| Autor |
Zpráva |
kejtlin
Člen |
# Zasláno: 27 Zář 2009 19:12
- Nahlásit
Už se stmívá , já se zrovna nudím, tak mě napadlo založit toto téma.
Mám kamarádku taky pejskařku, jely jsme na výstavu na slovensko, má tam příbuzné, bydlely jsme u nich, oni bydlí u lesa kde žijí medvědi, už jim rozhrhal 3 ovčáky, my jak je to hrozný, proč ho strýc nestřelil když má malorážku a kulovnici a on řekl, že když vylezu, uvidím 3metrového medvěda, tak zas zalezu. Sly jsme ven se psy a z chroští vzdáleného od nás asi 2m vylezl medvěd, koukali jsme na sebe, psi ztuhli. Já už jsem se loučila se všemi co mám ráda, pak se méd´a otočil a odešel.od tá doby vím, co znamená ztuhla mi krev v žilách.
kdyby tenkrát některý ze psů zavrčel nebo něco, tak si myslím že bych to sem už nepsala.
|
worick
Člen |
# Zasláno: 27 Zář 2009 19:47
- Nahlásit
kejtlin
no, tak to asi málokdo z nás tady překoná - tenhle tvůj příspěvek a hlavně doufám, že já nikdy!
Když byl samojed asi 7 měsíční, poprvé mi utekl někam k lesu za srnou. Tom byl zrovna na služebce, já sama doma jsem se k večeru vracela se psy a on mi zdrhnul už jen cca 150m od baráku. Už bylo hodně šero, chvíli jsem ho ještě viděla na kopci mezi keři a slyšela jeho poštěkávání, pak už jen ticho, do kterého jsem já řvala - zprvu vztekle, postupně víc a víc zoufale. Pak jsem uslyšela dvě rány z pušky a slyšela psa zapištět. Nechtějte zažít tu hrůzu, co se mi prohnala hlavou než jsem doběhla do baráku pro baterku a vyletěla pološílená směrem k lesu. Po 100m se proti mě šoural samojed, uštvaný, pěnu u huby, samý bodlák, ale živý a zdravý. Já jsem jen propukla v hysterický pláč a málem jsem ho chudáka umačkala - ten asi nechápal vo co jako gou. Odjela jsem se pak uklidnit k mamce, ale dostala jsem tam šílenou třesavku a brečela jsem a brečela (a to si myslím, že jsem dost tvrďák) Běželo mi ještě dva dny hlavou, co by - kdy by...Jak budu Tomovi volat, že je pes zastřelený....měla jsem ho na starost, byla by to moje vina....Už nikdy víc tohle nechci zažít!
Jo a vůbec dodnes nevím, co to mohlo být za rány a který pes to zapištěl...
|
corgi
Člen |
# Zasláno: 27 Zář 2009 22:20
- Nahlásit
Tak přidám taky svou trošku. Svou první fenu NO jsem tahala už odnepaměti na cvičák. Bylo mi 12, když jsem jí k večeru vzala na skokovky a na kladinku. Fena od začátku pomalá, do ničeho se jí nechtělo, já otrávená a naštvaná. Tehdejší výcvikáři samo radili psa do všeho přinutit, prostě když zavelím, tak pes musí skočit, i kdybych ho měla přes tu překážku překopat. Já malá nanynka jsem to brala na vědomí a chudáka psici trápila a trápila. Řvala jsem na ní a tahala jí přes překážky, až bylo šero. Fena čím dál tím horší, ale přeci jen dělala to, co jsem chtěla. Najednou jsem si všimla, že má nateklou horní pravou půlku huby. Kouknu na to a co nevidím - horní špičák totálně venku z čelisti, držel na kousku dásně nebo čeho, byl vidět celý i s kořenem a kolmo na původní směr ležel mezi dásní a pyskem. Tehdy bych si nejradši nakopala, ale místo toho jsem pádila i s fenou k vetovi, co bydlel pod cvičákem. Asi jsem ho vyrušila od telky, ani netípnul cigáro a vzal nás do garáže. Tam vytáhnul ze šuplíku rezavějící kombinačky a zavelel, ať fenu chytnu. Já jsem jí opatrně držela hlavu, ale pan doktor to vzal po svém - chytil jí za ucho, ve kterém měla chronický zánět a neléčený hematom, takže začala řvát jak tur. Doktor v klídku vytáhnul ten zub, dal mi ho do krabičky od sirek a poslal nás do háje. A já šla. Vůbec nevím, jak jsem ty dva kilometry domů došla, ale máti tvrdí, že když jsem přišla domů (a že už mě taky sháněli), byla jsem bílá jak stěna, neschopná promluvit, jenom jsem jim podala tu krabičku se zubem. Nalili do mě černý kafe - to už si pamatuju - a já se trochu zmátořila. Od tý doby už psy do ničeho nenutím a k vetům do garáže nechodím...
