| Autor |
Zpráva |
Matt
|
# Zasláno: 7 Říj 2014 22:18 - Změnil/a: Matt
- Nahlásit
Většina psů funguje přes něco, co milují a soustředí se na podmět. Osobně mám nenažrance a totálního fanatického magora do aportu a to jsem ještě mírný ve výrazech, na kterého funguje míček ... 90% práce výcviku udělá míček, zbývá dopilovat detaily, které lze krásně doladit přes míček. Ideál, problém ovšem nastává s mou známou, majitelkou dost tvrdohlavého anglického kokršpaněla. Tohle plemeno, stejně jako většina loveckých psů pracuje a jedná samostatně, nejsou to zkrátka ovčáci, jako je ten můj. Na foxteriéra jsme mívali aportku s liščí a jezevčí kůží, na pointera to byla králičí tlapka a na ohaře stačil piškot. Na specifikaci podmětu nezáleží, princip i účel zůstává stejný.
U kokršpaněla stále hledáme podmět, který ho přinutí soustředit se na majitelku. Zcela ignoruje pamlsky desítek možností, míček nebo oblíbenou hračku. Protože rád kousal a kouše boty i ponožky, tak jsme to zkoušeli přes botu, ponožku, slepičí peroutku, liščí ocas a bílou myš. Marně a stále hledáme podmět, který ho přiměje se soustředit. Jinými, odbornějšími slovy ukázková zkoušková chůze u nohy a soustředěná činnost na psovoda. Získat u Leta kontakt z očí do očí (přes upnutý míček, ale i přes piškot) není problém, ten v běžné situaci (standardní podměty z okolí) hlavou neuhne, je-li to vyžadováno, stále bude čumět, jestli neuvidí posunek =nepoletí pro míček - jeho náboženství a ta radost z něj září (v mém případě se bude utlumovat jeho nadšení z míčku). Že to nebude "ukázkově zkouškové" nevadí (vlastnost plemene), ona potřebuje, aby se na ní soustředil, nikoliv se zajímal o všechny podměty v okolí = cílové chování a tedy ovladatelnost v daném okamžiku a prostředí, s vysokým počtem velice intenzivních podmětů.
Poradíte výcvikáře, jednoho jsme zkusili a ač má za sebou dobře odvedenou práci, reference i zkušenosti, tak s tímhle psem se zatím nedá prozatím dělat nic. Totéž konzultace s několika dalšími psovody. Jinými slovy, dokud se nenajde individuální podmět, tak se prostě soustředit nebude. Prozatím pro něj zůstává největším podmětem Leto a když se drží spolu, tak chodí i s Letem, který poslouchá a čumí na Leta i dělá to, co Leto. Záchranná brzda - píšťalka, na něj funguje, zastaví se a zvedne hlavu směrem, ovšem rychle ztrácí zájem od podmět a dělá si to svoje.
Nemáte někdo tip, co dalšího by se mohlo zkusit?
|
PetraK
Člen |
# Zasláno: 7 Říj 2014 22:44
- Nahlásit
Pamlsky, ani míček nejsou podle mě všechno, důležitý je mít se psem vybudovaný vztah, pamlsky nebo míček jsou odměna, ale pes musí mít zájem o spolupráci se mnou. Ano s kokrem to bude jiný, než s ovčáckým psem, protože musí být zvyklý pracovat i samostatně, nicméně stále je to o spolupráci s člověkem. Pokud si majitelka nevybudovala přirozený vztah s pesanem, když byl malý, může to zkusit teď v dospělosti přes to, že v tento moment bude využívat toho, že všechno - nebo velkou část toho co pes potřebuje a chce mu může nabídnout jen ona. Pes se sám nedostane ven, nepustí se z vodítka, nenandá si žrádlo. Všechny běžné situace v denním životě se dají obrátit v naši výhodu. Zcela nenásilně psa přivést k tomu, aby se naučil, že to co chce dostane, ale za spolupráci s námi. Není to o tom, že budu psa hladovět, aby si někdo nedělal mylnou představu, ale stačí jednoduchý trik, než jde miska na zem, pesan se musí uklidnit, sednout a počkat až na povel vezmi, to stejné s vypuštěním z vodítka - chceš za kamarádem? Není problém, tak si sedni, chvilku se na mě soustřeď a pak honem - na můj povel - utíkej. A tak dál. Naučit psa aby mě vnímal jako zdroj všeho suprovýho, co kolem něj je a naučit ho se "ptát" .
|
birma
Člen |
# Zasláno: 7 Říj 2014 23:19
- Nahlásit
Matt
První věc, co bych zkusila, je najít někoho v okolí, kdo má kurz přivolávačských her.
