| Autor |
Zpráva |
Pavlina Moravcova
Člen |
# Zasláno: 14 Čec 2009 11:55
- Nahlásit
jj, třeba moje čuba je hroznej flegmatik a ještě k tomu tvrďák, takže když ji vetrinář vyšetřoval zraněný ocas, který ji evidentně hodně bolel, stála a ani nehla brvou, až to bylo na obtíž, protože vet nemohl poznat, kde ji to bolí.
A přitom ty uši sama neudělám, to ji hrozně vadí, snaží se mi hlavu narvat třeba do klína, abych ji na ně nesahala. Ale to mi u ní zapříčinil jeden ne zrovna šikovnej vet, kterej ji při zánětu ty uši dost nešetrně čistil,měl dlouhá nehty a celý ucho ji vevnitř poškrábal do krve.
|
Apollo
Člen |
# Zasláno: 14 Čec 2009 16:11
- Nahlásit
já měla velkého knírače(bohužel mě v únoru opustil) hrozně trpěl na záněty uší, ale NIKDY ani necekl při čištění nebo aplikaci kapek. Jenom na mě tak koukal jako by říkal:hlavně buď opatrná Teď máme bostonka a s tím teda poctivě trénuju, musí sedět v klidu, když mu čístím ouška nebo stříhám drápky, čistím oči a tak. Ví že mu neublížím a že když bude hodný tak ho pamlsek nemine
|
roxtedy
Člen |
# Zasláno: 14 Čec 2009 16:12 - Změnil/a: roxtedy
- Nahlásit
Samozřejmě, že se nejedná o provokaci. Vítám každou radu, zkušenost, díky
|
worick
Člen |
# Zasláno: 14 Čec 2009 16:35 - Změnil/a: worick
- Nahlásit
roxtedy
Venku je horko na zdechnutí, tak se tady taky připojím k diskusi.
Jak tady píše většina a radí ti dobře - je to o vztahu. A pokud ho se psem nemáš: není to tvůj pes, kterého jsi si po velkém přemýšlení pořídil, je to tak nějak pes celé rodiny a nikoho, kdo by se mu věnoval důkladně, aby sám poznal, že to je jeho pán....nejste rozhodně první ani poslední rodina s těmahle problémama(a že jich ve svém okolí znám...). Netrvej na tom, že jsi ty jeho pán, pokud na něj nemáš dost času a ať tuto roli na sebe vezme někdo, kdo má času víc. A hlavně zájem. Jestli nikdo takový v rodině není, tak rozhodně nepořizujte psa dalšího, měli by jste problematické psy dva. S JRT mají všichni pravdu, teriér je na výchovu mnohem větší oříšek než LR a když vám to s ním nefunguje, ani nechtěj vidět co by bylo s JRT. Pokud jste si do rodiny pořizovali psa jen ,,aby byl pes na hlídání" - jak už někdo napsal - labrador, to je holý nesmysl, ten potřebuje kontakt s člověkem mnohem víc, než jiná plemena.
Mám berňáka a samojeda a oba občas zkouší, že by jako třeba nechtěli zrovna česat atd., vrčet teda nevrčí, ale samojed má někdy taky takové záchvaty, že jako ztuhne, jako bych ho tím kartáčem mínila rozříznout a nechce si lehnout. Klidným, ale nekompromisním tónem mu řeknu, ať nedělá hovadiny a pokračuju ať se mu to líbí nebo ne. Chápu, že když vrčí máte strach z kousnutí, ale musíš se přemoct a vydržet. Dokonce i když jsem švagrovu LR chtěla vzít kost a on na mně zavrčel (a to byla moje chyba, neuvědomila jsem si, že to není můj pes) jen jsem mu řekla nech toho a prostě jsem kost vzala. On musí poznat, že strach nemáš a vyjednávat nebudeš. Pomůže ten náhubek - nám u předešlého psa ukázal vet grif se smyčkou přes nos a kolem uší. Pokud máš z toho vrčení už předem strach, pes to bezpečně pozná a při nejbližší příležitosti s tím na tebe vyrukuje, protože ví, že to funguje a nebudeš mu dělat to co nechce. Trestání u boudy, venku atd. co píšeš, situaci jen zhorší. Zkoušela jsem to taky a šlo to k horšímu. Tak jsem to úplně otočila, nekřičím, netrestám!, jen domluvám a vysvětluju (ne že by mi rozuměli, ale při vysvětlování má člověk konejšivý tón hlasu)a chválím. Na problém jen použiju přísný tón a okamžitě pochopí, že takhle ne. Jinak se se psy olizuju, válím atd. a nemám problém, že bych byla míň ,,pán". Právě jsou mnohem klidnější a poslušnější, než když jsem na ně šla přísně a rázně. Byli jen vynervnutí a chovali se čím dál tím hůř.
