Matt
|
# Zasláno: 27 Zář 2014 20:20
- Nahlásit
Také mám terveurena v domě, protože to pokládám za lepší - socializace a kontakt s rodinou, pevné mantinely a když přijde zranění nebo nemoc, tak doma celoročně venkovního psa nikdo neudrží. Plus nedělá bordel u plotu a nebudí celou ulici. Jenže mu dopřávám luxusního vyžití pohybu i práce hlavou a když už není počasí a něco mu naruší jeho denní režim, např.: nepřijde si hrát* kokršpaněl, tak ho zabavím třeba hledáním hraček a dolováním pamlsků, které mu utlumí těch 666 rarachů v hlavě a samozřejmě hry - přetahování až modlitby (ortodoxní fanatický posedlý neunavitelný totální magor do aportování), nebo popadne hračku a zkouší jí zabít. I doma se dá pes unavit hlavou, když se sejde kreativita majitele a ochota hledat, šťourat a vydolovávat schované pamlsky z hracího prostoru. Nebo nasypat granule do míčku a musí kutálet, silou to totiž nevydá nic. Stačí přepravka, nasypat míčky, hračky nebo cokoliv jiného, poschovávat kousky lososa, kuřete a bude čmuchat dokud je nenajde. Případně vzít konga (tvaroh, ovoce, kousky lososa, kuřete), schovat ho a udělat mu krmnou stopovací cestičku s podlézáním překážky (např.: židle) vedoucí ke kongu. 666 rarachů v hlavě zamává bílou vlajkou a zbývá jen unavit tělo, což je u 3⅓ měsíčního štěněte dost snadné.
Standardem jsou hrátky se štěnětem, dlouhá i krátká procházka po lesích a loukách s doplňkovou likvidací kokršpaněla, při volné zábavě apokalypsa v psí školce s svými dvěma ultra-aktivními o měsíc staršími kumpány (Holanský ovčák a Malinois) - únava se neuznává a večerní deratizace zahrady, kdy skoro hodinu lítá, skáče a snaží se zadupáním vymlátit všechen hmyz. O házení míčku ani nemluvím, ten lítá pořád. Větší zahrada bývá obrovské plus, protože se na ní dá v klidu trénovat, cvičit základy i hrát, navíc se dost dobře zabaví i sám. Samozřejmě rozumný a radám otevřený člověk zabaví psa i v paneláku bez ničení okolí a vyroste z něj vyrovnaný poslušný pes svého plemene, který nebude terorizovat okolí. K tomu nepotřebuji být kynolog každým coulem.
Jenže koupit si německého kraťase, malého münsterlandského, výmarského ohaře nebo foxteriéra a proto, že pěkně vypadá a jednou s ním obejít panelák, jak říkáš nestačí a musí se unavit (což dost dobře nejde) pohybem i hlavou. Především pak nesmí běhat po městě a majitelé se divit, že je neposlouchá, chodí ve velkých kruzích a ženou ho lovecké pudy, protože s tímhle se narodil a sídlištní povaleč nebude. Spíš jsou úplně blbí ve všech ohledech a nechtějí na sobě pracovat. Pes, internet, úvěry, ... a pak jsou strašně překvapení.
* utahej, utluč a udupej 5ti měsíčního kokršpaněla do bezvědomí na zahradě a procházce.
|
Matt
|
# Zasláno: 27 Zář 2014 22:02 - Změnil/a: Matt
- Nahlásit
To je tím, že mi únavou odpadla dcera a Leto se aktivně věnuje zadupávání na zahradě. Změnil taktiku a zkouší to přepadovým plížením v živém plotě s výskokem, která platí na zabití kokršpaněla. Skok na podložku-plošinu (agility stůl na cvičišti) se naučil od kumpánů teprve včera a dnes ho přizdil ze zahradní lavice. Ještě před spaním musí vypustit trochu páry, protože dentální a granulemi nacpané míčky už čekají. Sice mi každý říká, jaký je to neunavitelný a neposedný aktivista, jenže on poslouchá a plní povely s nadšením, vydrží sedět i ležet u nohy několik minut a jen si strašně rád hraje. Nejmladší, tak se v něm probouzí soutěživost s musí se vyrovnat svým kamarádům. Tu průbojnou soutěživost v něm probouzí i povzbuzují. Na druhou stranu se nebojí, do pešku se zakousne a nepustí. Občas si vydobývá respekt svým kumpánů stylem beranidla, popadni jiného za obojek a vyválej ho v kaluži, nebo smetením do vody. Vody se bál, teď tam vlítne hlava nehlava a stejné to bylo s látkovým tunelem. Nejdříve obezřetná nejistota, ale když kumpán proletí látkovým tunelem, vyskočí na agility stůl, nebo houpačku, tak on musí samozřejmě také, protože se zatím nestalo, aby chyběl u nějaké té neplechy. Flákne sebou na zem, otřepe se a hůrá, maže dál. Čím větší bejkárna, tím spíš tam musí být.
Často potkáme nějaké štěně a svolíme ke krátké hře, avšak většinou to končí údivem, neboť první co udělá je drsný sestřel stylem beranidlo, chytne ho za obojek a přes nohy s ním sekne (styl páky) o zem a už ho mydlí i kouše. Lehce odběhne a výskokem opětovně rozmázne o zem. Případně vyššího psa ho zkrátka podmete přes zadní packy a to se opakuje. Nerozpakuje se ho chytit za kožich, ocas, uši, tlamu, krk nebo packy v plném běhu. Právě školka a předávání taktiky bejkáren činí takový rozdíl tříd. Po rozloučení k nám většinou štěně dorazí i funícím majitelem. S tím souvisí údiv majitelů a dohady, ze kterého pekla byl Leto vyslán. Chodit do psí školky ovšem nebudou, protože by se jejich "ťuťuňuňu" mohl natlouct nebo se umazal. Leto si natluče/dostane naloženo pořádně, okousaný, nevynechá žádnou mez, keř, strouhu nebo se prožene kaluží. Mokrý, oslintaný, od hlíny, bláta i písku plný jehličí projede kartáčem, přeleští se ručníkem a nemyslím, že by mu to nějak škodilo. Kumpány nebere jako svátek, ale jako běžné, což pozitivně přispívá k ochotě poslechnout a plnit povely. Hodí se úplně všechno a ze všeho se dá něco vytěžit ... i když se napije z louže, protože se nepos..e každou změnou směru větru  Přesto všechnu tu aktivitu se nemůžu dočkat chvíle, kdy se mnou bude lítat po lesích a jestli někdo kroutí hlavou, tak ať, to mi radost nezkazí a trvám na tom, že náš Leto zůstává klidným, ale čiperným štěnětem, se kterým si poradí i lama jako já. Prozatím.
sicluceatlux
Můžeš poradit, ale nic s tím neuděláš, dokud to nepřekročí mez. Život není fér a prostě to hoď za hlavu, protože nejde soucítit se vším na světě.
|