|
Lola1
Člen |
# Zasláno: 27 Zář 2009 22:36
- Nahlásit
garfielde, kde jsi? 
|
kokrvnouzi
Člen |
# Zasláno: 27 Zář 2009 23:09
- Nahlásit
Šli jsme tenkrát z nákupu, kamarádće rupla taška, já plný ruce a psa, ona posbíraný nákup, hlídané děcko a ještě hyperaktvního, pošahaného pudla, když jsme došli k silnici. Dlouhá, rovná dvouproudovka, málokdo tam dodržuje rychlost... My způsobně čekali, až nic nepojede, jen Daneček (onen pudl) se neustále snažil provést nějakou vylomeninu. Kamarádka ověšená nákupem, třímajíc navíc děcko, ve snaze uklidnit neposedného psa ho chytla za obojek a chtěla s ním zatřást. On se ovšem vysmekl z obojku a skočil přímo před kolo projíždějícího náklaďáčku... Už jsem pomalu viděla rozjeté psí vnitřnosti na kole náklaďáku, když se Dan ve chvíli kdy doskočil obrovskou rychlostí odpéroval směrem dozadu a v poslední setině vteřiny přistál kamarádce vedle nohy. Dodnes nechápu jak to zvládl, ale zvládl...
A další hororový zážitek nepřímo související se psy a s tou samou kamarádkou. Jeli jsme s útulkáči na v té době ještě NVP Litoměřice, vlakem jako vždy. Celá parta vystupovala dveřmi vpředu, já a ona kamarádka opět hlídajíc děcko vzadu. Před námi pán s čivavou v přenosce otevřel dveře, vystoupil a najednou se rozeběhl, kamarádka vystoupila i se psem a dítětem za ním a já už taky vystupovala, když kouknu a říkám ty Lucko, tady ne, to je do kolejí... couvnu, kouknu před sebe a vidím Lucku utíkat a navíc slyším houkat vlak... Kdo zná nádraží Litoměřice město ten ví, že jsou tam pouze 2 koleje a nástupiště je vyvýšeno. Vidím Lucku jak hází děcko nahoru na zídku nástupiště, za ním letí pes a poslední co jsem viděla bylo, jak se Lucka škrábe za nimi, pak mi před nosem prosvištěl nákladní vlak... Vyletěla jsem obrovskou rychlostí z vlaku, žádné s dovolením, žádný povel na psa pomalu nebo si rozbijem hubu, prostě jsem letěl, houkla něco nesrozumitelného na zbytek nicnetušící výpravy a podchodem se hnala na druhé nástupiště. Tam seděla Lucka, bílá jak stěna, ale v celku. Nakonec z toho nebyl ani slibovaný infarkt a my se tak mohli odebrat na výstavu.
Jen si říkám, co by se stalo kdybych šla slepě za nimi a nekoukala, že je to do kolejí. Obávám se, že já už bych to nestihla... Od té doby kamkoliv cestuji vlakem koukám na kterou stranu se vystupuje a i cizím lidem nadávám jestli jsou normální, když chtějí vystupovat na špatnou stanu!
|
Biluška
Člen |
# Zasláno: 28 Zář 2009 08:36
- Nahlásit
Vynechám úplně horrorové historky jako když jsem běžela domů s Lilátkem v náručí a Lilátko mělo téměř utrženou hlavu. Vynechám Akélu, která na silnici lovila řidiče (ne auta, opravdu řidiče), já stála na poli, v ruce šest vodítek s ostatníma psama a neměla jsem je kam uvázat, abych chytla tu ludru. Vynechám jak jsme utráceli Brajenku a osmitýdenní Bon-Bon si usínající Brajce lehla na bříško a plakala (bulel i veterinář). Vynechám akci Jarošov i když to je bezesporu nejstrašidelnější zážitek za celých mých třiatřicet let.
