| Autor |
Zpráva |
Skye
Člen |
# Zasláno: 15 Říj 2014 09:55
- Nahlásit
Zdravím, před dvěma týdny jsme si přivezli z dočasné péče fenku, zhruba 7 měsíců starou. Už u opatrovnice byla bázlivější, držela se v pozadí. Při přivezení se všeho lekala, pořád stažený ocásek a na jakýkoli zvuk reagovala útěkem. Při pokusu o procházku, aby se naučila čurat venku, jsem se rychleji pohnula a malá se strachy počurala. Teď už je trochu lepší, dělá pokroky, nechá se pohladit, hned neuteče, dobře se rozežrala a ocásek už většinou nosí nahoru (hlavně uvnitř, venku je ještě nejistá a to hlavně vůči cizím lidem a dětem). Momentální "problém" je ale ten, že se na mě hodně fixovala, chodí za mnou po bytě všude, kam se hnu. Pořád mi běhá v patách. Nevadí mi to, ale pochybuji, že je to pro ni dobré. Na rodiče takto nereaguje, naopak, přijde mi, že je vůdči nim nejistá, což mě mrzí. Pokud přijdou rodiče z práce, fenka jen čichne a jde zas za mnou, ale když jsem byla včera hodinu pryč, mohla se po mém příchodu pominout, skákala a kňučela. Prý co jsem byla pryč, vyla a pořád běhala po bytě. Možná je to tím, že jsem teď s ní doma, jsem na nemocenské, krmím ji a tak, takže asi přilnula hlavně na mě. Potřebovala bych poradit, jak to udělat, aby se ode mě trochu odpoutala a přilnula víc k rodičům. Teď se učí chodit na vodítku a nechá se vést zase jen ode mě, jinak se zasekne a nejde. Je mi to líto, naši jsou milionoví a mě trápí, že je maličká takhle bere. Nemáte někdo zkušenost? Z jakých podmínek přišla, to nevím, možná i to souvisí. Pomohlo by, kdyby ji naši trochu rozmazlovali třeba donesením pamlsku při příchodu z práce?
|
Yves
Člen |
# Zasláno: 15 Říj 2014 10:40
- Nahlásit
Něco podobného si přivezl před pár lety táta, mladou fenu loveckého psa, která se jednou při výcviku lekla výstřelu a od té doby ocas mezi nohami, bázlivost k lidem i zvířatům- Když si ji přivezl, říkal, že ji vyndali někde ze stodoly, že měla pelech na slámě, tak to tomu asi taky nepřispělo. Nechtěla si vzít pamlsek, k člověku se ani nepřiblížila, ven nechodila a když, tak se stejně nevydělala ani nevyčůrala, čekala vždy na dvorek. Zafixovala se ale na tátu, celkem rychle, protože s ní chodí ven a dává jí nažrat a hlavně ji přivedl do lepších podmínek. Má ji snad tři roky, asi jako já svého. Za ty tři roky, po pravidelných návštěvách za plotem, kdy zezačátku na mě štěkala a nepřišla blíž, do dvou měsíců si na mě zvykla - na cizího člověka (bydlíme s tátou od sebe, chodím na návštěvy). Dávala jsem jí před plot piškoty a seznamovala se svým psem, kdy se přes plot pusinkovali. Postupně jsem si získala důvěru, teď už mě pozná a vítá, miluje piškoty, se psem si rozumí. Když vlezu do jejího teritoria, je radostí bez sebe, poskakuje, olizuje, chce si hrát. Ale i po té době, pokud ji vezmu ven, jde na vodítku, ale je jakoby pořád v pozoru, málokdy se vyčůrá nebo vykaká, i když jsme dvě hodiny venku. Jakmile přijdeme, jakoby je zase ve svém, tak si uleví doma na dvoře a úplně jakoby ožije.
Co jsem tím ale chtěla říct - dva týdny je strašně málo. Tátova fena se myslím bázně nikdy nezbaví, holt je to poserka, ale je na tom mnohem líp. Na cizí lidi štěká a nepřiblíží se, na vlastní rodinu je zvyklá, ale zezačátku to taky nebyla sláva. Co můžu poradit je nebeská trpělivost, ohromná laskavost a láska, a hlavně nic nelámat přes koleno. Ať si ji rodiče naučí na sebe zvykat, však čas ukáže. Nechtějte po ní zázraky po dvou týdnech.. nakonec ji třeba ani nic jiného nezbyde, když půjdete do práce, vzít si od rodičů nebo s ním jít ven. Zatím bych zkusila, aby třeba šli rodiče na procházku s vámi, aby si ji třeba v půlce procházky vzali při vaší přítomnosti na chvíli, pak delší chvíli, to samé žrádlo, hraní atd. To poznáte na psovi, jestli ej na další pokrok připraven nebo ne. Hlavně ji nechte zvyknout na rodinné zvyklosti, ať se naučí ten režim, což teďka půjde hůř, když jste doma, ale určitě půjde, nebojte.
|
aňoňouma
Člen |
# Zasláno: 15 Říj 2014 10:59
- Nahlásit
Skye
Klid, chce to čas.