Druhou by bylo psa naklikat a při každé příležitosti odklikávat a odměňovat pikovteřiny, kdy se na majitelku podívá. Časem by se to mělo stávat častěji a z pikovteřin by se měly stávat vteřiny. Klikr proto, že když jde fakt o kratičké okamžiky, tak něž člověk dořekne pochvalu, nebo sáhne do kapsy pro pamlsek, pes stihne mezitím přepnout soustředění jinam, zatímco klikr přesně označí ten okamžik, kdy se dívá na majitele a že v době, kdy jde odměna, dělá pes už něco jiného, je v podstatě jedno.
Výcvikářů ti můžem poradit asi dost, jen by to chtělo vědět, z kterého koutu republiky by to mělo být, nebo zda si je majitelka ochotná dojet fakt přes celou republiku...
|
Matt
|
# Zasláno: 7 Říj 2014 23:40 - Změnil/a: Matt
- Nahlásit
Nerad bych Ti a ani Birma křivdil, ale z mého pohledu jsi nepochopila smysl, protože tohle si přečtu v každé průměrné knížce, ale s dotazem, nad rámec obecného principu, nic společného. Použijme jeden vysoce nepravděpodobný a naprosto extrémní příklad, který pro pochopení bude asi ideální.
Jsi v situaci, kdy k noře letí temperamentní lovecký foxteriér a v nose nemá nic jiného, než živého jezevce/lišku. V ten okamžik a extrémní motivaci mu nějaká miska, vztah, pán ... je naprosto ukradený. Ten prostě jde sám od sebe dolů s jediným cílem - zabít. Když, ale opravdu, když ho dokážeš z toho vyhodit extrémním podmětem, potřebuješ enormní podmět, kterým dokážeš krátce ovládnout jeho naučenou pozornost. Jestli chodí jako trubka s hlavou po městě, sedne si na povel sedni, lehne si na lehni v běžném provozu neznamená vůbec nic, ten pes jedná sám za sebe a se zatměním v palici půjde dolu.
Kokršpanělé jsou slídiči s vysokou motivací na barvě pernaté, to mají v sobě a tenhle to má taky. Smyslem je ho ještě před pubertou naučit a namotivovat něčím extrémním, něčím, za co bude panáčkovat na čumáku, jen aby to měl, až mu za zády budou střílet a před ním zalétávat postřelení bažanti kropící barvu. V ten okamžik musí být soustředěný = ovladatelný, proto se to cvičí od mala a proto hledáme motivaci, která přebije ty nejsilnější pudy. Společně s výcvikem. Odvolá ho od psa, myši, cyklisty, ... jistě, jako toho mého. Ale už ho neodvolá od bažanta zahnaného do křoví (jde s mým psem), zítra se mu bude strkat před čumák a pozítří bude pernatá pouštět barvu. Nyní je pomyslná laťka nízko, ale za pár měsíců nebude.
|
birma
Člen |
# Zasláno: 7 Říj 2014 23:55
- Nahlásit
Matt
Tak to jsem z dotazu nepochopila. Moje odpověď nyní zní, že si nemyslím, že jde u každého psa něco takového najít a tam, kde to nejde zbývá opět cesta motivace, vztahu s majitelem a postupného zvyšování kritérií.
|
kachna_
Člen |
# Zasláno: 8 Říj 2014 00:53
- Nahlásit
Matt
už ho neodvolá od bažanta zahnaného do křoví
já bych si tady na cz-psovi našla články o přivolání od PetraK - má ohaře a pracuje s nima tak, že je neučí nelovit zvěř, ale pracovat se psem a svým zájmem o zvěř a chovat se u zvěře.
Navíc je to práce loveckému plemeni přirozená a dobře se při ní posiluje vztah pes - pán.
PetraK
Ti
Ti Ti 
|
ssshhhhh
Člen |
# Zasláno: 8 Říj 2014 04:48 - Změnil/a: ssshhhhh
- Nahlásit
Mno, prvně bych počítala s tím, že ať poradíš majitelce psa jakkoliv, bude to její boj.
