Kynologická diskuse

- Kynologická diskuse - Odpovědět - Statistika - Registrace - Hledat -

Kynologická diskuse / Výchova a výcvik / Dělobuchy

Autor	Zpráva
RoSa Člen	# Zasláno: 5 Pro 2004 21:22 - Nahlásit Tak nám dneska začala sezóna :-( Byli jsme na odpoledně-večerním venčení, v půli čurání se ozvala rána dělobuchu a následoval okamžitý úprk směrem domů. Sára nereagovala vůbec na nic, ani na odměnky, přestože je šíleně žravá. Naštěstí venčím na vodítku, takže sražení autem nehrozí - jen mám vytahaný ruce. Tak teď asi do půlky ledna budeme venčit ráno, brzo odpoledne, dokud jsou haranti ve škole, a pak až kolem půlnoci :-( Máte někdo tip, jak tu paniku aspoň trochu zmírnit? Mě už vůbec nic nenapadá - snad jen špunty do uší...
Kate Člen	# Zasláno: 5 Pro 2004 21:24 - Nahlásit Pejsanovi od babičky na ty kritický dny psal veterinář prášky na uklidnění. Ale fakt jen když bylo jasný, že to bude fakt hrozný (Silvestr apod...) Jinak nevim jak to zmírnit mojí psici to díkybohu nevadí...
RoSa Člen	# Zasláno: 5 Pro 2004 21:34 - Nahlásit Tak to ti závidím. Jo a ty prášky (Xanax) jsme zkusili vloni na Silvestra a už mi to do baráku nesmí. Byla úplně jak zdrogovaná, motala se a narážela do zdí... no prostě hrůza! Bylo mi jí hrozně líto a pěkně jsem si to vyčítala. Letos na Silvestra možná zkusím něco bylinkovýho: baldrián, chmel, třezalka. Ale nemůžu jí tím cpát od teďka celý měsíc :-(
Kate Člen	# Zasláno: 5 Pro 2004 21:40 - Nahlásit No, já nevim, já toho psa po těch práškách neviděla, ale prej ej takovej zblbnutej... Ona je otázka jestli je pro toho psa lepší být "zdrogovanej" nebo s nervama v kyblu ... U toho psa od babičky je lepší ta první varianta, protože jednou se zašil pod vanu do trubek a nemohli ho od tam dostat. Musela se tam jet já, když mě slyšel, tak se od tam nějak dostal... No, prostě horor. Zkoušela sem snad všechno, na štědrej den, kdy většina lidí střílela jsme byli venku, když se začal klepat a tahnout, tak dostal sedni a byl celkem v klidu, ale jak sem se rozešla, tak se zas klepal, no prostě šílený... :-/ problém je, že on to slyší, i když to střelí na opačným konci Brna :(
Sendy Člen	# Zasláno: 6 Pro 2004 02:35 - Nahlásit Děvčata, dnes je už dost pozdě něco udělat s tím, aby se pes letos o svátcích a na Silvestra nebál dělbuchů. Bude to trvat trošku déle, ale příští rok by už měl být O.K. Chce to trpělivost a nevzdávat to. Hlavně se nesmí pes chlácholit, litovat, brát do náruče a pod., tím se jen utvrzuje jeho chování. Pes to také vycítí i z páníčka, který je svým způsobem nervózní z toho, protože ví, co bude následovat. Chce se to chovat, a pokud možno i vnitřně, pociťově, že se vůbec, ale vůbec nic neděje, že vlastně vůbec nic neslyšíte, a proč tedy ten můj pes blbne. Pokud nemáte vlastní nebo možnost půjčit si poplašňák, kupte si bouchací kuličky nebo "sirky" (váleček asi 7 cm dlouhý a 0,5cm široký...škrtne se o krabičku od sirek a odhodí. Měl by to být bouchavý, ne hvízdavý zvuk) a postupně za pomoci kamaráda psa zvykejte. Nejdříve z větší dálky, pak postupně, jak si pes bude zvykat, z kratší vzdálenosti. Jak už jsem psala, chce to čas, trpělivost a v neposlední řadě psa na vodítku. Pokud máte možnost, choďte na tyto procházky spolu se psem, který se nebojí. Bázlivý pes i z reakce druhého psa časem pochopí, že o nic nejde. Přeji mnoho zdaru. P.S. "Bouchadla" si kupte do zásoby, během roku moc nejsou.
