Měla jsem tu postupně tři pejsky ,kteří pocházeli z prostředí,kde byli v podstatě hlavně v kontaktu se psí smečkou,s chovatelem méně,ven se nedostali vůbec,enbo minimálně.Fyzicky byli všichni v pořádku.Každý se choval naprosto jinak,první byla fena NO,s kterou jsme měla snad nejvíc práce,sice zvládala velice dobře běžnou poslušnoust,ale okamžitě se na mě zafixovala,nebylo možné ji nechat chvíli samotnou(začala se v tu chvíli okusovat),teď už to je pět let a poslední rok už zvládá zůstat i chvíli o samotě s další fenou.K lidem je tolerantní,neagresivní,ale nemá ráda cizí doteky,vyloženě to přetrpí.Na ulici je po velice trpělivém výcviku a výchově již sebejistější,ale na frekventované ulici bych ji na volno nepustila,nemůžu nikdy na 100%předvídat co provede,jestli se nelekne a neuteče.I když má PP a velice dobrý původ,tak zařazení do chovu nepřipadá v úvahu.
Teď tu mám fenečku malé plemeno,brala jsem si ji,když ji byl rok.Neuměla na vodítku,venčit se,trvalo čtyři měsíce,než se naučila nomálně chodit po venku,beru ji všude s sebou,pokud ji vyjímečně musím nechat doma,tak je smutná,sice s ostatníma komunikuje,ale velmi málo.Je to rok co ji mám,nyní už i skočí návštěvě na klín,byly jsme i na výstavě,ale není sebejistá,a už asi nebude.
|
jana33
Člen |
# Zasláno: 16 Čen 2006 09:20
- Nahlásit
Určitě má Ketrin pravdu v tom,že hodně záleží na konkrétní povaze jedince,pokud je pes od přírody bázlivější a pak je ještě z takového prostředí,jak píšeš,tak z něj nikdy nebude sebevědomý pes a ten strach může přetrvat. Někdy je to ale těžké poznat,na to nestačí ho pozorovat v jeho prostředí. Já měla kliku v tom,že i když labrouš trpěl vyslověně fobií z lidí,tak je založením totální flegmatik a ne nervák,takže jsme měli na čem stavět. Po třech dnech ve městě si na ruch okolo zvyknul a vůbec ho neřešil,byť předtím prožil rok a půl svýho života pouze na zahradě na vesnici. Takže o to jsme to měli jednodušší a řešili "jen" jeho strach z lidí,kterej za to byl extrémní. Ale šlo by to určitě daleko hůř,kdyby se bál i všeho ostatního.
Vistra
Pokud máš strach z toho,že fenka bude odmítat být s někým jiným,tak by bylo nejlepší,aby dotyčný,ke kterému bys jí mohla v případě odkládat,chodil k vám ze začátku co nejčastěji,aby ho pojmula do širšího okruhu smečky. U nás to takhle zafungovalo s mojí maminou,s ní ho můžu nechat úplně v pohodě.
|
Jandula
Člen |
# Zasláno: 16 Čen 2006 09:33
- Nahlásit
jana33
Ketrin
A to je to... Sára je zářným příkladem, odmalička socializovaná, ale dodnes ustrašená, prostě nerváček... I když bůh ví, co by se stalo, kdyby socializace neproběhla vůbec... takhle na ní většinou někdo cizí ani nepozná, že je bázlivá...
|
Ketrin
Člen |
# Zasláno: 16 Čen 2006 09:38
- Nahlásit
Jandula
jana33
Souhlasím. Chtěla jsem říct, že pevnou povahu nerozhází ani zanedbaná socializace a později to dožene, zatímco slabá povaha ani při perfektní socializaci nikdy nebude 100% OK.
Vistra nepíše, jakou povahu u psa pozoruje, jen že nebyl socializován. Já myslím, že u 7 měs.psa není nic ztraceno.
|
Ketrin
Člen |
# Zasláno: 16 Čen 2006 09:40
- Nahlásit
Pardon, už to vidím, šlo o fenu.