Druhá, svého psa bych s neposlušným (je jedno že je to plemeno na to nebo tamto) na vycházce nepustila. Lovec kámoše strhne a i tvé, nelovecké a pažravé stvoření v tom může najít snadno zalíbení.
A třetí co se týče PetraK, ta se svými loveckými psy pracuje tak, aby pes zvěř našel, vystavěl a pak odměna. Jenže ohař je "stavač" ako hovorí naši susedia. Co je zač kokr nevím, takže ani nevím, zda by u něj šlo něco jako vystavění zvěře a konec akce.
Víc neporadím, jen prostě ještě jednou, svoje psy s psem kamarádů který zdrhá za zvěří na vycházku neberu. I když je to třeba hned nestrhne, je to pro ně podle mě zbytečný dráždění.
Neříkám, že občas nevyčucháme noru nebo srnu. (I když je to čím dál méně časté) Ale tím to končí, zvěř se zvedne (což taky není ideál) a pes jde ke mně. Zvěř nehoní. Kočky teda jo, když utíkaj, když nestihnu zareagovat v prvních pěti vteřinách. Plemeno mám něco huskyšpicomedvědího takže co má v sobě fakt netuším, ale jak už psaly holky víš, jen zapracování na vztahu nám pomohlo s ovladatelností. Žádný triky, ani teoretické znalosti.
Majitelka kokra pokud to chce mít dotažený bude muset zřejmě máknout na loveckým výcviku a to jí teda nezávidím.
edit: Loveckého psa jsem kdysi měla, neměl lovecký výcvik, ale od zvěře byl 100% odvolatelný. Jak? Jednoduše když jsem zavolala přišel. Proč? Protože chtěl. Žádný odměny, žrádlo, hračka nic. Největší motivací bylo potěšit paničku tím, že poslechnu. To je, myslím si ideál. Že o tom čteš v každé knížce a přijde ti to klišé je možný, ale je to jediný co fakt funguje. Touha chtít udělat pánovi radost je motivací nejvyššího kalibru.
Ale to nejde ze dne na ten, ta oddanost, láska, důvěra nebo jakkoliv tomu říkáme, prostě ten neustále omílaný vztah není na lusknutí prstů, je to dlouhodobý proces. A když máš se psem dokonalý vztah, poslechne i kdyby mu pod nosem běželo cokoliv. Ne ze strachu, ne za odměnu, ale jen proto, že sám chce. A na to se pak dá spolehnout víc než na jakoukoliv jinou motivaci.
|
Neumi
Člen |
# Zasláno: 8 Říj 2014 06:58
- Nahlásit
Matt, ty jsi to trošku nepochopil, holky mají pravdu. Ono to nechce jenom číst knížky průměrné či nadprůměrné, ale se psem pracovat, pracovat a pracovat. (taky mám psa, který má v jistých situacích v hlavě jenom "zabít"...)
Mimochodem, jak starý je ten kokr a jak dlouho ho kdo cvičí a tímhle :
ona potřebuje, aby se na ní soustředil, nikoliv se zajímal o všechny podměty v okolí = cílové chování a tedy ovladatelnost v daném okamžiku a prostředí, s vysokým počtem velice intenzivních podmětů.
se myslí co....
|
kachna_
Člen |
# Zasláno: 8 Říj 2014 08:17 - Změnil/a: kachna_
- Nahlásit
ssshhhhh
mně jde hlavně o princip, že psa učíš, jak se u té zvěře chovat a ze zvěře uděláš společnou aktivitu, a ten myslím použít jde
|
sicluceatlux
Člen |
# Zasláno: 8 Říj 2014 09:17
- Nahlásit
Matt
Píšete , že ignoruje pamlsky, míček, oblíbenou hračku......dle mě rovná se - ignoruje majitelku.
Ten nejsilnější podnět máte- je to vše ostatní, co vněm probouzí jeho zájem.
|
aňoňouma
Člen |
# Zasláno: 8 Říj 2014 10:23 - Změnil/a: aňoňouma
- Nahlásit
Matt
Ty pořád vycházíš z toho, že ten žebříček "lákavosti" je u psa pevně daný a že dokud majitelka nenajde ten jediný "svatý grál", kvůli kterému pes zapomene na všecko kolem, tak se nehne z místa. Není to tak. Pokud na tom majitelka bude pracovat, tak se časem ona sama v psově hlavě dostane daleko před míček, mísu buřtů i zajíce vyběhnutého přímo před papulí. Ale postupně. Nemůžeš čekat, že teď hned v tuhle chvíli najdete něco, co ho přiměje zapomenout na stádo zajíců, kteří se promenádují všude kolem. K tomu se musí majitelka teprve propracovat, přes rušivky o nižší intenzitě.