|
roxtedy
Člen |
# Zasláno: 14 Čec 2009 20:19
- Nahlásit
Ok, snažím se postupně zvyknout psa na ošetření(nepříjemné situace) Dnes jsem s ním byl na procházce a chtěl jsem mu stříknout na exém nějaký přípravek od veterináře, jen jsem se příblížil k exému, pes se mohl zbláznit, jak kdybych měl nůž a chtěl ho zabít...Jakým způsobem má vypadat správné zvykání na ošetření? Díky
|
worick
Člen |
# Zasláno: 14 Čec 2009 20:30 - Změnil/a: worick
- Nahlásit
roxtedy
teď v jeho věku už skoro těžko radit, ale já bych dala normálně povel sedni - lehni. V druhé řadě bych nestříkala - toho se psi bojí všeobecně. Takže si to stříknout třeba na papírový kapesník a naťupkat. Mluvit na psa mírným hlasem a vysvětlovat např. dej mi pacinku, tady tam mázneme tady todle. Prostě mlet třeba hovadiny, ale v klidu a hlasem jako když si hrajete. A dát mu to první očichat. A mít nachystaný pamlsek a cpát ho do něj a chválit byť jen za malý krůček k lepšímu. Začne vyvádět - klidnit hlasem, odvést pozornost třeba aportkem a zkusit pomalu zase znovu. Chápu, že to jančení kvůli hovadině dovede člověka fakt vytočit - já taky někdy zavelím: tak to teda ne, hošane, tu packu mi dáš a seď a ani se nehni! Jenže u nás to jde většinou všechno v klidu a pohodě a on ví, že mu ji nemám v úmyslu urvat. Netuším jestli je to správné, ale u nás to funguje. A hodně to trénujeme na vybírání klíšťat, kdy je musíme vytáhnout třeba z koutku oka, z genitálií a není absolutně problém, že by se škubali nebo snad nechtěli. Taky po prohlídce vždy dostanou piškot.
|
roxtedy
Člen |
# Zasláno: 14 Čec 2009 21:02
- Nahlásit
jo, jenže on ví, že má na hlavě ten exém a i kdyžmu dám poveli sedni ,lehni, pn sedne lehne, ale jak se jen na kousek přiblížím k exemu, ani se ho nedotknu, jančí, jak kdybych ho chtěl zabít, co s tím? Nenechá mě přiblížit k exemu ani na 5CM
|
roxtedy
Člen |
# Zasláno: 14 Čec 2009 21:08
- Nahlásit
jo, jenže on ví, že má na hlavě ten exém a i kdyžmu dám poveli sedni ,lehni, pn sedne lehne, ale jak se jen na kousek přiblížím k exemu, ani se ho nedotknu, jančí, jak kdybych ho chtěl zabít, co s tím? Nenechá mě přiblížit k exemu ani na 5CM
|
roxtedy
Člen |
# Zasláno: 14 Čec 2009 21:26 - Změnil/a: roxtedy
- Nahlásit
delete
|
worick
Člen |
# Zasláno: 14 Čec 2009 22:24
- Nahlásit
roxtedy
Tak ho zkus trochu ošálit tím, že to uděláš stejně, ale začneš mu to matlat třeba na packu. Úplně stejně, jako by měl exém tam. Aby viděl, že to není nic strašné a nebolí to. Necháš ho chvilku v klidu a pak znovu na packu - jestli to teda ještě půjde a když jo, tak přejdi normálně na hlavu. A jestli ani toto nepomůže, tak jsem s rozumem v koncích jelikož: je možné, že pes to tak prostě má (jak psali jiní - je hysterik) Já byla totiž přesně takové dítě. Bráškovi to mamka vysvětlila, on to vzal a šel se např. trhat zub. Mně to vysvětlila, já argumentovala tím, že určitě vypadne sám, ona že ne a že se jde, já začala ječet, že nejdu, tak jsem dostala facku, pověsila jsem se na zábradlí. Zavolala si na mně babču, to byla větší autorita, skončilo to tím, že mi rvaly obě ruce ze zábradlí a mamka měla co dělat aby mně nepřerazila napůl. Pak musela do práce a jen pohrozila:,,počkej až dojde taťka, uvidíš ten tanec!" Taťka přišel:,,ale už švihej!" Nepůjdu. Bác, facka. ,,Chceš ještě jednu?" Nééé. Tak šlap. Každých 20m jsem se zastavovala a visela na plotě. Taťka se kousek pro mně vrátil a pod výhružkou dalšího násilí jsem se odhákla a zase kousek šourala. Nakonec mi musel jednu vrazit i zubař, abych otevřela pusu. Takže není to jen o psech. A věř tomu, že nepomohlo ani po dobrém, ani po zlém. Já pořád mamce tvrdím, že mít takové dítě, jako jsem byla já, tak té obávané puberty ani nedožije....
