| Autor |
Zpráva |
Garfield
Člen |
# Zasláno: 26 Led 2009 11:34 - Změnil/a: Garfield
- Nahlásit
Kapitola první: ...ani v idylickém světě není vše idylické...
Naše malá poklidná a nenápadná rodina se vydala na hory. Narvat do auta lyžařskou, bruslařskou a sáňkařskou výbavu, dítě a psa byl nadlidský výkon, ale neúnosnost situace dávala naději, že v přeplněném autě se zabarikádovaný pes přidusí, díky čemuž s ním nebude dusno. Tedy alespoň po dobu cesty.
Pes se sice nepřidusil, ale tma za okny a jeho celková vyjevenost z množství věcí, jimiž byl obklopen jej o cca 30 % normálního výkonu utlumila, což v praxi znamená, že z celkových 150 km štěkal asi 130 km. Hodnotila bych to jako velký úspěch.
Na místo jsme dorazili potmě, turistický ruch již ustal a krajinou vládlo ticho, tma a jen lehký šum padajícího sněhu značil, že se čas úplně nezastavil. Majestátné tmavé siluety svahů dávaly člověku pocítit jeho malost a obrovské rolby prokousávající se hřebeny hor vypadaly jako velikánští nenažraní brouci.
Idylický večer.
Z vozu vystoupili dvě lidské bytosti. Užasle a mlčky shlížely na tu krásu, dech se jim tajil a jen nasávaly atmésféru vnímajíce čerstvý horský vzduch. Do tohoto ticha se ozývaly tupé rány, víko kufru nadskakovalo a pes se dral hlava nehlava ven. Otevřela jsem tedy kufru a z něj v jedné vteřině vylítl hurikán běsnící jak vichřice běhal po bílé mýtině, štěkal a hledal, co by kde zakousnul.
"Drž hubu, idiote!" byla první slova, která jsem na horské půdě pronesla.
"Já toho kreténa jednou zabiju." odvětil mi manžel.
Marně jsem se rozhlížela po pevném robustním radiátoru.
|
Garfield
Člen |
# Zasláno: 26 Led 2009 11:36
- Nahlásit
Kapilola druhá: ...i hory chtějí svého maskota...
Plán byl jasný. První dvě třetiny pobytu si budeme střídat funkce. Funkce jedna - adrenalinové lyžování, rychlost, endorfíny, nádherný výhled na horská panorámata, sjezdovka, šlepr, bájo! Funkce dvě - radost z hlídání dítěte, výlety na saních a objevování s miminečkem toho velkého krásného světa, radost druhá běhat a honit se s psíčkem po horských hřebenech, cvičit jej v aportech sněhových koulí a vůbec se radovat z jeho radosti, že je venku, na vzduchu a v přírodě. Zatímco první aspekt funkce dvě přetrvával po celou dobu pobytu. Druhý aspekt funkce dvě jsem rychle pozměnila na povinnost hlídat, mlátit a neustále řvát na tu svini kousavičnou.
Poslední třetina pobytu byl plán naprosto ďábelský - pozvat mého bratra s jeho přítelkyní a za ubytování a pohoštění jim občas svěřit dítě i psa a sami se pak oba s Pavlem radovat z výkonu funkce jedna.
První den jsem se vydala tedy s dítětem a psam na výlet na vrchol hory. V oněch výšinách bylo liduprázdno, klid, ticho, krajina jak z pohádky Mrazík. Vše šlo jak na drátkách, jen sáňky byly těžké jako balvan a já dřela jako kůň. Nu což, kila po vánocích musejí dolů, dři ty kůže líná, makej holka, zatni zuby a šlap. A tak jsem šlapala. Pes lítal kolem mě, zářil štěstím, občas zmizel v nějaké závěji a s tichým kňučením se dlouho hrabal ven. Já zatím lapala po dechu a stírala pot z čela.
