| Autor |
Zpráva |
Míša
|
# Zasláno: 7 Srp 2005 15:46
- Nahlásit
Dobrý den,
mám křížence, psa, kterému je rok a půl. Poslední dobou začínáme mít stále více problémů s vrčením a nevím si s tím rady. Když na něj třeba šahnu a on zrovna žvýká kost z bůvolí kůže, tak na mě zavrčí, ale nevím, jestli je to vrkot ze strachu nebo z dominance. Sníží trochu hlavu, takže se na mě dívá jakoby zeshora a přitom vrčí a občas poblafává. Na povel se převalí, sám mi nastavuje břicho, stále u toho vrčí. Jak na to zareagovat? Nemůžu ho přeci trestat, když je v podřízené poloze, ale to stálé vrčení se mi taky nelíbí.
Jiný příklad: uteče mi za háravou fenkou nebo se na nějakém hrozně zajímavém místě začuchá. Jdu pro něj, protože je mi jasné, že ho nepřivolám. V momentě, kdy ho chytnu za obojek, zavrčí. To už zní ale vysloveně jako dominance. Když mu přátelským hlasem řeknu: "Aby si se nezbláznil, já ti přeci nic neudělám." je to v pohodě a přestane. Jakmile ho ale převalím na záda a snažím se mu ukázat, že tohle přehnal, je to čím dál horší a při každém útěku za háravkou nebo začuchání vrčí čím dál víc.
Prosím, poraďte, co s tím, hlavě, jak mám na jeho vrčení reagovat. Mám pocit, že když to řeším přátelsky a jemně, je to lepší a když si autoritu vynutím např. převalením, upřeným pohledem nebo uchopením za kůži za krkem, je to čím dál horší a ztrácím jeho důvěru. Každý výcvikář mi ale říká, že se mnou ten pes cloumá a že mu mám pořádně ukázat, kdo je tu pánem...mají pravdu? Jinak chodíme na cvičák, poslouchá dobře, je na mě hodně závislý, máme mezi sebou dost úzký vztah, ale když vrčí, tak to vypadá, jako kdyby mě ani neznal. Mám ho moc ráda a nechci mít psa, který se mě kvůli převalování na záda bojí ale zároveň mám strach, že když to takhle nechám, bude se to pořád zhoršovat. Nechá se ode mě chovat na klíně v pozici na zádech, automaticky mě pouští první do dveří (AUTOMATICKY, nikdy jsme ho to neučila), tak proč na mě vrčí?
|
Míša
|
# Zasláno: 7 Srp 2005 15:47
- Nahlásit
Oprava: když sníží hlavu, tak se dívá samozřejmě zesdola.
|
kery
Člen |
# Zasláno: 7 Srp 2005 16:35 - Změnil/a: kery
- Nahlásit
Ahoj Míšo, mám podobný problém se svým devítiletým něm. ovčákem, kterého jsem se zraněného ujala z útulku před 5 lety. Tenkrát měl tříštivou frakturu femuru a musel být několikrát operován. První 3 měsíce se mnou moc nekomunikoval,jen snášel moje ošetřování. Když byl moc bolavý, byl celkem hodný, až se uzdravoval, vrčel na mě. Domnívala jsem se, že se jedná o psa z nějakého objektu, vůbec se nemazlil, hlazení vydržel, byl sebevědomý a výborně hlídal. Vrčel na mě, když jsem se na něho podívala, když jsem procházela kolem něho a on měl kost nebo krmení, když jsem mu domlouvala, nebo ho hubovala. Pokud jsem ho potřepovala potrestat, tak jeho vrčení zesilovalo. Taky si přede mnou lehal, pokládal si hlavu ke mně na polštář,...Ale když mu o něco šlo a já mu to nedovolila, vrčel. Přesně jako to popisuješ. Přátelská domluva byla bez vrčení a taky bez efektu. Tak jsem si ho asi tak 3x podřídila (samozřejmě při neuposlechnutí povelu a následném vrčení)- ležel na zádech a já hod držela pod krkem tak dlouho, dokud jeho hrdelní vrčení nepřešlo spíš v kňučení. A on to vzdal, vrčení -vyhrožování přestalo. Vrčívá si stále, ale vím, že už jen tak brblá nebo si hraje. Když mi leží u postele a já mu říkám "dobrou noc", tak buď zavrčí nebo se mazlí. Taky nevím, proč. Prostě už je takový. Asi jsem moc neporadila, ale rozhodně chápu, protože to mám taky doma.K.
PS: Ještě mi bylo doporučeno vyhýbat se situacím, kdy by pes mohl na mě vrčet. Nebo rychle změnit situaci, třeba tím, že mu dám povel, který poslechne, abych ho mohla pochválit a odměnit. Taky to celkem fungovalo.
|
Míša
|
# Zasláno: 7 Srp 2005 17:35
- Nahlásit
Kery, jsem ráda za každou odpověď. U toho mého je to právě stupňovité - čím víckrát ho převalím, tím déle pak trvá, než přestane vrčet (většinou přestane tak za 5 minut).
|
haha
|
# Zasláno: 7 Srp 2005 19:22
- Nahlásit
měla jsem taky psa který na mě při trestání vrčel, chňapal / nikdy si ale nedovolil kousnout/ když jsem ho převalila bylo to ještě horší, myslím že než by přestal vrčet raději by se nechal zabít. Trestala jsem ho rázným okřiknutím,na to poslechl vždy, ale kdybych ho třeba plácla vyjel by, přitom po dobrém s sebou nechal manipulovat bez odporu a to jsem mu někdy např. při nemoci dělala i dost nepříjemné a bolestivé věci, myslím že vrčel ze strachu před potrestáním,po dobrém s ním zacházet šlo.