A místo toho vám povím jak jsem jela na závody agi do Brna. S tříletou Hesinkou, se štěnětem Pumičkou, s batohem, který vypadal, že se do něj vejde ajfelovka a s tříměsíčním miminem. Sama. Vlakem. Na dva dny. To mimino bylo v kočárku polské výroby, který už odvozil jedno dítě a tudíž byl takový, řekněněme, ne příliš kvalitní  .V Olomouci jsem přestupovala, byl to vlak co nemá kupéčka. Jenom řadu sedadel za sebou. Mezi plošinou a sedadly jsou samozřejmě dveře a těmi můj kočárek odmítal projít. Bylo pět ráno, vlak poloprázdný, nikomu jsem nezavazela, takže jsem zůstala stát na té plošině. Ovšem průvodčí to nemohl přenést přes srdce a rozhodl se nám "pomoc". Vzal kočár za rukojeť a pod heslem "co nejde silou půjde větší silou" ho prorval dveřma. Většinu dostal dovnitř, jenom jedno kolečko smutně leželo v chodbě . Průvodčí se spokojeně usmál a pravil "teď si můžete v klidu sednout paninko, přece tu nebudete s těma pejsánkama celou cestu stát" . No sednout bych si aji mohla, že jo, kdybysem nemusela řešit jak opravím to kolečko. Podotýkám, že bylo nesundávací 
Takže jsem psy a batoh odložila na sedačky, mimino jsem svěřila do náruče jakési babičky, kočár násilím vytáhla zase na chodbu a zahájila operaci. První přilepení izolepou (tu mám v batohu furt, tvrdím, že cokoliv se dá opravit velkým množstvím izolepy) vydrželo pouze po přestup v Nezamyslicích. Urvalo se mi to ve chvíli kdy jsme tryskem přebíhali k dalšímu vlaku co se chystal odjet. Doběhla jsem to s kočárem na třech ( chybějící kolečko jsem vyvažovala nakláněním kočáru na druhou stranu a modlila se ať Inku nevyklopím pod vlak), kolečko v ruce, štěně hozené za děckem do kočáru a neustále ječený povel "neskááááááč, seď táááááááám" . V tomhle vlaku byli kupéčka. Opět jsem vyložila celý náklad, mimino svěřila hejnu puberťaček co jely do školy (asi) , kočárek složila na bok a za asistence snad celého vlaku začala spravovat. Asi tři chlapi mi nezávisle na sobě poradili, že "to má takovou závlačku a tu tam musíte prostrčit pani". Potřetí už jsem málem vraždila,páč to v čem drží ta závlačka právě ten debil urval. Nakonec jsem kolečko přivázala provázkem k nápravě . Vydrželo to od vlaku do podchodu Brněnského nádraží . To už jsem byla docela zoufalá, páč nás čekala cesta tramvají a pak pěšky přes půlku Líšně a času do zahájení závodů nám moc nezbývalo. V podchodu jsem koupila vteřinové lepidlo a zkusila to kolečko přilepit. Pochopitelně to nefungovalo, dojela jsem s tím akorát na nástupiště tramvají. Tam mě osvítil duch svatý a ze špagátu a dalšího vteřinového lepidla jsem vyrobila ten urvaný držák na tu závlačku.... kočárek s tím potom jezdil další tři roky než začalo dítě používat vlastní nohy .Ale řeknu vám, za tu jednu jedinou cestu jsem zestárla snad o deset let Všechno tohle absolvované s Pumicí, která se neustále snažila zdrhnout a něco provést, s Hesinkou, která se tvářila strašně ublíženě, že se jí nikdo nevěnuje a s miminem, které většinu doby řvalo protože nemohlo spát
|
nikihoney
Člen |
# Zasláno: 28 Zář 2009 10:03
- Nahlásit
Biluška
Super !!!
Tos měla poslat do Bakalářů ! Oceňuji už jen tu odvahu vyrazit s takovým ansámblem vlakem!
|
kejtlin
Člen |
# Zasláno: 28 Zář 2009 12:13
- Nahlásit
Mám ještě jeden, byla jsem u té samé kamarádky, její rodiče odjeli na slovensko, tudíž já ten den obsadila dům se smečkou, natajno, já jsem tam mohla samozřejmě, ale ne v té době s 8mi psy, poslední den jsme šly naposled ven a jedna čiva začínala poprvé hárat, potkaly jsme ovčáka a ten ji začal honit, fenka chytla hysterák a utíkala, byl s námi tehdejší můj přítel a běžel za ní, ptž byl fyzicky velmi zdatný, nikdo nepochyboval, že ji chytí, bohužel ne.
