| Autor |
Zpráva |
monika
Člen |
# Zasláno: 19 Led 2006 08:16
- Nahlásit
Včera jsem se zase přetáhla přes město a viděla jsem starou babičku o hůlce jak šla s velkým psem.Odhadla bych to na křížence dobrman+NO.Vedla ho na vodítku,to bylo předpisově prověšené a pesan každou chvíli jako by babi kontroloval.Najednou se zpoza rohu vyřítil malý pes a začal na velkého dorážet.Už to vypadalo,že pesa malého sejme a ta babička úplně potichu řekla "Barunko nesmíš".Barunka se zase stáhla, nechala se od babi pohladit a malého si přestala všímat.Toho si pak páníček chytil a odvlekl.Mě to prostě nedalo a zeptala jsem se té paní, kdo jí fenku vycvičil.Fenka je prý z útulku, vzala si ji před dvěma rokama vnučka,ale pak se vdala a dítě má prý alergii na psy.Barunka prý byla poděs a vnučka měla problémy s poslušností, táhla na vodítku, napadala jiné psy,cikány a bezdomovce.Chtěli Barunku vrátit do útulku,ale babi si ji vzala k sobě.Prý si to spolu užívají, Barunka je absolutně bez problémů a babce je úžasně oddaná,pořád mě očichávala a nechtěla mě jakoby pustit k babi blíž jak na dva tři kroky.Bylo to fakt supr, takového psa jsem ještě neviděla.Nejlepší ale bylo, když mi babička řekla "Víte, Barunka je kouzelná".Jen jsem se usmála rozloučila se něma a šla domů.Tam mě hned ve dveřích shodila na zem dogina, podruhé venku do závěje a pak jsem uklízela roztahané prádlo po domě a rozkousaný košík na hračky.Vzpomněla jsem si na tu babičku a Barunku a jen jsem si řekla, že byla asi vážně kouzelná.
|
Meta
|
# Zasláno: 19 Led 2006 08:17
- Nahlásit
Jen jestli nebyla kouzelná spíš ta babička...
|
Ketrin
Člen |
# Zasláno: 19 Led 2006 08:20
- Nahlásit
monika
To je moc hezký.
|
monika
Člen |
# Zasláno: 19 Led 2006 08:20
- Nahlásit
Meta
ony byly obě supr, vyzařovala z nich obou pohoda.Babi jenom koukla a Barunka by pro ni položila život.
|
wami
Člen |
# Zasláno: 19 Led 2006 08:28
- Nahlásit
monika
hezkej pribeh...
Me fascinuje, ze nekteri lidi maji pro psy takove kouzlo, kteremu nemuze zadny pes odolat. Mam jiny priklad, i kdyz ne tak kouzelny... Mam "neaportovaciho" psa, nenosi temer nikdy nic, a drevo by do huby nevzal. Jednou byl u nas na vikend kamarad pritele od maminky, v podstate pro vsechny uplne cizi clovek. Nas pes nejenze nesnasi veskere cizi lidi, ale na svem uzemi, na dvore je schopny si i kousnout.
Tak tenhle uplne cizi clovek na nej pusobil jak olej na rozbourene more. Nikdy jsem to nezazila a fungovalo to jen ve chvili, kdy jsem an dvore nebyla ja (koukala jsem na to z okna). Muj "zlej" pes se nechal podrbat, lisal se, na toho ciziho chlapa koukal zasnenyma ocima a predpisove mu aportoval polinka!!! Nechapala jsem...
Bohuzel tohle kouzlo opadlo, jakmile jsem byla na dvore ja, to uz pes zase hlidal a i kdyz se dotycny cizinec jako jediny mohl u nas na dvore pohybovat celkem bez problemu, nesmel se priblizit ke mne, to uz pes zase vyhruzne vrcel.
Ale dodneska nechapu, cim si ho ten chlapek tak ziskal. Asi to muselo byt "neco" - a totez mela i babicka od Barunky...
|
fromeli
Člen |
# Zasláno: 19 Led 2006 08:33
- Nahlásit
Já cestou z práce potkávám tady v centru babču s ovčounem, ovčoun vždy bez vodítka, babča nedává absolutně žádné povely. Naposledy jsem fascinovaně hleděla, když babka šla do kontejneru s pytlem a pes už měl namířeno do parku se venčit, došel až k přechodu, zastavil se, rozhlídl na obě strany a pak vstoupil do vozovky a přešel. To sem fakt neviděla
|
viky
|
# Zasláno: 19 Led 2006 08:40
- Nahlásit
ja si myslim, ze zvirata vseobecne maji neuveritelny cit pro starsi nebo stare lidi a male deti. Kamoska mela silene temperamentni dobrmanku ( jak jinak u dobika ), ale kdyz ji vedlo nektere z jejich deti, tak sla pomaloucku, opatrne, porad se ohlizela a davala pozor, aby nektera holcina nespadla. Bylo to az neuveritelne, protoze v rukou kamosky se opet menila v dracici a u nohy sla jedine kdyz dostala povel.
