Garfield
Člen |
# Zasláno: 9 Dub 2009 15:14 - Změnil/a: Garfield
- Nahlásit
Tak je to konečně tady. Konečně!
Po docela obstojné zimě (i když těch bahnitých týdnů bylo a bylo) přišlo konečně jaro. Ono teda vlastně přišlo léto, ale nám teplomilným je to úplně šumák. Hlavně když zoncna rumpluje (pro cajzly slunce svítí).
Inu což, vyrazila jsem s koněm v les a psa za odměnu (=pro mě za trest) vzala s sebou. V posledních dnech se osvědčil. Prvních pár set metrů na koně sice štěká a doráží, já řvu na psa, kůň vztekle klopí uši, ale po pár minutých pes pochopí, že je v les a že může začít bádat pachy, vůně i smrady.
Zvěře hojnost. A to fakt hojnost.
Co chvíli nám nějaká ta černá, vysoká a černovysoká kříží cestu, míjí nás opravdu na pár metrů. V každém lesním úvoze stojí na svazích na horizontu stáda a svými mufloními satelity nás satelití a ještě nás kus vyprovází. Pes je zmerčí, vystřelí a sotva se nohama odlepí od země, už syknu "K NOZE" a pes okamžitě a bez protestu hodí zpátečku. Ať je tu ku*va jaká chce, v tomhle nemá konkurenci. 100 % spolehlivej.
Tenhle rajón spravuje velmi přísná lesní stráž, je to takovej Krakonoš a kdybychom ho potkali, asi by byl hodně nevrlej. Nedivím se, potrhaných mršin je tu taky hafo mega moc. Ale bylo by mi obrovskou satisfakci za všechna dosud prožitá psí úskalí mu ukázat, jak skvěle může enóčko fakčit i v takovýmhle zvěřinci, jakým tyhle lesy jsou.
Zatím jsme ho nepotkali (jen jednou na pěší procházce a to řval hrozně, skoro nabíjel pušku), ale já za svýho psa v tomhle ručím. Co fakt není tak lovec a útěkář.
Křižujeme chráněnou krajinnou oblastí. Slunce svítí a na keřích pučí první květy. Keře buzčí. Ale bzučí krásně.
Cváláme do táhlého kopce směrem k romantické bétéesce a obličejem srážím několik motýlů, pavučin, vosu, včelu, čmeláka. Přecházíme do kroku, nejsem masochista.
Na vrcholu kopce je sice krásný výhled, ale zlověstné vrčení bétéésky a magnetické pole, že až vlasy na hlavě vstávají, není tím pravým ořechovým.
Cestou dolů na druhou opačným směrem vidím cesty rozryté divočáky.
Ty krávo! Duben! Kdyže se to rodí těm sviňím divokým mladý? Teď někdy? No potkat je, tak prcháme čmeláci nečmeláci.
Z dálky slyším strašný zvuky. Než stihnu identifikovat, která že motorová pila to je, prořítí se kolem nás čtyřkolka. Borec vypadá jak mimozemšťan (proč říkám borec? Dyk to nebylo poznat, co je to za ufona..., no baby tak blbý nejsou...) takže borec ani nezpomalil, jen zrychlil, snad aby nás svým umem oslnil. Zařvala jsem něco, co u ženských úplně nesnáším, když to vysovují. Hroznej vulgarismus! Jak to někdo může používat?!
Míjíme spoustů krmelců a posedů. Lesní stráž je sice divnej pavouk, ale v lese má fakt uklizeno, krmelce plný. Nemocný stromy zlikvidovaný.
Je to romantika.
Člověk tak letí cvalem po lesní pěšině, oči mu lezou z ďůlků, aby se vyhnul rygólům vyjetým od čtyřkolek a traktorů a když se vyhne rygólm, dopadnou koňská kopyta na amputovanou hlavu divočáka, o kus dál leží tělo. Ty jo, ty zubiska bych zblízka vidět nechtěla, tedy vidět je v poloze vertikální. A reklama nekecá, šou fakt žahnutý. Nahoru.
Vyjedeme z lesa. Na poli kůň skotačí.
Pes nezůstává po zadu a skotačí taky.
Pes štěká.
Pes se snaží kousnout koně do nohou.
Řvu na psa.
Máchám po něm bičem.
Vyhrožuju mu divočákem.
Vyhrožuju mu zabitím.
Přísáhám, že ho vlastnoručně sežeru s česnekem a vokurkama.
Kůň kope jak divej.
Ať se trefí, říkám si v duchu, ať tomu hajzlovi dá pořádnou lekci.
Kůň se trefil.
Pes letí vzduchem. Tipuju tak 15-20 m ve výšce, v níž se pohybují dopravní letadla.
Pes dopadl. Leží a řve.
"Do prdele, tys ho fakt kopnul?" lkám a hubuju koni.
"Dyks to tak chtěla ne?" ptá se dezorientovaný kůň.
"Ale on je asi mrtvej!" říkám koňovi.
Pes okamžitě dělá mrtvýho.
"Koupíš si jinýho, pojď jdem dom, už mám nachystanou véču." hlásí kůň a rozchází se směrem k domovu.
Pes uviděl, že sketa kůň ho tam klidně nechá ležet a jde žrát.
Vyskočil na všechny čtyři ale hned si uvědomil, že má jen tři. Pak mu došlo, že má jen dvě nohy a když už chodil po jediné přední noze, musela jsem se smát.
Po jedné noze skákal ještě asi 300 metrů a neboť já ani kůň nikterak na vzniklou situaci nereagovali.
Rozhodl se, že si opraví ty čakry a aury a tak a ve vteřině byl úplně zdravej.
Radosti jara jsou zkrátka neodolatelný.
|
