| Autor |
Zpráva |
Alča K.
|
# Zasláno: 24 Pro 2004 13:38
- Nahlásit
Dobrý den,
mám mladého kokršaněla, kterého se snažím důsledně vychovávat, chodíme na cvičák, doma nesmí na gauč ani nic podobného, atd. Je celkem hodný, jen když mu dám žvýkací kost z bůvolí kůže, tak hrozně vrčí, kdykoli se přiblížím. Tyto kosti jsou prý dobré na zuby, tak mu je občas dávám. Jinak krmím granulemi a při těch neprojevuje nejmenší známku agresivity. Stejný problém jako s kostmi však mám, když mu dám maso. Rady jako chytit za kůži pod krkem a vytřepat nepomáhají - začne vrčet ještě víc. Poraďte prosím, co s tím. Snažím se dělat vše proto, aby mě považoval za vůdce. Pouští mě proví do dveří, kromě masa a kostí na povel odmítá potravu, atd.
Díky a přeji hezké Vánoce
|
Anonymní
|
# Zasláno: 24 Pro 2004 16:12
- Nahlásit
Je důležitý si u něj vytvořit přirozenou autoritu. Ale taky musí mít nějaký čas sám pro sebe, bez korigování vůdcem. Nepíšeš moc podrobně o co se jedná,ale nesnažíš se třeba důsledně ho vychovávat až moc? Trošku zvolni a dej mu víc prostoru. Není vůbec dobré mu nařídit,aby přestal žrát často.
Věřím,že se váš vztah urovná.Kokři jsou dost tvrdohlaví a silou se u nich nic nezmůže,sama jsem kokra měla.
Dej mu prostor,aby žrádlo žral sám bez přestávek s povely a spíš si s ním hrej a rozdávej lásku-té není nikdy dost
jinak krásné Vánoce
|
K.ate
|
# Zasláno: 24 Pro 2004 16:51
- Nahlásit
Já svou fenku nevýchovávám až tak důsledně... Teda možná podle některých hledisek, ale i tak mě bere jako vudce a každýho z rodiny jako člena nad sebou. Kdykoli má cokoli v tlamě, tak se jí to dá sebrat, ať je to cokoli. Zrovna předevčírem jsem nechala na gauči krabičku s cukrovím, ona si ji otevřela a když mě mamka zavolala už měla v tlamě nacpanej jeden kousek, i tohle si nechá vzít. Takže nevím jak ti poradit. Na mě ještě nezavrčel žádnej pes, když jsem mu chtěla něco takhle sebrat, netuším čím to je.
Ale asi bych souhlasila s tím zvolnit trošku tu výchovu (u nás ven z bytu chodí první ze dveří psice, protože je šíleně natěšená, jasně, že kdybych jí řekla, ať zustane, tak zustane na místě a počká, ale tohle mi připadne jako zbytečný komandování, ale u některých psů to tak možná být musí).
Můj přítel mě naučil jednu věc, když jsem se vztekala, že ze mě má pejsina venku spíš srandu než aby poslouchala nebo mě poslouchala otráveně a za ním vždycky běžela a měla šílenou radost. On jí prostě na procházkách dává víc volnosti nebo spíš dával, ted jsme na tom stejně (já jsem ji dřív volala pokaždé když se trochu přiblížila k silnici, hned jsem ji volala když šel kolem pes...), prostě je potřeba tomu psovi dát pocit, že může rozhodovat i sám a ne že je jen stroj na vykonávání příkazů.
|
Vladimir
Člen |
# Zasláno: 25 Pro 2004 16:24
- Nahlásit
Alča K.
Je celkem hodný, jen když mu dám žvýkací kost z bůvolí kůže, tak hrozně vrčí, kdykoli se přiblížím.
To je najpravdivejsi test, ako ste u psa zaradena. Prave dnes sme mali na tuto temu dislusiu s nasou 11 rocnou dcerou. Ten nas dostal najvacsiu zuvaciu kost, aka sa da zohnat. Macky sa mohli priblizit max. na meter, 11 rocna dcera na pol metra, 12 rocna skoro celkom, ja s manzekou bez problemov sme mu mohli robit hocico. Skutocne neviem posudit, kde presne sa mohla stat chyba. Ale niekde je. Dcera ho opakovane chcela pohladit a kost bola od neho asi pol metra. Nevyzeralo to dobre. Robila chybu. Mala bud to reagovat ako nadriadena okamzite, alebo ako podriadena,vzdialit sa a nepokusat sa o to znova. Nezasahoval som, lebo nechcem, aby mi ju pes cvakol v mojej nepritomnosti. Pes bol OK. Neviem ci nasa vianocna story je pre Vas niecim zaujimava, ale myslim si, ze u svojho psa nie ste registrovana ako absolutny vodca. Treba s tym nieco robit.
