Garfield
Člen |
# Zasláno: 26 Čec 2005 10:32
- Nahlásit
Ti psi jsou tak neskutečně vyčuraný zvířata. To člověk někdy ani zbít nemůže. Štěk teď leží v práci pod mým oknem na terase. Lebedí si, čučí do kraje, čmuchá pachy a je O.K. Slyšel, že jdu do kuchyňky a zřejmě ucítil vůni uzeného Eidamu, tak vykoukl z terasy dovnitř. ignorovala jsem ho. Tak v něm vzplanula jiskřička naděje a šouravým krokem se vydal ke mně, větříce s neskutečnou zarytostí, cože si to dobrého připravuji (je naučený nevšímat si jedících lidí, nežebrá a nekouká se ani do talíře, do očí příp. pod ruce). Teď to ovšem zkusil a šoural se k lince a posadil se u mě. Stačilo se na něj podívat a už se šinul zpátky na terasu. Šel jak zbitej pes a posadil se u schodů vedoucích na terasu (stále uvnitř v kuchyni). "Geri, kde máš místo?", zklopil uši, sklonil hlavu a koukajíce na mě jen bělemem s neskutečně ukřivděným pohledem šel nahoru. Zastavil se v půlce schodiště a lehl si. "Geri, okamžitě běž na místooo!!!", zakňučel, zamrčel, stáhl ocas ještě níž, sklonil hlavu až k zemi a popovylezl nahoru do futer terasy. Sedl si. "Gáárfííílde!!!" Otočil se, co noha nohu mine vlezl na terasu lehl si a pozoroval mě jedním okem, jakože tam vůbec není a cosi si tam žvatlal. NO A TO JSOU DNY, KDY HO NEDOKÁŽU ANI POTRESTAT 
|
Ketrin
Člen |
# Zasláno: 26 Čec 2005 10:40
- Nahlásit
Hezký popis situace.
Povídá se, že labrador slyší zašustění vybalované tatranky i za sedmero horami a řekami.
No a naše stará černá dáma, ta dost často když se normálně příkazovým tónem zavelí Ke mně, tak prostě neslyší, popřípadě nemůže vstát, protože ji bolí nohy. Ale když se líbezně zazpívá "Salinko, já něco máááám!" v tu ránu je na nohou.
|
