| Autor |
Zpráva |
atuschka
Člen |
# Zasláno: 3 Čen 2005 14:10
- Nahlásit
většinou si my majitelé psů stěžujeme jak jsou cizí psi nevychovaní ,jak nás pořád otravují a tak, ale zajímalo by mě jestli se vám stalo , že váš pes sám od sebe napadl jiného!šli jste se omluvit nebo jak jste reagovali?Díky prosím je to jen dotaz tak žádné moc velké nadávky...
|
Garfield
Člen |
# Zasláno: 3 Čen 2005 14:15
- Nahlásit
Přiznám se, že mám sklony u svého psa omlouvat to, co by mi u jiných vadilo. Beru to, že v podstatě nic neudělal, ale je pravda, že nikdy nikoho nenapadl nekousl. Jen občas honí běžící lidi a koně, nebo někomu něco ukradne a hraje si s tím. Neřikám, že psovi nevynadám a neodkážu ho na příslušná místa, ale před lidmi ho omlouvám.
|
Evicka
Člen |
# Zasláno: 3 Čen 2005 14:20
- Nahlásit
Jo jednou se mi stalo, že jsem mimo zahradu venčila celou smečku psů, v tu dobu tuším čtyři nebo pět a jako naschvál se tam objevil cizí podvraťáček. Nebyl tak cizí, věděla jsem, komu patří a věděla jsem taky, že si běhá, kde se mu zachce, absolutně bez dozoru. Celá naše parta se na něj vrhla a rvali a rvali. Jelikož jsem z domu na rvačky zvyklá, volala jsem na nějaké lidi kolem a postupně jsem oddělovala jednotlivé psy až zbyli jen útočník a napadený. Ty už jsem nechala, jelikož síly byly zhruba vyrovnané. Za chvíli ho náš pustil. Musím říct, že tenkrát jsem se nešla omluvit, ale šla jsem je za jejich nezodpovědnost spérovat. Pes byl vpodstatě zdravý, měl štěstí, že měl dlouhou srst. Od té doby si na něj dávali lepší pozor a snažili se předstírat, že jej hlídají. Dlouho jim to nevydrželo. Horší bylo, když můj padesátikilový slovenský čuvač skočil na starou paní, která se nepřirozeným způsobem šourala kolem našeho plotu a ještě se za něj přidržovala. On takový obr nažene pořádnou hrůzu a paní dostala nějaký záchvat v důsledku toho leknutí. Tady jsem měla vážně obavy o její zdraví a chodila jsem se omlouvat ještě hodně dlouho. Jinak všelijakých extempore bylo dost, ale to snad ani jinak nejde, když člověk má více psů. Jen se to vždycky musí nějak vyřešit. O roztrhaných slepicích bych mohla psát hotové romány.A za ty peníze, které jsem všude možně platila bych mohla mít hotovou drůbežárnu.
|
klára
|
# Zasláno: 3 Čen 2005 14:56
- Nahlásit
Jednou na procházce se nás sešlo víc pejskařů se psy (celkem 4 psi), všichni si společně hráli a lítali jak zběsilí, přestože moje čuba nemá ani 9 kg,stala se vůdcem té smečky. Naneštěstí se tam nachomítl cca 10 letý klučina s yorkem - viděl,že si všichni psi hrají,tak nic zlého netuše nechal toho svého prcka navolno pobíhat. Jenže moje potvora má šílené lovecké pudy a yorka považovala za kořist, zavelela smečce a začal hon. Na jednu stranu mi srdce plesalo nad tím,jak dokonale ti psi spolupracují ,ale na druhou stranu mi naskakovala husí kůže z toho, co se stane. Přes loveckou vášeň se ta moje nechá odvolat (odeřvat),ale ti zbývací 3 psi jaksi ohluchli a navíc jejich pánečci se očividně ocitli poprvé v takové situaci a jen vyjeveně zírali Jelikož ale tím odvoláním ztratili hafani vůdce,tak nastal chaos, kluk byl pohotový, doběhl yorka a vzal ho do náruče. Nikomu se nic nestalo, to jsem si ověřila a tomu klukovi se moc omlouvala, protože jsem se cítila odpovědná za celý incident, když moje čuba tu štvanici zahájila.