Aby Vam bolo dobre poradene cez internet, museli by ste dat informacii na "5 stran". O vsetkom od okamziku ako prisiel k Vam.
Z napisaneho to nevyzera az tak zle, ale niekde sa asi stala chyba. Treba to dotiahnut. Asi to bude vytrvala, dosledna cinnost tak na jeden mesiac. Lepsie ako neiste chytenie pod krk.
|
Terri
Člen |
# Zasláno: 26 Pro 2004 10:30
- Nahlásit
Vladimíre, a jak to berete u svých dcer? Ono, "děti alias štěňata" jsou přece pod psem, takže logicky by to takto mělo být, ne? A až se dostanou výš, tak potom si nechá kost vzít i od nich, ne?
|
Vladimir
Člen |
# Zasláno: 26 Pro 2004 16:13
- Nahlásit
Presne tak, pes bol Ok, len spravanie dcery nie. Uz chcu byt nad, ale nie vzdy si daju poradit, ako na to. Bezne sa to moze menit okolo 12 rokov. Ale moze to byt skor i neskor. Ovela skor alebo nikdy. Zalezi od psychiky, sebavedomia a dodrziavania urcitych postupov. A ked znova citam svoj text, tak som tam trocha pomotal myslienky :"....kde sa presne stala chyba.." nebolo myslene na nasu rodinu. Tam to mam uplne jasne. Myslel som na pripad Alca. K
|
danouse
|
# Zasláno: 26 Pro 2004 22:04
- Nahlásit
to sme si aj mi mysleli zi si nasa 7 mesacna howina da zobrat vsetko ale ako dostala na stedry vecer udene prasacie ucho tak vrcala ako diva, po synovi chnapla ( len do vzduchu) mne s vrcanim ho nakoniec pustila. Pre psa je to asi prirodzene spravanie a mame si dokazovat svoje postavenie takymto sposobom?
|
K.ate
|
# Zasláno: 26 Pro 2004 22:19
- Nahlásit
to danouse:
Nejde o to si takhle dokazovat postavení, ale je poteba, aby pes dal bez protestu fakt všechno... Už proto, když se mu venku podaří něco "ukořistit", to pro psa muže být docela nebezpečný. Nejde o to, psovi tu věc sebrat, ale když pes vrči jen se k němu přiblížíte, tak to mi v pořádku nepřijde, u nás to aspoň takhle funguje... Já jsem vůdce, takže mně se dává všechno, zrovna dneska ráno to byla čokoládová ozdoba ze stromku, kterou psice nějakým zpusobem získala.
Záleží na každým, co svýmu psovi dovolí, ale já si budu stát v tomhle ohledu za svým ... Na nikoho z rodiny se neštěká, nevrčí natož po někom "chňapat".
|
nefer
Člen |
# Zasláno: 27 Pro 2004 08:43
- Nahlásit
Danhouse
Pre psa je to asi prirodzene spravanie a mame si dokazovat svoje postavenie takymto sposobom?
Pro psa je to přirozené jen pokud má na to právo. Na nadřezeného jedince si to nedovolí. Vůdce jí vždycky jako první a má nárok na ten nejlepší kousek. Pokud je člověk dostatečně respektovaný, pes si nedovolí na něj vrčet a už vůbec ne chňapat (přesně jak říkala K.ate). Nejde o to si něco dokozavot. To vám spíš pes dokázal, že jste někde polevili a on vycítil vaše oslabení. Na vás je teď, abyste zapřemýšleli a znovu si zopakovali: Důslednost Důslednost Důslednost. Jinak se vám může stát, že si pomaličku a nenápadně bude pes prosazovat lepší postavení.
