| Autor |
Zpráva |
langy18
Člen |
# Zasláno: 4 Úno 2013 21:47
- Nahlásit
Zdravím,
mám 10. měsíčního psa bígla. V posledních asi dvou měsících dělá to, že když ho pustím, neutekl sice zatím nikam daleko nebo na dlouho, ale když chci, aby se vrátil zpátky ke mně a chci ho připnout, utíká a nechce se nechat. Udržuje si bezpečný odstup a je to pro něho strašná sranda, že ho nemůžu chytit. Obvykle dělám to, že jdu prostě pryč, ale to se moc nedá, protože vždycky dojdu k silnici, kde to nehodlám riskovat.
Moc nevím, co s tím dělat, protože bych ho ráda pouštěla, ale toto je dost problém. Co byste mi tedy poradili?
Děkuji moc.
|
corgi
Člen |
# Zasláno: 4 Úno 2013 21:52
- Nahlásit
langy18
když chci, aby se vrátil zpátky ke mně a chci ho připnout, utíká a nechce se nechat.
K tomu muselo dřív nebo později dojít, pes evidentně není hloupý, navíc zřejmě přišel do puberty.
Přeju pevné nervy a pokud možno vyhledejte v okolí slušnou psí školu nebo výcvikáře se zkušeností s lovečáky (ne těmi salámy), jinak to bude další bígl doživotně na jojo-vodítku...
|
PetraK
Člen |
# Zasláno: 5 Úno 2013 09:50
- Nahlásit
langy18
nezvykej ho, že pokaždé, když přijde, půjde na vodítko, to je cesta do peklíčka. Naopak ho zvykej, že pokaždé, když přijde, dostane dobrotu, pohraješ si s ním, hodíš mu hračku, potaháš se a pak ho hned zase pustíš. Začni odznova a to doma. Připrav si dobroty (hodně moc dobrot na malý kousky, klidně víc druhů do misky, promíchej je) a hraj se psem hru: Zavolám Tě - přijdeš = dostaneš odměnu, pohrajem si. V různých místech bytu, vždy tak třeba 5x-6x. pak konec, misku stranou a jdi si po svých, za nějakou dobu znova. časem udělej to, že mu semo- tamo, třeba jednou z těch šesti pokusů, připneš vodítko, moc ho při tom pochválíš a s dobrotou v ruce-aby on jí viděl spolu uděláte pár kroků, moc ho pochválíš, pomuchláš, pustíš ho z vodítka, pohrajete si. A takhle ho zvykej na přivolání od znovu s tím, že si vymysli nový povel, na který ho budeš přivolávat, ale ten nepoužívej venku - zatím. Dokud ti pesan nebude spolehlivě doma fungovat, ano? Jinak si to zase zkazíš. Až to budete umět dobře doma, přejděte s touhle hrou ven, do klidného prostředí, bez lidí, bez psů, bez provozu. A tam si s ním tu hru zase hraj. Až ti bude fungovat takhle, můžete se přesunout někam, kde už třeba lidi chodí a tam zase trénovat. Pak přidat psy z dálky atd. Teď venku, když ti tohle udělá, Otoč se zády a beze slov zkus odejít. Co udělá? Udělá krok za tebou? Začni jásat, poskakovat, zavolej ho jménem, moc ho pochval, jakmile půjde k tobě. Sedni si na bobek, až dorazí, přivítej ho, dej mu dobrotu, pohraj si - NEPŘIPÍNEJ!!, dej mu chviličku volno a zkus ho znovu zavolat jménem. když přijde- zase sláva, dej mu najevo, jak moc šikovný je to pes, dej mu bonus- několik dobrůtek za sebou, pak ho dej v klidu na vodítko, až si pohrajete. A určitě zajdi někam na cvičák. Ono bígl - to není lehké plemeno na výchovu.
|
Apollo
Člen |
# Zasláno: 5 Úno 2013 12:25
- Nahlásit
Jinak s tou silnicí opatrně. Mám velmi vychcaného psa a ten když byl v pubertě tak přesně tohle udělal manželovi. Na vodítko prostě ne a nebylo možné ho přivolat. Jenomže ten trouba se rozhodl, že pujde domu sám takže si to capal pří kraji velmi frekventované silnice domů zatímco manžel běžel po poli a snažil se ho nalákat k sobě. Naštěstí tak jak je vychcaný tak je i chytrý a opravdu šel jen po krajnici, neběhal do cesty apod. No skončilo to tak, že čekal manžela před vchodem do baráku, manžel nasraný, že neposlechl, já šťastná že psa nic nesrazilo. Takže pozor i na pouhou blízkost cest.
|
langy18
Člen |
# Zasláno: 5 Úno 2013 18:59
- Nahlásit
Díky moc všem, zkusíme to a uvidíme.  Bude to ale pěkná dřina. Jinak na cvičák chodíme, ale to mi pro něj nepřijde zrovna jako to pravé ořechové. Myslím si, že ten cvičák mu moc nedává.
|
corgi
Člen |
# Zasláno: 5 Úno 2013 19:11
- Nahlásit
langy18
na cvičák chodíme, ale to mi pro něj nepřijde zrovna jako to pravé ořechové. Myslím si, že ten cvičák mu moc nedává.
Tak to zřejmě nebude ten správný cvičák. Jestli je to takový ten starý dobrý "ovčákářský" plac, kde se hodinu chodí v řadě a hekají povely, utekla bych rychle pryč. Já sama vystřídala čtyři cvičáky, než jsem našla takový, který i mým psům ne zcela typicky pracovního plemene něco může dát.
Ještě k tomu přivolání - krom toho, co tu je napsáno výše - já sama zásadně rozlišuju dva povely - jeden je předpisové přivolání "Ke mně", které vypadá, tak jak má vypadat, a je neuvěřitelně odměněno, doslova přechváleno a přepamlskováno. Je to radostné zvolání a NIKDY po něm nenásleduje připnutí na vodítko. Je to povel doslova za odměnu, který si schovávám, někdy ho celý týden nepoužiju. Mám ho v záloze, kdyby "teklo do bot", kdyby šlo do tuhého. A pak je tu druhé, ze strany psů mnohem méně oblíbené "Pocem", které můžu radostně zvolat, nebo taky vztekle zařvat, které je tak trochu za trest, není nijak předpisové a znamená "přibliž se do mojí blízkosti" - žádné předsednutí, žádná vyžadovaná rychlost. Po něm si můžu dovolit psa připnout. Nebo taky ne. Je za něj pamlsek. Nebo taky ne.
Standardně ovšem pro účel připnutí na vodítko nepoužívám přivolání, ale povel "Vodítko", který znamená "zastav se, kde zrovna jsi, a čekej, až ti připnu vodítko". Oba psi se ho naučili jaksi mimoděk a teď už vím, že ho budu dál používat i u dalších budoucích psů. Je to praktické - psi se pohybují většinou přede mnou a přivolání by pro ně znamenalo otravný návrat ke mně. Takhle se jen zastaví (ale musí, ne že bych jim tolerovala tři kroky sem tam), já je připnu, odměním a jde se dál v jejich směru. Tentýž povel použiju, když vodítko odepínám, není tedy spojený jen s omezením pohybu, ale vlastně i s příjemnou věcí. Doporučuji.
|