|
Anonymní
|
# Zasláno: 19 Led 2006 08:43
- Nahlásit
U nás chodí chlap s vozíčkem vybírat z popelnic starý papír, má křížence No- velký černý pes. Pes chodí bez vodítka a obojku kolem vozíčku a pána. Když chlápek zastaví u popelnice, lehne si kousek dál a čeká...tuhle jsem je sledovala z okna, chlap hrabal v popelnici,pes ležel, pak už chlap vzal vozík a pes vstal ...chlap si to rozmyslel, vozík pustil a na něco se šel dívat,pes zase lehnul. Když jdu kolem nich se svým psem,který tedy zrovna černý ovčáky moc nemusí,jeho pes na mého kouká jako-co blbneš -já tu čekám,mám práci nevidíš?
Já lítám po cvičácích, cepuju svého hafí,snažím se z něj "něco " udělat a o výsledku raději nemluvím....chlap si jde s vozíčkem a má psa jedna báseň. Jo bohužel snaha někdy nestačí......
|
Anonymní
|
# Zasláno: 19 Led 2006 08:47
- Nahlásit
tenhle příběh o Barunce mi připoměl jednu babičku, kterou jsem potkala a též nevěřila vlastním očím. Babička cca 50kg, malinká, hůlku v levé ruce, a v pravé vedla na vodítku přerostlýho rotvajlera. Byl to evidentně mladej pes, krásná lesklá srst. Babička šla pomaloučku, a ten pes taky pomaloučku, naprosto stejným pomalým krokem. Bylo to hrozně úsměvný a neuvěřitelný zároveň. Pes plný síly a energie a prostě respektoval starého člověka...
|
monika
Člen |
# Zasláno: 19 Led 2006 08:55
- Nahlásit
Tohle mě naprosto fascinovalo, Barunka kdyby jen prošku chtěla, tak za ní babi vlaje, ale ona ji zbožňovala a v dračici by se změnila v okamžiku, kdyby na babičku někdo sáhl.
Jinak naše dogina když ji vede moje čtyřletá dcera je taky beránek.Malá ji cepuje a ona poslouchá.
|
fromeli
Člen |
# Zasláno: 19 Led 2006 08:59
- Nahlásit
Moje neteř, teď jí je už 6, taky "vychovávala" od mala - svých 2 let naši jezevčici, chtěla ji vodit na vodítku, přivolávala, dávala sedni a naše jezevčice, která se na cvičáku tvářila, že něco jako sedni nebo lehni a pak vstaň, slyší prvně ve svém životě, to pro Lucku dělala s vrtícím ocasem. Lucie pokaždý svou nedokonalou řečí sdělila: "honá Míša honá", dodneska tohle spojení používáme i my, když chválíme.
|
Terri
Člen |
# Zasláno: 19 Led 2006 09:14
- Nahlásit
Je to opravdu zvláštní ale také znám staré lidi, kteří jsou se psem jedno tělo jedna duše...
Když jsem od svých 12 let měla svého NO, svého jediného jedinečného, tak to bylo to samé, stačil pohled...
Jenže mám pocit, že se to mé kouzlo nějak s dospělostí vytratilo...
|
monika
Člen |
# Zasláno: 19 Led 2006 09:34
- Nahlásit
já mám pocit, že si ten pes řekne:má dost síly tak ať ukáže co v něm je, ale dítě nebo starý člověk je slabý a potřebuje ochranu.My na ty psy machrujem a oni asi ukážou že jsou slabí a pes jim udělá co jim na očích vidí.
|
klára
|
# Zasláno: 19 Led 2006 12:11
- Nahlásit
být na stará kolena jako bábinka s Barunkou to je můj sen, jen doufám, že se ve zdraví dožiju důchodového věku
|
Anu
Člen |
# Zasláno: 19 Led 2006 12:30
- Nahlásit
Už se vám někdy stalo? Můj pesan-asi jako každý-je nejštastnějším psíkem pod slunce když přijdu domů z práce po 8hodinách a můžeme jít ven na dlouho procházku.Tentokrát vše ale bylo jinak. Přišla jsem dom a pes spustil svůj vítací rituál.Najednou zazvonil telefon-mobil a já ho zvedla,nebudu psát proč ale prostě jsem najednou začala strašně brečet,pes okamžitě se přestal radovat,smutně na mě koukal,pak skočil ke mě na gauč a začal mi s ustaraným výrazem lízat slzy.Když zjistil,že to nepomáhá-byla jsem dojata a řvala ještě víc,tak seskočil,sednul se vedle a začal žalostně vít!!! Ještě před 5minutama to byl nejšťastnější psík pod sluncem a teď se semnou žalostně vyl. Byla jsem dojata a neschopna slov. Stalo se vám to?