Moc bych s ní někdy chtěla zkusit coursing,ale mám strach, že to lovecké pudy jen podpoří a bude konec procházkám bez vodítka
|
Tony
Člen |
# Zasláno: 3 Čen 2005 15:02
- Nahlásit
Musím se přiznat, že afghán, kterýho jsem měla, měl pár mezírek ve výchově, takže abych předešla situacím, že se musím omlouvat (nebo spíš ho někde hledat ), chodil většinou na vodítku. Byl to pes v pohodě, lidi měl rád a většinu psů taky, ale párkrát se mi stalo, že jsem se za něj pořádně styděla, pamatuju si třeba, že ho jednou na procházce napadl voříšek (nikde nikdo), chvilku se prali pak se naštěstí útočník stáhnul, jenže toho našeho to rozhodilo tak, že pak už vyjížděl na všechny psy které jsme potkali, včetně těch malých (což jinak nikdy nedělal, malí byli kamarádi a u velkých věděl, že nesmí). Styděla jsem se hodně, a spěchala domů, aby se uklidnil...
|
Vladimir
Člen |
# Zasláno: 3 Čen 2005 15:30 - Změnil/a: Vladimir
- Nahlásit
Aby moj pes v mojej pritomnosti niekoho alebo nieco /psa, macku, sliepku ineho cloveka/ napadol, sa mi snad este nestalo. Velmi si na tom potrpim a pes sa nesmie bez mojho suhlasneho gesta priblizit ani k cloveku ani k zvieratu. Voditko pouzivam len v mimoriadnych pripadoch, tak asi dva krat za tyzden. Kos nikdy a preto je to pre mna velmi dolezite.Ale stalo sa mi teraz v zime u mojej mamy. Pustil som na dvore behat jej krizenca. Dedinsky pes s beznou poruchou nahanat vsetko ,co je pred brankou v pohybe. Branka pootvorena, zrazu sa tam objavilo 10 rocne dievca, ktore ma panicky strach zo psov.Baso vybehol, dievca sa dalo dobehu, obrovsky krik, dievca sa potklo, spadlo a Baso ju cvakol do nohy. Nic moc. Len taka mala modrinka, ale obrovsky sok pre dievcatko. Ja som prave odhadzoval sneh a vsetko som zaregistroval, az ked som pocul krik dievcatka.Ale siel som ihned s pokorou za rodicmi." Dobry den, prisiel som si po par faciek" boli moje slova. Dievcatu som kupil velku cokoladu, dal som im svoje cislo a slubil dozivotny bezplatny servis a pomoc vo vsetkom, co sa tyka psov. Dievcatku som urobil kratke skolenie o psoch. Sli sme za nedaleko byvajucim psikom, ktory je stale na volno. Typicky maly podvratak. A ona ma od neho ten panicky strach. On je sice neskondny, ale neprijemne startuje a vybieha. Tak som jej ukazal, ako sa da s takym psikom za par minut skamaratit. Aspon ste mi pripomenuli, ze sa tam musim ist znova pozriet. Do tej dediny cestujem tak raz za dva tyzdne.
|
Ketrin
Člen |
# Zasláno: 6 Čen 2005 08:19
- Nahlásit
Sice jsem se neomlouvala (nebylo komu), ale hodně mě to rozhodilo. Stalo se mi toto: obvyklá procházka se 3 psy lesem, konec zimy, ještě bylo trošku sněhu. Mladší fena vypíchla v houští srnu. Tuto situaci řeším v létě tak, že si psy přivolám a když zvěř odběhne, tak je po chvíli pošlu po stopě, aby si zatrénovali. Ale v zimě ne, protože zvěř je oslabená.