Nasadila jsem moji jezevčici, měla stopařské zkoušky, na silnici se ji ztratila, kamarádka nasadila ovčáka, nic, druhá kamarádka nasadila svého policejního rtw, díky tomu, že policajtka tak jsme mohly vlézt kamkoli, nic. Vyvěsila jsem letáky, obvolala útulky, policii, nic, každý den jsem tam v místech hledala bezvýsledně. Po týdnu mi volal jakýsi pám, že jestli postrádám
fenku čivavy, tak si pro ní můžu přijet, že jim vlezla do auta, když vykládali nákup, zabouchli dveře a řešili prý co dál, mají už 2 jezevčice, tak že si ji nechají, druhý den šli na nákup a viděli leták, tak mi zavolali, odměnu nechtěli, já přešt´astná, ale fenka měla 180 klíšt´at, měla jich víc, při asi 30ti kusech jsme začali počítat, když se ztratila byl leden, nebyla ani nastydlá, jen trochu přiotrávená jedem z klíšt´at, můj vet říkal, že musela vlézt do nějakého hnízda ve slámě nebo tak. Cestou k pánovi musela přejít 2 velmi prekventované silnice, je zázrak, že se jí nic nestalo. To až o 3 roky později, kdy m i někdo otrávil 3 psy a ona mezi nimi.
á
|
impact
Člen |
# Zasláno: 28 Zář 2009 12:31
- Nahlásit
Kdysi uz jsem nekde zakladala podobne tema. Bylo to tusim neco jako Uz jste nekdy malem prisli o psa diky vlastni blbosti? Mela jsem tam asi tri historky, ale nemuzu si je vsechny nejak vybavit. Takze tez pominu-li to, ze mi pred par lety tehdejsi velice dobry kamarad zastrelil psa, aby se mi pomstil (promin Cire...), hodim do placu taky jednu vlakovou.
Jela jsem s Mafem vlakem domu z prace. Chtela jsem jet. Vlak jel z kuse koleje, coz je takova, co je jakoby vsunuta do nastupiste. Sedim, cekam na odjezd, Mafo chrape, jako vzdy jen s kosem a bez voditka. Napred zpozdeni a pak to prosel pruvodci, ze nefacha masina a mame si prestoupit. Tak jsem drcla do Mafa, aby se vzbudil, ze prestupujem. Jenze on si myslel, ze uz vystupujem doma, kde vyskoci z vlaku, udela hop hop a je v trave, kde uz si jede svoje blues. No a tady jsem vylezla, Mafo za mnou udelal hop hop a z nastupiste byl v kolejisti. Ve me by se krve nedorezal, protoze prijizdet tam zrovna vlak, tak mi ho rozmazl primo pred ocima. 
|
rain
Člen |
# Zasláno: 28 Zář 2009 18:34
- Nahlásit
Jeden přidám, sice nešlo o život ale moc fajn mi v té chvíli taky nebylo . A třeba se i dozvím co to mělo znamenat.
Byla jsem takhle jednou sama doma (to jsem ještě bydlela u mamky a chodila do školy), seděla jsem ve svém pokoji a najednou slyším jak mámy jezevčoun vyje. Říkam si jasně, zase sedí v kuchyni na stole, čučí z okna a kolem jde nějaký pes, které on nesnáší.
Každopádně vyl už dost dlouho, tak jsem se zvedla, že ho pudu seřvat.
Vylezla jsem z pokoje a zjistila že není v kuchyni, ale v obýváku (tam výhled ven nemá). Vejdu dovnitř a vidím psa jak sedí na křesle, upřeně hledí do rohu, střídavě vyje a "olizuje vzduch", mě absolutně neregistroval, ani když jsem na něj mluvila.
Nikdy už takovýhle "zkrat" neměl a nevím co to mělo být, každopádně mi v tu chvíli proběhly hlavou všechny historky o tom jak zvířata vidí duchy atd. .
Teď už se tomu směju ale tehdy jsem z toho byla připo***ná  .
|
impact
Člen |
# Zasláno: 28 Zář 2009 19:05
- Nahlásit
Rain neco podobnyho se mi stalo s rotwikem Cire. Mela jsem ho jednu chvili u byvalyho na dvore takovyho staryho statecku, kde nikdo nebydlel. Jednou jsem ho sla vyvencit, po navratu ho pustila na dvur a chystala krmeni. Pak jsem jeste pro neco vysla do dvora a on se na me otocil. V tu ranu ztuhl, udelal se mu kartac na hrbete, zacal vrcet a sel pomalu ke me. A celou dobu se dival skrze me. Tak posrana, kdo to za mnou stoji jsem v zivote nebyla. Cir nakonec dosel ke me, obesel me a s nosem nahoru stal a vetril. Tak jsem se otocila a tam nikdo. Jak jinak. Fuj, jeste ted mi je zle. Ale tam se nam podobne ducharskych historek stalo povic. Jen u teto byl pes.
|
Biluška
Člen |
# Zasláno: 28 Zář 2009 19:22
- Nahlásit
V našem baráku straší velkej černej pes a mrtvej kostelník. Respektive teda jednoho ducha máme na půdě. Asi je hodnej, páč psi se ho vůbec nebojí, zato lidi děsně. I lidi (hlavně děti), kteří o něm vůbec neví (nevyprávěla jsem jim to) se tam bojí chodit, tvrdí, že mají pocit, že se na ně někdo dívá a že je z tama někdo vystrkuje. Paradoxně psice tam chodí úplně v pohodě, dokonce je tam občas i zavírám a pohoda.