|
Anu
Člen |
# Zasláno: 16 Čen 2006 09:46
- Nahlásit
Ketrin
no nevím jestli to je 100% neboť můj pes je dominantní,sebevědomí a temperamentí-přesto to vlivem né špatné ale naprosto žádné socializace neumí vyhodnocovat některé siutace.Přeskokové jednání je u něj na denním pořádku a ikdyž se snaží se stím vyrovnat -v hodně případech do nejde. Jeho sourozenci jsou v naprostém pořádku a jako štěnata je můj Anubis vedl a byl vůdce. Přesto on zaostal ačkoliv měl nejlepší předpoklady být vyrovnaný a oni jsou v pohodě.Vzhledem k tomu,že můj první pes byl nalezenec v půl roce a naprosto bezproblémový vůbec jsem nevěděla co to pojem socializace je a už vůbec jak vypadá pes který tím neprojde. Anubis je naprosto jasný případ jak tady píšou výše-nikoho krom nás nevítá a to přesto,že žijeme v barák o 5lidech-ty ostatní jsou pro něj vzduch,který se musí přetrpět. Mi žijem pro něj ,né on pro nás.
|
Syska
Člen |
# Zasláno: 16 Čen 2006 09:55
- Nahlásit
Anu
Co Anubiskova zranění, už je to lepší?
|
Anu
Člen |
# Zasláno: 16 Čen 2006 10:00
- Nahlásit
Syska
už je v pohodě.Jenom nám pan doktor řekl,že ty jizvi nezmizí-ať nečekám že zarostou-jedině prý nějakou operací.ale jinak už běhá a lítá jak čamrda..pomohl dost i heřmánek.díky za optání.
|
Ketrin
Člen |
# Zasláno: 16 Čen 2006 10:01
- Nahlásit
Anu
Jenže Anubis byl pokud vím týraný, ne? A přece jen je něco jiného nesocializovaný pes žijící "na dvoře" a něco jiného nesocializovaný a navíc týraný pes. Navíc ta jeho plemenná specifika.
|
Anu
Člen |
# Zasláno: 16 Čen 2006 10:07 - Změnil/a: Anu
- Nahlásit
Ketrin
Nebyl týraný v tom pravým slova smyslu.Nikdo ho nebil jako řezal každý den,nikdo ho „nemučil“ hlady a tak.Ale od mala byl izolovaný-nechodil moc ven,nesměl ke psům,neznal volnost,neznal ruch města,neznal normální chůzi na vodítku,atd atd.samé pro nás běžné věci..Prostě žil jak ve skleníku.Nemyslím,že ho někdo řezal (ikdyž člověk nikdy neví) ale i tato „skleníková výchova“ na něm nechala ty nejhorší následky-jako má nesocializovaný pes. S psem žijícím na dvoře a se psem který žil jak on se moc nelíší...
|
Ketrin
Člen |
# Zasláno: 16 Čen 2006 10:10
- Nahlásit
Anu
No jo, každý pes je jiný a jinak na to reaguje. Anubis má jak tak o něm čtu dost smůly.. a zároveň štěstí, že se dostal k Tobě.
|
jana33
Člen |
# Zasláno: 16 Čen 2006 10:13
- Nahlásit
Anu
Ale tohle je přesně o té povaze každého jedince, Sam žil do roka a půl ve smečce psů na zahradě,ale to bylo všechno k čemu se dostal + byl ještě týraný. Ale díky tomu,že má klidnou sebevědomou povahu,tak se z toho dostal poměrně dobře. Kdyby měl náturu labilní,tak bych se mohla stavět na hlavu,ale nebyl by tam,kde je.
|
Anu
Člen |
# Zasláno: 16 Čen 2006 10:18 - Změnil/a: Anu
- Nahlásit
Ketrin
já si myslím,že pes narozený s povahou spíše mírnější a nebude socializovaný -bude hodně bázlivý a dávat najevo svůj strach.Anub se například narodil jako rozený vůdce a temperament.Bojí se stejně jako ten mírný,ale svůj strach přetáčí do agrese-takhle to funguje všude i u lidí. Někdo svůj strach projeví někdo ho přetočí do agrese. Prostě by se o socializace mělo psát fakt všude,protože co člověk zamešká tak do roka psa to sebelepší výchovou a láskou už nikdo 100% nevrátí a nedožene
|
Anu
Člen |
# Zasláno: 16 Čen 2006 10:21
- Nahlásit
jana33
souhlasím s tebou a pak každý jedinec je jïný
|
Ketrin
Člen |
# Zasláno: 16 Čen 2006 10:24
- Nahlásit
Prostě by se o socializace mělo psát fakt všude,protože co člověk zamešká tak do roka psa to sebelepší výchovou a láskou už nikdo 100% nevrátí a nedožene
Vcelku souhlas.