|
Míša
|
# Zasláno: 7 Srp 2005 19:42
- Nahlásit
On na okřiknutí nereaguje vůbec, nebo vrčí ještě o trochu víc. Taky mám pocit, že by se snad radši nechal zabít, než aby přestal vrčet.
|
Anonymní
|
# Zasláno: 9 Srp 2005 15:05
- Nahlásit
Míšo,myslím si, že tvůj pejsek přestane vrčet, až se možná už unaví. Mně bylo doporučeno chytit ho pod krkem a skoro jakoby ho dusit, tak jako to dělají psi při rvačce. Aby cítil, že když budu chtít, tak ho udusím, a proto to raději vzdá a podřídí se. A ono to jeho vrčení fakt přešlo v kňučení až lapání po dechu, tak jsem pomalu povolovala a pokud zase začal, zase ho přiškrtila. Nakonec jsem pomalu z něho slezla a byl klid, fakt přesně jako psi. Možná to zní hloupě, ale u něho to opravdu zabralo.
Včera večer před spaním jsme si hráli s plyšákem a on si ho hlídal a vrčel a zuřil. Když jsem si ho přestala všímat, sám zas přišel a provokoval, je to takovej brebta. Přeju pevné nervy.K.
|
Evik
Člen |
# Zasláno: 9 Srp 2005 15:58
- Nahlásit
Míšo
s tvým problémem bych ti doporučovala, aby sis pročetla příslušné "přihrádky" na erbak.com/artemis - vlez do diskusního fóra a pozorně čti...o agresivitě ať už z jakéhokoli důvodu je toho tam hodně - pan Desenský je odborník a jistě dokáže poradit i Tobě.
Všeobecně platí, že pes by neměl na svého pána vrčet nikdy.
Psalas, že když řešíš citlivé situace smířlivě, pes vrčet přestane....na toto konkrétně se pana Desenského zeptej.....pak napiš, co Ti poradil.....Já si myslím, že když to budeš řešit smírem (" co blbneš, já ti přece nic nedělám"), že pes postupně nabude dojmu, že se mu vlastně podřizuješ.....nevím, konkrétně na toto by mě názor pana Desenského opravdu zajímal.
|
Artemis
Člen |
# Zasláno: 10 Srp 2005 00:46
- Nahlásit
Míšo
Na záda házím jen skutečné agresory, kteří se pokusí o závěrečnou likvidaci přímo mne nebo někoho z mé smečky. Podle toho, co popisuješ, tvůj pes jde evidentně na dohodu. V těchto případech si naučím základní přivolání, aby věděl, že když se vzdá svých záležitostí a přijde, zůstaneme kámoši a bude vše v naprosté pohodě. V opačném případě je pes bezradný, ví že udělal nějakou špatnost, ale už neví, co má dělat, aby to napravil, proto si lehá na záda, což mu velí instinkt. Skutečně by byla obrovská chyba do něho v tu chvíli hrubě sáhnout, jelikož by to bylo napadení psa v podřízené pozici, což nevede k ničemu dobrému, ale naopak k nedůvěře ve vlastního pána. Zbytek najdeš v mém fóru, jež je zmíněno výše.
Lidi, pochopte jednu věc, hodit psa na záda je poslední prostředek před jeho vyhazovem ze smečky nebo rovnou usmrcením. Než sáhnu k tomuto drastickému prostředku, tak si raději budu pracovat s pejskem na dlouhé šňůře a na bázi respektní dohody. Postup jak a kdy hodit psa na záda je asi na pět stránek!!!
Je mi líto, že tyto hlavní věty tenkrát na Nově vystřihli. Točili jsme to šest týdnů a pořád jsem na toto kladl důraz.
|
Míša
|
# Zasláno: 10 Srp 2005 12:01
- Nahlásit
to Artemis:
Moc díky za odpověď. Ještě si pročtu tvoje stránky. Mě právě přijde, jak píšeš, že ví, že udělal něco špatně, ale neví jak to napravit a za stálého vrkotu se převalí. Spousta lidí téměř každou hloupost řeší hozením psa na záda, ale já nechci ztratit jeho důvěru...
|
kery
Člen |
# Zasláno: 10 Srp 2005 17:01
- Nahlásit
Sorry, snad jsem neporadila špatně. Asi jsem to nepochopila, netušila jsem, že se pejsek sám hned podřizuje. U mého psa šlo o to, že na ostatní psy štěkal a vyjížděl po nich, a když nemohl na ně, rafl ze vzteku do kolena mě. Nebo bez varování vystartoval po dítěti, dál když jsem si sedla na postel, kam si sám lehl, taky vrčel, se zvýšením hlasu a povelem ještě zesílil. Když neuposlechl a já ho prudce chytla, ohnal se. Dělal si, co chtěl, byl to seběvědomý dominantní pes. Proto jsem se rozhodla zkusit si ho podřídit převalením na záda. Měla jsem dojem, jakoby se mu ulevilo, že už ví, kam patří.Jeho důvěru jsem rozhodně neztratila, ba naopak, stal se na mně závislý. Jen ostatní psy nemá moc rád, ale zdůvodňuji si to tím, že kvůli operacím byl dlouhou dobu v izolaci. Bohužel kvůli možnosti opětovného zlomení končetiny to tak musí zůstat.K.
|
Artemis
Člen |
# Zasláno: 10 Srp 2005 21:03
- Nahlásit
kery
...a když nemohl na ně, rafl ze vzteku do kolena mě. Nebo bez varování vystartoval po dítěti...
V tomto případě také sahám k drsnějším metodám, ale u Míši je to jiné.
|
