dejavu
Člen |
# Zasláno: 14 Kvě 2008 10:06 - Změnil/a: dejavu
- Nahlásit
no, udelalo se, co se dalo, dostala maximalni sanci, ale pomoc prisla pozde. Kez by se z toho poucili ti, kteri dali dali tu masinerii do pohybu a priste zafungovali rychleji, nez bude pozde.
Bohuzel smrt patri k zivotu, s tim se neda nic delat, u tehle handicapovanych zvirat se to stava casto, jsou ve zubozenem stavu. Nejobtiznejsi je prekonat to zklamani. Clovek u tohohle zvirete je zaplaven pocity jako "to je strasne, chudak, musime mu pomoci, dostane to nejlepsi, najdeme mu super rodinu, uz tolik trpel, chudak, ted mu to vynadhradime a pozna zivot z lepsi stranky" , nalejes spoustu prachu do veta, energie do opecovavani, spouta te s nim silny citovy vztah a ono se to nepovede, to je vzdy obrovske zklamani pro vsechny.
Predem odhadnout kdo prezije a koho utratit se moc neda, takze lamat nad nimi hul se nikomu nechce, pokud vylozene nesnesitelne netrpi a nepotvrdi doktor takove reseni.
Pamatuju i takove smutne pripady zachraneneho psa, kterej se vysvobodil z pekla, pak si lehnul u krbu u tepla, olizl ti ruku, zachumlal se do deky, polozil ti hlavu na nohy a umrel. Je to strasny pocit.
|
