| Autor |
Zpráva |
DanaM
Člen |
# Zasláno: 15 Úno 2009 02:24 - Změnil/a: DanaM
- Nahlásit
Je možné převychovat 10letého jorkšíra? Starala jsem se o něj od 13let, vychovala jsem ho, krmila, chodila na procházky, mám u něj největší autoritu. Pak jsem odešla na VŠ, musel zůstat doma. Kvůli rodinné situaci jsem si ho teď musela vzít, růstane se mnou zřejmě na pořád. Chová se ustrašeně, bojácně, postavením těla si není jistý. Já jsem si s ním hrávala, měl aktivní procházky, pak ho doma nechali bezprizorně a zdá se, že ztratil chuť k životu. Co ho tak nadchne je piškotek a to, že jdeme ven. To se umí radovat. Mám se pokusit upevňovat žádoucí chování pomocí pamlsku, pak přecházet na slovní odměňování,...? A mít s ním trpělivost? Stáří na něm ještě není vůbec vidět, přesto dost spí. Není vhodné ho v tomto věku přetěžovat delšíma procházkama? Je nutné chodit s ním pomalu podle jeho potřeb-spíš všude čuchá? Nedokážu odhadnout, co si můžu dovolit vzhledem k jeho věku, jestli se už bere za stáří...
|
janakou
Člen |
# Zasláno: 15 Úno 2009 08:11
- Nahlásit
Prostě se chovej normálně. Nechej pejska ať se v novém prostředí rozkouká, netlač na něho, nech ho aby si zvykl na nový režim. Nevnucuj se mu, když bude chtít, tak se časem přijde pomazlit sám. Vymez mu jeho prostor (pelíšek), kde ho nikdo nebude rušit a kde se bude cítit v bezpečí.
Pokud je zvířátko žravé (piškotky), tak je s ním práce jednodušší, odměňovat a chválit za vše co se mu povede. Když chce chodit na procházky, tak toho využijte, každý pes je jiný...některý je v 10-ti letech důstojný kmet, jiný splašené třeštidlo. Pokud je zdravý, tak na jorečka 10 let není žádná hrůza. Procházky přizpůsobte jemu, když je vidět, že je unavený, tak zkraťte, když vidíte že je fit, tak klidně cárejte po venku půl dne. Pokud uměl z dřívějška nějaké cviky, tak se mu je postupně snažte připomenout a nenásilně procvičovat.
TRPĚLIVOST a ČAS je přesně to co potřebujete.
|
maixnerova
Člen |
# Zasláno: 15 Úno 2009 10:53 - Změnil/a: maixnerova
- Nahlásit
DanaM
souhlasím se vším, co napsala janakou.
Stáří na něm ještě není vůbec vidět, přesto dost spí
To může souviset s jeho psychickým stavem. U Toničky, kterou jsem si vzala k sobě v jejích cca 11 letech to tak bylo. První cca měsíc buď spala ve svém pelíšku nebo vyhledávala tmavé kouty...
Nikam jsem Tonku netlačila, dala jsem jí najevo, že když bude chtít být v mé společnosti, dobrý, když ne, nic se neděje... Když přestala být ustrašená, začala jsem jí pomalu, formou hry cvičit (žádnej dril) - když přišla, uměla jen dávat pac. Teď po roce má přivolání, umí sedni a zůstaň.
Když dělala něco nežádoucího a já jí načapala, jako třeba když svým jediným předním zubem hlodala skříň, mírně, bez křiku jsem jí vyčinila a když jí docvaklo, že dělá něco, co nechci a nechala toho, tak jsem ji vychválila až do nebe...
Co se psychiky týče - je to teď úplně jinej pes než když přišla.
Jak moc hezky a trefně napsala janakou - TRPĚLIVOST a ČAS je přesně to co potřebujete.
K odměňování - protože Tonička byla strašně tlustá, zůstala jsem jen u slovní pochvaly (ale důkladné  ), u nás to fungovalo dobře...
|
DanaM
Člen |
# Zasláno: 16 Úno 2009 18:39
- Nahlásit
Děkuji za názory. Musím říct, že se zlepšil. Povely (sedni, lehni, na bok, ke mně, pac, zůstaň,... )z dřívějška plní a dokonce i rád. Když si s ním hraji nebo ho nějak zabavuji,už to není takový uzlíček-jen když se pohybuje sám. Pomazlit se taky přijde a když přijdu domů, může se uvítat. Vypadá to, že zase našel radost ze života.
