| Autor |
Zpráva |
Garfield
Člen |
# Zasláno: 13 Čec 2005 07:36
- Nahlásit
Tak jsem zvažovala, jak to poprvé udělat. Samozřejmě nejlepší vrianta by byly kousky syrového masa, nakapat krvavou vodu do stopy a nechat ho jít "za mňamkou". Nakonec se to vyvrbilo tak, že jsem neměla ani maso, ani jiný pamlsek a tudíž ani motivaci, proč by se měl chlapeček snažit. Šli jsme tedy do listnatého lesa po 3 dnech dešťů (postavená dužnatá tráva, měkká kyprá půda, klacíky, keříky, pařezy, mechy... členitý terén, měkký, hustý porost). Vzdálila jsem se od cest a odložila psa. Pak jsem, co noha nohu mine, kráčela klikatě terénem od 100 do 200 m daleko od psa (úplně z jeho dohledu), schovala se za strom či keř či do dolíku a zapískala. Příjemným překvapením bylo to, že pes nevyrazil se vztyčenou hlavou bezmyšlenkovitě směrem, kam jsem šla (mnohdy jsem se z toho směru odchýlila o až o 180°), ale kopíroval cestu, kudy jsem šla a klikatil se lesem až ke mě. Rychle, přesně, bez zmatků. Opakovali jsme to asi 7x na delší a delší stopy. Vrcholem mého uspokojení bylo, když jsem jej odložila na cestě (nutno dodat, že cesta byla vyšlapaný až skoro úvoz mezi neprostupným hustým keřovitým terénem) tedy jediná schůdná cesta v širém prostoru. Šla jsem tou cestou až z dohledu psa a asi 150 m od něj jsem z cesty ostře uhla a prodírajíce se keři, pařezy a stromy jsem odešla asi dalších 20 m stranou. Zapískala jsem. Štěk vyrazil a já zahlídla, jak letí po cestě s čenichem zarytým v blátě. Mou "odbočku" přeběhl asi o 3 m a zastavil se. Rozhlédl se. Zabořil čenich zpátky do bahna, vrátil se o ony 3 metry a nezdolně zamířil do hustého porostu, kde již nalezl svou milovanou maminku  . To je šikovnej šedovlk vlkošed co?
|
Sali
Člen |
# Zasláno: 13 Čec 2005 07:44
- Nahlásit
Garfield
je šikovnej,ale chtělo by to,aby ti ho někdo pouštěl na tvou výzvu,že už jsi ukrytá,a to ne na pískání,ale na telefon nebo vysílačkou.A chtělo by to taky,aby ho někdo ved na šnůře,nechal se jím přivést k tobě.
|
Garfield
Člen |
# Zasláno: 13 Čec 2005 07:49
- Nahlásit
Sali
Vím, zkoušela jsem to, jestli to vůbec půjde, nemluvě o tom, že tohle je pro něj ta NEJ motivace. Musím zlomit přítele, aby z práce rozhýbal své znavené tělo a vydal se do přírody...
|
Garfield
Člen |
# Zasláno: 13 Čec 2005 07:54
- Nahlásit
FiSt
Ty to nechápeš, to je dětinské laické jásání nad standartními schopnostmi standartního psa. Nejde o to, že mě našel, jde mi o to, že hledal a neletěl jak srna z Brna tam, odkud slyšel pískání, nebo kam mě viděl jít. Nejednou jsem jej obešla, takže jsem stála v podstatě za ním (obrazně). A on vyrazil vpřed a dostal se na to místo po stopě... Vy jste profíci, vy neoceníte radost nás neznabohů.