(a mimochodem, je to podNět, ne podMět. Podmět jsi bral v češtině  )
|
Matt
|
# Zasláno: 8 Říj 2014 11:02
- Nahlásit
Víte co, necháme toho, protože se nechápeme a upřímně řečeno, nemám chuť znovu vysvětlovat podstatu - viz. grál, protože už se nám to tu pěkně prohazuje ... Svatý grál za buřta. Zkusíme to vzít ho do Plzně/Budějic a uvidíme. Ušetříme čas a nervy všem, bude to tak lepší.
Podnět mi za podmět mění slovník pro korekci a prostě si toho nevšimnu.
|
PetraK
Člen |
# Zasláno: 8 Říj 2014 11:04
- Nahlásit
Matt
Matte - hele asi jsi mě nepochopil. Ono je ale podstatné začít ÚPLNĚ OD ZAČÁTKU, aby se ten pes naučil jí vnímat nejprev DOMA, v KLIDNÉM PROSTŘEDÍ, pak v mírně rušivém prostředi a to STOPROCENTNĚ, aby se na ní opravdu soustředil a ZVĚŘ JE AŽ TO POSLEDNÍ, kdy to po něm můžu chtít. Nemůžeš chtít tohle všechno přeskočit. To nejde, pak toho psa budeš lámat. On jí musí zbožňovat, pak pro ní bude rád pracovat, to je dost základ. Mám ohaře, třetího, takže trochu vím. Ne moc, ale něco přeci jen. Můj první ohař - od štěněte - stoprocentní spolehlivost, nad míru víc než obecnou, když našel na zahradě malé zajíčky, dozoroval je. A to se neboj, že to byl nějakej trouba. Ve 3/4 roce byl ochoten - přesně jak píšeš - jít zabít srnce. A to jsem na práci u zvěře s ním pracovala už do prvních okamžiků. Takže nic zanedbaného, co jsem musela řešit dodatečně, jen se prostě projevovaly lovecké vlohy. Moje výhoda byla právě v tom, že bylo na čem stavět, vztah tam byl. Můj druhý ohař - ohařice - z útulku dospělá fena - lovec a vrah.A dneska - právě proto, že ona mě zbožňuje (až tak, že si to nezasloužím) toho vraha v sobě potlačila a já se na ní můžu taky spolehnout. Jinak, než u prvního ohaře, protože nevím, zda by ustála najít si dva malý zajíčky a stát nad nima klidně a dozorovat je, to bych jí zas až tak nevěřila, ale pro náš společný život momentálně stačí, že sama od sebe se uposlušní, když jí zvěř vyrazí před čumákem. A nehne se, nic. Stojí zapíchlá a čeká co já. Ten třetí- půlroční sprateček - se učí o čem to je být správný ohař, ale zatím si nemůžu stěžovat, směřuje to tam, kde by to mělo být - včera zvednul velkou volavku a okamžitě se na písknutí otočil a valil za mnou. To stejné víkendu se srnama. Vzhledem k jeho velmi dobrým loveckým vlohám jsem zatím dost spokojená.Nepíšu to tady proto, abych si honila tričko, ale jen pro předstvu, že fakt trošku vím. A věř, že nejdůležitější na tom je ten základ - VZTAH SE PSEM , aby on měl zájem o mou společnost, přitomnost, čekal, s čím přijdu, co zavelím, co zorganizuju, to je ta hlavní motivace. A na tý se musí pracovat -jak? No tím co jsem psala, tím, že si se psem hraju, doma, venku, na ulici, aby on chtěl mou pozornost, ne já jeho. Pak má zájem poslouchat. A tím pádem mám tu motivaci. Já jsem motivace, ne miska, ta miska je jen odměna. Zdůraznila bych opravdu hodně to, že ona musí postupovat od nízké úrovně rušivých vlivů. Nemůže chtít aby jí pes věnoval pozornost od zvěře, pokud ji třeba nemá ve hře se psy, nebo v běžném provozu.
|
PetraK
Člen |
# Zasláno: 8 Říj 2014 11:08 - Změnil/a: PetraK
- Nahlásit
ssshhhhh
Víc neporadím, jen prostě ještě jednou, svoje psy s psem kamarádů který zdrhá za zvěří na vycházku neberu.