|
Eimy
Člen |
# Zasláno: 14 Čec 2009 22:35
- Nahlásit
roxtedy
a po hlavě se jinak pohladit nechá? Pokud mu nejdeš dělat něco s tím exémem? Já o tom teď chvilku přemýšlela a babiččin vořech je šílenej histerik v těchhle situacích taky, je to útulkáč, takže nikdo netuší, co má za sebou, ale u veterináře při očkování to je vždycky boj. Problém je i mu vytáhnout klíště. ALE ... jakmile k němu člověk přijde s tím, že mu jde tahat klíště a začne si ho dávat do polohy, ve které mu ho vytáhne, pes začne histerčit... Tak vytahování klíšťat a podobná manipulace probíhá tak, že se dělá jakoby nic. Babička si psisko vezme k sobě, hladí ho a když je psák v pohodě "prohladí" se až k tomu klíštěti a pak ho bez problémů vytáhne, bez nějakýho praní se a stresování ať už lidí nebo toho psa... Nevim, jestli je to vysvětlený rozumně, ale prostě bych zkusila nedělat z toho vědu a do normálního mazlení nějak "vpašovat" to ošetření...
|
worick
Člen |
# Zasláno: 14 Čec 2009 22:40
- Nahlásit
Eimy
Jo, máš pravdu. Tak to děláme i s našim nevrlým dědkem Alfíkem (kříženec špice)
|
roxtedy
Člen |
# Zasláno: 15 Čec 2009 06:12
- Nahlásit
Eimy
No něco podobného máme doma. Na hlavu si nechá máknout i klíště mu výtáhnem celkem v poho. Jde jen o to, že jak se mu začne něco dělat co on nechce, pod nátlakem(ošetření) tak je to v pytli. Musíme s ním začít cvičit manipulaci, zkoušet různé situace ošetření, vyšetření. Jinak mě toho moc nenapadá.
|
pawLINka
Člen |
# Zasláno: 15 Čec 2009 10:39
- Nahlásit
Po přečtení celé diskuze je mi trochu blivno, tak se k jistým věcem nebudu vyjadřovat...
Mám psa, který je histerka a nerváček. Když začne histerčit, ječí, řve, lítá kolem, nenechá na sebe šáhnout, kouše.
Je z blbých podmínek a problémů má víc.
Navíc je po x operacích, z čehož nejhorší byla operace análních žláz - rozhojily se mu stehy, a tak měl do zadku díry dvě. Po každém vyvenčení jsem mu musela zadek vymývat heřmánkem a denně jsme chodily na veterinu, kde mu tu díru vytírali čistým jódem. To píšu jen, aby bylo jasné, co pes zažil za bolesti a tak se mu ani nemůžu divit, že při své povaze je ještě histerčejší.
ALE ošetřit se prostě nechat musí. A to za každé situace!
Když mu jdu něco dělat, tak ho v klidu a bez řečí dám na vodítko, dostane náhubek a vyzvednu ho na vyvýšenou plochu - menší stůl, mražák. Pokud je to něco bolestivého, tak mi ho přidrží přítel (přidrží tím stylem, že mu nedovolí ucuknout ani o centimetr). Dnes už problém nemám a ošetřím mu cokoliv, ale trvalo dlouho, než pochopil, že je mu histerčení k ničemu. Hlavně mi pomohla vyvýšená plocha...
Po celou dobu mlčím, jen když fakt drží, tak chválím. Po skončení dostane kokino a víc si ho nevšímám. Prostě to musel začít brát jako součást života a jako něco normálního.
Nejdůležitější je fakt necuknout a neustoupit. V žádném případě! Prostě teď jsem řekla, že se to ošetří, tak se to prostě ošetří a tečka!
Když pes histerčí, tak jen seřvat stylem: "Co zas děláš?!?" a pokračovat dál. Nemá smysl na psa více řvát nebo ho dokonce bít. V tu chvíli má mozek vypnutý a nemělo by to žádný smysl - krom dalšího histerčení.
|
pawLINka
Člen |
# Zasláno: 15 Čec 2009 10:42
- Nahlásit
Ještě bych chtěla dodat, že ho neošetřuju nikdy třeba na procházce, jak psals nebo třeba doma v pelechu. To je u takového psa chyba.