Tak jsem čekala, až srna odběhne že půjdeme dál. Ale ona pořád lozila okolo a nic. A moje fena pomaloučku taky okolo ní. Pak srna začala pomaloučku odbíhat a čuba za ní. Byla jsem v klidu, věděla jsem, že za chvíli přijde, ale ono nic. Tak jsem začala přivolávat a pořád nic, a slyším dvojí štěkot a už jsem začala vyšilovat, že tam někde je myslivec se psem a uvidí moji fenu jak štve srnu. Na nic jsem nečekala, veteránku jsem uvázala u stromu a šla za těmi hlasy, mladý pes navolno se mnou, ale brzy se utrhl a hnal dopředu. No a když jsem došla, tak vidím jak oba dorážejí na stojící srnu, moje fena která zaštěká tak 1x za měsíc, štěkala jak pominutá a ten druhý štěkot, to byla ta srna. Na povely vůbec nereagovali, byli v úplném transu, každý z jedné strany kdykoli se srna pohnula tak si ji naháněli a jen tak zlehka vyskakovali a chňapali po ní. Pak si ta srna lehla a oni každý z jedné strany si k ní taky lehli, tak jsem je konečně dohonila, poválela jsem je po zemi a seřvala, ale viděla jsem že si z toho nic nedělají a jak je pustím, půjdou zase po ní. Neměla jsem ani vodítko a oni chodí bez obojků kvůli nebezpečí zachycení se v porostu. Tak jsem je oba zadaunovala, kupodivu poslechli a šla jsem odehnat tu srnu, ale jak se pohnula a začala pomalu odbíhat, oni zase za ní a vše se opakovalo. Za chvíli si srna zase lehla a oni k ní, no a tak mi nezbylo nic jiného než je bafnout za kůži každého jednou rukou a odtáhnout, až asi po 100 metrech jsem si troufla je pustit a šlo se domů. Myslím, že ten kus byl nějaký nemocný, že se tak divně choval. Nikdy předtím ani potom se moji psi tak nechovali, na zvěř jsou zvyklí, vidí ji pořád. Druhý den jsem se tam šla podívat, jestli tam ta srna nezašla, nic tam nebylo, což ovšem neznamená že nezašla jinde. Oni by ji asi nestrhli, ale možná by ji uštvali. Z jejich strany to bylo spíš takové hravé-krutě hravé. Slaďoučcí žlutí labradoři klamou tělem- najednou se změní v lovící smečku.
|
betynka
|
# Zasláno: 6 Čen 2005 11:03
- Nahlásit
Naše návštěva u tchýně na chatě s pejsou končila velkou omluvou sousedům. Potřebovali jsme z chaty na chvili odjet, tak jsme psa nechali na chatě chvíli samotného. Jenže jeho to tam nejspíš moc nebavilo a tak se nám záhadným způsobem vytratil z chaty a šel nás hledat. Našel pouze lidi ve vedlejší chatě, vlezl jim do chaty a je dovnitř nechtěl pustit. Je to labrador, ale stejně je docela dost vystrašil.Moooc jsem se jim pak omlouvala a nakonec se s naším psem zkamarádili i jejich děti. A vždy když jsme tam trávili třeba víkend tak si našeho pejsu vždy nalíkali na něco dobrýho
|
Tony
Člen |
# Zasláno: 6 Čen 2005 15:06
- Nahlásit
Přítelova babička má takového vesnického voříška, jednou v létě byla bouřka a jemu se asi nelíbilo v jeho boudě, podařilo se mu podhrabat k sousedům, vyhnat z boudy jejich psa a lehnout si do ní. Sousedé na to přišli až když jim jejich promočený chlupáč zoufale vyl na zahradě... (sousedi to naštěstí vzali s humorem, jen jsme raději pořádně spravili plot:biglol
|
Azoráček
|
# Zasláno: 6 Čen 2005 16:04
- Nahlásit
Mě muj pes jednou vlítl do kurníku nějakejm lidem a rptoože to je lovecké plemeno, byl uplne nepříčetný. Kamarádky, které tam se mnou byly, doběhly pro majitele, protože já se ani do toho kurnéku nebo dvorečku nebomhla dostat, pes tam vletěl malinkym otvurkem pro slepice,aby se mohly pást venkuTakže ten tam vletěl s nakym klackem, naháněl toho mýho, ten mezítím tedy zakousl jednu slepiic  Nakonec sme toho mýho chytili s pomocí kluků co tam šli kolem, chlap zmizel že na toho mýho hajzla pošle svýho (sice poslušnýho, ale dost ostrýho) psa, tak všichni zdrhli, jen já tam zustala, bylo mi blbý zdrhnout. Chlap jeste šel se psem jak hora k našemu a že pustí toho jejich na našeho aby ho srovnal, jenže já bulela strachy, myslel to fakt vážně, tak sem ho usmlouvala at to nedělá, že mu tu slepici zaplatím...Tak se taky stalo,ale pes ted němá moc duveru kje chlapum, i když on neměl ani dřív. Proto si každého chlapa musí pořádně očuchat, a až když on sám začně být přívetivý, muze si ho dotyčná osoba pohladitAle ženský mu vubec nevadej:smirkonedávna sem netušila proč to tak je, mrzelo me že chlapy nemá rád, pak mě napadl tento "zážiteků......