ANO!! TO JE VELMI, VELMI DŮLEŽITÁ VĚC. Pamatuju si jak se ohaří známí divili, že s nimi s Ešusem v době kdy jsem ho učila, nechodila na společné vycházky do přírody. Mělo to pro mě dost důležitej důvod a sice to, že tam ne každej kdo v tý smečce byl, byl opravdu ovladatelný. A já si rozhodně nechtěla přidělávat problémy, každý neuposlechnutí, každý strhnutí, se hezky napíše na hadrdisk a jde proti mě. Kdyby na Bubitku nebylo spolehnutí, nechodím ani teď s nimï pohromadě.Ani by to nešlo, dozorovat dva čokle. Takhle mám volné ruce pro mrňouse a on se naopak od ní učí, že normální je stát a dělat ohaře 
Že o tom čteš v každé knížce a přijde ti to klišé je možný, ale je to jediný co fakt funguje. Touha chtít udělat pánovi radost je motivací nejvyššího kalibru.
Ale to nejde ze dne na ten, ta oddanost, láska, důvěra nebo jakkoliv tomu říkáme, prostě ten neustále omílaný vztah není na lusknutí prstů, je to dlouhodobý proces.
JO PŘESNĚ
|
PetraK
Člen |
# Zasláno: 8 Říj 2014 11:14
- Nahlásit
ssshhhhh
A třetí co se týče PetraK, ta se svými loveckými psy pracuje tak, aby pes zvěř našel, vystavěl a pak odměna.
jasně, ohař je stavač, kokr je slídič, ten rozdíl tam je, ale základ zůstává stejný, ten pes nemá bejt neovladatelnej když pracuje - tedy když je ohařem a nebo kokrem a dělá svou práci.Takže a už pes najde stopu, nebo zvěř, má jednat na pokyn "vůdce" abych použila mysliveckou terminologii. Nemůže vyrazit jen tak. I do toho prostoru je vysílán podle toho jak velí pán.
Základ je - jak jsme se tu všichni shodli - teda krom Matta , promiň Matte - mít pořádný vztah, na tom stavět. Aby pes měl důvod poslechnout vždy, ať už tu odměnu mám, nebo ne. To ostatní už se upraví podle plemene.
|
PetraK
Člen |
# Zasláno: 8 Říj 2014 11:14
- Nahlásit
kachna_
mně jde hlavně o princip, že psa učíš, jak se u té zvěře chovat a ze zvěře uděláš společnou aktivitu, a ten myslím použít jde
JO! ano ano.
Ti Ti
ti ťo budeš platiti?
|
aňoňouma
Člen |
# Zasláno: 8 Říj 2014 11:20 - Změnil/a: aňoňouma
- Nahlásit
Matt
Ty vůbec nechápeš, co se ti tu snažíme říct... Z tvého textu jsem pochopila, že máš představu, že lovečák je u zvěře principiálně absolutně neovladatelný, má "zatměno" a majitelka potřebuje najít něco s razanci kovadliny po kebuli, aby ho z toho "zatmění" vytrhla. Opak je pravdou. U velké většiny psů žádnou takovouto "kovadlinu" (jakou je pro tvého psa míček) nemáš šanci najít. Ta práce je pro ně prostě vrozeně nade všechno. Ale můžeš se POSTUPNĚ dopracovat k tomu, že pes získá sebekontrolu i v takto vypjaté situaci a že bude pracovat pro pána (reagovat na jeho povely) a ne sám pro sebe. Jde to například i u bígla či bulteriéra (tedy u plemen, která byla přímo vyšlechtěná k tomu, aby v přítomnosti zvěře vypnula poslech - na rozdíl od kokra, který má v popisu práce spolupráci s psovodem). Ale ne hned.
Přečti si tyhle články.