|
Evik
Člen |
# Zasláno: 13 Čec 2005 07:58
- Nahlásit
Garfield
Ale jóó, to víš, že oceníme....(tedy já nejsem žádný profík), já toho Tvýho štěka fakt obdivuju, protože kdybych to já udělala přesně tak jak píšeš, vím na 100%, že ten můj haf by letěl po hlase a na stopu by se vybod Já bych tímhle způsobem stopu prostě dělat nemohla....mám splašenýho cvoka
|
Garfield
Člen |
# Zasláno: 13 Čec 2005 08:13
- Nahlásit
FiSt
Ano a to je to, co považuju za problém a hrozně těžkou věc. Aby šel po mé stopě, ač já jdu za ním. Tomu říkám umění...
|
Brigitta
|
# Zasláno: 13 Čec 2005 08:39
- Nahlásit
Tak včera jsme byli s naší feňulí poprvé v psí školičce. Bylo to super i malé se to moc líbilo. Máme moc šikovného pejska, jsem na ni ohromně pyšná  Zkoušeli jsme přivolání s různými stupni obtížnosti, tzn. nejprve na mě viděla, poté jsme se různě schovávali, učili jsme se chodit do schodů, návštěva u supermarketu a zvykání na rachot nákupních vozíků (naše malá tam byla rozvalená a vůbec jí to nevadilo). K tomu nepočítám, že jsem ji poprvé vezla na kole v košíku, z něhož mi po pěti metrech vyskočila  , ale naštěstí jsme potom na cvičák dorazili už bez problémů. Zkrátka měla pohybem a spoustou nových věcí nabité odpoledne. Všem doporučuji. Mám ohromnou radost, že jsme něco zvládli i sami, takže přivolání nebyl problém i mezi pejsany a že Vám někdo také potvrdí, jak skvělého máte pejska. 
|
Evik
Člen |
# Zasláno: 13 Čec 2005 09:07
- Nahlásit
Brigitta
to je fajn, že vám to s Ajdou jde dobře, ale neusni na vavřínech...teďka je feňulka fixovaná hlavně na Tebe a své lidi, až ale doroste do puberty, může klidně začít rošťačit a najednou se třeba stane, že Ti na přivolání nepřijde, protože bude zrovna zaujatá něčím jiným....Já měla do půl roka taky toho nejhodnějšího a nejposlušnějšího pejska, pak začal puberťačit a jakobych ho musela spoustu věcí učit úplně od začátku Tím tě samozřejmě ale nechci strašit, fenečky bývají klidnější, ale pár takových čubiček, které mají třeba horší pubertu než psi taky znám
|
Martina
Člen |
# Zasláno: 13 Čec 2005 09:11
- Nahlásit
Evik
na přivolání nepřijde, protože bude zrovna zaujatá něčím jiným..
To je přesně u nás. Můžeš mi poradit jak ji přivolám nebo jak mám postupovat, když se zrovna vrtá v nějakým ho..ě a moje přivolání ignoruje.
|
maja
|
# Zasláno: 13 Čec 2005 09:30
- Nahlásit
Martina,
nejlepší bývá začít utíkat úplně opačným směrem. Jestli je na Tebe alespoň trochu fixovaná, mělo by to stačit. Pak samozřejmě velká pochvala.
|
Brigitta
|
# Zasláno: 13 Čec 2005 09:42
- Nahlásit
Jakmile zmerční nějaký zbytek, tak je to tak padesát na padesát, jestli toho nechá, nebo ne. Je neuvěřitelné, jak rychle to pes dokáže zbaštit, vážně to je prostě mžik, takže nestihnu nic. Zařvu fuj a v tom momentě už polyká.
|
Evik
Člen |
# Zasláno: 13 Čec 2005 09:51
- Nahlásit
Martina
no já nejsem žádný odborník na výcvik, jsem taky vlastně začátečník.......Já mám těžkýho puberťáka, který rád zdrhá za srnkama, takže já jsem musela chtě nechtě začít "vodit" psa na dlouhé šňůře....On ji tahá za sebou a pokud mi někam vyrazí, já přišlápnu konec a velím "ke mně" - pokud pes nezareaguje na povel, doběhne na konec šňůry a zjistí, že dál to nejde, tak mu pak nic jiného nezbyde než přijít.....když se jó šprajcne, tak si ho za tu šňůru jedním tahem přitáhnu k sobě.
