| Autor |
Zpráva |
Misulkaaa
Člen |
# Zasláno: 7 Pro 2013 13:42
- Nahlásit
Dobrý den,
chtěla jsem se zeptat ohledně rady nebo tipu jak odstranit od psů bojácnost a plachost. Přítel mi koupil ročního jorkšíra a ten se chudák pořád klepe a chvěje se, snaží se vždy schovat a odtahuje se od nás. Krmíme ho z ruky, mluvíme na něj, hladíme a povídáme si s ním a věnujeme se mu každou volnou chvíli co máme a jsme s ním doma. Oba sice chodíme do práce kam si jej vzít nemůžeme ale pak se mu věnujeme. Prosím poraďtě děkuji moc
|
corgi
Člen |
# Zasláno: 7 Pro 2013 14:03 - Změnil/a: corgi
- Nahlásit
Určitě tady někdo poradí "pořádně", já přidám takovou obecnou zkušenost.
Buďte trpěliví, na psa netlačte. Buďte jeho oporou, tím, na koho se bude moct vždycky spolehnout. Hlídejte se, ať vám neujedou nervy. Nechlácholte ho, nelitujte ho (např. hladit ho a šišlat na něj, když se klepe a je ve stresu není to pravé ořechové). Snažte se navázat vztah. Ukažte mu, že s vámi je zábava, že spolu budete objevovat svět.
Nevím, jakou měl pejsek minulost, ale pokud se vyloženě bojí lidí, nenuťte ho do žádného velkého fyzického kontaktu (nechovejte ho, netiskněte ho k sobě) pokud vidíte, že mu to způsobuje stres. Snažte se spíš docílit toho, aby kontakt s vámi sám vyhledával - třeba proto, že s vámi je zábava (hra s hračkou, učení s klikrem...).
Poskytněte mu klidné místo, kde bude moct být sám sebou (třeba látkovou "boudičku"), ale snažte se chvíle "venku z bezpečí" udělat neodolatelnými.
Nepíšete, jak dlouho už pejska máte. Počítejte s tím, že tohle bude spíš běh na dlouhou trať, obzvlášť jestli ho máte pár dní a ještě si pořádně nezvykl na vás a na chod vaší rodiny.
|
kachna_
Člen |
# Zasláno: 8 Pro 2013 13:25
- Nahlásit
corgi
Hlídejte se, ať vám neujedou nervy.
tohle je asi základ
čím víc je vynervovanej pes, tím klidnější bys měla být ty.
Misulkaaa
Krmíme ho z ruky, mluvíme na něj, hladíme a povídáme si s ním a věnujeme se mu každou volnou chvíli
a nevnucujete se mu až moc?
|
Maya
Člen |
# Zasláno: 8 Pro 2013 22:10
- Nahlásit
Misulkaaa
Nejspíš ho akorát moc rozmazlujete a on chudák neví na čem je, hlazení a mluvení s mírou, spíš s ním cvičte, aby dostával odměny za to, že dělá něco dobře a zvedlo se mu sebevědomí, otrkávajte ho postupně v různých situacích, no ale hlavně bacha na cizí lidi a převážně děti venku, ale hlavně u návštěv, děti maj tendence se na psy vrhat a tahle bojácnej pes zahnanej do kouta nejspíš kousne. Je potřeba ho miminálně do doby než bude zvládat pohlazení od cizích, držet od dětí dál a nebo je nechat hladit jen po zádech pod dohledem a chvilku.
Každopádně je to běh na dlouhou trať, vždyť ani nevíte, jestli je to bojácnost vrozená a nebo získaná špatnou zkušeností, počítejte měsíce a roky a stejně ten pes nejspíš už nikdy nebude nějak extra kontaktní minimálně k cizím a bude potřeba ty kontakty s lidma hlídat.
No bohužel na radu takového psa nekupovat je už asi pozdě, že jo.
|
Baggie
Člen |
# Zasláno: 30 Pro 2013 13:44
- Nahlásit
ani nevíte, jestli je to bojácnost vrozená a nebo získaná špatnou zkušeností
Dovolím si tipnout, že spíš bude bojácný krz získanou špatnou zkušenost, protože ho dostala, když mu byl rok.
Misulko, to vás fakt čeká hodně práce, ale určitě mu pomůžete. Všechny rady tady jsou perfektní - hodně zábavy, žádný nátlak, bacha na kontakt s lidmi, speciálně dětmi.
Z ruky ho nekrmte. Prostě mu dejte misku, ať se nažere. A když se nenažere, tak holt dostane příště. Psi mají rádi pravidla, protože jim dávají jistotu.