Výcvikáře můžeme poradit, pokud sdělíš aspoň přibližně region.
|
PetraK
Člen |
# Zasláno: 8 Říj 2014 11:33
- Nahlásit
aňoňouma
Z tvého textu jsem pohopila, že máš představu, že lovečák je u zvěře principiálně absolutně neovladatelný, má "zatměno" a majitelka potřebuje najít něco s razanci kovadliny po kebuli, aby ho z toho "zatmění" vytrhla. Opak je pravdou. U velké většiny psů žádnou takovouto "kovadlinu" (jakou je pro tvého psa míček) nemáš šanci najít. Ta práce je pro ně prostě vrozeně nade všechno. Ale můžeš se POSTUPNĚ dopracovat k tomu, že pes získá sebekontrolu i v takto vypjaté situaci a že bude pracovat pro pána (reagovat na jeho povely) a ne sám pro sebe.
TÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁK - přesně vystiženo.
naprosto přesně! Jde o to psa dovést k tomu, ne že MUSÍ!, ale že sám chce!!! Kdybych to měla u Ešátora nastavené že MUSÍ!, tak těžko měli zající svého času u nás na zahradě porodnici a odchovnu svých mláďat.
Upřesnění pro Matta - krom té motivace jsem využívala jakékoliv situace, která mě mohla dovést k požadovanému výsledku. Např. když bylo Ešátorovi něco kolem půl roku zabil na zahradě myš, krom toho, že tedy zřetejně viděl mou nespokojenost a slyšel jí i z mého hlasu, tak následně jsem si dávala zatraceně pozor a psa nepustila ani na vtčřinu z oka, během chvíle byla podobná situace a já měla možnost ho zastavit, udržet v klidu a v momentě kdy mi NA VTEŘINU věnoval pozornost, a pustil myš ze zřetele jsem ho měla ZA CO POCHVÁLIT,za jeho vlastní rozhodnutí věnovat se mně, měl za to mou velkou radost, pozornost, hru, mohl si mě povalil a podupat. Nikdy žádnému ze psů nedovoluju vyrážet třeba za ptáky v parku, či za barákem - od prvního momentu je učím, nejen to, že ne, ale, že když se na mě podívají, jsme nadšená, jásám jako pitomá, můžou mě honit, ulovit (blbý je že tuten poslední matla se pak o svou radost z toho jak je dobrej, musí nutně podělit s každým v okolí a to jaksi ostatní nezajímá , ale to je v podstatě podružné, důležité je, že on si uvědomí JAK JE DOBREEEJ A VÝBOORNEEEJ!, je si zatraceně vědom toho, že konal víc než správně). nenechám ho honit nic, ani žáby, ani motýlky, nic, přesměrovávám jeho pozornost na sebe. Stejně tak - protože tuten mrňous má zatra dobrej nos a stopička ho víc než zajímá, ho učím, že když narazí na stopu (využívám třeba toho, že zvedneme srny a já pak v té stopě jdu a učím ho), že se musí naučit vnímnout můj hlas - a to zatraceně tichý hlas, od začátku učím na tichý hlas, protože kdyby pak bylo hůř,tak ten hlasitější vnímne spíš, pokud budu od začátku učit na hlasitost,nemám v případě průšvihu už dál kam jít, to je další věc, kterou byste si měli uvědomit- ne tu kovadlinu do hlavy při učení). Prostě využívám cokoliv, kdykoliv k tomu, aby se pes učil, že já jsem to co ho zajímá. a neváhám vzít klidně natvrdo kramle a nechat ho vycukat za brankou a ještě pak jdu a dám druhému psu viditelně misku se žrádlem. Což je pravda trooošku jako sviňárnička, uznávám , ale zase , kdo nemá zájem být se smečkou, musí počítat s tím, že zůstane třeba sám a navíc že smečka si dává do nosu a von ten nos leda utřel
|
PetraK
Člen |
# Zasláno: 8 Říj 2014 12:04
- Nahlásit
aňoňouma
nakoukla jsem do prvního článku, vypadá to zajímavě,hmm. Messík je asi dobrej týpek, jsem zvědavá co bude dál.