Anonymní	# Zasláno: 6 Pro 2004 08:04 - Nahlásit My jednou zkusili Sedalin - návod doporučoval, že určitý čas před předpokládáným stresem se má vzít určitý počet tablet podle váhy psa. Aplikace podle návodu a psiska byla 4 hodiny naprosto excitovaná - vůbec se nemohli uklidnit, lítali, ňafali na sebe a tak. Ale je fakt, že při svém stavu vůbec neměli čas si všímat nějakých dělbuchů nebo rachejtlí. V tomto směru to účinkovalo dokonale. Pak padli a spali 10 hodin v kuse.Další zkušenost - nevadí jim rány , ale svištivý zvuk dlouho letících raket. A teď - jak jsme zjistili včera večer - už se nebojí ani svištění, ale strašně je to štve. Tak stojí za dvermi a na toho neviditelného, ale hlučného nepřítele hrozně řvou. ahoj.
nefer Člen	# Zasláno: 6 Pro 2004 08:38 - Nahlásit Já s tímhle naštěstí problémy nikdy neměla. Ale tchýně má 8letého šarpeje, který se dělobuchů začal bát až někdy v pěti letech. Do té doby si jich nevšímal. Teď si chodí před silvestrem na veterinu pro nějaké prášky (název bohužel nevím) a Max celý den prospí.
Anonymní	# Zasláno: 6 Pro 2004 11:54 - Nahlásit Doporučuju, pokud se bez bojí kdejaké rány, petard apod., chodit s ním právě na taková místa, kde se toto vyskytuje, na vodítku a pocházet se i když on bude protestovat. Musí pochopit, že to nic není, že mu to neublíží, že vy panička nebo pán to ignorujete. Rozhodně neuklidňovat, nechválit, nebrát do náručí... prostě to musí být pro něj něco úplně normálního. Vy se chovejte tak, že vůbec nic neslyšíte, nic se neděje, jen možná potáhnete psa za sebou, ale po čase a trpělivosti by se to mělo zvládnout. To samé dělejte například při bouřce, jděte ven, potom se doma usušíte, nejste z cukru, ne? Pes si musí zvyknout na všechny situace, pokud si třeba doma při bouřce zalejzá, nechte ho napokoji, nevšímejte si ho, když si tam zalezl, určitě vyleze, dělejte jako by nic. Můj pes když je bouřka chce na balkon a tam to všechno pozoruje, i když to jsou někdy rány jak z děla, vůbec mu to nevadí, naopak se na to ještě rád dívá)) Takže se uklidněte hlavně vy, nedejte najevo nějakou změnu v chování a vydržte a cvičte to, co jsem výše popsala. Maka.
Sendy Člen	# Zasláno: 6 Pro 2004 14:46 - Nahlásit Souhlasím s Makou, a pokud není bouřka ani Silvestr (obojího je pro tento účel málo a ne vždy se to hodí), chce to situaci simulovat.