Co se týče Alči - nepíše jak starý je kokr. Z přívlasku mladý, ale usuzuji, že to bude puberťák, u kterého může platit přesně to co jsem psala. Vycítil ve vás někdy zaváhání a zkouší, kam až bude moc jít. Tomu se všichni nevyhneme. Na tom zvolnění může být něco pravdy, ale nesmíte to přehnat zase až moc. Nemůže pes na gauč, klidně na tom trvejte. Můj pes to taky nesmí a také mě musí pustit do dveří. Zároveň ale musí mít dostatek věcí, které smí. Na procházkách se nemusí vždy "cvičit". Klidně ho někdy nechte ať si čmuchá, jak se mu zlíbí nebo ho nechte blbnout s jiným psem a v klidu si pokecejte s druhým majitelem.
|
Bora
|
# Zasláno: 27 Pro 2004 15:19
- Nahlásit
Mám doma 2-letého ovčáka a i já jsem si zažila scénku s vrčením. Jelikož jsem od mala psa cvičila a snažila se aby bylo od začátku jasné, kdo doma velí, tak jsem byla celkem dost vyvedená z míry, když na mne zavrčel. Doma bylo vždy vše v pohodě, preventivně jsem mu od mala sahala do misky, cvičně brala hračky (samozřejmě zase vrátila), i se psem různě manipulovala, aby si zvykl, že ode mne si musí nechat líbit vše. K povaze bych řekla, že je přiměřeně sebevědomý, nijak zvlášť si nedovoluje (ani v období puberty), nikdy nezkusil otevřeně získat nadřazené postavení a nikdy při žádné činnosti na mne nezavrčel. Asi v 8-mi měsících začal kulhat a během 1/2 roku prodělal operace obou loktů (DLK) a užil si celkem dost péče na veterině. Při ošetřování se choval vzorně a mně i doktorům důvěřoval. I přesto nebyl nijak zvlášť rozmazlovaný, vyjma toho, že mohl být v domě namísto zahrady. Problém vznikl, když jsem s rekonvalescentem vyrazila mezi jeho bývalé psí kamarády. Díky tomu, že je díky léčení psy téměř neviděl a byl v tu dobu v pubertě, tak při kontaktu se psy vrčel a snažil se rvát. Já mu samozřejmě takové chování netolerovala a několikrát jsem ho vycukala na vodítku, následkem čehož na mne pes poprvé zavrčel. V první chvíli jsem byla jako opařená a měla jsem co dělat, abych se neklepala vzteky. Vůbec jsem nechápala, proč to dělá, ale věděla jsem že když to zkusil poprvé a projde mu to, tak mu bude jasné, že v našem vztahu má navrch on a on si pak bude dělat co chce s vědomím, že já mu v tom nezabráním. Takže napodruhé, když zavrčel, tak jsem si ho zalehla (a přitom dávala pozor na jeho operované paciny) a hezky jsem mu hlubokým zlým hlasem vyčinila. Pak jsem se snažila podobné situace vyhledávat tak abych já na ně byla připravena a mohla psu ukázat, kde je jeho místo ve smečce. Při zavrčení jsem ho přitiskla k zemi a přidržela, dokud se neuklidnil, pak dala pár cviků z poslušnosti, nakonec následovalo volno. Vzhledem k tomu, že náš problém se týkal psů, tak jsme často chodily mezi známé pejkaře a cílem bylo naučit psa (navolno s košíkem) přijít na první zavolání od psů a postupně ho hlasem korigovat, aby si ostatních psů nevšímal. Díky rozumným pejskařům v okolí se mi to, myslím, celkem slušně povedlo. Samozřejmě za správné chování následuje veliká pochvala, (a odměna v podobě míčku - mám aportéra).
Když to srovnám s výše uvedeným kokrem, tak bych určitě trvala na tom, aby mi pes jakoukoli věc dal, aniž by vrčením dával najevo svoji nelibost. Asi bych mu zpočátku zkusila podat kost, tak aby si ji chytil do tlamy, ale aniž bych ji pustila z ruky, pak bych mu ji opět vzala. Pokud by nevrčel, odměnila bych ho kouskem něčeho co má rád a kost bych opět schovala, aby viděl, že je vaše. Při vrčení bych ho vytahala za kůži a pořádně zle mu vynadala, nebo přitiskla k zemi a znehybnila dokud se úplně nepodvolí, pak bych si ho za trest nevšímala, což by měl být sám o sobě velký trest (kost by samozřejmě nedostal). Podobné cvičení bych na druhou stranu kompenzovala např. více společnými hrami venku, třeba honičkami (pes by měl honit vás, ne vy psa), tahání se o míček apod, tak aby měl pes možnost kontaktu s vámi při přijemných činnostech a váš vztah se upevňoval. Já to tak dělám se svým psem a myslím, že to docela funguje - venku má dost volnosti, nemusí pořád cvičit a často si hrajeme s míčkem. Na druhou stranu mu z poslušnosti nic neodpustím, poslouchat musí a krátká cvičení ho neminou, jelikož ale dostává odměnu (taháme se o míček), tak se můj hafík na cvičení těší a cvičí rád.
|
Terri
Člen |
# Zasláno: 27 Pro 2004 18:22
- Nahlásit
Myslím si, že každý pes (zejména samec) to jednou na majitele zkusí. Prostě oťuká, jestli náhodou není vhodné, aby převzal vůdčí roli, protože se pořád snaží dostat co nejvýše. Otázka je, na koho to zkusí. Takže nejlepší je být na to zejména psychicky připraven , a postupovat dál ve své nadřazené roličce.