Zato dalšího máme ve sklepě a tam psy nedostanu ani heverem. Lidi tam necítí nic, ani já ne a to jsem na tyhle věci docela vnímavá. Psice vědí svý a do sklepa nevlezou ani za zlatý prase. Armánek docela často vysedává u sklepního okýnka a štěká dovnitř. Přitom je zježený, vynervený a je vidět, že štěká ze strachu.
|
Vikula
Člen |
# Zasláno: 28 Zář 2009 19:55
- Nahlásit
Není pro mě horší zážitek, než se od veterináře vrátit bez psa.
Ale je to asi dva roky zpátky, kdy se mi taky hrůzou podlamovaly kolena, ale naštěstí to tehdy skončilo jen trapasem u veterináře.
Měla jsem tehdy fenku s ledvinovými kameny, která byla na dietních granulích.Už to byla postarší dáma s odporem k pohybu, ale pro kus žvance by položila život. Tak jsem její deficit pohybu řešila tím, že jsem jí jednotlivé granule házela na koberec a ona se bavila tím, že je hledala.
Jednou si tak dolezu s vypětím sil z práce a chci si užít svou chvilku klidu u počítače.Vezmu hrst granulí a hážu po jedné za sebe. Pak mi došly a Viky pořád kouká, že by si ještě dala, tak skočím pro druhou hrst.
Po své siestě u compu jsem ji chtěla vzít na naši obvyklou pochůzku.Sotva vyjdeme z domu Viky se začne na chodníku hrbit, že už to asi na trávu nestihne.Tak ji popadnu a prudce postavím do trávy se slovy,že na tohle ať si nezvyká.A ona najednou stojí narbená a vypadá, že jí něco hrozně bolí.Krve by se do mě nedořezali, najednou mi letěly v hlavě hrůzné diagnozy a nejvíc torze žaludku.Nikdy nezapomenu na tu cestu na veterinu, ten pocit, že jsem jí ublížila kvůli pitomému hovínku na chodníku.Do plné čekárny na veterině jsem se vřítila se psem v náručí a začala bušit na dveře, aby bylo jasné,že jde o velmi akutní případ.Otevřela postarší sestra s nevrhlým pohledem, ale té jsem nevěnovala pozornost a hned k vetovi a rychle drmolila o torzi.Veterinář ji prohmatal, řekl, že je pravdu nějáká divná, že tedy udělá rentgen.
Celá vystresovaná čekám na snímky a ač ateista prosím, jen ať ji pane bože nemusí operovat, v jejím věku už by to bylo riziko.
Konečně mě znovu volají do ordinace, že snímky už jsou hotové.Vejdu ,když se od nich zrovna vet otáčí a se smíchem mi sděluje, že je přežraná!!!! Nevrlá postarší sestra mě zavraždí pohledem. Nevadí. Stálo mě to 1200 kč.Nevadí, hlavně že moje zlatíčko nemá torzi.Kolem plné čekárny se proplížím a
cítím zvědavé pohledy jestli akutní případ přežil.Viky po injekcích na podporu trávení pookřála, tak ji raději v náručí přitisknu, aby si snad někdo nemyslel, že jsem je všechny zdržovala zbytečně.Druhý den jsem tím pobavila všechny v práci.
|
kejtlin
Člen |
# Zasláno: 28 Zář 2009 20:03
- Nahlásit
My často slyšíme kroky na půdě, která sousedí s mým obývákem přes zed´ už to neřeším, resp. už se nebojím , ale návštěvy nechtějí spát v obýváku na sedačce, měla jsem doma odborníka na duchy, můj známý a říkal, že jich je tady víc, ale že se nemusím bát, psi jsou v pohodě na půdu taky chodí, ale nechtějí chodit kolem hřbitova, prý se na tom našem dějou divný věci....
Jo a děda mi říkal, že se na půdě oběsil jeho otec, můj praděda.
