Chovatelská stanice Šarplaninského pasteveckého psa
 Z Moštěnského Dvora - logo

 

Šarplaninský pastevecký pes

V moderní tržní společnosti, kde všechno má svoji cenu, přežívá pes, kterého nezískáte ani za cenu jeho váhy ve zlatě. Od chudých, ale zato hrdých srbských, albánských a makedonských horalů štěně jejich věrného pomocníka - šarplaninského pasteveckého psa - i dnes většinou můžete dostat jenom darem....
Majitelům chovné stanice Šarplaninského pasteveckého psa "Z Moštěnského Dvora" se dostalo nedávno této cti!!! Tak tedy jen krátce o původu a historii tohoto impozantního plemene.

Kdokoli by chtěl popsat pradávné cesty a stezky, jež přivedly během staletí a tisíců mil některého z členů početné rodiny psů, jejichž hlavním úkolem bylo střežit stáda, od jeho pravěkého předka do jeho dnešního evropského bydliště, narazí na spleť různých teorií, hypotéz a nepotvrzených údajů. Nejvíce se vžila teorie o migraci pasteveckých psů ze "střechy světa" Tibetu. Na pevnější půdu badatelé vkročí teprve o několik století před naším letopočtem, když se dostanou k autorům klasického Řecka a Římské říše. U nich se v četných traktátech o zemědělství najdou obsáhlé pasáže i o pasteveckých psech. Zde se kromě jiného píše, že pastevecký pes nesmí být ani štíhlý ani lehký jako lovecký pes, ale ani těžký jako hlídací pes. Musí být temperamentní a silný, aby splnil svůj hlavní úkol - zdolat vlka!!!

A takový pes se u původních obyvatel balkánských končin Ilyrů, na které narazil už Odysseus při svých toulkách a mezi které patřil i kmen Molossů, už vyskytoval. Migrační vlny různých národů, které přecházely i přes bývalou Jugoslávii, namátkou jen Římané a pak Slované, Avaři a nakonec osmanští Turci, a psi, kteří následovali svoje majitele a jejich stáda i ve velkém stěhování národů, zanechaly patrné stopy i na ilyrských pasteveckých psech. Pozná to i nezkušené laické oko, když porovná například šarplanince a kavkazského pasteveckého psa, nebo tureckého kengela. Je to patrné i v terminologii, kterou jugoslávští horalé používají, aby popsaly své pastevecké psy. I na hoře Šala je "karabaš", turecky "černohlavý" tedy pes s černou maskou, "akbaš" turecky "bělohlavý" tedy pes bez černé masky. Stejně jako u tureckých pastevců v Andolii, tisíce kilometrů daleko. Různé typy balkánských pasteveckých psů však formovala především přírodní izolace početných horských masívů a řetězců, kterými dávná příroda zvrásnila  prakticky celý Balkánský poloostrov.

Šarplaninec - SmeleŠarplaninec se vzhledem i povahou podobá početným příbuzným, jako jsou kavkazský pastevecký pes, středoasijský pastevecký pes, anatolská doga atd. Patří od nedávna do II. skupiny - tedy sekce molossů. Je to velký pes, průměrné výšky 70 cm v kohoutku, feny 65 cm. Jsou však žádoucí větší psi, mírně obdélníkového formátu, ladné konstituce, u nichž se, bez ohledu na mohutnost a výšku požaduje elegantní pohyb. Hrubá srst, která tvoří na šíji bohatou hřívu, je vždy jednobarevná, od bílé až po tmavou, skoro ale nikdy ne úplně černou! Pigment je výraznější na horních partiích těla a na čenichu, kde tvoří masku. Nejčastější zbarvení je vlkošedé.

Šarplaninec svou odvahou a schopností sám nalézat nejúčinnější způsob hlídání a střežení prostoru nebo stáda, které mu pán svěřil, si s ostatními psy nezadá ani v nejmenším! Vyrovnanost jeho povahy a vřelost citů, kterými je šarplaninec v každém okamžiku beze špetky sobectví ochoten zahrnovat svou lidskou smečku a především jejího vůdce, však z něho dělá spíše "zbojníka něžného srdce" Okouzlí každého, kdo dovede ocenit tuto vyjímečnou směsici směsici síly, odvahy a něžnosti a kdo od svého čtyřnohého přítele nepožaduje automatickou poslušnost a dril ovčáckých plemen, nýbrž respektuje potřebu, aby tito psi nejdříve okolnosti ohodnotili sami. Pokud by se inteligence psa definovala jako schopnost rychle se naučit spolehlivě plnit povely člověka, šarplaninec by se jevil spíše jako pomalý a natvrdlý žák. Pokud bychom ji definovali jako schopnost zhodnotit situaci a vyřešit ji bez povelů optimálním způsobem, stál by na vrcholu pomyslného žebříčku psí inteligence! Samozřejmě, aby se jeho povaha mohla projevit ve své plné moudrosti a skvělosti, musí najít člověka, který je ochoten jeho specifika respektovat!!!

