bullvnouzi
Člen |
# Zasláno: 7 Pro 2007 11:53 - Změnil/a: bullvnouzi
- Nahlásit
Konečně snad ve finální podobě... 
Dianka – Sluníčko, šestá adopce….
Pravidelní návštěvníci našich stránek příběh pitbullky Dianky z útulku v Krupce dobře znají a její osud nadále bedlivě sledují. O jejím životě před umístěním do útulku nevíme nic, pouze to, že byla v roce 2005 nalezena pohublá a velmi nešťastná v Ústí nad Labem, evidentně po několika porodech. Od té doby uplynuly dva roky a Dianka absolvovala neuvěřitelných 5 adopcí a vždy byla adoptivní rodinou vrácena. Tak smutného rekordu žádný pejsek v útulku ještě nikdy nedosáhl. Důvody pro její vrácení byly vesměs shodné - prakticky vždy napadení a údajně i zabití jiného psa, nezvladatelnost, devastace bytu… Dianka si tak vytvořila velmi rychle pověst zabijáka a v obavě před dalším napadením psů v útulku k ní bylo i takto přistupováno. Její životní prostor byl vymezen v malém kotci, volný pohyb neměla prakticky žádný. Velmi tím trpěla, neboť její energie byla ohromná.
V této době jsem Dianku poprvé v útulku poznala a okamžitě jsem si ji zamilovala. Dianka si totiž i po všech špatných zkušenostech a zklamáních zachovala svoji úžasnou vlastnost - nesmírnou lásku k lidem. Jedni z majitelů, kteří ji nazvali Sunny – Sluníčko, pravděpodobně ani netušili, jak se při výběru jména trefili. Moje první kroky při návštěvě útulku směřovaly rovnou k ní. Okamžitě jsem byla obdařena úsměvem, který je nezapomenutelný. Venčení Dianky probíhalo jako první, protože bylo fyzicky velmi náročné. Dianka, nabitá energií bleskově vyrazila do parku a já za ní bezmocně vlála za hurónského smíchu ostatních dobrovolnic LOZ. Po chvilce se však uklidnila a předváděla mi plejádu svých oblíbených kousků. Tak jemně, jak si ode mne dokázala brát pamlsky, náš domácí labrador rozhodně nedovede. Její radost ze života byla neuvěřitelná a nakažlivá, na společné chvilky s ní jsem se neskutečně těšila. Díky Diance jsem úplně změnila názor na toto obávané a mnohdy i zatracované plemeno. O to smutnější bylo konstatování, že Dianka je odsouzena dožít v nevyhovujících podmínkách útulku, protože další adopce je pravděpodobně již nemožná. S velkými obavami jsme sledovali příchod zimy, kterou v útulkových podmínkách velmi těžce snášela.
A pak se stal zázrak ... Ozvala se mladinká Zuzka z Ostravy a o Dianku projevila zájem. S ohledem na mládí Zuzky bylo k adopci přistupováno velmi obezřetně. Získané reference na Zuzku a především její webové stránky nás však s paní Šikovou přesvědčily, že Zuzka je jediná, která může Diance pomoci. Zuzka již jednu pitbullku z útulku doma měla, před jistou smrtí zachránila dalšího týraného pitbulla - dnes nádherného, výstavního psího kluka. Přitom se obětavě stará o nemocnou fenku německého ovčáka. Získaly jsme souhlas majitelky útulku a bylo rozhodnuto – Dianka pojede do Ostravy. Zuzka si počátkem listopadu pro Dianku skutečně přijela a já jsem s hrůzou zjistila, že na výlet si vzala i svoje dva pitbully. Nedovedla jsem si společnou cestu v autě v tomto obsazení představit, ale Zuzka byla profesionálka a dlouhá cesta napříč republikou proběhla vcelku hladce.
První zprávy z Ostravy však příznivé nebyly - vystresovaná Dianka zoufale a nepřetržitě štěkala, celé dlouhé hodiny. Podle Zuzky mohlo být štěkání jedním z hlavních důvodů nepodařených adopcí – Dianka nesnášela samotu. Byly to krušné chvíle, bylo jasné, že pokud Zuzka nevydrží, je osud Dianky definitivně zpečetěn za bránami útulku. Ale již druhý den byl veselejší, zuřivé štěkání pomaloučku ustávalo. Již v polovině týdne začaly z Ostravy chodit neuvěřitelné zprávy - Zuzka bez váhání seznámila Dianku s pitbullkou Buckou a ovčandou Ašou. Kromě menšího konfliktu s Ašou problémy nenastaly, na prvních fotkách je vidět Dianka ve společnosti Bucky na zahradě, žádné vzájemné zabíjení se nekonalo. Po krátké době zvládla Dianka dlouhé procházky v novém prostředí na jedničku, Zuzku i ostatní si získala svým pověstným úsměvem a poslušným chováním. Jenom s náhubkem zápasí, ale i tady jsou vidět pokroky. S ovčandou Ašou si sice do oka nepadly, ale Zuzka to spíše přisuzuje povahovým vlastnostem Aši.
Ještě neuplynul měsíc od adopce a my s úžasem sledujeme Zuzčiny webové stránky (www.apbt.cz), kde se Dianka volně pohybuje ve společnosti obou pitbullů – Bucky a Draka. A když mi Zuzka hlásila, že Dianka poprvé udělala tolik oblíbená „záda“, pochopila jsem, že je zase šťastná a spokojená jako na našich společných vycházkách.
My všichni, kterým osud Dianky není lhostejný, jenom doufáme, že Zuzka ji z adopce již nikdy nevrátí. Konečně snad našla správnou paničku, která tomuto plemenu rozumí a která lásce k pitbullům propadla. Plemeno je to nádherné, ale jak Zuzka správně říká – ne pro každého, pouze pro zkušeného a laskavého chovatele. A tím Zuzka je, o tom není pochyb.
Máš, Zuzko, náš velký obdiv a uznání. Nezklamala jsi naši důvěru, kterou jsi od samého počátku ode mne a paní Šikové měla. Dokázala jsi, že mládí v tomto případě není vůbec rozhodující. Důležité je srdce, a to Ty máš, Zuzanko, veliké a plné lásky. Kéž by takových lidí, jako jsi Ty, bylo více...
V útulku dlouho a marně čeká na novou rodinu další pitbull - Jerry, jehož osud je snad ještě pohnutější než Diančin. Ani on po všech špatných zkušenostech na lidi nezanevřel, jeho široký úsměv doslova „od ucha k uchu“ nenechá nikoho na pochybách, že Jerrynek lidi miluje. Snad i on se někdy dočká „svojí Zuzky“, moc by si to zasloužil. A Tobě, Dianko, přeji mnoho krásných let v tom psím ráji, do kterého jsi se dostala. Buď hodná a dělej paničce – tomu obdivuhodnému lidskému mláděti jenom radost. Ani nevíš, jak mi chybíš a jak se mi po Tobě pořád stýská….
Zkopírováno z webu LOZ Teplice.
|
