| Autor |
Zpráva |
akinorev
Člen |
# Zasláno: 14 Zář 2005 10:37
- Nahlásit
Ahoj, mám poněkud svéhlavou rasu, huskyho, do nedávna jsem s ním řešila, že něchtěl poslechnout na přivolání. Věděl, co to znamená, ale vždy přemýšlel, jestli se mu poslechnout chce(i přes motivaci piškotů, či nakrájeného buřtu v kapsi). Pak nastal zlom. Teď mu je rok...a přivolání a základní povely jako je ke mně, k noze, sedni, lehni...někdy i zůstaň  zvládá. poslechne tak na 80 procent. A těch zbylých 20? to je to, když se vracím z vycházky a podotýkám, že může být jakkoliv dlouhá a jakkoliv vycerpavajici, tak můj miláček se sbalí a jde na vycházku sám. Prvně trvaly tak 10 min, ale ted trvaji treba i celou noc. po prvním zdrhnutí jsem mu vynadala, po dalším mu to "ručně" vysvětlila, pak znovu...no a teď, už nevim...přišel a já už nemám sílu ho bít, tak ho ignoruju. Poradíte mi někdo? Neuznávám mít psa pořád na vodítku...tak jak docílit, aby nechodil sám pryč. Děkuji.
|
Garfield
Člen |
# Zasláno: 14 Zář 2005 10:45
- Nahlásit
Ano, ano, my jsme se za několik let propracovali až k dvou denní absenci. Začalo to 15 minutama. Časem se naučíš rozpoznávat takové to gesto psa, když jej voláš /už ve zlé předtuše, že uteče/, on stojí, kouká na tebe, pak tam, kam chce jít, zase na tebe, váhá, neví, zdráhá se, přemýšlí a FIK! a je v trapu. Já řešení nenašla. Výprasky, nadávání, vítání... nic.
|
Suzi
Člen |
# Zasláno: 14 Zář 2005 10:50
- Nahlásit
Většinou, když už jednou pes pozná (ať už jde o cokoliv), že může a jeho člověk naopak proti tomu nic nezmůže, je nemožné mu tuhle stopu smazat z hlavy. Proto nastává čas pro naši fantazii a uplatnění všemožných rad a zkoušet a zkoušet a trpět přespřílišnou trpělivostí a strachovat se a... nakonec najít aspoň kompromis, jak s tím žít. Ale rozhodně neradím házet flintu do žita, je třeba aspoň zkusit se s tím poprat!
|
akinorev
Člen |
# Zasláno: 14 Zář 2005 11:21
- Nahlásit
Garfield
Tak děkuji za nadějí jeho čertíky v očích už znám...ale nechci se s tím smířit. Mám strach, že se mu venku něco stane. Při nejhorším přistoupím k drastickému opatření, elektrický obojek, už jsem ho měla na zkoušku a spolupracoval se mnou pak dokonale. Jedine ho pak snad mít napořád.
|
birma
Člen |
# Zasláno: 14 Zář 2005 11:24
- Nahlásit
akinorev
a co ho nechat vláčet za sebou stopovačku? Jinak trest po návratu - nezačal se právě kvůli tomu vracet čím dál později?
|
Suzi
Člen |
# Zasláno: 14 Zář 2005 11:31
- Nahlásit
Vychytralý pes pozná, kdy stopovačku má a kdy ne, to je spíš pro ty, kteří ještě neobjevili kouzlo volnosti ... Jinak co se týče nácviku přivolačky, doporučuju tresty co nejvíc vypustit a pokud už, zacházet s nima co nejvíc opatrně. Přece jenom, když se to tak vezme, je to psí dobrá vůle, že nás respektuje a na zavolání přijde - kdo by chodil, pokud ho u nás čeká trest?