Po absolvování malé tůry s velkým převýšením jsem se ubytovala v místním občerstvení a jala se ochutnávati místní grogy a svařáky a podobné "pochutiny". A během mého ochutnávání se objevovali různí lidé, která upoutal roztomilý psík, hačající u sáněk s miminkem, něžně lízající miminko po zmrzlém čumáčku, chlupaťoučký roztomilý hafík s plátěným postroječkem na tělíčku, zdobeném motivem malých dalmatiních paciček. Kdykoliv panička vstala a šla si pro další hot drink, psík reagoval na pouhé posunkové povely na dálku a zdál se býti absolutně poslušným. Když se první jakýsi ogar zeptal, jak se jmenuje, opáčila jsem, že GARFIELD. Odpočívadlem se rozehrála vlna smíchu a všechny děti zpozorněly. Chrabrý jinoch se rozhodl postoupit do druhého levelu (první level byl, že se vůbec zdržoval na 1 km2 s milým psíčkem) a zeptal se, zda si jej může pohladit. Anichž bych na jinocha pohlédla, rezolutně jsem odvětila: "Ne, ten pes je zlej!". Jinoch se rozesmál a se slovy: "Ještě jsem neviděl zlou kočku." si psíka pohladil. Neboť tento úkon musel udělat v bezprostřední blízkosti Myšminy, ještě 10 vteřin po svém neuváženém pokusu obíhal stánek s klobásami a řval: "Ty vole, co to je?" Hnědý flek na jeho coolových lyžařských kalhotách perfektně ladících k lyžím i lyžákům zavdal příčinu vzniku sázek jeho kamarádků, kdo další si troufne.
|
Garfield
Člen |
# Zasláno: 26 Led 2009 11:53 - Změnil/a: Garfield
- Nahlásit
Kapitola třetí: Horská kynológija
Na horách bylo nejkrásněji, při výkonu funkce jedna. V tu chvíli jsem vytěsnila z hlavy skutečnost, že mám nějakého psa, že až sjedu dolů a přidružím se ke svým druhům, čeká mě tam zas ten psychopat čtyřnohý, který na rozdíl ode mě, bude strašně rád, že mě zase vidí. Lyžovala jsem, co mi síly stačily a ke šlepru vždy přijížděla tak, abych případně někde se vyskytujícího psa nezahlédla a on nezahlédl mě, neboť by svým vítacím úprkem mohl sejmout několik desítek lyžařů, způsobit zaseknutí šleprů, udělat rozruch, případně spustit lavinu.
Bohužel tyto krásné a osvobozující momenty utekly jak voda a zas tu byla funkce dvě. Další výlet jsem pojala jako pěší objevování sjezdovek. Šla jsem omrknout, kde lze realizovat večerní lyžování, od kolika do kolika, za jaký peníz a zda je tam někde hluboký les, kde by se mohl ztratit pes.
Jak jsem tak čekala na otevření okénka "Prodej večerních permanentek", oslovil mého psa nějaký pán, kterému můj pes chtěl pár dní před tím sežrat huskyho. Husky byl nepřítomen a tak si pán konečně mohl s Gaficou promluvit z oka do šňupáku. Gafica seděl sice u mě, ale byl tam jen tak volně ložený, nevšímala jsem si ho.
"Ahoj pse, ty nemáš rád psy, že?" zeptal se pán, jako bych tam nebyla.
Pes pohrdavě odvrátil zrak.
"Pse a co lidi, ty máš rád?"
Pes stále dělal, že kouká jinam, bělmo mu však nekontrolovalně utíkalo do periferního zírání.
"Pse a co řekneš na "K NOZE!"
Pes okamžitě vstal, zastříhal ušima a přiřadil se pánovi k noze.
Rozpačitě jsem vytřeštila oči a nevěděla, zda lisknout psovi nebo pánovi.
"LEHNI!" zavelel majitel huskáča.
Parchant štěkavičný předpisově lehnul a dychtivě koukal - ty vole jako co tam máš dál?
Neubránila jsem se hrdému výrazu ve tváři.
Pán zřejmě pochopil a hlásí: "No jo, no, to mumí každej džezefčík!" a hodil tam posunkové povely.