Ale je fakt, že se třeba zničehonic rozštěkají a koukají na dveře.
|
worick
Člen |
# Zasláno: 28 Zář 2009 21:44
- Nahlásit
kejtlin
Biluška
Biluška
Já se teda duchů nějak nebojím (teda zatím jsem neměla důvod se bát), dokud jsem nepojala blbý nápad přečíst si ty vaše historky večer. Ještě že nejsem sama doma!!!
A jsem ráda, že píšete jen ty, co nakonec dobře dopadly. Díky. Těch zlých konců je na světě moc a rozhodně je nevyhledávám.
|
kachna_
Člen |
# Zasláno: 29 Zář 2009 07:52
- Nahlásit
Máme, krom jiných, v té době poněkud plachého vlkošedého n. ovčáka, patří partnerovi.
Tenkrát jsme spolu bydleli cca měsíc, a známý potřeboval pár starších cihel na dozdění čehosi. Domluvili jsme se, že přijede, ale až já budu doma, protože je tam nový pes. Pozavírala jsem psy doma a čekala na něj. Přijel, vešel do baráku, pes vyběhl ven.
Asi za pět minut! vešla holka, která přijela s ním a čekala v autě, že před těma pěti minutama nám Cir vyběhl ze vrat (protože ten duševně méněcennej jedinec je nezavřel), vrazilo do něj auto a on utekl někam v les. A jestli je to náš pes.
Musim říct, že tak sprostá jsem v životě nebyla.
Psa jsem hledala asi hodinu než přijel partner, pak jsme ještě prošli obvyklou venčící trasu a s nepořízenou se vrátili domů, kde na nás čekal zdravý Cir.
|
davidkova renata
Člen |
# Zasláno: 29 Zář 2009 08:59 - Změnil/a: davidkova renata
- Nahlásit
Tak já asi nepřispěju do tématu(zcela vyjímečně teda),páč mušim trapně přiznat,že mi čuba nic neprovádí,je prostě trapně vychovaná k obrazu mýmu(pominu teda vobrany,tam by se dalo něco dohledat,třá pár hezkejch skluzů mám za sebou ).
Jedinej opravdu strašnej zážitek sem nebudu tahat,abych nekazila náladu,už ho někdo popsal..to je ten,když se vrátíte z veteriny bez psa
|
Steph
Člen |
# Zasláno: 29 Zář 2009 10:22
- Nahlásit
davidkova renata
ten,když se vrátíte z veteriny bez psa taky znam, ale u pekinaka to uz bylo spis vysvobozeni
Nejstrasnejsi - to bylo ve 2004 na Mikulase
Rodila jsem kamosce fenku, jedno mrtvy stendo se zaseklo v hrdle, tak jsme museli na vet, kde uz jsem dorodila 10 dalsich stenat na pacientaku, pro jistotu, ze by byla nejaka komplikace. Navecer bylo po vsem a ja konecne vyrazila s bestiema na slibovanou prochazku, protoze celou dobu chudaci cekali v aute. Kam?? Tak za odmenu k Vltave na plaz pred Vrany, kde muzou behat na volno, pac tam neni zadna zver a nezdrhnou. Z jedny strany voda, z druhy silnice a skala.....les az hodne daleko. Radostne vybehli z auta a Amalka jako tradicne zacala smejdit v rakosi, kde obvykle nahani mysi, ja jeste hrabala v aute celovku a Spoony tvoril hodnotu opodal. Najednou se ozval straslivy rev Amalky, nasadila jsem celovku a bezela k rakosi, z nej mi pred ocima vyletela Amalka do vzduchu a za ni divocak, Spoona jsem chytla za ksandy, ale i tak doslo k mensimu kontaktu s divounem. Pak se ozvalo splouchnuti a divocak zmizel. Amalce se nesrazi krev, kdyz jsem si na ni posvitila, videla jsem jen cary kuze na hrudniku a vsude krev, vedela jsem ze je hodne zle, Spoony mel roztzenou tlamu v miste kde rostou matlafousy. Tryskali jsme zpatky na vet, nejdriv si recepcni chtela delat srandu, pac Amalka ma stejnou barvu jako fenka, kterou jsem tam pred chvili dorodila......"Mate dalsi stenatko?" to uz jsem k ni ale stala celem promocena krvi s Amalkou v naruci, tak ztuhla a mazala mi otvirat dvere do ambulance. Amalku vysivali skoro 2 hodiny, mela 43 stehu a mezitim jsem jeste nechala spichnout Spoona ve vedlejsi ambulanci mel nastesti jen 8 stehu. Dle veta se prej nemocny nebo zraneny divocaci stahuji k vode a jsou dobry plavci - to pro nas bylo osudovy, pac bestie jsou neplavci. Kdyz jsem donesla spici Amalku a oblnutyho Spoona domu nevedela jsem jestli mam brecet nebo se radovat, ze jsme to prezili.
|
žanda
Člen |
# Zasláno: 29 Zář 2009 10:35
- Nahlásit
Jak vás tady holky čtu, je to jeden smutnější příběh ,než ten druhý- abcyh tu neustále nevzlykala,prosila bych jen veselé příběhy)
Někdo tu psal o duchovi- už jsem to taky někam psala- ale tento příběh asi nepovažuji za nejhorší v mém životě,spíš zvláštní.
