| Autor |
Zpráva |
Terri
Člen |
# Zasláno: 10 Kvě 2005 09:03
- Nahlásit
Víte, že se chystám mít kníkače a teď si souzním s irčanem. A tak mě napadlo - nebudou pak na sebe žárlit? Resp. jak to udělat, aby to tak nebylo, jak se chovat?
Teriér mě má za paničku se kterou se cvičí, co přijdu, mám ho na klíně a v obličeji, velký uvítací koncert..
No a pak přijde "mé" štěndo. Chtěla bych, aby byli kámoši.
Ale jestliže se terrík považuje za mého psa, a přitom by měl být knírač "mým prvořadým psem"...
Jak se mám chovat? Hierarchie asi ze začátku bude teriér první, štěndo druhé; ale neměla bych podporovat "svého" psa?
Asi trochu chaos, co? Ale už mě znáte, tak víte co myslím 
|
Evicka
Člen |
# Zasláno: 10 Kvě 2005 13:15
- Nahlásit
Terri,jak znám teriery, tak se žárlivostí nemají zas až tak velké problémy. Tím, že jsou tak přátelští, tak vítají každé zpestření situace, moc rádi si hrají a každý patrner ke hře a lumpárnám je dobrý. Obzvláště pokud jsou to psi, tak tam je žárlivost např. proti fenám daleko menší. Já si myslím, že to bude v pohodě. Pokud je budeš brát jako rovnocenné partnery, nebudeš zanedbávat irčana a upřednostňovat knírače tak se neboj.Terier bude rád, že už není sám a postupně si hierarchii vyjasní sami. Mám vypozorováno u našich terierů, že většinou starší a dospělý pes zůstává dominantní, mladší bývá podřízený. Tato hierarchie se vyvine tak nějak sama. Tohodle bych se taky nebála. Pokud by to byly feny, tak tam jsou nějaké třenice pořád a pořád spolu mají co řešit. Ale psi jsou fakt většinou v pohodě.Neboj, bude to vše OK.
|
Evik
Člen |
# Zasláno: 10 Kvě 2005 13:45
- Nahlásit
Evička
naprosto s Tebou souhlasím. Ono to, co píšeš o tom, že starší pes zůstane dominantní pořád a mladý se podřídí, se myslím dá aplikovat i na knírače. Náš 14letý knír je u nás pořád ten nadřízenější člen smečky nad 14měsíčním choďákem, i když mlaďoch dědouše už dávno přerostl....prostě dědka respektuje pořád, ale projevy dominance z jeho strany bere jako příkoří. Oba mí pejsové se mají hrozně rádi, ale když třeba dostanou něco dobrého, že jim to dám na zem před ně.....mlaďoch to hned zblajzne, stařík to hledá po zemi a pak na mlaďocha třeba vyjede, protože si myslí, že mu to sežral....tak se mlaďoch vždycky urazí, že se k němu dědek chová nespravedlivě......
Já myslím, že psi si svoje postavení vážně vždycky ujasní, a to i beze rvaček, samozřejmě při dodržení určitých zásad ze strany páníčka.
Fakt je, že fenky si ty pozice mezi sebou ujasňují tak nějak pořád. Jedni známí mají dvě fenky - matku s dcerou a i v takto příbuzenském vztahu si ty čuby jsou pořád "po krku" - ony se tedy mezi sebou nemlátí, ale chovají se k sobě jako cizí - každá spí jinde, pokud se nemusí vidět, tak k sobě nejdou.....tohle mi přijde u mámy a dcery zase divný....
Paní chovatelka, co od ní mám choda, si nechala fenečku a ta nedá bez mámy ani ránu a mají se moc rády.......
|
Terri
Člen |
# Zasláno: 10 Kvě 2005 17:04
- Nahlásit
No a nebude knírači "vadit", že najednou přijdem za přítelem Irčanem a není u mně na prvním místě, ale musí se dělit?
Je fakt, Evičko, že je zlatý co do přátelství a nových aktivit, takže už vidím velkou psinu , ale trocha té žárlivosti tam je... (tu mu ale nedovoluji).
|
Evicka
Člen |
# Zasláno: 11 Kvě 2005 08:51
- Nahlásit
Já myslím, že knírač, co by štěně bude lehce přizpůsobivý. V tom nevidím absolutně žádný problém.
A trocha té žárlivosti se dá zvládnout. Možná ten odmítavý postoj bude mít jen zpočátku, první dny. Bude štěně vnímat jako vetřelce ve vlastním teritoriu, nebude mít svůj obvyklý klid a jeho stereotypy budou narušeny. Takže může být několik dní nevrlý. Ale myslím si, že jakmile si na sebe pejskové zvyknou a vytvoří si nějaké společné zázemí a pravidla, tak to bude v pohodě. Terri, vážně se toho neboj. A pokud agresivita irčana přerostla únosné meze, tak ho klidně okřikni nebo důrazně varuj, že si tohle nebude dovolovat. Uvědom si, že ty jsi ta, kdo určuje pravidla a irčan nemá právo si klást žádné podmínky. Já jsem zrovna dneska ráno, když jsem šla do práce musela usměrnit našeho dědka Kima, moc si dovoloval. Tak jsem ho povalila a držela asi pět minut hodně pevně přitisklého k zemi a pak byl jako beránek. Žádné projevy, které mi nejsou vhod, netrpím. Takhle se na to dívej.Vážně se toho neboj. Fakt to bude OK.
|
Anonymní
|
# Zasláno: 11 Kvě 2005 09:21
- Nahlásit
Terri
Z vlastní zkušenosti:
Kamarádka má dvouletýho černýho labradora, dobrák od kosti, trávíme většinu času spolu. Já si na začátku ledna přivezla štěndo. Nejdřív naprostá ignorace a neschopnost uvěřit, že je tam ještě někdo, komu se dává stejně lásky, kdo se taky muchlá a když mu prcek třeba v autě skočil na packu, tak bylo důrazný varování ať si to příště nedovoluje. Po dvou týdnech to byli nejlepší kamarádi, dneska je kamarádka v čechách na týden a Sára je bez Denýska jak tělo bez duše. Teď si s ním může dělat cokoliv, hryže ho, skáče po něm atd... A vše v pohodě.
Takže se neboj, oni si zvyknou...
|
Jandula
Člen |
# Zasláno: 11 Kvě 2005 09:24
- Nahlásit
Anonym jsem byla já...
|
Terri
Člen |
# Zasláno: 11 Kvě 2005 11:15
- Nahlásit
Díky moc - uklidnili jste mě 
(dám vědět  - dámy, já se už nemůžu dočkat...)
|