|
Kalliope
Člen |
# Zasláno: 19 Led 2006 13:15
- Nahlásit
Anu
máš totiž zázračnýho psa, tak si toho važ, můj Píďa, když začnu bulit, tak je mu to úplně jedno, sedne si a čumí, za suchej chleba by mě klidně opustil, vrcholem jeho slitování se nade mno je to, že si prdne 
|
Anu
Člen |
# Zasláno: 19 Led 2006 13:20
- Nahlásit
To myslíš vážně? Můj pesan teda opravdu úplně zrcadlově reaguje na moji momentální psychickou situaci,ale tímhle mě prostě "dostal".
|
moll
|
# Zasláno: 19 Led 2006 13:20
- Nahlásit
já mám taky soucitného psa - vlastně všichni jsou takoví, ale staroch nejvíc. na zármutek člověk rychle zapomíná (aspoň na krátkou chvíli), když má ustát chlácholení 250 kg psů, kteří se ve své snaze o pomoc předhánějí. moll
|
Anu
Člen |
# Zasláno: 19 Led 2006 13:24
- Nahlásit
stejně to je dojemný,když vezmu,že pes neví proč brečím,ale když brečím,tak určitě se trápím,tak se bude trápit semnou .Jinak jsem mého psa nikdy neslyšela výt až teď
|
Evik
Člen |
# Zasláno: 19 Led 2006 14:37
- Nahlásit
ten původní příběh od Moniky je krásný. Oni asi psi fakticky na děti a staré lidi reagují zvláštním způsobem a rozhodně jsou někteří psi mnohem vnímavější k pocitům lidí než lidé samotní.
Můj mladý pejsa, pokud mě vidí, že jsem smutná, nebo přímo brečím se mě když už tak spíš snaží jakoby rozveselit, začne dělat pitomosti, tahá mě třeba za rukáv, přinese hračku.....ale někdy taky nereaguje vůbec. Zato náš druhý pejsa (z útulku) reaguje na všechny mé pocity přesně podle mé momentální nálady. Když jsem šťastná, dává to taky najevo. Když jsem smutná, přijde, podá pac, olizuje mě anebo mi prostě strčí hlavu do klína a já mu "bulím na hlavu"....tahle jeho "léčebná procedura" mi obvykle okamžitě připomene, abych se uklidnila a nestresovala zbytečně jeho. Kvůli tomuhle pejsovi jsme se taky s přítelem museli naučit držet na uzdě svůj temperament při některých výměnách názorů a nezvyšovat hlas, neboť jakkoli tohle na mladého psa vůbec nepůsobí a je mu jedno, co kecáme a jak to kecáme, tak druhý pes to vnímá stonásobně a pokud slyší zvýšený hlas a neví z jakého důvodu to je, vždycky strašně znervózní a začne si třeba pro sebe i povrkávat a snaží se někam schovat.......Takže s takovýmto psem se člověk musí strašně moc stále učit sebeovládání, aby vůbec byl schopen ovládat psa.
Jinak u nás chodí jedna stará paní o holi s taky už dost starým NO - pes taky poslouchá jenom na drobná gesta a tiché povely, na cizí psy naprosto "prosklívá". Projde v klidu i okolo věčně nasupeného a rvavého ridgebacka, za kterým vlaje jeho neschopný páníček či panička.... Jednou jsem viděla jak strašně dokázalo toho ridže vykolejit, když kolem něj - silně hrozícího s pěnou u huby- prošla v klidu ta paní s NO.....ten pes si z toho - nekecám- fakt sednul na zadek a přestal řvát.....
|
Falco
Člen |
# Zasláno: 19 Led 2006 14:49
- Nahlásit
A co když je to v nás.
My všichni jsme své psy od útlého dětství cepovali podle různých návodů a stále po nich chceme, aby dělali (možná z jejich pohledu) značně nesmyslné věci (je nějaký jiný důvod, než povel "zůstaň", proč musím zrovna na tomto místě ležet a dívat se, jak páníček odchází?). Taková babička nějakým způsobem dává svému psovi najevo, co je jí milé a co ne, a pes možná ví, že má jít u nohy ne kvůli nějakému povelu, ale proto že babička rychleji jít nemůže.
Co vy na to????
|
Ketrin
Člen |
# Zasláno: 19 Led 2006 14:58
- Nahlásit
Tihle staří lidé o kterých je řeč, neřeší nějaký výcvik, oni prostě žijou ten vztah s tím svým psem, jsou spolu navzájem psychicky propojení. Všichni víme že zvládání psa není o fyzické síle. Moje tchyně byla v posledních letech života po mrtvici slaboučká jako věchýtek, vážila snad 30 kilo. A naše akční vítací labradorky, které mně při vítání bez zábran skáčou "až na hlavu", si od ní nevzaly piškot, dokud neseděla bezpečně na židly. Opatrně ji obcházely, aby ji neporazily těmi svými vrtícími mačetami... A nikdo je to neučil a babička s námi nebydlela, jen občas u nás byla.