(Snadné to není, a už vůbec ne na psího začátečníka, když to na nás zkusil první pes, myslela jsem, že je to konec přátelství, že už nás nemá rád! 
|
K.ate
|
# Zasláno: 27 Pro 2004 19:59
- Nahlásit
Já přemejšlim, jestli mám tak úžasnýho psa, ale já fakt se svojí psicí žádnýtakový problémy zatím neměla... A nemyslim si, že by to bylo výchovou, protože ta je u mě hodně uvolněná a věřím tomu, že mít psa náročnějšího na výchovu (co se plemene týče), tak bych to s takovýmhle přístupem odskákala.
Ta moje je naštěstí takový tele, že když dostane moc velkej kus něčeho (čehokoli) tak s tím napřed chodí po bytě a děsně kňučí a neví co s tím, tak jí to seberu, dám ji to zpatky a ona je u mě za chvilku znova a škrabe na mě packou něco ve smyslu:"Pmoz mi stím, já nevim jak se to žere."
Ale to mě teď napadlo jen tak jinak. Neví někdo, jak naučit na "první pokus" naučit žrát žvýkací kosti atd? Já jsem za uspěch považovala i to, že se naučila sežrat celej piškot bez lámání ))
|
Usanda
Člen |
# Zasláno: 27 Pro 2004 21:49
- Nahlásit
To bych potřebovala taky naučit.Ten můj kolem žvýkací kosti chodí bez povšimnutí a když mu ji hodím,dělá že si s ní chce hrát a provokativně kolem ní skáče Zřejmě bambula nepochopil k čemu to má
|
K.ate
|
# Zasláno: 27 Pro 2004 22:54
- Nahlásit
No, ta moje to po čase pochopí, ale taky napřed si to háže, skáče kolem toho, když ji to chci dát, tak před tím v pozici výzvy ke hře couvá... Pak si to vezme do tlamy, dojde za mnou a kňučí a tak je to skoro se vším co dostane trochu většího. Divný je, že když je nervní, tka začne žužlat všechno, co ji padne pod hubu, klidně i starou botu (a to je o dost větší než žvýkací kost), ale tu kost prostě ne. To má pak specialitu, že když jí s tím "nepomužu" tak si to běží rychle někam zahrabat,takže pak v posteli nacházím kosti a jednou sem anšla i kus točenýho salámu, kterej mamka dávala do omáčky na špagety... Krájela ho a jeden jí zmizel z linky, tak si myslela, že ho tam nakrájela a já to za pul dne objevila "zahrabaný" v gauči... )
|
Mark
|
# Zasláno: 28 Pro 2004 13:34
- Nahlásit
K.ate
Jakeho mas psa, ja to co pises dobre znam od nasich boxerek. Zato neznam co je to zavrceni, nebo dokonce vyceneni zubu na psi, natoz na lidi. Snist velky kus neceho, ani nahodou. Od toho maji preci nas Asi to opravdu bude plemenem.
|
K.ate
|
# Zasláno: 28 Pro 2004 14:51
- Nahlásit
Mark
Mám křížence, s boxerem nemá podle mě vubec nic společnýho Ale je fakt, že na psy taky nevrčí, což u malých psů bejvá docela častý. A na lidi taky ne. Maximálně, když se jáí fakt nědo hrozně moc nelíbí, ale to už musí být...
Je fakt že brblá když si ji někdo nevšímá, u koho chce, aby ji někdo hladil, ale to je fakt spíš takový pobrblávání... Jiank je uplně pohodová
|
Alča K.
|
# Zasláno: 28 Pro 2004 22:44
- Nahlásit
Mému kokrovi je 7 měsíců. Docela mě udivilo, že např. šunku, kterou ukradne se stolu bez protestů vrátí, protože ví, že byla moje. Kost mu však dobrovolně dám, a tudíž už ji považuje za svou a vrčí při každém mém přiblížení.