Já bych ale hodně zapracovala ani ne tak na přilnutí k rodičům, jako na samostatnosti. Pokud jsi teď na nemocenské a jsi s ní 24 hodin denně, tak pro ni bude obrovský šok, až začneš chodit do práce a ona bude muset být celý den sama. Nenechávej ji chodit úplně všude za sebou, občas ji jakoby náhodou nechej zavřenou v místnosti, když jdeš třeba do kuchyně apod. - ze začátku jen na pár vteřin. Ať si zvyká, že být chviličku sama je normální, nic se neděje a ty se hned zase vrátíš.
|
Neumi
Člen |
# Zasláno: 15 Říj 2014 11:46
- Nahlásit
Nenechávej ji chodit úplně všude za sebou, občas ji jakoby náhodou nechej zavřenou v místnosti, když jdeš třeba do kuchyně apod. - ze začátku jen na pár vteřin. Ať si zvyká, že být chviličku sama je normální, nic se neděje a ty se hned zase vrátíš
Udělej z toho odcházení rituál - signál, co bude (odchod) ale zároveň i to, že zase přijdeš - něco jako pohladit po hlavě a říct "jdu do práce, přijdu" .....
|
kachna_
Člen |
# Zasláno: 15 Říj 2014 13:21 - Změnil/a: kachna_
- Nahlásit
aňoňouma
Já bych ale hodně zapracovala ani ne tak na přilnutí k rodičům, jako na samostatnosti.
100% souhlas
Pomohlo by, kdyby ji naši trochu rozmazlovali
ne 
donesením pamlsku při příchodu z práce?
Proč ne? Jestli jí to potěší. Já mám zkušenost, že hlavní u bázlivých zviřátek je podporovat radost ze života.
Neumi
Udělej z toho odcházení rituá
neříkalo se ještě před pár lety, jak je to špatné? (taky říkám nedělejte tu hovadiny, jedu jenom pro Lucku...)
|
birma
Člen |
# Zasláno: 15 Říj 2014 15:09
- Nahlásit
kachna_
neříkalo se ještě před pár lety, jak je to špatné?
mluvil o tom pan doktor Šusta na přednášce "Jak odnaučit". Jde o to, že to toho psa učíš s rituálem zvládat postupně, když víš, že tu situaci nezvládne, tak rituál vynecháš, aby mu nepřestal věřit. Takže ve výsledku ten rituál pro psa znamená něco jako "teď si tu schrupnu, pak se vrátí a půjdem ven", zatímco když ho budeš dělat vždy, i když nevíš, jestli on to zvládne, tak může znamenat taky "proboha, jde pryč, co já si tu sám samotinký počnu, zase se tu budu bát a budu tu chudinka tolik sám".
Dával k tomu příklad paní, která když odcházela z bytu, zavírala dveře do ložnice, aby tam pes nemohl. Když ale šla jen na zahradu, tak je nechala otevřené. Už nevím, co ten pes dělal, jestli likvidoval, nebo vyl, ale výsledek byl ten, že když do ložnice bylo zavřeno, tak to dělal i když byla pryč chvíli, protože zavřené dveře = "průser, budu tu dlouho, bude to děsný" a když se na zahradě zapovídala se sousedkou a šla k ní na kafe byla pryč pár hodin, tak se nic nedělo protože otevřené dveře = "pohoda, za chvíli je zpátky, zatím si dám šlofíka"
|
PetraK
Člen |
# Zasláno: 15 Říj 2014 15:11
- Nahlásit
kachna_
eříkalo se ještě před pár lety, jak je to špatné?
se řikalo takovejch hovadin přeciž, stejně jako , že se štěně při hře nemá nechat při přetahování vyhrát 
Taky mám rituál. A rozhodně to neva. myslím, že je to nakonec dobře, protože věcí, co bude následovat. Vždycky dostanou nějakou krabičku papírovou, nebo ruličku naplněnou pamlskama, těsně před odchodem a tak mají i ten odchod spojený s něčím příjemným, čekají, až si to na povel můžou vzít, neřeší, to, že odcházím, mají těšení na "dáreček".
Skye
Jak už říkaly holky, zvykej jí postupně na samostatnost, pokud reaguje bláznivě hodně, využij toho,žes doma a zvykej jí nejprve na to, aby jí nevadilo, když odejdeš z otevřené místnosti, aby tam ona vydržela sama na pelíšku v momentě, kdy na tebe vidí, až tohle bude zvládat, dveře přivírej, až je zavřeš. ten čas vždy začínej od opravdu chvilinky, snaž se aby to vždy zvládla bez paniky, začni tím, že doopravdy zavřeš a ihned otevřeš, máš za co pochválit a přiště už nech chvilku ruku na klice a otevři za sekundu... postupně prodlužuj čas, kdy ona v klidu vydrží sama za zavřenými dveřmi, pak se dostaň k tomu, že odejdeš z bytu, zavřeš, hned otevřeš.... stejný postup jako s odchodem do jiné místnosti.
když jdeš ven, trénuj to taky, na vodítku ji uvaž třeba u lavičky a poodejdi - vždy do vzdálenosti, kdy je v klidu- nesmí se vybláznit. Vrátím se a klidným hlasem - to je důležitý - klidným hlasem jí pochválím- klidně měj proslov, jak je úžasná, skvělá, nejlepší, čupni s i k ni za bobek a šeptej jí to, aby viděla, že máš opravdu radost, ale v tomhle případku nechval jásavě, potřebuješ, aby vše brala v klidu. A aby byla ale pyšná na to co zvládla. Tak si postupně zvykne a vybuduje trošku sebevědomí.
|