Kate Člen	# Zasláno: 6 Pro 2004 15:39 - Nahlásit Mako a Sendy: Ono se to takhle hrozně lehce popisuje, jsou to spíš věci, který radí úplně každej, ale na některýho psa to prostě nepusobí, hraje v tom roli za a) vrozená dispozice a za b) zkušenosti psa, pokud má pes vrozenou dispozici se ran bát a k tomu špatnou zkušenost, asi s tím těžko něco naděláte, tím spíš u staršího psa. Mojí fence jsou rány taky úplně někde, ale druhýmu psovi ne a nepomáhá fakt nic, i když si na chalupě hráli a najednou bouchnul hrom, tak se babiččin pes prostě zasekl a konec, moje fenka to absolutně nechápala... Takže rozptýlení hrou nepomohlo, povelama nepomůže taky, ani když ho tahám při těch "nejkritičtějších dnech po ulici, jeden čas jsem tyhle situace fakt vyhledávala, ale ono je těžký, když pes se začne klepat a já ani nevím, co kde bouchlo... prostě já ani nemám proč být nervozní, protože tu ránu slyším šíleně z dálky, nebo vůbec a on se začne škrtit a tahnout domů, pokud je na vodítku, a pokud je navolno, tak letí okamžitě domu, při hře se psem atd má alespoň odložení na 100%, což by mělo v takovýchto situacích zabrat, ale on prostě nevidí neslyší a letí nejkratší cestou domů... Ono v Brně bývá těch ohňostrojů celkem dost, takže není těžký vyhledávat situace, ale de o to, že ten pes si na to už nezvykne, tuhle jeho vlastnost jsem už přijala jako fakt a dál to neřeším... I když kdyby někdo přišel s něčím, o čem jsem ještě neslyšela, měla bych docela radost
Sendy Člen	# Zasláno: 6 Pro 2004 16:37 - Nahlásit Kate: Tak když to radí úplně každý, tak asi na tom něco bude Ona skutečně jiná cesta není, než psa na to navykat....nebo ho mít celoživotně zdopovanýho. 1- nemyslím si, že v Brně nebo kdekoli jinde je tolik ohňostrojů, aby si stačili psi zvyknout. Je to celoroční práce, ne práce 14 dní před Silvestrem. 2- také trochu problém je v tom, že ohňostroje mají hvízdavý (pro nás třeba neslyšitelný) zvuk, který je psům dost nepřijemný. Proto jsem doporučovala výše uvedenou metodu. Pro začátek také stačí bouchat např.dvěma prkny o sebe. 3- na vlastní kůži jsem zažila oba dva typy reakcí: 2x pozitivní, kdy jsme získali psa ve věku cca 14 měs. a neznali jsme jeho minulost, 4x negativní (2x pes od štěněte, 2x nalezenec). Na cvičáku se také setkávám s oběma typy reakcí a u té pozitivní i se dvěma přístupy páníčků...s těmi, kteří si s tím dají práci a povede se, i s těmi, kteří psa raději litují. Druhý přístup je pro páníčka pohodlnější, nevím, zda pro psa. Jak jsem už psala, chce to čas a trpělivost...obojeho dost.
Kate Člen	# Zasláno: 6 Pro 2004 16:47 - Nahlásit Sendy: Bohužel pes ve věku 14 měsícu asi nemá tolik upevněný chování, jako pes v 5 nebo 6 letech, kdy si babička toho svýho z útulku brala... Prostě ne každej pes si na to zvykne, stejně jako některýho člověka nenaučíš se nebát třeba výtahu (znám takových lidí taky dost, někteří ke mně jezdili denně a stejně se báli furt) nebo třeba pavouků... No, myslím, že brno se svýma každoročníma přehlídkama ohňostrojů a s tím, že mi skoro každej druhej den bouchá nákej blbec ohňostroj skoro před oknem, to jinde tak obvyklý není... Ono de o to, jestli radí lidi, kteří fakt psa tohleto odnaučili a ne mladýho, ale už docela starýho nebo lidi, kteří o tom jenom četli, rady na diskuzi jsou spíš jenom typy, co s tím dělat, a já už u toho psa vyzkoušela fakt všechno (myslím, že 8 let je fakt dlouhá doba) a bohužel nic nezabralo. Proto čekám, až někdo přijde s nějakým úplně jiným nápadem. Zatím jsem na všech diskuzích na toto téma zjistila to stejný...
Sendy Člen	# Zasláno: 6 Pro 2004 17:20 - Nahlásit Tak až se dovíš nějakou jinou funkční metodu, dej to v plén, určitě to hodně lidí přivítá. To myslím vážně, ne ironicky.
Kate Člen	# Zasláno: 6 Pro 2004 19:38 - Nahlásit Sendy: Kdbych se dozvěděla, tak už ji píšu. Ale budu si pořád stát za svým, že psa, kterej je už starší a nevíš proč se těch petard a podobnejch věcí bojí to prostě neodnaučíš. Jestli se ti to u nákýho psa povede, tak dej vědět.