To utíkání na jinou stranu od psa je dobrý způsob, ale jen v případě, že pes v danou chvíli pána alespoň trochu vnímá. Pokud ale už zrovna za něčím zdrhá, má pes v drtivé většině "klapky na uších" a prostě nevnímá...pak zbývá jedině ta šňůra....
|
Martina
Člen |
# Zasláno: 13 Čec 2005 09:51
- Nahlásit
Brigitta
Tak to jsi mě potěšila, že to není jen u nás. 
|
Martina
Člen |
# Zasláno: 13 Čec 2005 09:55
- Nahlásit
Evik
Jenže přivázát třikilovýho psa na dlouhou šňůru, to by na mě asi koukalo okolí jak na debila nebo ne? To se praktikuje i těchle prcků?
|
Brigitta
|
# Zasláno: 13 Čec 2005 10:35
- Nahlásit
Martina
Naší Ajdě budou tento týden tři měsíce, váží čtyři kila a vodím ji na šestimetrové šňůře. Oproti samonavíjecímu vodítku se to nedá srovnat. Je to pohoda. Kup si karabinu a v nějakým "hoby" obchodě šňůru, tloušťka 5-6mm a uvidíš. Jsem spokojená, nechávám ji volně puštěnou s tím, že šňůru tahá za sebou, čůrá s ní i kaká a nemáme problém.
|
Brigitta
|
# Zasláno: 13 Čec 2005 10:36
- Nahlásit
Martina
Naší Ajdě budou tento týden tři měsíce, váží čtyři kila a vodím ji na šestimetrové šňůře. Oproti samonavíjecímu vodítku se to nedá srovnat. Je to pohoda. Kup si karabinu a v nějakým "hoby" obchodě šňůru, tloušťka 5-6mm a uvidíš. Jsem spokojená, nechávám ji volně puštěnou s tím, že šňůru tahá za sebou, čůrá s ní i kaká a nemáme problém.
|
Brigitta
|
# Zasláno: 13 Čec 2005 10:43
- Nahlásit
Evik
Kdy začíná "psí puberta"?
|
Evik
Člen |
# Zasláno: 13 Čec 2005 11:12
- Nahlásit
Martina
klidně jde přivázat i 3kg psa na šňůru - "couračku"....chce to si umět poradit....stačí koupit tenčí šňůru na prádlo Vůbec bych neřešila, jak se na mě kdo bude koukat....Mě už se jednou na vycházce taky jedna paní zeptala, proč ten můj pes za sebou tahá vodítko, proč ho nedržím v ruce. Řekla jsem jí, že to je součást speciálního výcviku (nemá cenu to lidem vysvětlovat, kynolog by se tak pitomě nezeptal a ti co se ptají to stejně nepochopí )
Brigitta
psí puberta začíná u každého jinak....většinou se to pohybuje tak od půl roku štěňete....to tak postupně začíná a u těch aktivnějších - střelenějších jedinců se to stupňuje Mně připadá, že je to stejné jako u lidí....někteří psi jsou hodní pořád, někteří jsou naopak puberťáci až do konce života Co jsem zatím viděla, četla a slyšela, tak se psí puberťáci většinou hodně zklidní tak kolem 3 roku....Tomu mému je rok a půl a je to děsný "pubu" - troufám si říci, že on nejspíš bude ten případ, kterému to vydrží na doživotí Mně to ale nevadí.
|
Brigitta
|
# Zasláno: 13 Čec 2005 11:32
- Nahlásit
Evik
Taky si myslím, že trochu té psí střeštěnosti není vůbec na obtíž. Naopak, lidské psychice to v lecčem pomůže. Naše prdelka je také občas slušný prdlouš.