Pes ani nemrknul a řadil tam sedni, lehni, vstaň i štěkej, jako by se setkal se samotným Desenským.
"No, umí, no." Pán vzal sněhovou kouli a zkusil aport. Pes opět uposlechnul, jen s náhubkem neměl jak aport přinést, přičemž aport rozmáčkl.
Toho už jsem měla ale dost, za prvé mě uráželo, že poslouchá cizího člověka, za druhé jsem věděla, že až příště půjdou zase s huskym, společensky se znemožním, neboť takovou poslušnost, rozhodně nepředvedem.
Psa jsem si odvelela k sobě a dál se tvářila arogantně až přezíravě. Pán pochopil a nechal mého psa na pokoji, cestou od nás pryč jen nahodile tvořil sněhové koule a házel je směrem do stráně, uhrančivě zírajíce na Garfielda. Musela jsem sykat jak hadica, aby mi ten parchant z odložení neodběhnul.
Mé ego utrpělo újmu.
|
Garfield
Člen |
# Zasláno: 26 Led 2009 12:11
- Nahlásit
Kapitla čtvrtá: Když národy táhnou za jeden provaz
Sedím tak u stánku, srsám grog a pes leží pod mýma nohama. Na prostředí už si zvykl, zklidnil se, ztratil potřebu zakousávat prohánějící se lyžaře, trhat běžkařům hůlky z rukou a aportovat Tatrapomy. Stal se z něj hodný bodrý bernardýn.
K našemu stolu přikvačila škola dětí. Mohly chodit tak do páté třídy a hovořily polsky. Posunula jsem se, aby si měly kam sednout a odložit rukavice, čapky a jinou přítěž. Posunkovým povelem jsem rovněž odvelela psa, aby se zařadil za malý stromeček stranou od dětí. Pes bez mrknutí vstal, zalezl za strom a ulehnul. Pak jsem mu párkrát dala kus rohlíku, za což musel dávat pac.
Polské děti byly bystré. Bystré a odvážné. Jedna roztomilá dívenka se zeptala, zda si může psíka pohladit. Po několika dnech psychického abnormálního nátlaku mi to bylo všechno úplně jedno. Děj se vůle boží. Dívenka si psíka pohladila a k ní se přidala další a třetí a pátá a já zbystřila. Tichými téměř neznatelnými povely jsem psa korigovala, aby sekal laťku, jinak mu useknu hlavu. Děti si toho všimily. Malé měkkosouhláskové tlamičky na mě chrlily dotazy těžko reprodukovatelné typu
"Jak stary pies?"
"Jak nazywać sie?"
"Jest to niemiecki owćak?"
"Jak to wy robić?"
Nastala úporná téměř dvouhodina polsko - českého výslechu. Pracně jsem dětem vysvětlovala, že mám sice německého ovčáka, ale že nejsem němka a že se s ním dorozumívám česky. A chtěli vědět jak se řekne česky pes a jak dělám to sedni a jak se říká to lehni a proč mu jednou říkám "dej pac" a hned na to "druhou", jaký je v tom rozdíl. Tak jsem vysvětlovala, že pac = noga. A že ty nogy má 4 a já nechci pořád tu samou, ale chci aby mi je podával střídavě. A děti přesvědčené, že je to "dobry pies", zkoušely reprodukovat mé české povely v polštině a pes už byl tak zpitomělý, že rozměl i na "Lezeć!" místo aportování sněhových koulí předváděl "Gryźć śnieg", z čehož děti usoudily, že chce určitě "jeść" a cpaly ho svými párky v rohlíku, za což jim ochotně panáčkoval a dělal pitominky jako opravdový "dobry pies". Docela jsem zírala a ve výsledku jsem se stala naprosto nezúčastněným pozorovatelem toho, jak omladina z Warszawy a Wroclawy vymývá mozek německému ovčákovi z České republiky.
|
Garfield
Člen |
# Zasláno: 26 Led 2009 12:25
- Nahlásit
Kapitola pátá: Krev není voda
Dorazil bratr i s přítelkyní. Pes málem dostal psotník. Do jeho! jeho! chaty, které on velí a kterou má celou obšancovanou pro svou smečku má přijít nějakej hnusnej člověk, co smrdí sice podobně jako panička, ale rozhodně to není panička a nějaká úplně cizí lidská fenka. No to nesměl připustit!