Sendy Člen	# Zasláno: 6 Pro 2004 20:12 - Nahlásit Ono se to povedlo
Kate Člen	# Zasláno: 6 Pro 2004 20:16 - Nahlásit Sendy: 5 nebo 6 letej pes, kterej se pomalu bojí i pohybu lidské ruky a pohlazení? no je o už dlouho a já byla malá, teď mu bude tak 13 nebo 14, tka už ho to neudnaučím tuplem, ale jestli seš přesvědčená že to de, tak dojed a mužeš to zkusit
RoSa Člen	# Zasláno: 6 Pro 2004 22:03 - Nahlásit Tak moje Sára má 3,5 roku a začalo to vloni na silvestra. Vůbec nevím proč, určitě nejsem z těch, co svého psa chlácholí! Hned jejího prvního silvestra jsme jí vzali na Kampu, kde to řachalo odevšad: z hradu, z parníků, nám za zadkem - prostě stereo. A byla úplně v pohodě. Jen jednou (myslím, že to bylo vloni touhle dobou na Mikuláše) se nám stalo, že jsme vylezli z baráku a zrovna v tom okamžiku na ulici asi 2m od nás odpráskli vejrostci nějakou patronku. Na procházku jsem jí sice přesto vytáhla, ale tenkrát se nechtěla za žádnou cenu vrátit domů, kde to předtím řachlo. Teď když o tom tak přemýšlím, tak to bude stopro tímhle zážitkem...
Sendy Člen	# Zasláno: 6 Pro 2004 23:49 - Nahlásit Nevím, Kate, proč se do mne začínáš všude trefovat. Píšu jen své zkušenosti nebo zkušenosti svých známých a věřím, že si každý vezme to dobré pro svého psa. Skutečně nemohu za to, pokud jste za 7-8 let nedokázali zvládnout psa......teď "už ho to neodnaučím tuplem".
nefer Člen	# Zasláno: 7 Pro 2004 08:16 - Nahlásit Sendy A může se zeptat, co by si dělala s pejskem mojí tchýně (o kterém jsem už výše psala?). Je to 8letý šarpej. Petard se nikdy nebál, nevšímal si jich a klidně v klidu spal. Ale někdy v pěti letech se to otočilo a už je radši na silvestra pod práškama. Myslíš, že bys to odnaučila i "starého dědka"? Stejně tak jsem nedávno mluvila s pánem, co má starou fenku středního knírače. Prý se taky nikdy nebála. Až před dvěma lety práskly děti bouchačku přímo vedle ní. Od té doby z nich má hrůzu. Já nevím, co se s tímhle dělá. Psy jsem měla vždy od štěněte a zvykala je. To ale neznamená, že se mi stejná věc nemůže stát taky...
moll	# Zasláno: 7 Pro 2004 08:18 - Nahlásit Nemyslím, že cílem všech majitelů a chiovatelů psa je "ho zvládnout" - tj. naučit ho jakýmkoliv způsobem vše, co chce člověk. Já taky podle tohoto přístupu nemám své psy "zcela zvládnuté", ale žijeme ve velké spokojenosti. Psiska samozřejmě musí mít jistou výchovu, ale taky jim nechávám prostor pro projevy přirozené chování. Dozvím se tak mnoho ze života smečky i o tom, jak řeší přirozenou cestou různé životní situace. A přijímám, když jim něco vadí (stejně jako by měl člověk podobné situace respektovat u dětí). Pokud jejich přání není v rozporu se zásadami spolužití, tak je nelámu k obrazu člověčímu. Proč by se pes (obecný, nikoliv služební - tam je to něco jiného) nemohl bát? I lidi se bojí a nikdo jim to nemá za zlé. Ahoj
Anonymní	# Zasláno: 7 Pro 2004 13:26 - Nahlásit Sendy: Ten pes poslouchá, mě na slovo a nemá nejmenší problém, ale ty petardy mu problémy dělaj... ;) Odnauč 5tiletýho psa nebát se petard, navíc když mi v tý době bylo 9let... . I přesto sem byla schopná dostat toho psa do podoby, v jaké je ted... Mimo MHD se mnou chodí bez vodítka, ale nevím, proč v něm mám něco lámat... Nevím, proč se toho bojí, kdybych to věděla, tak vím jak na to, ale když to nevím? Docela bych ti takovýho psa přála, abys tohle celý pochopila... Ty možná nechápeš, že pes je živej a ne věc, které něco "naprogramuješ" a pak se tak chová... U něj se dá omezit ta rekace určitým durhem chování, ale je na něm vidět, že se bojí a pořád se klepe... Když toho psa neznáš, tak netvrď, že není zvládnutej... ;) K.ate
Aia	# Zasláno: 7 Pro 2004 15:21 - Nahlásit Rozhodně nedoporučuju brát plachého psa na ohňostroje a podobné akce. Osvědčilo se mi zatáhnout žaluzie, pustit polohlasně televizi, být se psem v místnosti a samozřejmě jak už bylo uvedeno dělat jako že se nic neděje.