Vyměnili jsme byt s holkou,které se v tom bytě zastřelil manžel. Den jsme tam tahali naše krámy a druhý den,když už bylo jakž takž kam dát dítě i psa, oboje jsme přivezli od rodičů. Dítě bylo v pohodě, pes mezi kuchyní a obývákem vrčel..........vrčel,vrčel....když už to trvalo asi 4-tý den, říkala jsem si, co pořád blbne, všude dávno všechno umyto,naše věci už v bytě rozístěný....už tam byl náš "smrad"....tak mi tak přeběhlo v hlavě-hele duchu,ti tví bydlí tam a tam.........jdi si za nima........od tý doby byl pes v pohoděš, dokonce pak lehával v tom místě, kde předtím byl naježenej a na nervy...........proč to tak bylo, věděl asi jen ten náš haf....
|
kachna_
Člen |
# Zasláno: 29 Zář 2009 12:52
- Nahlásit
žanda
Jak vás tady holky čtu, je to jeden smutnější příběh ,než ten druhý- abcyh tu neustále nevzlykala,prosila bych jen veselé příběhy)
Partnerův nejstrašidelnější zážitek - moje věta: 'miluju tě, budeme mít vlčího špice' (máme 4 psy a mimino)
|
žanda
Člen |
# Zasláno: 29 Zář 2009 12:59
- Nahlásit
kachna_
konenčně něco ,co se dá číst) já to většinou mám - všechno nejlepší k tvému ..svátku,narozkám) a tady máš dáreček)..
Pokud manželové vydrží toto, už je nemá cenu měnit) Vím o čem mluvím, mám ho 24 let)
|
kejtlin
Člen |
# Zasláno: 29 Zář 2009 15:50
- Nahlásit
Vzpomněla jsem si na jednu úsměvnou. Když k nám do vsi přistaví kontejner, tak chodím obhlížet, jestli jsou tam matrace, většinou mám štěstí, ale protože v té vsi chci ještě bydlet, tak pro ně chodím v noci, tady asi nemusím vysvětlovat, že je potřebuju do kotců na zimu, ale rádoby pejkaři u nás to nechápou, stejně jako to, že někteří z nás chodí se psy ven, když máme velkou zahradu.
přistavili kont´as, obhlídka terénu slibovala bohatý úlovek, tak jem vzala káru, KAO a vyrazili jsme na loupežnou výpravu.Fenu jsem odložila u kont´ase, nakládám a fena začala vrčet do temného lesa, čekala jsem, co se bude dít, vynořila se parta přiopilých místních mladíků, co ted´ta ostuda, KAO jsem nakázala naprostý klid a já se schovala do kontejneru, mladíci přešli, já chtěla vylézt, ale ouha stará tv na které jsem balancovala nevydržela a já byla po pás v bordelu, navíc se mi dole za něco chytla noha a já nemohla vylézt , dobývala jsem se ven za notného rámusu, lidi koukali z oken, co že se venku děje, ale asi mě nepoznali protože když mě pak potkali, tak se chovali normálně
|
Steph
Člen |
# Zasláno: 29 Zář 2009 20:15
- Nahlásit
žanda
asi na tom neco bude, my se 14 let pravidelne kazdorocne rozchazeli a ja si vzdycky v obdobi svobody poridila dalsiho psa, skoncila jsem na poctu 4, ale jeden byl napul segry, kdyz skoncila skolu vzala si ho k sobe. Tak padla ona zminovana veta Miluju Te, chci k narozkam Pepina, chvilku bylo dusno, ale nakonec to stejne nerozdejchal....tak to asi nebyl ten spravny
kejtlin
Ty bufetacko.....ale neboj, onehda jsem takle loupila psum gauc z kontasu, samozrejme v doprovodu, pes neustale nastupoval....jakoze jupiii príííma gauc to se pekne sedi, karu jsem nemela a kdyz jsem ho vitezoslavne cela ufunena dotahla k praci, sla kolem nobl rodinka no a co myslis...byl jejich, takze ted jsem ofiko bufetak, pac tahle rodinka me uz kdysi mijela kdyz jsem hazela sipku do naseho malyho kontasu, pac jsem si do cerstve vyvezenyho hodila omylem s bordelem i klice od auta.