Musí se naučit ten ritál - u nás je to to vodítko, košík, vyvýšená plocha....
|
pawLINka
Člen |
# Zasláno: 15 Čec 2009 11:06
- Nahlásit
Psíček
pokud psa prvni nezabijes, neuspis nebo podobne
Hele to bylo myšleno obrazně - jako prostě, že ho nepustí.
je to cesta k tomu, aby to bral jako normální?
Já myslím, že ano, protože mi nepřijde normální na psa řvát, protože histerčí a nebo ho neustále chlácholit a tím ho podporovat v tom histerčení... nevím, jestli si rozumíme
myslim, ze jsou situace, kdy je lepsi udelat kompromis.
To určitě ano, ale ne když psovi chci namazat ekzém 
pes těm slovum stejne nerozumi
Nerozumí slovům, ale rozumí mému hlasu. Tedy alespoň moji psi jsou zvyklí reagovat na můj tón hlasu. Vědí, že když se "zařve", tak mají zanechat dosavadní činnosti. No nevím jak bych to popsala. Přijeď a já ti to ukážu 
Prostě když mi pes histerčí, tak varovným hlasem se zeptám: "co děláš?" nečekám odpověď, ale je mi jasné, že můj pes pochopil z mého tónu, že se mi to nelíbí, a tak toho má nechat.
Fakt nevím jak to po netu popsat. Ono to totiž nejde. Ale kdybys znal mě a mé psy, tak bys viděl, že to u nás funguje
Ale to je zas otazka toho, jak si to kdo z netu prebere :/
Asi tak jako všechno, co tady píšu.
Milion hlav, milion názorů. Já jsem jen napsala svou zkušenost.
|
pawLINka
Člen |
# Zasláno: 15 Čec 2009 11:22
- Nahlásit
Psíček
ano to spravne neni
Teď nevím jestli se mnou souhlasíš nebo ne.
Takže co je podle tebe správně v takové situaci - na psa mluvit x nemluvit, chválit x nechválit...?
Jak bys v takové situaci reagoval ty?
|
worick
Člen |
# Zasláno: 15 Čec 2009 11:43
- Nahlásit
Psíček
ten švagrův LR není zas tak úplně cizí pes. Jsme s ním minimálně 2x týdně. Jednou my s ním u nich, a jednou (pokud se mu k nám nepovede zdrhnout vícekrát) zase on na návštěvě našich psů u nás Takže pokud tu návštěvuje, musí mít respekt i ke mně (zetím to moc nefunguje - houknu - moji psi jsou v pozoru a ten kolem lítá pořád jak magor a neví vo co gou. On je prostě absolutně nevedený)
A to volně navážu na tu chybu rodičů v mé výchově: jo, čas na nás za totáče teda fakt moc neměli, chodili na směny, hospodářství, stavěli barák atd., ale měli děti fakt rádi a to i všechny z okolí co k nám chodili rády právě pro to. Jinak jsme měli volnost a jejich důvěru. Ale zatím co brácha se vždycky choval správně a podle všech pravidel a to sám od sebe, já byla lempl, co jen stavěla bunkry, lítala až do tmy někde venku a na školu kašlala. Asi tam hraje roli i povaha toho děcka. Máš dvě, vychováváš je úplně shodně a stejně se chová každé úplně jinak. Krom toho vzdělání jsem to ale zas tak špatně nevedla: přesto, že jsem měla kluka od 14, vdávat jsem se nemusela, kouřit nikdy nezačala(drogy ani tehdy nebyly) a paradoxně mi mamka teď vyčítá, že jsem abstinent.
|
worick
Člen |
# Zasláno: 15 Čec 2009 11:57
- Nahlásit
pawLINka
Jak bys v takové situaci reagoval ty?
Není to sice otázka pro mně, ale reagovala bych i stejně jako ty, jen s malýma rozdílama - mám však celkem vyrovnané psy. Chlácholit když hysterčí - to ne.