Dovnitř jedině přes jeho mrtvolu. Marně jsem se mu snažila vysvětlit, že v tom až takový problém opravdu není!
Stál v předsíni, rozkročený u vstupních dveří, řval a vrčel a cenil zuby a skákal mi držený za obojek v náručí, div jsem si nedala na kokos a řval a řval a řval. Bratr, který už ho za ty 4 roky zná jak svý boty, prohlásil něco ve smyslu: "Garfílde, ty seš fakt čím dál tím větší debil" a zcela ledabyle ho pohladil, čímž byl pes velmi záhy odzbrojen a bratra do chaty vpustil, lehnce ho přitom štípnul do kotníku a pak se zase vrátil k demolici oné lidské fenky. Lidská fenka se opravdu bála, což byla voda na jeho mlýn. Mohla jsem ho utěšovat, řvát na něj, zmlátit ho, intravenózně mu podat litr sedativ, nic nepomáhalo. Rezolutně prohlásil, že ona do chaty nevstoupí.
Nakonec tedy vstoupila, ale pes pro psa to znamenalo několikahodinový teror. Aby jí nebyl nic dlužen, v dalších dnech ji sice v chatě nechal naživu, ale ve chvíli, když jsem se já nebo Pavel, respektive oba dva, ocitli mimo jejich přítomnost, drahá nebohá nesměla na záchod, nesměla do pokoje, nesměla vstát ze žídle a to třeba několik hodin v kuse. Nesměla si vzít své vlastní papuče, které si on odtáhl na místo, z nějž hlídal Myšmáka.
Byl to urputný boj s jeho nepřirozenou přirozeností.
Když už se situace jakž takž zklidnila, došlo k tragédii.
Byli jsme naše smečka v chatě a bratr s polovičkou byli běžkovat. Vrátili se a nic netušíce otevřeli dveře chaty, přičemž na sobě měli kompletní běžkařskou výstroj. Vůbec jsem netušila, jak snadno se dají běžky rozkousat.
Nicméně když jsem psovi nasadila osmero náhubků, připnula k němu několikero vodítek (většinu z nich do postroje, některé do plátěného obojku, zbytek do škrťáku na škrťák i neškrťák), přemluvila jsem bratra, aby vzal psa, přítelkyně saně a šli na celé odpoledne na zdravou, uklidňující a pohodovou procházku, přičemž my jdeme plnit zdatně funkci jedna. Bratr uspslechnul.
Když se v podvečer vrátili, byl nezvykle klidný a podivně se kýval. Do konce pobytu nepromluvil.
|
Garfield
Člen |
# Zasláno: 26 Led 2009 12:35
- Nahlásit
Kapitola šestá: Návrat domů
Do oficiálního hlášení pro StB bych chtěla uvést, že osmidenní pobyt proběhl bez jakýchkoliv neočekávaných problémů. Všechny trable byly očekávány, na všechny trable byla skupina dlouhá léta připravována a prošla tvrdým výcvikem, jak čelit nepříteli. Civilní obyvatelstvo neutrpělo žádnou újmu na zdraví ni na majetku.