nefer Člen	# Zasláno: 7 Pro 2004 15:25 - Nahlásit Že jo, já si taky myslím, že nucení chodit ven bude v psovi akorát ten strach prohlubovat a že se bude zbytečně ještě víc stresovat.
Aia	# Zasláno: 7 Pro 2004 15:42 - Nahlásit Přesně tak, násilím se moc nezmůže. Jeden náš pes se bál chodit přes lávku a známý rozhodl, že je to nízko a že když tam psa hodí, ten pozná, že to není tak hrozný a přestane se bát. Samozřejmě že to bylo ještě horší a ještě dnes se pes na lávce třese. Nám bohužel vyvstal o několik let později ten problém taky - štěně, které přes lávky a mosty chodilo bez problémů se najednou "zaseklo". Tak jsem se vrátila a bez řečí je přenesla. Ale vždycky, když jsme došli k lávce, jsem šla jakoby nic dál a když jsem viděla, že stojí, tak jsem se vrátila. A za pár dnů pejsek běžel za mnou jakoby nic.
Sendy Člen	# Zasláno: 7 Pro 2004 17:28 - Nahlásit Nefer: Myslím si, že jak pes Tvé tchýně, tak i fenka onoho pána by se dali ještě srovnat a opět tou metodou, jak jsem psala. A nikde jsem nepsala, že bych bázlivého psa brala se dívat na ohňostroj, to je blbost, stejně tak bych psa nevenčila v čase, kdy děcka chodí např.na Mikuláše a kolem sebe rozhazují petardy. V tom případě se ale nesmíte divit, že pes začne mít reakci, když mu to u nohou bouchne. Kate: Uvedla jsem jen metodu, která se mi i několika známým osvědčila, a teď záleží na každém, zda to zkusí. Tak mi stále nepodsouvej věty, které jsem neřekla. Jinak pokud jsi ve svých 9ti letech (nebo od) zvládla se psem to, co uvádíš v posledním příspěvku, klobouk dolů. Teď bych ho už asi taky nechala v klidu dožít a na Silvestra ho dopovala. pro všechny: chcete-li, mrkněte se na níže uvedený odkaz, souvisí to s touto tématikou. http://artemis.erbak.com/, fóra Silvestr a BOJÁCNÝ PES - jak zvládnout strach, plachost a deprivaci
Vladimir Člen	# Zasláno: 7 Pro 2004 19:00 - Změnil/a: Administrátor - Nahlásit Sendy chcete-li, mrkněte se na níže uvedený odkaz, souvisí to s touto tématikou. http://artemis.erbak.com To co tam pise pan Desensky vo fore Silvester, "stoji za precitanie". Nas pes mal na minuly Silvester 9 mesiacov. Co vsak ten zazil za ten cas s nasou "blaznivou" rodinou... Ja mam rad tvrdy rock a metal, deti to tiez nedavaju moc tichsie, zazil aj polhodinovy spusteny alarm v nasej firmicke, kym to prisla specializovana firma opravit. A to je dobry ramus aj pre hlucheho, ....atd. Necudo, ze ho potom nejake petardy netankovali a pocas ohnostroja bol pri nas na namesti navolno. Ale tiez treba upozornit, ze to nemusi byt az take jednoduche, ak uz pes fobiu z hluku ma. V takom pripade by som si dal za ciel zvladnut az Silvester v buducom roku. A siel by som na to velmi pomalicky. Pre Desenskeho to moze byt jednoduche, lebo on vie aj veci, ktore "sa na papier nevojdu", ale pre "normalneho smrtelnika" ako som napr. i ja... Neviem, neviem.. Ale keby som bol v situacii v akej je skutocne vela psickarov, siel by som nato presne tak,ako pise on. Len by som bol velmi opatrny s "tempom".