|
Evik
Člen |
# Zasláno: 6 Čen 2005 16:43
- Nahlásit
Náš mlaďoch je v pohodě, je mu 14 měsíců a zatím (musím zaklepat) žádného psa ani člověka fyzicky nenapadl. Taky ho k tomu vedu, aby se choval ve společnosti slušně. Tak snad můžu říci, že se mi to daří. Je to choďák - pohodář.
Náš starý knírač, když byl ještě mladý jednou napadl kluka, který jel kolem nás na kole. Šli jsme s mamkou - pes na vodítku- a kluk, jak kolem nás pomalu projížděl mi po psovi z kola vykopnul botou....pes zareagoval okamžitě a kluka lehce rafnul do kotníku. Mamka se kluka zeptala, zda mu nic není a když mu odborně (je lékařka) prohlédla nohu, zjistila že je naprosto v pohodě, vynadala mu, co má co kopat do psa.....Ještě týž den nás "navštívila" jeho matka a málem žádala utracení našeho kníra že je nebezpečný a že ona žádá odškodnění . No domluvit se s tom matkou kluka byl opravdu problém - jelo se se psem k vetovi pro potvrzení že pes je v pořádku. Očkovací průkaz se všemi očkování bábě nestačil....No nakonec jsme té "dobré ženě" vysvětlili, že jestli to bude chtít hnát výš, bude to tvrzení proti tvrzení - protože my s mamkou viděli, jak kluk psa nakopl a ona se mohla spolehnout jen na to, co jí nakvákal její povedený synáček.....nakonec se to tedy zahrálo do autu. Náš knír ale od té doby nesnáší všechno a všechny, kteří jezdí po dvou kolech (kromě své smečky na kole...)
No a náš třetí pesan - máme ho 3 neděle z útulku - nemá rád lidi v čepicích a děti....někdo mu asi hodně ublížil, takže ani členy rodiny v čepici(s výjimkou přítele a mne - my můžeme mít na hlavě co chceme) nepřijímá. Takže k nám musí zatím všichni chodit bez čepice Ten náš poslední pejsa už nám jednou vyjel asi po 5 letém klučinovi, který křičel a rozhazoval rukama...(pes na něj sice jen zle zaštěkal - víc nemohl - měl košík i vodítko....) ale i tak se kluk děsně lekl a začal řvát....Moc jsme se omlouvali jeho otci, který byl naštěstí natolik soudný, že to dál nerozváděl a každý jsme šli svou cestou. Viděl, že pes je zabezpečený, aby se nic nemohlo stát, takže to bylo v pohodě....
V celku musím zaklepat, že se všichni naši psi ve společnosti chovají jinak slušně a pokud by náhodou některý udělal na veřejnosti něco, co by se mně jakožto paničce nelíbilo - své psy bych před jinými neobhajovala - pokud bych bezpečně věděla, že chyba byla na jejich, resp. mé straně. Dostali by vynadáno (ručně netrestám nikdy) a následovaly by cviky poslušnosti, abych je zase měla brzy zač pochválit.
|