Evi, v jiném fóru jsem se Tě ptala, jestli bys mi nemohla doporučit nějakou vhodnou literaturu. Většinu informací totiž sháním po netu. Není to špatné, ale kdyby bylo něco pěkného a uceleného, tak bych do toho mohla také juknout.
|
Martina
Člen |
# Zasláno: 13 Čec 2005 11:32
- Nahlásit
Brigitta
Evik
Díky, vyzkouším to. Už teď se lámu smíchy 
|
Evik
Člen |
# Zasláno: 13 Čec 2005 12:21
- Nahlásit
FiSt
však jsem psala jedním tahem psa přitáhnout...což samozřejmě chce to cuknutí...to je jasný....akorát, to chce dobře odhadnout....jestli např. pořádně cukne Martina s tím 3kg psem, pak jí pes přiletí a ne přiběhne To už si musí vošéfovat každý sám
|
Brigitta
|
# Zasláno: 13 Čec 2005 12:22
- Nahlásit
FiSt
Cukám, když je potřeba, neboj.
|
Brigitta
|
# Zasláno: 13 Čec 2005 12:23
- Nahlásit
Evik
Záleží na tom, jak rychle chceš mít psa u sebe.
|
Evik
Člen |
# Zasláno: 13 Čec 2005 12:25
- Nahlásit
Brigitta
jo, k té literatuře....ono je toho strašně moc a ne všechny knížky o výcviku jsou dobré...
Pro úplné začátečníky se mi třeba dřív líbily knížky Roberta Bruce, ale teď postupem času už mi taky připadají "o ničem..." Víš, já mám špatnou paměť na jména autorů a názvy vůbec....To co jsem potřebovala do praxe vědět jsem nakonec vždycky našla někde na netu a nejčastěji na http://erbak.com/artemis
|
Martina
Člen |
# Zasláno: 13 Čec 2005 12:28
- Nahlásit
Evik
Škoda, že nemám kameru, hned bych vám to natočila, abyste z toho taky něco měli. Ne každý pes umí lítat.
|
Anonymní
|
# Zasláno: 3 Srp 2005 15:21
- Nahlásit
Já se svou fenou poprvé jen našlapala svou stopu asi 200m dlouhou a nakonec položila balonek, pak se k ní vrátila a vzala ji na vodítko, chtěla jsem, aby šla po mé stopě až k balonku. Vzala jsem ji tedy a ona hned sklonila hlavu a začala čuchat a běžet po mé stopě. A pak radostně poskakovala u balonku. Byla jsem taky překvapená. Ráda bych výcvik nějak obměňovala, zkoušela jsem i zatáčky delší trasy a tak... A chtěla bych se zeptat, jak ji mám naučit, aby, když najde nějaký můj předmět na trase, aby si u něj sedla nebo štěkala, prostě jej nějak označila, jestli máte nějaké typy... A který způsob označení je nejlepší? Jinak je to asi týden od našeho prvního stopování...
|
haha
|
# Zasláno: 3 Srp 2005 18:43
- Nahlásit
já nejsem odbornice na výcvik služebních psů ale úplně mě kdysi nadchnul výkon mýho tehdy ani ne 5 měsíčního bígla, byli jsme pod stanem a můj přítel ještě z kamarádem se vydali do lesa na houby a my z kámoškou a ze psem zůstali v kempu, zdálo se nám že jsou pryč dlouho a tak jsme se po nich šli podívat , a náš hafuša prostě plácnul čenich na zem a tak jsme šli schválně za nim , našli jsme je v pohodě , byli asi 3 km od kempu a pes nás k nim bez zaváhání dovedl, nikdo ho to neučil prostě to měl vrozený, pak jsme si s ním takhle vždycky hráli a našel kohokoliv kdekoliv lae jak to psa naučit to nevím
|
Anonymní
|
# Zasláno: 3 Srp 2005 19:24
- Nahlásit
Někteří psi jsou prostě vrození čuchači
|