Kate Člen	# Zasláno: 7 Pro 2004 19:27 - Nahlásit Sendy: Děda s babičkou si ho pořídili, když mi bylo devět, já jsem za nim jezdila a snažila jsem se ho cvičit(mamka doma psa nechtěla, tak byl kompromis,že bude u babičky). Vzhledem k tomu, že sem s ním nebyla nonstop a že děda měl a má teorii, že starýho psa novejm kouskum nenaučíš, to bylo docela "veselý" protože to, co sem ho naučila zvesela zapomněl... ale pomalu ale jistě si nakonec zvyknul, že člověk nejen mlátí, ale dokáže i pohladit atd. On se pak děda počase pořádně divil, že se pes sám zastavuje u silnice atd. Nicméně ten pes poslouhá nejvíc mě, pak babičku a pak mamku. Z dědy má dobrej den. Nebylo nic, co bych s ním nezvládla (bál se Ačka a i na to se naučil vylezt atd.), ale prostě ty petardy fakt nešly a nejdou doteď. A upřímně přiznám, že i kdyby přišel někdo s nějakou metodou, kterou jsme ještě nezkusila, tak už to na něm ani zkoušet nebudu, protože přecejen nevim, jestli to v jeho věku má ještě vůbec smysl... Hlavně se teď pořádně věnuju svojí psici, která je naštěstí jednou, když petarda bouchne třeba 5 metrů od ní... Jinak i na svuj poměrně nizkej věk si troufám tvrdit, že psů jsem zvládla docela dost... Hold mi hrozně vonělo to, co jsem nemohla mít, takže jsem postupně cvičila i NO svojí kamarádky a středního knírače, plus ještě strejdovýho jezevčíka (ne všechno zaráz). Kamarádka mě nenechala toho NO dál cvičit, protože místo aby šel domu s ní, tak šel u nohy mě a nenechal se ode mě odvolat, knírač už je ve psím nebíčku a strejdův jezevčík už toho moc taky nenachodí, takže ani nenacvičí vzhledem k tomu, že je skoro hluchej... No, ale ty moje kecy už jsou asi na jinou diskuzi. Možná i díky svým zkušenostem mám trošku jinej pohled na pořizování psa dětem. Mně to mamka pořád zakazovala, protože doufala, že mě to přejde... nepřešlo. A to moje první přání mít psa padlo už někdy ve školce... I v tomhle případě platilo přísloví:"Kdo si počká, ten se dočká"
IvaS	# Zasláno: 29 Pro 2004 10:08 - Nahlásit Ahoj, s problémem petard jsem se u svého psa také setkala. Mám dvouapůlletou fenku angl. kokra a když byla 4měs. štěně, byli jsme u kamarádky na chatě a u rybníka dělali malý ohňostroj a Ketty si lehla do trávy a celý ho prospala. Když jí byl ani ne rok, tak na silvestra po půlnoci jsme se šly venčit a u nás na sídlišti to bouchalo na každém rohu a také byla v pohodě. I když jsem byla vždycky v klidu a dělala že o nic nejde, došlo asi ve dvou letech k obratu. Při procházce po poli asi 10 metrů od nás bouchli výrosci petardy a Ketty najednou vzala nohy na ramena a zmizela mi ve vzroslém obilí. Asi půl hodiny jsem jí nemohla najít. Na přivolání nereagovala a když jsem byla už úplně zoufalá a s brekotem jsem volala její jméno, vyběhl z pole nějaký kluk a ukazoval mi, kde je schovaná. Mě samozřejmě nenapadlo nic jiného, než na něj hystericky řvát, že jeho puštěná petarda mi vyplašila psa. Byla jsem úplně nepříčetná. Řvala jsem na celé pole. Ketty