Ty jsi z ošetřování udělala pro psa ,,nutný rituál" - a funguje to, mí psi jsou zas v poho, když u toho ,,melu" klidným hlasem jako běžně. Neměli ovšem zatím tak vážné zdravotní problémy jako tvůj pes - a tam se to může klidně zvrtnout k tomu hysterčení a ani se mu moc nedivím - dělala bych úplně stejný cirkus sama
|
worick
Člen |
# Zasláno: 15 Čec 2009 12:06
- Nahlásit
Psíček
tak se chovas racionalne sama od sebe ... treba no..neznam te, tak to tvrdit nemuzu - ha, ha, no, to bych teda fakt netvrdila
no ale někdo ti to umožnil - jo, jasně vím kam míříš, ale když jsem se sama nad tím zamýšlela, co bych já s takovým děckem dělala, tak byl vždy jen jeden závěr - zabila bych ho!(jsem totiž cholerik a když vyletím, tak se neznám)
Vážně, zkoušeli kde co - domluvy, odměny, zákazy kde čeho, zarachy...Ale to pomohlo vždy jen na chvilku a navíc já jim doma předváděla tak protivné děcko, že mně nakonec sami vykopli ven(aby mně nemuseli zabít) V dnešní době by asi takové děcko dávno měl na starosti psycholog. To tehdy ale nebylo.
|
aren
Člen |
# Zasláno: 15 Čec 2009 12:29
- Nahlásit
Psíček: "vyresi se to lehce tim, ze si ziskas duveru psa ..."
Zlatá slova.
|
makrel
Člen |
# Zasláno: 15 Čec 2009 12:30
- Nahlásit
aren
Konečně to tu někdo napsal. Jenže když důvěru nemají (jako že asi ne), tak je to běh na dlouhou trať.
|
worick
Člen |
# Zasláno: 15 Čec 2009 12:37
- Nahlásit
Psíček
nejspis by si ted jancila v kleci nekde.... já nééé, já byla šťastné vylítané dítě, ale naši k tomu neměli daleko...
Dneska teda asi fakt paty ven nevytáhnu. Teď jsem celá zpocená koukla na teploměr a venku máme 35,1st(pochopitelně ve stínu) a kolik je na sluníčku ani nechci vědět!. Já funguju 20-25st. maximálně. V baráku mám 28st., tak jsem hodila do pračky a ještě umyju podlahy. Víc ani ťuk. Až zajde sluníčko za barák, sednu s pésama k jezeru a přečtu si noviny. Pokud nepřijde nějaká bouře k večeru, tak začnu venku pracovat až po 18té hodině. Psiska se šourají sem a tam a se zoufalým výrazem hledají chládek všude možně.
|
aren
Člen |
# Zasláno: 15 Čec 2009 12:42
- Nahlásit
Psíček
Ale k chovnu z realne-praktickeho hlediska
Ale chyba není v těch slovech.
Milion.. hm.. diskutérů ( ) bude radši tři dny teoretizovat o metodách, než by to s tou důvěrou zkusili
|
makrel
Člen |
# Zasláno: 15 Čec 2009 12:44
- Nahlásit
Psíček
Proto jsem radši nic nepsala, nevěděla jsem jak to napsat a pořád to vypadalo a znělo divně
|
makrel
Člen |
# Zasláno: 15 Čec 2009 12:51
- Nahlásit
Psíček
Ještě k té důvěře- buď jí máš nebo nemáš, sakryš kde já už podobnou větu slyšela
|
worick
Člen |
# Zasláno: 15 Čec 2009 12:55
- Nahlásit
aren
makrel
Konečně to tu někdo napsal. Jenže když důvěru nemají (jako že asi ne), tak je to běh na dlouhou trať. - ale jo holky, napsal. Většina tu psala ,,mít se psem vztah" a tím samo bylo myšleno dobrý vztah. A ten bývá založený na důvěře - jak u lidí, tak se psem.
|
aren
Člen |
# Zasláno: 15 Čec 2009 12:59
- Nahlásit
worick
ale jo holky, napsal. Většina tu psala ,,mít se psem vztah" a tím samo bylo myšleno dobrý vztah. A ten bývá založený na důvěře - jak u lidí, tak se psem.
Ano.
|
worick
Člen |
# Zasláno: 15 Čec 2009 13:36
- Nahlásit
Psíček
Mnooo takze ty si jako myslis, ze kdyz cloveku, kterej ma tenhle problem napises, ze musi "mit se psem vztah" ma jako sanci pochopit, co ma udelat jo? - no, nemyslím. Ale to jde taky těžko vysvětlit, protože jiný vztah ke psům mám já - jsou to moje mimina a jiný třeba policejní kynolog (to proto, že jich pár znám)jehož vztah ke psu je: nadřízený - podřízený. V konečném důsledku chcem po nich to samé - poslušnost při ošetření, ale jdem na to každý úplně jinak. A on si myslí, že ten jeho vztah se psem je ten jediný správný a já si o svém myslím totéž. Jak potom komu radit ,,jaký", že má mít ten vztah? Jak má vypadat? No, musí ho mít předně rád.
|
aren
Člen |
# Zasláno: 15 Čec 2009 13:41
- Nahlásit
worick
Hele, "mít rád" je ještě vágnější, než "mít důvěru".
|