Do neoficiální výpovědi pro svého psychiatra jsem napsala, že se mi na horách celkem líbilo, jen bych potřebovala zvýšit dávkování léků proti nervovým záškubům, prosila bych doporučení na logopedii, abych přestala koktat a znova bych chtěla začít navštěvovat ambulantní psychologicko-asertivní seance. Zcela jistě bych chtěla zdvořile požádat, aby byla lékařská komise shovívavá a mého bratra propustila z léčebny co nejdříve a jeho přítelkyně by na mou prosbu měla být ušetřena klecového lůžka. Prosím sociální pracovnici, aby mého manžela přesvědčila, že se se mnou nemá rozvádět a že když ze spaní křičí, že tu bestii zabije, nedělá to našemu vztahu dobře a je celkem jedno, jestli tím myslí mě či psa.
|
verunicicka
Člen |
# Zasláno: 26 Led 2009 12:41
- Nahlásit
luxusní
|
Lucie Kratochvílová
Člen |
# Zasláno: 26 Led 2009 12:43
- Nahlásit
krásně jste si to užívali
|
davidkova renata
Člen |
# Zasláno: 26 Led 2009 12:43
- Nahlásit
Garfield
Když se v podvečer vrátili, byl nezvykle klidný a podivně se kýval
 znervozněla bych až v momentě,že by tak činil poblíž studny
Jinak vás nepotěšim,historka s musherem(nemyslim ispidicha  ) a polskými spratky mě utvrdila v jistotě,že ten pes je normální mazlik,ale vy to s nim zkrátka neumíte
|
Fajka
Člen |
# Zasláno: 26 Led 2009 12:52
- Nahlásit
Garfield
Prosím tě... piš zážitky častějž! páč mě se dycky krásně uleví že v tom průseru nežiju jenom já
|
EngieB
Člen |
# Zasláno: 26 Led 2009 13:01
- Nahlásit
Garfield
Skvělý!!!
|
Garfield
Člen |
# Zasláno: 26 Led 2009 13:08
- Nahlásit
davidkova renata
No dlouho jsem zvažovala, jestli ho mám pro dobro věci zmlátit i za to, že poslouchá. Cizí.
|
davidkova renata
Člen |
# Zasláno: 26 Led 2009 13:11
- Nahlásit
Garfield
jestli ho mám pro dobro věci zmlátit i za to, že poslouchá
určitě! To nemůže nikdy škodit!!!
|
Biluška
Člen |
# Zasláno: 26 Led 2009 13:12
- Nahlásit
Garfield
Na které psychině jste skončili?
|
Garfield
Člen |
# Zasláno: 26 Led 2009 13:14
- Nahlásit
Biluška
Střídají si nás. Zatím se jím čendžlo pět. Nevím, jakou kapacitu má republika.
|
Biluška
Člen |
# Zasláno: 26 Led 2009 13:15
- Nahlásit
Garfield
Nevím, jakou kapacitu má republika.
Tak to taky netuším, ale obávám se, že to brzo zjistíš
|
Garfield
Člen |
# Zasláno: 26 Led 2009 13:43
- Nahlásit
isdpch
kdyby ho bratja zachvátčiky někdy poslali do Práglu pro hodiny ze Staroměstský radnice
Nic není nemožnéééé.
|
lakotawin
Člen |
# Zasláno: 26 Led 2009 17:57
- Nahlásit
Ten pes mi připomíná mího psa ,nejen povahou ,ale i vzhledem.Rodiče chtějí ,abych toho šílence dala pryč ,protože čekám mimčo a Dax je tak šílenej ,že by po mimču běhal a kousal a tahal ho po zemi.Jenže já toho psa mám ráda a pryč ho dát nechci ,tak by mě zajímalo ,jak jste to řešili vy? Mamča už mi schání zájemce na mího psa ,kterýho si chci ale nechat.Když jsem viděla jak skočil na cizí děcko a cloumal s ním po zemi z radosti ,že si s ním hraje ,mě málem trefilo.Nebo když si s ním na jednom vandru děcko chtělo hrát tak jsem ho raději uvázala ke stromu a šla jsme mezi lidi,jenže jsem nečekala že to děcko k němu přijde a bude si hrát a Dax si hrál taky, rval z něj mikynu,když jsem přišla měla jsem bradu až na zemi,z té mikyny zbyli jen cáry a děcko mělo několik škrábanců. To by stálo za to ty dva psi dát dohromady Ale zřejmě by se sežrali navzájem .Asi se přidám s příběhama a potěšilo mě ,že nejsem sama Lakotawin
|
lakotawin
Člen |
# Zasláno: 26 Led 2009 18:00 - Změnil/a: lakotawin
- Nahlásit
Nevým jak se sem vkládají fotky tak tady je odkaz http://lakotawin.rajce.idnes.cz/
|
brezen2008
Člen |
# Zasláno: 26 Led 2009 18:18
- Nahlásit
Garfield
to se čte jedním dechem,to chce dalšéí pokračování
|
Garfield
Člen |
# Zasláno: 26 Led 2009 19:05
- Nahlásit
lakotawin
No příchod mimča do domácnosti byl první 2-3 dny dost drastický. Jestli Tě zajímají podrobnosti http://www.cz-pes.cz/diskuse/7_8367_0.html#1
|
Smečka
Člen |
# Zasláno: 26 Led 2009 19:59
- Nahlásit
No dlouho jsem zvažovala, jestli ho mám pro dobro věci zmlátit i za to, že poslouchá. Cizí.Garfield
Zmlátit? Mělas mu ho dát.