jsem potom našla pod keřem. Celá se chvěla. "Mateřský" pud ve mě se projevil na plné pecky. Vzala jsem jí do náruče a byla děsně šťasná, že jsem jí našla. Od té doby mám z petard hrůzu. Vím, že jsem tomu pomohla i já svou reakcí, ale bohužel jsem impulsivní povahy a určité věci mě klidnou nenechávají. Jelikož cvičíme agility, setkáváme se na cvičáku i se služebními plemeny, které se cvičí na střelbu. Rad bylo mnoho, od drastického zvykání typu "střílet psovi u hlavy" apod., až po metodu "klid, nic se neděje, vše je v pohodě". Střelbu u hlavy jsem razantně odmítla a klid jsem také zkoušela, ale když vidím, jak se chudinka celá třese, je mi z toho nanic. Myslím si, že v této situaci je to hodně individuální, podle toho jaký pes je. Mě se osvědčilo chlácholení, i když se nedoporučuje. Ale je to takové chlácholení typu, klidným hlasem na ni promlouvám, srovnám si jí u nohy, párkrát ji pohladím a chválím. Ale určitý pokrok jsem tím dosáhla. Při výbuchu už neutíká, ale sedne si, nechá se přivolat, a jde u nohy. Sice se trochu chvěje, ale už se tak moc netřese, a neutíká. Volným krokem u nohy dojdeme do místa, kde je klid. Potom začnu utíkat, jako že se honíme a začnu si ní hrát a potom je to dobrý. Ale říkám, že tento postup se osvědčil mě, ale nemusí vyhovovat jiným. Jen dávám do placu svoji zkušenost.
K.ate	# Zasláno: 29 Pro 2004 10:58 - Nahlásit No, nedávno jsem někde četla, že rána petardy (taková jakou ji vnímá pes), se dá pro člověka srovna s výbuchem letecké bomby... Takže je to docela síla...
Tchor Člen	# Zasláno: 1 Led 2005 11:33 - Nahlásit Plne souhlasim se Sendy U kazdeho psa se da reakce na strebu (at uz agresivne dominantni nebo strachova) zmírnit nebo vetsinou i odstranit uplne. Rozdily jsou akorat v tom jakou to da praci. Ono je o hodne pohodlnejsi rict ze to nejde nez sebou nekolik mesicu nosit poplasnak na KAZDOU prochazku a ze zacatku jeste chodit s pomocnikem. Je nutny chodit neustale na nova mista postupne se se strelbou priblizovat a nebat se vratit se na predchozi stupen pokud pes reaguje nevhodne. Metodiku v podstate popsala Sendy takze ji nebudu opakovat.
Tchor Člen	# Zasláno: 1 Led 2005 11:38 - Nahlásit No, nedávno jsem někde četla, že rána petardy (taková jakou ji vnímá pes), se dá pro člověka srovna s výbuchem letecké bomby... Takže je to docela síla... Kate pes sice slysi mnohem lepe nez clovek ale je taky schpnej mnohem lepe zvuky filtrovat. Na tyhle vetci se jaksi neda chodit matematicky s nasobenim.
Anonymní	# Zasláno: 1 Led 2005 17:51 - Nahlásit Tchor Jenže očividně jsou psi, kteří rány z petard filtrova "dokážou" a bohužel i tací, kteří to nedokážou. A pro ty to potom tenhle "efekt" má ne? Kdyby všichni psi uměli "odfiltrovat" rány, co vydávají petardy, tak tady toto forum vubec neexistuje...
Tchor Člen	# Zasláno: 1 Led 2005 17:54 - Nahlásit Akorat tam neni problem s filtraci, ale s tim ze nemaji narazove zvuky zevsedneny. resit se to da akorat to da docela dost prace.