|
žanda
Člen |
# Zasláno: 30 Zář 2009 07:46
- Nahlásit
Steph
tady vidím drobnou chybičku- ne CHCI k .....a TUmáš a všechno......on ti pak stejně zvířák zůstane na krku,ale to už je jiná)
|
Biluška
Člen |
# Zasláno: 30 Zář 2009 08:09
- Nahlásit
Steph
nakonec to stejne nerozdejchal....tak to asi nebyl ten spravny
Evidentně nebyl . Exmanžel kdysi pronesl větu "sem žádný druhý čokl nepřijde, buď já, nebo druhý čokl". Ani jsem se moc nerozmýšlela, řekla " Bude se jmenovat Bella" a šla podat žádost o rozvod . Byla to nejrozumnější věc co jsem v životě udělala
|
rain
Člen |
# Zasláno: 30 Zář 2009 08:15
- Nahlásit
Biluška
A počítaj se jenom psi nebo i jiná, různorodá havěť?
Já jsem ještě mladá a nezkušená, tak ať vím jestli je to teď konečně ten pravý nebo mám hledat dál .
kejtlin
Zrovna včera se ke mě stavovala mamka, byla jsem zrovna venčit potforu tak na mě musela chvíli čekat, pak mě hrozně seřvala že jí kvůli tomu nějaký bufeťák od konťasu vyfouknul zrcadlo, které si tam cestou vyhlídla  .
|
Steph
Člen |
# Zasláno: 30 Zář 2009 08:20
- Nahlásit
žanda
no on byl ale drobnej problem v tom, ze kdyz slo Pepinovi o tlapku, on zrovna zadny jubileum nemel a ja mela 30. tak jsem proste chtela darek svych snu a nejsem z tech co touzi po prstenu se skwarkama stacil mi ochrnutej pes...no a dopadla jsem tak, ze jsem bez chlapa a Pepina mi zabavili jeho rodice...to byly pekne vypeceny narozky
Biluška
Joo to mi pripomina hlasku moji kamaradky, pritel ji rikal "druhy pes jen pres moji mrtvolu" a ona na to "chces podkopnout stolicku nebo se spokojis s fenem ve vane?"
|
žanda
Člen |
# Zasláno: 30 Zář 2009 08:30
- Nahlásit
Steph
HLavně,že měl narozky Pepíno. Za ten šťasnej výraz a rozzářený oči toho psího kluka to muselo stát-nakonec dárek nad dárky- náš mladej konstatoval nad Pepínovou fotkou,to je krásně vyřechtanej péés) a pak teprve četl...............Chlapa nějakýho najdeš, to strach nemám...třeba na jinýho psa)
|
kejtlin
Člen |
# Zasláno: 30 Zář 2009 08:33
- Nahlásit
Když jsem začala na sebe nabalovat další a další psy, tak děda s kterým bydlím časem rezignoval,a když jsem si nedávno nechala štěně z vrhu, v pořadí jedenáctého psa, tak to vůbec neřešil.
|
Biluška
Člen |
# Zasláno: 30 Zář 2009 08:39
- Nahlásit
žanda
Chlapa nějakýho najdeš, to strach nemám...třeba na jinýho psa
Když si vzpomenu na Mášenka v době kdy jsme spolu začínali chodit tak se mi chlupatí prsa . Úplně šíleně hystericky se bál každýho psa. Dokonce i malé, sladké, pětikilové Hesinky. Pumice na něho na přivítanou zavrčela - té se bojí doteď . No a se starou, ochrnutou, bezzubou německou ovčačkou Brajkou odmítal spát v jedné místnosti a nutil mě zavírat ji do koupelny (to byla jediná místnost kam jsme měli funkční dveře ). Byla jsem přesvědčená, že je to známost na jednu noc, páč co s takovým chlapem . A hele co se z něho vyklubalo .
rain
á jsem ještě mladá a nezkušená, tak ať vím jestli je to teď konečně ten pravý nebo mám hledat dál
Ten pravý se pozná podle toho, že chce abys byla šťastná ty, bez ohledu na to kolik toho on musí obětovat. Čili ti klidně řekne "víš, miláčku, myslím, že už těch psů máme fakt dost, ale jestli toho dvacátéhoosmého psa opravdu chceš tak teda jedem"
|