|
birma
Člen |
# Zasláno: 14 Zář 2005 11:37
- Nahlásit
Suzi
pozná, ale když se to umí..... je to zdlouhavá metoda ale funguje. Takže pes ví že má stopovačku a vždycky přijde (vážně vždycky) tak jí třeba půl metru ustřihnu - to je málo co? no a pes bude chodit pořád skvěle, tak jí třeba po tejdnu, po dvou uberu dalších půl metru.... a pak mu zůstane třeba 20 cm na krku - jemu to vadit nebude, ale bude mít pořád pocit že je na dosah.... jenže to záleží na majiteli, jak je důslednej - rozhodně se nesmí stát, že pes jeden den stopovačku má a druhej ne.....
|
akinorev
Člen |
# Zasláno: 14 Zář 2005 11:47
- Nahlásit
S tou stopovačkou to není špatný nápad...asi to zkusím. uvidím, jestli můj miláček to pochopí. A co se týká trestání po návratu....vím, že je hodný, že i po dlouhé době ví, kde bydlí a kam se vrátit....ale dnes byl pryč celou noc...a ráno se vrátil spokojený a v pohodě. Podle mě ho ani nenapadlo, nebo se tak netvářil-že by mohl dostat výprask...prostě ho toulání přestalo bavit, tak šel domů. trnu, jestli se z příštího výletu vrátí.
|
Suzi
Člen |
# Zasláno: 14 Zář 2005 11:55
- Nahlásit
S mym psem sice nemá problém s přivoláním, ale hodně podobný - odvolání od různých fujtajblů, které do sebe láduje na počkání. Taky jsem využívala stopovačky... zkracovala, zkracovala a teď jí stačí 20cm vodítko zapnuté u krku a ví, že ji mám pod kontrolou a pohozených věcí si nevšímá. Stačí vodítko odepnout a už to všechno do sebe zase vesele tlačí
|
Ketrin
Člen |
# Zasláno: 14 Zář 2005 11:55
- Nahlásit
birma
Přesně tuhle metodu jednou radila jedna holka pro notorické honiče cyklistů, běžců, motorek apod., ale radila ještě pomaleji, cca 10-metrovou stopovačku a ustřihávat týdně 10cm, až na obojku zůstane viset jen karabina. Já jsem to nevyzkoušela, protože jsme to nepotřebovali, ale myslím že to je dobrá rada. Ovšem jen pro trpělivé. 
|
Suzi
Člen |
# Zasláno: 14 Zář 2005 12:05 - Změnil/a: Suzi
- Nahlásit
Pro psy, kteří tuhle fintu neznají, určitě taky doporučuji. Má ale dvě nevýhody - nezaručuje 100% výsledek (mnozí psi to prokouknou) a taky ten čas (trvá to dlouho, chce to nic nezanedbat a hlavně "nešlápnout vedle"). Hodně štěstí!
|
akinorev
Člen |
# Zasláno: 14 Zář 2005 12:35
- Nahlásit
no, každopádně to zkusím...protože lepší, než mít napořád tuláka. Co si myslíte o elektrikcém obojku...já ho měla na zkoušku a fungoval. Ty impulsy, co vysílá nejsou zas tak silný a pesje v šoku a příjde. A hlavně je potrestaný hned, když neposlechne...i na dálku.
|
birma
Člen |
# Zasláno: 14 Zář 2005 12:50
- Nahlásit
Suzi
a robě těch 20 cm vadí? Já naštěstí se psem nějaký velký problémy nemám, ale kdysi jsme s přivoláním hodně válčili, dokázali jsme to zvládnout napůl se stopovačkou (nemusela jsem jí zkracovat a tak, nosil jí jenom 3 měsíce a zlepšil se o hodně i když dokonalý to pořád neni (má páru, takže když se rozeběhne hodně a já stopovačku zašlápnu, tak akorát si koleduju o hubopád). Teď má občas ještě záchvaty puberty, to pak stačí když mu stopovačku nechám na jednu procházku a zase se velmi rychle uklidní. 
|
pigie
Člen |
# Zasláno: 14 Zář 2005 12:53
- Nahlásit
Mojej kamaratky BSP presne vie, kedy ma voditko a kedy karabinu, takze neviem, neviem, ale mozno tvoj nebude taky vychytraly
Ale kamaratke sa osvedcil postroj, ked ho ma, tak proste poslucha
|