Šarplaninec - štěňata "Z Moštěnského Dvora"Dávno předtím než moderní věda o chování zvířat - etologie - začala nám, novodobým pejskařům, vysvětlovat, jak si získat autoritu u čtyřnohého člena rodiny, srbští, makedonští a albánští horalé si ji u šarpaninců, dominantních psích osobností, dovedli získat přirozenou cestou. Dodnes se v horských vesničkách jako nejzaostalejších končinách bývalé Jugoslávie žije v několika-generačních rodinách, které čítají i přes dvacet členů. O psa se ale stará výlučně jen hlava rodiny a přípravu štěněte na jeho náročnou práci pastevce a hlídače, které se učí i napodobováním dospělých psů, vede sám pán!!! Na oplátku se mu dostává věrnosti, lásky a poslušnosti, kterou u šarplanince nenajde nikdy ten, kdo ponechá výcvik někomu jinému. Majitel šarplanince musí vědět, že je u malého šárce především důležité to, aby nabyl důvěry ke své lidské smečce, a proto je důležitá včasná socializace a laskavá, ale pevná a spravedlivá ruka ve výchově. Jako většina jiných vyhraněných psích osobností šarplaninec nechce prominout chyby a zlé zacházení ze svého mládí. Je to skromný a nenáročný pes jednoho pána, kterému je bezmezně oddaný až za hrob, a když naleznete toho správného, je ochoten se naučit čemukoliv.

Vždy mě potěšilo, že na pravidelných ukázkách cvičení služebních psů v Bělehradě sklízeli největší potlesk šarplaninci v majetku jednotlivců, kteří byli ochotni šplhat i vysoko do koruny stromů, pro lásku ke svému člověku. Příležitostným armádním psovodům se této ochoty plnit i to, pro co není zrozen, od šarplaninců nedostávalo. Šarplaninec je především pracovní pes! Svému původnímu poslání strážce stáda se přizpůsobuje s nebývalým důvtipem a je zvyklý pracovat spolehlivě a samostatně!!! Pro srbské, makedonské a albánské horaly vůbec není překvapivé, když šarplaninec pozná, že se zatoulaná ovečka nevrátila do vesnice, a sám se ji vydá hledat, střeží ji někde v horské samotě a divočině po celou noc, aby ji ráno jednoduše vrátil domů. Jeho druhé uplatnění hlídacího psa vychází právě z původního poslání.

Šarplaninec je vynikající strážce a hlídač a svým neomylným čichem, sluchem, bleskovými reakcemi a pohyblivostí se hodí do velikých prostor, kde si vždy vyhlédne místo, ze kterého může střežit celý jemu svěřený areál. Z "jeho" místa ho nepohne nic, ani bouřka, ani vánice, ani zimní mráz a nebo sluneční žár léta. Ta to nepotřebuje žádný výcvik! Od třetího roku věku, kdy dospívá se z trochu nedůvěřivého štěněte, což se nemá zaměňovat za bázlivost, stává sebevědomý, neúplatný, odvážný hlídač. Přes své vlastnosti vynikajícího služebního psa se šarplaninec jako pes jediného pána příliš nehodí pro armádní nebo policejní službu, kde se často střídají psovodi. Vynikajících výsledků ve služebním výcviku dosahují jen lidé, kteří mají šarplanince jako svého společníka, a nebo profesionální psovodi, s nimiž jde jejich pes z armády nebo policie až do důchodu. Armáda a policie SR Jugoslávia ho používá hojně i dnes, ale výhradně jako strážního psa. Mezi nejúspěšnější chovatelské a výcvikové stanice šarplaninců v Jugoslávii patří Vojenské ústřední výcvikové centrum psovodů v Niši a jedna z největších věznic ve Sremské Mitrovici. Ve vězeňských zařízeních se už po dlouhá desetiletí šarplaninec uplatňuje jako noční hlídač. V podvečer, kdy se už brány vězení zamknou, psovod vypouští smečku šarplaninců a v časných ranních hodinách je zase odvádí do jejich kotců a výběhů nedaleko věznice. Útěk vězňů z těchto věznic je v Jugoslávii spíše kuriozitou.

Šarplaninec našel uplatnění i daleko od své vlasti. Když američané v osmdesátých letech vyslali do Evropy vědce z věhlasného Smithsonian institutu hledat psí plemeno, které by dokázalo ochránit obrovská stáda před kojoty v divočině USA, z několika evropských a asijských pasteveckých a ovčáckých plemen se jim nejlépe osvědčil šarplaninec. Ze všech hlídačů měla jeho americká stáda nejmenší ztráty. Jinde mimo svou vlast je šarplaninec především výstavním plemenem, všude kam vstoupí nachází svůj malý, ale zato zapálený okruh milovníků a nadšenců. Dostal se  především do západní Evropy, kam koncem šedesátých let začali proudit gastarbeitři z Jugoslávie za lépe placenou prací a jako kousek bývalé vlasti je v mnoha případech doprovázel i šarpalninec.

Šarplaninec našel svoje obdivovatele koncem sedmdesátých let i v Čechách a zdejší chovatelé položili svými importy dobrý základ chovu. Velmi oblíben je šarplaninec ve Francii, Německu, Finsku, Itálii, Řecku, Maďarsku a podobně.

Na závěr mohu jen a jen potvrdit slova mnoha milovníků a majitelů tohoto impozantního plemene a sice to, že je-li pro nás Čechy národním pokladem kladrubský kůň, pak pro Jugoslávce je národním pokladem právě ŠARPLANINSKÝ PASTEVECKÝ PES !!!


Zpět na hlavní stránku