| Autor |
Zpráva |
pawLINka
Člen |
# Zasláno: 1 Lis 2012 08:10 - Změnil/a: pawLINka
- Nahlásit
Ten se začal bát větru a průvanu.
Za prvé nám už několik let kňourá. A to bez jakéhokoliv důvodu
Mám doma něco podobného...
Fóbii z větru a průvanu má můj pes taky. Začalo to až v dospělosti a netuším jak s tím naložit. Trošku pomůže, když se může schovat. K tomuto účelu má vyrobený domeček, který je uzavřený a tmavý. Do něj si zaleze, přikryje si hlavu dekou a nějak to překlepe. Většinou... 
Edit: S tím kňučením máme taky problém. Slyší dobře - možná až moc, takže tím to u nás není..
On je takový neurotik. Kňučí když je spokojený, kňučí, když je nespokojený... Nepomůže ho seřvat, ignorovat ani nic. Prostě žiju už 10 let se psem, co nezavře hubu.
|
Adiddaska
Člen |
# Zasláno: 1 Lis 2012 20:53
- Nahlásit
ahoj, s dovolením se sem přifařím, když mluvíte o tom sluchu. Můj pes se poslední dobou začal víc lekat, bát se projít okolo některých věcí atd (už jsem to tu psala v jiném tématu) pak se přišlo na vleklý zánět uší. Ten se vyléčil, ale při hloubkovém čištění v sedaci se přišlo na to, že pes nemá bubínky.  nemáte někdo zkušenost, jak při takovémhle defektu "vypadá" psův sluch? Pes evidentně slyší, při výcviku musí reagovat jen na slovní povely (žádné pomocné posunky) a reaguje přesně a rychle. Ale právě taky občas takhle dementně kňourá, když se jdu třeba sprchovat nebo na záchod, najednou uplně haluzovitě, ale stačí, když vystrčim hlavu z koupelny a klidnym hlasem řeknu: si normální? a hned toho nechá. Myslíte, že to může souviset s tim sluchem? dik
|
bordyny
Člen |
# Zasláno: 3 Lis 2012 14:52
- Nahlásit
Omlouvám se, že jsem nereagovala na příspěvky, ale nešlo mi to se příhlasit, už je to ok. pawLInka...asi teda i já mám psa, co hubu nezavře a to doslova. Kdybys viděla moje příchody domů...to je vytí, zpívání, kňourání, které přerůstá do štěkotu, nošení papučí, a on se normálně směje. Tak srandovně krčí papulu, že to vypadá jako šílený úsměv...a já věřím, že on se radostí vážně směje a jak jsi psala: On je takový neurotik. Kňučí když je spokojený, kňučí, když je nespokojený... Nepomůže ho seřvat, ignorovat ani nic. Tak to je přesně to, co máme doma a teda musím napsat, že jsem ráda, že v tom nejsme sami, že je nás víc takže říkáš, že se s tím máme smířit a užívat si naše společné dny...ok, ale co s tím jeho příšerným strachem, když odcházíme z domu? Nechci at se tak stresuje...prosím poraďte. Děkuju
|
