Mikkin
Člen |
# Zasláno: 19 Úno 2005 22:06
- Nahlásit
Lepsi, nez se dostat do faze, kdy musis zvire odnaucovat reakci na strelbu (hluk) je mlade zvire spravne socializovat. Musis s nim chodit do ruznych i hlucnych prostredi. Kdyz byl nas mladej jeste mrnous, chodil jsem s nim obcas na stavbu, kterou mame kousek za barakem. Spousty hluku, sem tam nejaka ta poradna rana a dneska nemame se zvukama i se strilenim problem. Petardy a rachejtle ho nechavaj naprosto klidnym i kdyz mu bouchaj primo nad hlavou. Se strilenim to same.
Mimochodem, to s tim bicem mi prijde jako pekna ... . Za prve, nikdy bych to neudelal psovi, u ktereho bych nemel jistotu, ze ho hluk nerozlozi a za druhe, rana bicem neni jen velka rana, ale take pohyb bice a vzduchu. Pes to muze vyhodnotit jako nebezpecnou situaci, pri ktere muze prijit k urazu a pak se zvire, ktere by za normalnich okolnosti zvuk prasknuti bice ustalo, sesype a bude projevovat strach u kazdeho hluku. Osobnost a psychicka odolnost psa se buduje relativne dlouhou dobu, po kterou musis udelat maximum pro to, abys upevnila jeho sebeduveru a ne mu ji podkopavat. Zacal bych vychazkama do hlucnych prostredi, pozdeji treba koupit par delobuchu a s nekym se domluvit, aby je odpalil ve vetsi vzdalenosti od psa (tu muzes podle potreby a odolnosti psa zkracovat), zatimco si budes se psem hrat a nebo pes bude zabaven nejakou cinnosti a az po te pridavat ke zvukum i "pohyb".
|