Možná už to tady někdo psal a já to přehlédla...Co dělat v tom momentě, kdy má kost a vrčí jak motorová pila? Ignorovat? Vytřepat za kůži za krkem? Sebrat kost? Nemyslím, že by si připadal jako otrok, když mě musí pustit do dveří, nesmí na gauč apod. To jsou prostě zásady. Samozřejmě má volnosti dost. Venku sice cvičíme, ale nechávám mu dost času na běhání s ostatními psy. Doma ho kromě těhto pravidel také nijak netyranizuji.
|
pecler
|
# Zasláno: 6 Led 2005 02:02
- Nahlásit
malinká rada pro ty kteří mají problémy s agresí spojenou s dominancí u žrádla. Mimo jiné zkuste použít tuto metodu.při jakém koli podání krmení či kosti atd.Vemte misku s krmením, u té je nejlépe začít, ukažte ji pejskovi tak aby na ní pokud možno nedosáhl a pokuste se psa v jaké koli mu vyhovující pozici odložit třeba na jeho místě pak pomalu čelem ke psu odejďte do patřičné vzdálenosti a stále opakujte zůstaň poté pomalu misku pokládejte na zem a jakmile misku pustíte zavelte po nějaké době nehnutého stání žer a přilákejte jej součastně pohybem a pohvalte když se dotkné žrádla.Při jakém koli pohybu psa k Vám před povelem žer misku rychle zvedněte nad hlavu a opokujte se psem s přísnou intonací kde máš být cestu i s miskou na původní místo odložení.Až to pejsek pochopí nechte ho v klidu nažrat a stujte u něj bez pohybu až dožere nebo nechte odnést kost na jeho místo pak už ale na ní nešahejte tím by jste jeho agresi jen upevňovali a pokud to bude možné a kost ať si žvýká jen na svém místě prostě ho s jiných míst na jeho místo důrazně pošlete. Takto se chováte jako vůdce a do vztahu nevnášíte násilí.Bohužel takto je třeba postupovat v mnoha jiných situacích ale na toto tu není prostor.Ale jistě to po nějaké době pomůže a utuží vztah a poslušnost pokud to budete používat při každém krmení.
|
pecler
|
# Zasláno: 6 Led 2005 02:24
- Nahlásit
Ještě musím dodat že agrese je emocí, spouštěcích mechanizmů a jejich okruhů je mnoho proto neznamená ,že pokud pes u jídla vrčí nemusí vás brát jako dominantního ,nebo vás pokousat při jiné příležitosti.Proto raděj neexperimentujte s násilím mohli by jste vše ješťe vice prohloubit.Důslednost a láska ke psu je daleko účinější.
|
Alča K.
|
# Zasláno: 8 Led 2005 12:56
- Nahlásit
To s tím odložením děláme a jde nám to. S jídlem v misce nejsou nejmenší problémy. Při podávání kostí taky ne. Jen když už ji alespoň minutu žvýká a já se přiblížím, tak teprve zavrčí, ale dost osrře. Jediné co pomáhá je ignorování, to pak za chvíli přestane. Je to však vhodné? Nebude mě považovat za podřízenou, když proti jeho vrčení a cenění zubů okamžitě nazasáhnu?
|
Anonymní
|
# Zasláno: 8 Led 2005 13:45
- Nahlásit
Ja bych zasahla. Pokud nepomaha vytahani, prevalte ji na zada, pridrzte u zeme a vrcte na ni. Psovi dojde, ze ten pan jste vy.
|
Evik
Člen |
# Zasláno: 18 Led 2005 09:55
- Nahlásit
ahojky
já mám 10měsíčního CHP a už odmalička jsem se snažila aby si všechno, co mu dám do tlamy,nechal ode mě zase sebrat. Cokoli i žrádlo si nechá vzít od kohokoli z rodiny, jen když má žužlací kostičku z buvolí kůže a já mu ji chci vzít. Udělá na mě takové ty "psí oči" a uhýbá , abych mu ji nemohla vzít tak snadno, nakonec mi ji ale vždycky dá....
|
Anonymní
|
# Zasláno: 18 Led 2005 10:46
- Nahlásit
Podle meho, pes na Vas vrcet nesmi v zadne situaci. Pokud to budete tolerovat, dopadnete jako nase sousedka, ktera svemu jezevcikovi odebira misku pohrabacem. Jak budete resit pripad, kdyz Vas hafan sebere do tlamy venku nejakou chutovku a Vy se mu ji, protoze vrci, budete bat vzit 
|