|
Matt
|
# Zasláno: 8 Říj 2014 12:10
- Nahlásit
Tak za prvé, chápu vás celou dobu, naopak vy nechápete souvislosti a ohýbáte si to podle sebe. Naivně jsem doufal, když už mi předhazujete "kovadlinu", že chápeš rozdíl mezi doplňkem, podstatou a výsledkem, když už jsme to několikrát probírali. Jak je vidět, tak nikoliv, protože se mi tu snažíš podsunout něco, co jsem neřekl. Za druhé, největší nesmysl, který tu padl je přirovnat míček ke kovadlině. Já se bez míčku, pamlsku i extrémní píšťalky snadno obejdu, protože moje i jeho nadšení za splněný povel a chování stačí. Bude poskakovat, bude nadšeně poštěkávat a oční kontakt spolu udržíme i když mu bude dcera ukazovat šunku, míček, nebo stojíme u drnčícího přejezdu. Ten vztah už spolu máme postavený od prvních dnů, jen násobíme radost míčkem, protože házím s radostí a Leto s radostí chytá, tak proč toho nevyužít. Usnadnění a urychlení, nikoliv grál/kovadlina, jak se mi tu po několikáté snažíte namluvit. Už je to fakt dost otravné, protože podobně, jen bez urychlovače jsou na tom s tím kokrem, alespoň tak to vidím na denních procházkách já. Jistě, můžu to napsat včetně souvislostí, ale to bude na pár stránek.
Plzeň, Tachov, Sušice ... případně i Budějice, to je ještě v přijatelné dojezdové vzdálenosti. Ideálně Tachov - Sušice. Vážně, nechme to být, my si poradíme sami, protože už nehodlám číst takové hovadiny, jako do míčku převtělená kovadlina a jak se zapomnělo na vztah. Jako kdybych to zkompiloval pro Sparc a divil se, že mi to nejede na x86_64.
|
aňoňouma
Člen |
# Zasláno: 8 Říj 2014 12:16
- Nahlásit
Matt
Když napíšeš něco, tak se nevztekej, že jsme nepochopili, že jsi tím vlastně myslel něco úplně jiného. Myšlenky ti čte jen tvůj pes, my ne.
V Jižních Čechách znám jen tu Terezu Hladkou, co jsem dávala odkaz na její články. Ale to už je kus za Budějicema... 
|
PetraK
Člen |
# Zasláno: 8 Říj 2014 12:21 - Změnil/a: PetraK
- Nahlásit
Matt
Já se bez míčku, pamlsku i extrémní píšťalky snadno obejdu, protože moje i jeho nadšení za splněný povel a chování stačí. Bude poskakovat, bude nadšeně poštěkávat a oční kontakt spolu udržíme i když mu bude dcera ukazovat šunku, míček, nebo stojíme u drnčícího přejezdu. Ten vztah už spolu máme postavený od prvních dnů, jen násobíme radost míčkem, protože házím s radostí a Leto s radostí chytá, tak proč toho nevyužít
 e?
to ti tu, ale nikdo z nás netvrdí, ne, že to tak u Vás není? Bavíme se o kokrovi
Vážně, nechme to být, my si poradíme sami, protože už nehodlám číst takové hovadiny, jako do míčku převtělená kovadlina a jak se zapomnělo na vztah.
no tak to je dobře, že si poradíte, to pak nechápu, proč jsi se tedy ptal? A nechápu už vůbec , co tě rozdurdilo. To že zdůrazňujeme, že pro spolupráci psa a páníčka je nejdůležitější vztah? A že tam možná tedy chybí, když se pes chová, tak jak se chová? Možná je tam jný problém, ale to těžko někdo takhle na dálku rozpozná. Zásadní informace je, že pse majitelku v určité situaci není schopen vnímat. Byl tu dán návod jak toho docíilt - zkráceně - vybudovat pořádný vztah, a učit psa koncentraci na majitelku postupně v různých stupuních rušivého prostředí. Nic závadného, jen základ. NIkdo se do nikoho nenaváží, všichni píšou slušně, tak proč se tak rozčiluješ?
jen bez urychlovače jsou na tom s tím kokrem, alespoň tak to vidím na denních procházkách já
teď jen teda - mi to neštimuje s tím, že říkáš, že ten kokr dělá tuhleto:
Prozatím pro něj zůstává největším podmětem Leto a když se drží spolu, tak chodí i s Letem, který poslouchá a čumí na Leta i dělá to, co Leto.