Já to neumím vysvětlit, ti psi to prostě cítí.
|
Ketrin
Člen |
# Zasláno: 19 Led 2006 14:59
- Nahlásit
Hrůza, co jsem to vypustila - samozřejmě na židli!
|
Fifi
Člen |
# Zasláno: 19 Led 2006 15:04
- Nahlásit
Souhlas, i nejvetsi psi trdla se u starych lidi chovaji jinak. Kdyz k nam prijede na navstevu moje uzasna 95leta babicka, najednoou ty moje hromdopolice jsou jak motylci, jen kolem babusky jemne poletuji, strkaji ji hlavu do klina, chteji drbanky....
|
Anonymní
|
# Zasláno: 19 Led 2006 16:04
- Nahlásit
mno nevím jestli je to tim, že je Píďákovei teprve rok, tak je rozvernej, ale tuhle přijeli známí na návštěvu a měli malou holčičku, asi pětiletou, a pes mě teda dost zklama, vůbec se k ní nechoval ohleduplně spíš naopak, nakonec to skončilo tak, že pes se musel zavřít do jiný místnosti nebo by děcku ublížil  , koukám, že máte všichni vzorné pesany
|
Kalliope
Člen |
# Zasláno: 19 Led 2006 16:24
- Nahlásit
to jsem byla já ten anónym.
|
Azoracek
Člen |
# Zasláno: 19 Led 2006 18:39
- Nahlásit
Tak pokud většina psů má nějaké cítěté se starším člověkem či naopak mladším, Azorek je nějaká extra výjimka. Ten nemá cítění vubec, když je mi blbě, mám pocit, že mě chce snad ještě víc naštvat, a je mu totál jedno, jak na tom jsem.
A jakože opravdu čumím na souhru nějakých lidí a dětí se psy, tak my jdeme opravdu mimo...
A mrzí mě to
Jenže to už nezměním  Každý je nějaky no...
|
Handy
Člen |
# Zasláno: 19 Led 2006 20:46
- Nahlásit
Já se bohužel musím přidat ke Kalliope a Azorackovi...Handy je taky necita-taky si to můžu vykládat, že je to puberťák rozvernej a že třeba jednou bude citlivej k starším a dětem. Přijde naše babička-pes rád, skákal by, až hrůza. Mimochodem je mi 13 a teda nepřijde mi že by mě nějak chtěl chránit-taky je to asi tím, že mu ukazuju, že já jsem ten nadřazený. Ale to ze mě má taky někdy prču
|
Falco
Člen |
# Zasláno: 19 Led 2006 21:06
- Nahlásit
Myslím, že často jsou psi chytřejší, než si myslíme. To, co dělají na povel dělají možná proto, že buď si myslí že musí, nebo si myslí, že tím udělají páníčkovi radost. Ale je spousta věcí, který se naučí nebo dělají sami od sebe (nějak na to přišli?).
Měli jsme NO, kterému bylo jeden a půl roku, když se mi narodil syn. To, jak se ten pes choval k dítěti bylo fantastické (i vzhledem k jeho věku). Zaberu kus diskuze popisem:
1. Dítě spávalo na dvorku v kočárku, pes ležel u kočárku. Když se dítě začlo vrtět, pes si sedl. Pouhým pohledem z okna, bylo možné zjistit podle polohy psa, jaký je stav v kočárku. A pokud malý začal pobrekávat, pes začal štěkat, aby někdo přišel na pomoc.
2. Několikaměsíční syn se vyvaloval na trávníku na dece, pes ležel vedle deky a dával pozor. Jakmile se dítě píďalkovitými pohyby dostalo mimo deku, hned ho začal čumákem strkat zpátky na prostředek deky a pak si zas způsobně lehl vedle (samo, že tam nebyli sami, vždy jsme je pobaveně pozorovali)
3. Když začínal syn chodit kolem nábytku a chtěl přejít např od knihovny ke stolu přes volný prostor, vydal jakýsi zvuk, který pes slyšel kdekoli v domě. Ihned přiklusal, nechal kluka aby se ho chytil za chlupy na krku a jako živá podpora ho převedl k cíli.
Nic z toho jsem ho neučila (ani si nedovedu představit, jak bych to udělala) a přesto přesně věděl, co má dělat.
Srovnávám to s tím, kolik úsilí musím vynaložit, aby pes např správně aportoval.
|
Fifi
Člen |
# Zasláno: 19 Led 2006 21:14
- Nahlásit
Falco
A kolik usili na aportovani musis vynalozit?
|