K.ate	# Zasláno: 1 Led 2005 18:44 - Nahlásit Tchor Problém je v tom, že když deš se psem na procházku, tak aby se vylital a hlavně vyvenčil, co uděláš se psem, kterej hodinu po ráně neudělá absolutně nic jen se klepe? Akorát tim pokazíš čistotnost psa, protože to pak udělá doma, když venku bude mit strach.
Tchor Člen	# Zasláno: 1 Led 2005 19:37 - Nahlásit K.ate tam jde oto zea rana nema pro psa bejt neco mimoradnyho ceho by se mel bat at pokud ma pes reakci na strelbu a clovek to vi tak by stim clovek mel neco delat a ne to hodit za hlavu stim ze se stim neda nic delat a tech par dni kolem silvestra to zvladnem na uklidnujicich lekach. Ono se stim totiz da delat docela dost, ale vyzaduje to dost trpelivosti a prace. (mimochode pri cennach streliva i penez)
K.ate	# Zasláno: 1 Led 2005 19:57 - Nahlásit Tchor Bohužel jsou psi, který to neodnaučíš ) Ale toho sem tady už napsala dost, mužeš tvrdit, co chceš, ale já vim fakt svoje
Tchor Člen	# Zasláno: 1 Led 2005 20:01 - Nahlásit K.ate U nekterych to neodstranis uplne ale zmirnit to muzes u kazdeho psa.
hahaha	# Zasláno: 1 Led 2005 20:44 - Nahlásit svého psa jsem dostala jako dospělého a taky se strašně bál , tak jsme obrátili hrůzu v útočnost říkala jsem mu mu třeba říkala lump hlídej apod. nyní se nebojí jenom vrčí štěká a snaží se zaútočit, ale to se už dá zvládnout ale pořád je to lepší než aby byl šílenej hrůzou.
K.ate	# Zasláno: 2 Led 2005 09:56 - Nahlásit Tchor No mě spiš de o to odstranit to uplně. Ten pes se neboji tak, jak se kdysi bál, v tomhle je to trošku lepší. Ale klepe se pořád, no aspoň už neni uplně vyjukanej, i tak silvestra trávil ve skříni mezi oblečením (aspoň babička to řikala), ale podle mě je zbytečný tak starýho psa zkoušet teď předělávat... Třeba máš jinej názor, ale bohužel, u něj těžko posoudit, jak dlouho tu s náma ještě pobude i dkyž je pořád ve skvělé kondici.
evka Člen	# Zasláno: 14 Led 2005 01:52 - Nahlásit Tchor Tak já s tebou tedy nesouhlasím, každý pes je jiný a u některého to odstranit jde u jiného ne. Můj střední knírač, který se šíleně bál střílení nakonec udělal zkoušky na 5. dalo to práci, ale povedlo se. Ale na mojí fenu stafforda neplatí nic.Když byla 3 měsíční štěně a šli jsme sní parkem, hodil jí nějaký spratek dělbuch přímo pod nožičky, tak strašně se lekla, že nám přez několik fregventovaných ulic utekla domů. Dodnes si nedovedu vysvětlit jak našla cestu.Měli jsme ji jen pár dní. Už je jí 10 let a jakmile slyší nějakou ránu, tak je nepříčetná.Stačí bouřka.
Evik Člen	# Zasláno: 19 Led 2005 10:28 - Nahlásit Náš starší pes se jako malý dělobuchů bál, ale dělal vždycky hrdinu a štěkal na ně - pak byl vděčný, že smí domů, zalezl pod stůl a chrápal. Teď už je mu 14let a je hluchý, rachejtle už s ním tedy nedělají vůbec nic. Náš druhý pubertální pejsek je proti kraválu jakéhokoli druhu téměř imunní. Letos o Silvestru byl extrémní rachot a oba psy jsem měla doma. Mlaďoch se šel na ohňostroj podívat jen při nutném vyvenčení a vůbec nic to s ním nedělalo a to slyší výborně a rozhodně není "flegmouš".