editnu to - nedá mi to. protože mi to připomíná naše nový štěně, když k nám přišlo. Zcela pochopitelně pro něj byla důležitější a zajímavější naše stará fenka, stejně jako kokr sleduje Leta, stejně tak on zpočátku dělal všechno podle ní. Když šla ona, šel taky. Je to pro mě pochopitelné, protože zpočátku jsme pro něj ještě "rodina" či "smečka" ani nemohli být, to pro něj ještě nějakou dobu zůstávala jeho původní smečka. My jsme byli jen náhrada za to, že se mu "ztratili" Zatímco u prvního psa, který byl jedináček to šlo obratem, že se na nás navázal a fixnul, protože nikoho jinýho kolem sebe neměl, tak u tohodle, který má k dispozici jedince svého druhu, byl pro něj tento zcela přirozeně důležitější. Takže jsem se zatr snažila, abych si ho i vzhledem k jeho nezávislé povaze na sebe navázala. A dneska už je to jinak, když písknu, zavolám, neotáčcí se co fenka, ale rovnou letí ke mně. Je špatně, že kokr se řídí podle Leta (není pro něj žádným podmětem, ale má k němu bližší vztah, než k majitelce
|
PetraK
Člen |
# Zasláno: 8 Říj 2014 12:30
- Nahlásit
aňoňouma
ty články se mi moc líbí - nejvíc asi proto, že ona před ostatními otevřeně předestřela, že pes nebyl zakopán ve psu samotném, ale v přístupu k němu. Moc hezky napsaný a vysvětlený.Srozumitelně pro všechny, kteří jsou v podobný situaci.
|
sicluceatlux
Člen |
# Zasláno: 8 Říj 2014 12:32
- Nahlásit
uražená ješitnost
|
ssshhhhh
Člen |
# Zasláno: 8 Říj 2014 14:56
- Nahlásit
Mattprotože už nehodlám číst takové hovadiny, jako do míčku převtělená kovadlina a jak se zapomnělo na vztah.
Já myslela, že šlo o kokra co neposlouchá paničku, ne o tvého psa... chjo
|
ssshhhhh
Člen |
# Zasláno: 8 Říj 2014 14:57
- Nahlásit
MattTen vztah už spolu máme postavený od prvních dnů
Tak neboj, puberta taky jednou přijde
|
PetraK
Člen |
# Zasláno: 8 Říj 2014 15:44
- Nahlásit
ssshhhhh
Tak neboj, puberta taky jednou přijde
pšššt, každej si na to musí přijít sám, že mu ten hřebínek kapek hópne důlem
|
Xerxová
Člen |
# Zasláno: 8 Říj 2014 15:52
- Nahlásit
Petro , nemusí žádný hřebínek padat. Xerxes taky vůbec žádnou pubertu neměl. Byl prostě od malinkata vzorný. Veselý, ale klidný, ovladatelný, poslušný... je to kus od kusu.
|
PetraK
Člen |
# Zasláno: 8 Říj 2014 15:55
- Nahlásit
Xerxová
jojo, však já vím, je to stejný jak u lidí, každý jedinec je jiný. Já to spíš myslela tak obecně, ani ne tak na tu pubertu jako takovou, jako spíš na to, že si každej projde takovým tím kolečkem - nic nevím, ptám se, pak vím už úplně všechno a nejlíp, abych tak nějak následně došel pokorně k tomu, že to co vím, je pořád zatraceně málo a stále se mám co učit. Ale jak říkám,k tomu si každej musí doputovat sám. I když je pravda, že jsou jedinci, kteří tam nikdy nedojdou a nejen u psů
|
ssshhhhh
Člen |
# Zasláno: 8 Říj 2014 17:31
- Nahlásit
Xerxováveselý, ale klidný, ovladatelný, poslušný... je to kus od kusu.
ale takových kusů je méně než těch druhých
PetraK
Jó, taky jsem měla psa s PP, lovečák, šlapal jak hodinky, puberta žádná, no to jsem dobrá, říkala jsem si, to už dám cokoliv. Aajjjj a jedna z mých současných fen mi dala za vyučenou, nevím nic a to co vím, je mi k ničemu, protože ona je tak trochu "ten druhý" viz: http://vycviky-berenika.webnode.cz/blog-navody-a-n apady/dobre-vychovani-psi-a-ti-druzi/
O to větší radost ale mám z každého našeho společného pokroku. Dala mi nejvíc, ze všech psů. Nezatracuju svou druhou fenku, poslušnou co udělá co mi na očích vidí, je jednoduchá, buď zapnutá nebo vypnutá, jen prostě ta povahově složitější zadumaná myslitelka mi dala strašně moc. A ne jenom co se chování k psům týče. Celkově změnila můj náhled na všechno. Prostě byla přesně to, co jsem potřebovala k (bude to znít pateticky) "prozření".
|