Navíc, on musí taky udělat jeden krok - dát vám šanci. Takže se mu opravdu moc nevnucujte, jinak ho to nenapadne.
|
Jerrysek
Člen |
# Zasláno: 21 Led 2014 22:47
- Nahlásit
Ahoj, mám skoro stejný problém, ale už přes rok. Dostala jsem asi dvouletého Jorkšírka. Byl v kritickém stavu a stálo to hodně úsilí, aby se nechal alespoň odchytit. Byl týraný. Asi 3 měs jsem byla zoufalá - nechtěl se nechat pohladit, nic ho nezajímalo, žral a pil jen, když jsem nebyla doma nebo spala. Po půl roce získal důvěru, ale ne stoprocentní. Nemůžu si ho pochovat když já chci, ani pohladit. Na přivolání přijde jen na vodítku, bez vodítka mi ihned uteče. Má u nás první poslední - máme ho jako miminko. Rady, kteté jsem získala u kynologů nám docela pomohly - jak píšete dávat žrádlo do misky, tak jen 50% denní dávky - zbytek z ruky - aby si zvykl, že vy mu dáte obživu. HLavně nespat v posteli - prý vás pak nebude brát jako dominantního a naučit ho cokoli bude problém. Se vztahem k dětem mi pomohla kamarádka - má 4 letou dceru a nebála se ji nechat v jeho blízkosti ( pod dohledem, samozřejmě). Teď jsou nerozluční kamarádi a někdy poslechne spíš ji, než mě  . A na děti si zvykl bezproblémů. IKdyž na dospělé reaguje hysterickým štěkáním - ale bojí se, takže couvá za mě, nekouše. S tím bojujeme celou dobu a zatím bezvýsledně. Kdyby měl někdo nějakoiu radu, budu ráda. Děkuji
|
birma
Člen |
# Zasláno: 21 Led 2014 22:52
- Nahlásit
Jerrysek
HLavně nespat v posteli - prý vás pak nebude brát jako dominantního a naučit ho cokoli bude problém
Takovou kravinu ještě někdo tvrdí?
U bojácného psa je třeba posilovat sebevědomí a ne se strachovat o jakousi hierarchii, zvlášť, když je to ve vztahu psa s člověkem už dost dlouho překonaná teorie.
|
LucieS
Člen |
# Zasláno: 21 Led 2014 23:32 - Změnil/a: LucieS
- Nahlásit
Velmi se mi osvědčilo na psa nijak netlačit.
Navázat kontakt tak, že si sednu na zem, třeba si čtu, k ruce si dám piškoty a počkám, až pes sám ze zvědavosti přijde. Pak dát piškot před čumák na zem, ať si ho sebere. Nehladit, nedrbat, nechat psa ať si to řeší sám.
Velmi rychle se naučí, že se nic neděje, přebere ten klid.
Vítat každý fyzicky kontakt ze strany psa, umožnit mu ho (ať si vleze na klín, přitiskne se, do postele, klidně cokoliv).
Dát pozor na to, aby se psovi ve vaší přítomnosti nic nestalo (nespadlo na něj něco apod.).
Prostě u páníčka musí být všechno naprosto ok a plné bezpečí.
Žádné fyzické tresty, pozor i na zvýšení hlasu.
Je potřeba být naprosto čitelný, chovat se v každé situaci stejně, nikdy psa nezradit.
Zároveň psovi postupně nastavit ty úplně základní hranice, čím míň tím líp.
Nejdřív je potřeba důvěra, až pak respekt, ten přijde sám.
(na pitomosti jako hierarchie co nejdřív zapomeň)
edit: potom postupně budovat sebevědomí tím, že bude plnit ty nejjednodušší povely, které určitě zvládne, a že spolu projdete krizové situace (nejdřív ty nejlehčí) kdy se třeba něčeho venku bojí apod.
Když se venku něčeho bojí, seká se, nechat mu dlouhé prověšené vodítko, zastavit se, svým postojem nabídnout podporu a počkat, až se pes v dané situaci okouká a bude připravený ji zvládnout, většinou ten první krok udělá, jde se dál a hned je sebevědomí vyšší.
|
Drakopes
Člen |
# Zasláno: 22 Led 2014 02:37 - Změnil/a: Drakopes
- Nahlásit
birma
Jerrysek
HLavně nespat v posteli - prý vás pak nebude brát jako dominantního a naučit ho cokoli bude problém
Takovou kravinu ještě někdo tvrdí?
U bojácného psa je třeba posilovat sebevědomí a ne se strachovat o jakousi hierarchii, zvlášť, když je to ve vztahu psa s člověkem už dost dlouho překonaná teorie.
Fakt hloupost, birma má pravdu, náš Erwínek (BSP) spí v mé posteli, já přijdu nad ránem, že bych se tedy pokusil usnout - Erwuška ukázněně a bez jakéhokoliv příkazu vyklidí postel a jde si lehnout jinam (bez uvozovek - naši hafani to znají (znali) i jako příkaz "běž si lehnout jinam"); co se týká kontaktů - jsou určitě velmi, velmi (neklausuju) důležité (hlavně ty zubní), musí se jen naučit, co je pro člověka "zkousnutelné" ("ne", "au", "to je moc", "dost", "přestaň"); Erwínek mě ohlodává a není to problém, mám pořád deset prstů; je to i projev důvěry - kdyby zabral naplno, tak už si nikdy nezašněruju boty (naštěstí existují suché zipy); rozlišuje kousnutí do ruky paničky (nejmírnější), do mojí ruky (drsnější - jsme chlapáci, takže mírný důlek po špičáku je v poho - asi akupunktura - křup, křup - "díky Erwínku, přestal mě zlobit páteřní C-T přechod"), no a zakousnutí do rukávu připomíná "šelmu" na cvičáku; fakt je, že hafani jsou (stejně jako my) individuality, každý je zcela jiný, najít k nim vztah, vzhledem k tomu že to nejsou naprogramované stroje, je jistě trochu obtížné, ale určitě nesmírně krásné a obohacující (i pro ně). Držím vám (plurál) palce, ať k sobě najdete cestu - píše Yura
|