Svou první poznámkou jsem mínila spíš jen tolik, aby někdo, kdo se o nutnosti socializace doví třeba až v 6 měs.věku štěněte, se zbytečně neděsil, že všecko zmeškal a že teď už je teda všecko v pytli.
|
Anu
Člen |
# Zasláno: 16 Čen 2006 10:29
- Nahlásit
Ketrin
na světe je snad jen málo psů co nezažili vůbec žádnou socializaci.Třeba nebyli se psi,nebo naopak nebyli ve městě nebo nebyli s lidmi.Je jen pár u kterých to je všechno dohromady. I ten rok dva se dá ale není to 100%.Každopádně 7měsíční štěndo-to je ještě v celku dosti tvárné.Takže hurá do výchovy...
|
Vistra
Člen |
# Zasláno: 16 Čen 2006 10:59
- Nahlásit
Anu
Víte, co jsem si všimla, většina basenžíků je takových. Jsou často rezervovaní a samostatní, asi to k tomuto plemenu patří.
Já obdivuji jejich čistotnost, jsou jako kočka a ještě k tomu voní.
|
Anu
Člen |
# Zasláno: 16 Čen 2006 11:36
- Nahlásit
Vistra
však oni jsou kočka-vědci se dohadují,jestli ho nemají spíš přiřadit do šelem kočkovitých než psovitých.To myslím vážně,včera jsem to četla.Já bych to možná ještě doplnili kočka skřížená s blechou neboť neuvěřitelně skáče. Jak na tom je vůbec teda socializace kočky?Teď přemýšlím,jestli nemám vlést na jiný portál našekočka.cz nebo tak něco.Možná bych měla první kočku co umí vydržet v odložení 20minut
|
Zdenka
Člen |
# Zasláno: 16 Čen 2006 13:28
- Nahlásit
jela jsem si pro pupišindu v deseti měsících a neuměla vůbec nic ani hrát a musely jsme jí všechno učit nesnesla se s jediným psem a i dneska vyvádí, když vidí jinýho psa,ale zlepšuje se to, že jsme začly chodit na cvičák a už začla blbnout i s velkýma psama naučila se všechno hrozně rychle a během toho půl roku co ji mám je z ní úplně jinej pejsek a dělá ohromný pokroky ve všem.Akorát jak tu píšete tak se ode mě taky nehne na krok chodí se mnou i na záchod a už mě tak dokonale zblbla, že mám výčitky když jdu nakoupit a neberu jí do tašky sebou.
|
Vistra
Člen |
# Zasláno: 16 Čen 2006 13:33
- Nahlásit
Zdenka
To je hezký, šikovná. Zdravím pipišundu!
|
Anu
Člen |
# Zasláno: 16 Čen 2006 13:35
- Nahlásit
Zdenka
mě tak dokonale zblbla, že mám výčitky když jdu nakoupit a neberu jí do tašky sebou.
tak se citím hrozně když mám jet do obchodáku a Anubise nechat chudinku 20minut samotného-kdyť tak smutně kouká když odcházíme..
|
aren
Člen |
# Zasláno: 16 Čen 2006 14:07 - Změnil/a: aren
- Nahlásit
Anu
přemýšlím,jestli nemám vlést na jiný portál našekočka.cz nebo tak něco. 
|
Anu
Člen |
# Zasláno: 16 Čen 2006 14:13
- Nahlásit
aren
aspoň bych tam neměla nejhůře vycvičenou kočku a mohla bych se bavit kolik toho za dnešek mazlíci ulovili.ttady to je sámá zkouška typu IPO IRa a nebo jak ty zkratky vlastně jsou ,ačkoliv to je jedno je to taky od I
|
aren
Člen |
# Zasláno: 16 Čen 2006 14:13
- Nahlásit
Zdenka
mám výčitky když jdu nakoupit a neberu ji do tašky sebou.
Jé, to dobře znám. Já jsem s tím zkoušela prorazit - Píďa byl se mnou u zubařky (seděl pod křeslem a spustila jsem mu tam ruku), v nemocnici na odběru krve a na rentgenu páteře (mojí) (dvě návštěvy vydrželi než se vzpamatovali a řekli mi, že příště už bez psa)! I několik nákupů v Masně nám prošlo. Nejrychleji reagovali v hypermarketu Globus, kde mně vyvedli už po pěti minutách, a to byl Píďa pod bundou. Tak jsem usoudila, že není zbytí a musím mu pořídit společnost, aby nebyl doma sám, když ho fakt doopravdy někam ssebou vzít nemůžu .
|