Co mi ještě dělá starosti jsou granule. Téměř si jich nevšímá a to ani v případě polití kuřecím vývarem... (začalo to asi před rokem, je pravda, že má problémy s kazem a několik zoubků se mu už kýve, dřív sežral úlně všechno) Tak doufám, že i to se časem spraví. Nevím, jestli mu mám teda dát čisté maso (případně zamíchané s granulemi), aby se najedl, nebo trvat na granulích...Má jen 2,1kg, je dost hubený.
|
maixnerova
Člen |
# Zasláno: 16 Úno 2009 19:32 - Změnil/a: maixnerova
- Nahlásit
DanaM
je pravda, že má problémy s kazem a několik zoubků se mu už kýve
Ahoj . Myslím že by určitě stálo za to, až se dá trošku dohromady, navštívit veta a dát zubiska do kupy, resp, odstranit kámen a špatný zoubky nechat vytrhnout.
Tonka měla zubní kámen strašlivej a tím pádem taky zánět dásní. Fujtajbl ze zánětu naleptal i nosní přepážku a měla problémy s dýcháním. Když byl zubní kámen odstraněn, ukázalo se, že 7 zoubků musí pryč. Celkově se její zdravotní stav potom hodně zlepšil.
Ze zkažných zubů můžou nastat komplikace s životně důležitými orgány jako srdce, ledviny atd. Opravdu to nepodceňuj.
Pokud nechce granulky, tak bych vyvařovala maso s rejží (apod) a zeleninou, ovocem. Tonce jsem před ošetřením taky vařila - byla při chuti, granule jí chutnaly, ale bylo znát, že s nimi má potíže.
Teď jí většinou dávám Brit Care Senior - které zvládne hravě i se svýmy několika zubisky a svědčí oběma mejm veteránům a k tomu na přilepšenou někdy tvaroh, maso, ovoce, zeleninu...
|
Neessi
Člen |
# Zasláno: 16 Úno 2009 21:04
- Nahlásit
DanaM
nejideálnější je pořídit mladého kámoše-to bude zase jako mladík.Se divím,že ti to maixnerová neporadila Sice Piškotovi pořídila kámošku Tonku trochu starší,ale z důchodců má teď dva čipery
|
DanaM
Člen |
# Zasláno: 16 Úno 2009 22:42
- Nahlásit
kámoše, tak to by byl v sedmém nebi...já už ale nechci dalšího kapesního pejska, bude to muset vydržet jen se mnou
brácha si pořídil fenku křížence, a moc mu to nepomohlo. Sice byli v pohodě, ale jakoby soupeřili o naši pozornost a jork teda veselejší nebyl, spíš uražený, protože samé Kety sem a tam...no hyperaktivní štěně a náš pán už chce mít klid. Ale to bylo spíš tím, že se mu doma nikdo nevěnoval a taky si s ním individuálně nehrál. Jinak pejsky miluje.
a co se týče těch zubů, k vetovi se chystám, samozřejmě už byl několikrát na odstranění zubního kamene, ale minulý rok byl na operaci s kameny močovými, tak jsem ho nechtěla dávat tak brzo zase pod narkózu. Dásně snad zasažené nemá, vypadají zdravě a vůbec nekrvácí.
No vyvařování nevím, občas zvrací  i piškoty a normální jídlo taky moc nesnese (samozřejmě neochucené). Tak mu k tomu přidám to kuře, aby se teda rád najedl a uvidím, jak se to bude vyvíjet dál. No je to práce s těma mazlíkama, zvláště když je na to člověk sám. Ale stojí to za to.
No a jak je teď snížek, tak je venku úplně vyměněnej, pořád by řádil ať se daří a děkuji moc
|
DanaM
Člen |
# Zasláno: 23 Úno 2009 00:13
- Nahlásit
Povaha mého jorka: už jsem ho prokoukla, pacholka jednoho. Normálně simuluje... nežere schválně, aby mě potrápil. Musela jsem odjet na 2 dny do Prahy a hlídala mi ho spolubydlící na privátě (tam kde je zvyklí). A granulky chroupal normálně, jen po mně celé 2 noci tesknil (kníkal, vyl,...), chudáček. Když jsem pak přijela, mohl se radostí pominout, ale jíst odmítal i z ruky, dokonce jsem mu šla koupit i kuře a uvařila mu ho...to taky nechtěl. No a dnes, už zase chroupe normálně. Tak jsem zvědavá, kdy mu zase něco přelítne přes čumák. Když byl malý, tak zase nosil nohy... Ale tak zase vím, že mě má opravdu rád a teskní. Pozor na jorky, aspoň ten můj je pan pes, urážlivka, žárlivka,... ale stejnak to je moje pusinka
|
DanaM
Člen |
# Zasláno: 23 Úno 2009 00:19
- Nahlásit
Je pravda, že mě s tím žrádlem dost potrápil, jinak si vymrčovat nemůže, to mu neprojde, má pravidla. Ale s papáním mě teda dostal, úplně jsem mu to zbaštila, hlavně že už je v pořádku. Máte taky takové zkušenosti nebo jsou vaši hafíci andílci?
|
