| Autor |
Zpráva |
Cina
Člen |
# Zasláno: 9 Kvě 2005 22:26
- Nahlásit
Mám 3 měs. fenku NO (je u nás měsíc). Když jdeme na procházku hned před vraty začne štěkat, po chvíli přestane, ale jakmile se blížíme k domu, kde je pes (každý druhý barák  začne ječet = štěkat jak pominutá, když přejdem inkriminované místo, je naježená a kňouká. Někdy se zakousne do vodítka a táhne mě zpět směrem domů, já s tím nenadělám nic, prostě se zapře, táhne, případně kňučí. Nechci být nějak drastická nebo dělat na ulici "tyátry", tak to otočím a jdeme domů. Můžete mi poradit, jestli ji mám nechat určovat návrat domů nebo mám reagovat jinak? Bojí se těch psů, proto chce domů? Díky
|
Evik
Člen |
# Zasláno: 10 Kvě 2005 07:22
- Nahlásit
Cina
nikam štěndo netlač, tříměsíční čubička je ještě strašně malá aby uměla chodit bez chybičky na vodítku....Rozhodně si od ní nenech určovat ani návrat z procházky, ani cokoli jiného. To co popisuješ, že dělá je s největší pravděpodobností reakce ze strachu.
Já mám chodského psa (takže taky ovčák). Na procházky jsme kolem těch 3 měsíců chodili tím způsobem, že jsme úplně prvně ušli od baráku jen pár kroků a vrátili se, tak, aby se pejsa pořád soustředil na mě. Snažila jsem se ho pořád něčím zaujmout, aby si takřka neuvědomoval, že je mimo své domácí zázemí. (Tím by venku měl pro psa být jeho pán.) Na takové kratičké procházky jsme šli několikrát třeba i 6x denně a a vždy vycházku o kousek prodloužili. Za dva dny už jsme byli na konci ulice a úplně bez problémů. Prostě musíš čubinku něčím zaujmout tak aby se nebála jít dál. Když můj pejsa nechtěl pokračovat v cestě, udělali jsme vždy ještě pár kroků a pak to třeba otočili. Těch pár kroků bylo důležitých proto, aby si pejsa uvědomil, že pravidla určuju já....Když se nechtěl hnout z místa, stačilo mi hodit pár kroků před něho jeho oblíbenou hračku či pamlsek a okamžitě se za tím rozběhl.
Musíš prostě přijít na to, na co pejsina nejvíc "zabírá" a pak to jen používat. Všechno hravou formou, v žádném případě netrestat za to, když by nechtěla jít dál....fenka v tobě musí vidět oporu a bezpečí. Kolem těch štěkajících psů bych zpočátku raději procházela z větší vzdálenosti a až to fenka bude zvládat, zkuste se přibližovat a přitom jí zabav aby se je snažila nevnímat....
|
Martina
Člen |
# Zasláno: 10 Kvě 2005 08:45
- Nahlásit
Cina
Mě dělala fenka zase to, že když jsme šli od našeho baráku, tak v pohodě, ale když už zjistila, že se trošku víc vzdalujeme, tak si sedla, zapřela a prostě jít nechtěla. Dělala jsem to tak, jak popisuje Evik. Buď jsem jí házela míček, nebo jsem utíkala, ona mě honila, lákala na piškot apod. Ale vždycky jsem určovala já jestli se půjde domů nebo ne. Když jsem viděla, že už ani piškot nezabírá, tak jsem ji nějak netrápila, popošli jsme 5m pak udělali otočku a mazali k domovu. I potom když byla starší měla tendence určovat směr procházky, tak jsem ji vzala přesně jinam než chtěla jít. Věř mi, že se to lepšilo rychle, ale chce to trpělivost.
|