|
Garfield
Člen |
# Zasláno: 26 Led 2009 20:02
- Nahlásit
Smečka
Hahaha 
Co jsem si zprznila, to si nechám 
|
brut
Člen |
# Zasláno: 26 Led 2009 20:18
- Nahlásit
Garfield
hezky popsaná dovolená
|
Gwen a Dinulka
Člen |
# Zasláno: 26 Led 2009 21:16
- Nahlásit
hezky popsaná dovolená
To jo, člověk si u toho může říkat, jak má vlastně milýho a hodnýho pejska 
|
wami
Člen |
# Zasláno: 26 Led 2009 21:41 - Změnil/a: wami
- Nahlásit
Garfield
už jste mi chyběli...
a náááhodou, na těch fotkách vypadá naprosto královsky a spokojeně... 
(No dlouho jsem zvažovala, jestli ho mám pro dobro věci zmlátit i za to, že poslouchá. Cizí.
není sám. Teď při odpočinku na intenzivce zvoní kámošce telefon. Její známá, že si teda jako přijela v pauze pocvičit, ale nemůže, neb po stájích a pastvinách se pohybuje volně loženej a klidnej velikej vlkošed. Slyšela jsem jen poslední slovo a startovala jsem ze Saloonu směr jízdárna. Vlkošed se šprajcnul ve dveřích jízdárny, dovnitř nalezl, ale ven už to nešlo, takže zmíněná známá zatím trénovala aspoň venku klid před cizími psy. Mrknutím oka jsem zjistila, že brouček odešel s půlkou řetízku, následně jsem se paní omluvila, že je tedy pejsánek nekonfliktní... Byl. A prej, kolik dávám za výcvik. Že v těch vratech (než se šprajcnul uvnitř) koukal, jak paní cvičí svého pejsánka - a vzorově sedal, lehal, vstával na 10 metrů...
no... aspoň, že je hodně silnej... 
|
Lola1
Člen |
# Zasláno: 26 Led 2009 22:14
- Nahlásit
Garfield
pěkný fotky, Gaf je fešák, text si přečtu ráno, už se těším! Zdravím celou famíliju.
|
corgi
Člen |
# Zasláno: 27 Led 2009 09:52
- Nahlásit
Garfield
Co takhle vydat knihu?
|
Garfield
Člen |
# Zasláno: 27 Led 2009 13:16
- Nahlásit
wami
Brý den paní, vzpomněla jsem si tam na Vás, bo Vy byste si tam "zamašovali", dokud byste nepadli únavou. Ale je fakt, že to by zas tak dlouho asi netrvalo...
Písněte nám, prosím, někdy taky maila, jak se daří nebo nedaří, ale spíš teda doufám, že daří.
|
Terri
Člen |
# Zasláno: 27 Led 2009 13:22
- Nahlásit
Garfield
jsem chtěla jet na hory...
|
